Veliký Jargal
Victor Hugo
První autorův román, původně dílo šestnáctiletého Huga, později přepracované, líčí na pozadí haitské vzpoury černošských otroků r. 1791 příběh hrdinného černocha Biga Jargala, postavy smyšlené, kterou patrně Hugo obdařil rysy a vlastnostmi nejvýznamnějšího z černošských vojevůdců na tehdejším Santo Domingu, známého pod jménem Toussaint Louventure... celý text
Přidat komentář
Svěží, čtivé dílko z čisté romantické dílny Victora Huga. A příjemné překvapení z nezestárlého překladu Růženy Pochové.
A fascinovaly mne nastíněné otázky rasismu z doby, kdy Evropa (i Amerika) těžily z otrokářství. Žádné závěry, odsuzující postoj, prostě jen obraz, popis. Scény z jednání bílých pánů, černých vzbouřenců a rovněž míšenců, mne fascinovaly. Vlastně zde už je zřetelně vidět budoucí velký spisovatel. To, co jsem postrádal v Hanovi z Islandu, zde je jasně nastíněno. Myslím, že v těchto místech spočívají Hugovy úpravy před druhým vydáním.
O tom, že V. Hugo napsal i tento útlý román, jsem nevěděla (anebo jsem to od gymnaziálních let už zapomněla) a kniha pro mě byla dost velkým překvapením, hlavně s ohledem na prostředí, v němž se odehrává. Přečetla jsem jej ve vlaku během několikahodinové cesty na dovolenou – děj je napínavý, knížka se čte moc dobře.
Román vychází ze skutečných historických událostí, takže umožňuje trochu nahlédnout do historie vývoje karibské oblasti. A i když hlavní hrdina je vymyšlená postava, patrně i on vychází z postavy skutečné. Jak už to při vzpourách a povstáních bývá, ušlechtilé ideály bohužel nakonec zaniknou ve válečné vřavě a ti, kdo se snaží zamezit zbytečnému krveprolití, se nakonec sami stanou jeho obětí...
Kniha má určitě co říci i dnešnímu čtenáři, i když spíše než děti (vyšla u nás v Albatrosu) asi osloví dospělé.
Knihu jsem si vybrala z nabídky povinné četby od V.Huga, protože byla nejtenčí. Dala se přečíst, ale nijak mě nenadchla a nikdy jsem se k ní nevrátila.
jedno z těch méně známých autorových děl vypráví barvitě o vzpouře otroků na Haiti. Kniha je velmi čtivá a má určité stylové podobnosti s některými romány Dumase st. a později Julese Verna.
První Hugův román, který napsal na základě sázky v šestnácti letech za čtrnáct dní. Pokud by se to bralo přísně chronologicky, jak k tomu ostatně autor nabádá, byl by to opravdu první román, ale verze, která byla autorem přepracována a vydána o pět let později se hodně liší od té původní, která byla spíš jen taková povídková, některé postavy chyběly, některým bylo dáno více prostoru apod. Takže Veliký Jargal, jak ho známe dnes, vyšel až jako druhý román po Hanovi z Islandu.
Veliký Jargal je příběhem o přátelství a lásce na pozadí událostí z roku 1791, kdy se na Santo Domingu, francouzsky Saint-Domingue, dnešním Haiti vzbouřili černí otroci. Rozhodně ale nečekejte nějaké velké dílo ve stylu třeba Devadesát tři. Román má pouze nějakých 140 stran. Ovšem nedá se vůbec říct, že by to bylo dílo nějak nevyzrálé. Srovnám-li to s nedávno přečtenou prvotinou Johna Steinbecka Pohár zlata, tak Hugo je úplně jiná liga. Místy se čtenář pousměje mladické naivitě, ale jinak je to napsané docela dobře a rozhodně to není nudné. Veliký Jargal se dá brát jako oddechovka, ale velmi dobře napsaná. Pozdější Hugovy romány už patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl, zejména Bídníci.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Kniha Veliký Jargal je v
| Přečtených | 43x |
| Čtenářské výzvě | 3x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 53x |
| Chystám se číst | 4x |
Je neuveriteľné, ako dokázal v 16 rokoch Victor Hugo svoju originalitu vo výbere témy, ktorou ma fakt prekvapil. Neskôr dielo prepracoval, je však cítiť, že ide o prvotinu. Fantázia. Nenapadlo by mi, že si raz budem čítať romancu o zamilovanom černochovi, hoci téma otroctva je v jeho tvorbe number one. V Pierrotovi je budúcnosť Hugových ďalších ušľachtilých, silných, velikánskych románových postáv ako je Esmeralda, Jean Valjean, Fantine, Gwynplaine, Ursus, Gilliatt, ale aj... môj Zvoník Quasimodo... Už tu miestami preukazuje svoje typické budúce jazykové vyjadrovanie, za ktoré ho literárni kritici označili ako "kamenného spisovateľa". Už tu môžete čítať jeho vetičky plné právd zakliesnených v štrukturálne jednoduchej vetnej architektúre. "Otroctví neubírá na cti, lokajství ponižuje."
Vravím áno!