Dítě boží
Cormac McCarthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26492/bmid_dite-bozi-7AB-26492.jpg
4
537
85
Hlavním protagonistou románu je Lester Ballard, vrah a nekrofil, kterého společnost vyloučila ze svého středu a který žije v podzemním labyrintu jeskyní se svými trofejemi - plyšáky, které si vystřílel na poutích, a s rozkládajícími se mrtvolami svých obětí. V první části sledujeme Lesterovu postupnou a nevratnou proměnu v outsidera, vyvrhele a pozorovatele, který se stává postrachem Frog Mountain. Druhá část se soustřeďuje na změnu ještě zdánlivě neškodného voyeura v šíleného vraha. Lester Ballard má však přesto s ostatními lidmi něco společného - nezměrnou touhu po lásce, kterou však není schopen získat a naplnit běžným způsobem. Přes všechnu hrůznost Lesterova počínání si čtenář uvědomuje, že k němu není schopen cítit pouze antipatie. Dítě boží vychází ze skutečného případu, ke kterému došlo v Tennessee. Je zde však také všudypřítomný mýtus, posílený alegorickými prvky díla. Přestože román líčí proces postupného odcizení a totální ztrátu morálních hodnot, nutí současně čtenáře, aby hledal vysvětlení daného stavu, a to zdaleka nejen Ballardových činů. -- zdroj: pitaval.cz --... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
Child of God , 1973
více info...
Přidat komentář
Existenciální sonda až na samé dno lidské duše, k tomu nejtemnějšímu v nás. McCarthyho text je minimalistický, autor si zachovává maximální odstup od všeho, co popisuje - je to jako reportáž, bez jazykových ozdob a kudrlinek, bez hodnocení. Dítě boží přečtete za několik hodin, ale nezapomenete na ně nikdy.
Tak to byla síla! Přes všechna varování jsem se do knihy pustila a očekávala, jak budu zhnusená a nedočtu ji snad ani do půlky. Naštěstí jsem asi otrlejší, než jsem sama doufala, protože jsem si ji "vychutnala" až do úplného tekoucího konce, z kterého se mi teda, přiznává, trochu navalovalo.
Téma samo o sobě je kontroverzní, což hrálo McCarthymu do karet, ale co tenhle autor opravdu umí, je práce s charaktery.
Nepřišel mi ani tak děsivý onen akt, jako spíš ty postavy. To právě z nich jsem měla husí kůži a pro jistotu nenechávala na noc otevřenou ani ventilačku.
Příšerný a zároveň skvělý čtenářský zážitek.
Nesedne každému a, jak jsem pravděpodobně zmínila už u "Tahle země není pro starý", vadí mi absence uvozovek v přímých řečech, ale i tak je to nadprůměrný titul.
Dítě boží by mělo být spíš pojmenováno Stvůra boží. Tentokrát si McCarthy vzal jako hlavní postavu idiota, psychopata a nekrofila v jedné osobě.
Dle popisu se možná spousta čtenářů bude knihy trochu bát, přeci jen nekrofilie asi nepatří mezi nejoblíbenější témata, ale autor se s tím popasoval velmi dobře.
O nějaké morálce, zpytování svědomí, nebo lítost nemůže být řeč. Nečekejte ani souboj duše rozpolceného člověka. Cormac nám naservíroval barvité (lehce brutální) vyprávění o tom, jak jeden slaboduchý psychopat, postupně morduje a "przní" mrtvoly, ale také o jeho osamění a nepřijetí mezi ostatní obyvatele.
Kdo má rád lehce "podivné" knihy, tak povinně přečíst! :)
K tejto knihe som sa dostala iba náhodou vďaka výzve a musím priznať, že ma poriadne šokovala.
Je to hororový príbeh o chorobne zvrhlom mužovi napísaný podľa skutočnej udalosti, i keď si osobne myslím, že niektoré situácie autor asi vykonštruoval podľa seba.
Zo začiatku sa kniha nečíta ľahko, lebo je písaná "chaos štýlom", kde je príbeh poskladaný rôznými útržkami popísujúcimi konanie a zvrátenosť hlavného predstaviteľa z pohľadu viacerých svedkov.
