Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367551/bmid_denik-japonske-manzelky-Gpv-367551.jpg
4
528
185
Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje a za několik let s ním odletí do Tokia, kde mu porodí syna a začne žít jako skutečná Japonka. Čeká ji celá řada výzev, aby zapadla nejen do odlišného kulturního prostředí, ale hlavně do své nové rodiny: koupat se nahá v lázních s tchyní, tradiční japonský pohřeb dědečka, kluzké knedlíčky „moči“ a práce v japonském obchodě. Zvládne být i přes všechny překážky opravdovou japonskou manželkou? K večeři nám máma udělala specialitku. Rozmočený rýžový žoužel moči v polévce. Zase mi to připadá na hranici poživatelnosti, ale co bych neudělala pro naše budoucí vztahy. Takže do sebe tu žužlavinu statečně soukám. Když už to mám skoro za sebou, dozvím se, že na to občas starší lidé umírají. Prý to pořádně nespolknou a zadusí se. