Díky za fíky
Halina Pawlowská
Volné pokračování úspěšné knihy Díky za každé nové ráno. Vždycky je lepší milovat než nechat se milovat. O tom je tenhle příběh. Taky o tom, že se láska nedá naplánovat, že někdo není romantik, ani když vidí nejkrásnější místa na světě a že svět showbyznysu není taková džungle, jak se říká. I když se tam, stejně jako na těch nejkrásnějších místech, někdy dějí divné a snad i legrační věci.... celý text
Přidat komentář
Halina je prostě už absolutní klasika a vždycky ji budu číst ráda. Tentokrát mě i dojala, milé překvapení.
Vzala jsem si knihu jako dovolenkové čtení a čekala jsem, že mě kniha pobaví, ale nestalo se. Haliny humor mám ráda, ale tady mi přišly historky až moc předvídatelné a jednostraně zaměřené.
Uz se u autorčiných knížek tolik nesměji. Stíhat dva milence, manžela, deti a práci mi přijde scifi. Ale jako oddechovka v pohodě.
Kniha příběhů, která mě pohltila dobře vybranými slovy, ale mírně rozladila ohledně záletných milostných vztahů autorky.
Chtěla jsem něco "oddechovýho" , u čeho se nemusí přemýšlet....
Halinu mám ráda, ráda poslouchám její vyprávění, a tuto knížku jsem si koupila na jejím vystoupení, tak proto jsem po ní sáhla....uvidíme....
A šok...tohle teda ne, popisy jejich nevěr, kdy, kde, s kým a kolikrát byla nevěrná.
A snaha to omluvit....hrůza.
Celý to bylo trapný. :-(
Hrůza; jak jsem měla Halinu kdysi ráda s jejími Banánkami, tak teď tedy opravdu nemusím číst její pochmurný (rozuměj ani trochu vtipný) životopis protkaný skrz naskrz nevěrami celé rodiny... Někdy je to až přes míru, skoro porno, a autorka je přitom vždy za hvězdu, což to celé dělá ještě nechutnější.
Výsledkem je miniaturní kniha, text ani ne 150 stran (v tom ještě rádobyvtipné ilustrace), vysázený velkými písmeny - to jako čtenář s mizerným zrakem sice uvítám, ale nesměla by stát stejně jako nějaký plnohodnotný román...
Ani ty podtituly kapitolek nebyly humorné, mohly to přitom být takové ty její známé rady..., to by to všechno ovšem nesmělo být tak sebestředně pitomoučké.
První a po zkušenosti poslední její kniha.
Jedině souzním s jedním ze zde pohříchu jen velmi mála uvedených citátů jejího otce:
"K doktorovi půjdu, až mi bude líp."
Tato kniha mě vůbec neoslovila. Musela jsem se hodně nutit do čtení. Knížku jsem vždy po pár stránkách odložila. Autorka má i lepší knihy.
Jednou za čas autorčin styl a humor můžu a po sérii Felix a Zelda , z období holocaustu jsem potřebovala číst něco úplně jednoduchého a nenáročného.
V této knize mi chybělo to, díky čemu jsem ráda četla knihy paní Pawlowské, to je humor. Od půlky jsem se těšila, až bude konec.
Velmi slabé... :/ Jestli to má volně navazovat na knížku Díky za každé nové ráno, tak to se tedy opravdu nepovedlo. Bohužel... Od Pawlowské jsem zvyklá na lepší. :)
Četla jsem ji při návštěvě u babičky, ale stejně jako ona jsem ji nedočetla. Omlouvám se, ale fakt nuda.
Moje první kniha od Haliny a jsem z ní lehce rozpačitá. Kamarádka její knihy miluje a já čekala pořádnou dávku humoru. Jenže právě toho jsem se nedočkala. Bylo to hodně lehké čtení (lehčí už snad ani neexistuje). Příběh byl čtivý a já si lámala hlavu, jestli to je z autorčina života nebo ne. Jenže ono to celé bylo vlastně takové dějově a emotivně ploché převyprávění určitých okamžiků.
Je to zpověď, zda je pravdivá, či nikoliv těžko říci. Nicméně v danou chvíli, v daném čase mi neskutečně sedla...kniha i autorčino vzpomínání.
Po knize NECH MĚ LHÁT jsem si musela dát něco jednoduchého, u čeho se nemusí přemýšlet a být ve střehu. Proto jsem sáhla po nejnovější knize od Haliny. Přečetla jsem, občas se pousmála a za pár dní již nebudu vědět, o čem byla. Ale to nevadí. Chtěla jsem oddechovku a tu jsem dostala.
Mám paní Halinu moc ráda, její knihy sbírám, ale tuto jsem si půjčila z knihovny a udělala jsem dobře. Za mě je to slabý odvar dřívějších humorných knih. Tady jsem se ani neusmála. Celé mi to přišlo jako takové nostalgické vzpomínání starší dámy- vdovy na některé své milostné zážitky. Bohužel mě to nijak neoslovilo.
Mám ráda spisovatelčin humor i její knížky. Ale v posledních letech, s každou novou knížkou, postrádám tu formu humoru, kdy jsem se zasmála až k slzám.. Pořád se to tak nějak opakuje - manželka a milenec, manžel a milenka.. Jako by už nebylo o čem psát a paní spisovatelka jen plní normu vydat jednou ročně knížku..
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1996 | Díky za každé nové ráno |
2002 | Zoufalé ženy dělají zoufalé věci |
2013 | Pravda o mém muži |
2007 | Banánové rybičky |
2004 | Tři v háji |
Na to, jak uměla být autorka vtipná,tak tady velké zklamání. Aspoň úvod kapitol mohl mít vtipnou myšlenku. Knížku jsem otevřela pro oddych a to účel splnilo, ale nemám z ní nijak hezký pocit. Stíhat 2 milence, manžela, děti a práci a být v pohodě??? No......