Hlavný predstaviteľ Lester Ballard z Tennessee vraj skutečne žil ako vyhnanec na okraji spoločnosti. Trpel rôznými úchylkami ako napríklad podpáľačstvom, bol sexuálny deviant, nekrofil a vrah.
Autor popisuje Ballardovo konanie veľmi expresívne až mi niekedy pripadalo, ako by sa v tých morbídnostiach sám vyžíval, to však paradoxne dodalo dielu akúsi originalitu.
Zvláštní pocit číst o někom, s kým naprosto necítíte soucit a jen pozorujete, co strašného ještě udělá. A přitom se nemůžete odtrhnout, protože je to krásně psané. Temný příběh z amerického venkova, o outsiderovi, který ztratí zábrany.
Podle mě je jen otázkou času, než bude Prahou pochodovat prúvod "Nekrofil Pride" a potom by mohlo vyjít najevo, že o tom nic nevím a jak jsem tudíž zpátečnický buran co má předsudky. Jelikož občas do Prahy jezdím a uvědomuji si, že i pražák je člověk a komunikaci se neubráníte, řekl jsem si, Ráďo, takhle to nejde, musíš se dovzdělat. Ale tenhle útržkovitý odfrkaný román mi moc nesedl. Jako nic proti nekrofilúm, ale vytvořit na takovém prostoru tak prázdnou a nepřesvědčivou postavu, aby se dal na obdiv těch několik chvil bizarnosti ohledně nekrofilie, to chce určitě zvláštní spisovatelské nadání, které se u mě bohužel nesetkává s dostatečným oceněním.
U McCarthyho ste ako na cirkusovej prehliadke deformít, degenerovaných atrakcií a hrubo pestovaného výkvetu zapadákova. Hľadať tu nejaký súcit mi príde dosť nevhodné. Minimalistický štýl mi vyhovuje. Čo mi však nevyhovuje, je absolútne nedôveryhodne vykreslená hlavná postava. Z akéhokoľvek uhla - proste nedáva zmysel. Ono to nemusí vadiť, je prosto funkčná vzhľadom na novelu. Vadí mi však, ak sa začne vydávať za niečo viac, vraj za to môže spoločnosť, okolie, či dokonca len "chcel aby ho mal niekto rád" - na takej interpretácii sa už musím smiať. Potom že tu máme obdivovateľov chudáčika Kajínka. Svet sa k Ballardovi správa rovnako nespravodlivo, ako on k nemu. Ku komu z nás nebol svet aj neprívetivý, či odporný alebo priamo nenávistný? Ballard vo svojom svete totiž funguje oveľa úspešnejšie ako mnohí mentálne alebo fyzicky narušení ľudia, a je tomu tak aj preto, že si z neho berie oveľa viac, ako mu dáva. Tak aká ľutosť?
Ako krátka experimentálna novela, je Dieťa božie vcelku zaujímavá, najmä jedinečným štýlom, pokusom vystavať, splatlať odľuda z hliny a hovien, ktoré pohodil život pod nohy. Ako niečo viac, spoločenská kritika, či zobrazenie narušeného vývinu, je viac ako nepresvedčivá a psychologicky veľmi zmätená. 2.5
Druhá kniha od autora, kterou jsem zkusila, ale bohužel tentokrát totální zklamání. Kniha mě nijak neoslovila a ani ve mě nevyvolala žádné hlubší pocity. Nicméně autora stále nějak nedokážu zatratit a jednou si snad konečně přečtu Cestu. :)
Tak tohle bylo drsný ... Sice mi chvilku trvalo, než jsem se začetla, ale jakmile se to stalo, už jsem knihu nemohla odložit. Ještě že je tak krátká :-) Jak jsem psala, je to drsný. Ale přitom to není nějaký horor nebo něco podobného. Je to prostě popis totálně vyšinutého člověka a jeho zvěrstev. Ale popis strohý, skoro se mi chce nesmyslně napsat "objektivní". I když se tam vraždí, není to napínavé nebo vzrušující - je to vlastně klidné. Ale přitom nesmírně zajímavé. Neumím to správně popsat ... přečtěte si to. Opravdu.
Čekala jsem, že mě kniha zasáhne, že ve mně zanechá hlubší pocity jako v ostatních čtenářích tady... ale nestalo se tak. Naprosté zklamání. Jedna hvězdička za poslední dvě "kapitoly".
Desivé, monštruózne, brutálne. Minimum dialógov, len jedno veľké defilé hrôzostrašných výjavov zo života beštie, ktorú si stvorila sama spoločnosť. Čítal som jeden deň a jedným dychom, potlačoval nevoľnosť a nechal si hlavného hrdinu až príliš pripustiť k telu. Výsledkom bola niekoľko hodín trvajúca depresia prerastajúca v amorálnu otupelosť. Nemôžem si pomôcť, ale téma mi silno pripomenula o dvanásť rokov mladší Süskindov Parfum (primitivizmus, život v jaskyni, obsesia ženami), samozrejme, odlišné spracovaním. Na filmovú adaptáciu fakt zvedavý nie som, nevyvolala by vo mne dostatočné búrenie zmyslov, kniha je však jedným z najsugestívnejších literárnych zážitkov, ktoré som mal možnosť prežiť, nie nepodobný tým z kníh markýza de Sade, či Jacka Ketchuma. Jedno zvrhlé, chrapľavé a pološialené "bravo".
Takhle to dopadá, když se člověk narodí jako omyl..když se na dítě rodiče totálně vykašlou..když člověk nepozná normální a obyčejnou lásku a lidský zájem..a když všemi odvržený chlap nikdy nedostane od holky ani jednu ubohou pusu.
Konečně moje první dočtená kniha od autora (několikrát zkoušenou Cestu nepočítám). Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se mi vlastně zamlouvá styl, kterým je kniha psaná, a potom jsem podlehla. A rozhodně zkusím další.
Po této knize jsem v knihovně šáhla náhodou, aniž bych věděla její děj. Přiznávám se, že po přečtení anotace se mi do čtení moc nechtělo, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak se s tak šokujícím tématem McCarthy vypořádal, i vzhledem k jeho ostatním románům, které se mi opravdu líbily. Dítě Boží je románem o hrůzných věcech, je to příběh mrazivý a vyžaduje asi i jistou dávku otrlosti, ale nelze mu upřít působivost a jako vždy svébytný a úsporný McCarthyho jazyk.
Podle komentářů a anotace jsem čekala krutou knihu, která mě zasáhne a budu si jí dlouho pamatovat. Ale bohužel. Na můj vkus byla příliš lyrická (Ballardovo toulání se po lesích) a důležité momenty děje se odbyly jen v pár větách. Cesta se mi od McCarthyho líbila daleko víc.
S Ballardem jsem soucítil od samého začátku, kdy ho společnost bez váhání odsoudila a odstrčila jako obětního beránka. To vše proto, aby samu sebe očistila. Nejvíce mě oslovily komické situace: nakupování, dcery pojmenované dle lékařského slovníku atd.
Líbily se mu i živé holky, ale když ony ho nechtěly! A nechtěl ho nikdo. Byl sám ve svém brlohu, jako od smečky odvrhnuté zvíře. Dítě Boží. Měl pušku.
Syrový obraz jižanské gotiky na vrcholu. Po dočtení jsem měl v hubě mrtvolný puch, jež se mi dalších pár dní nedařilo překouřit.
Nevím, co přesně napsat. Kniha je čtivá a námět zajímavý, ale přesto zůstává na konci jistá pachuť.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno americká literatura lesy psychologické romány vyhnanství šílenství duševní poruchy, duševní nemoci podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesta |
| 2007 | Tahle země není pro starý |
| 2009 | Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě |
| 2009 |  Dítě boží |
| 1995 | Všichni krásní koně |
Knihu jsem přečetl během večera, bohužel ne proto, že bych se od ní nemohl odtrhnout, ale proto, abych jí měl co nejdříve za sebou a mohl jsem se pustit do jiné, která mě na rozdíl od této bude bavit. I když jsem vážně chtěl, nedokázal jsem se do knihy ponořit, způsob jak byla napsaná mi nesedl a první třetina knihy, kde na sebe kapitoly nenavazují a každá vypráví krátkou historku buď z minulosti nebo přítomnosti, jsem vysloveně protrpěl. Jedno se autorovi ale musí nechat - Hlavní postavu knihy jsem opravdu ze srdce nesnášel.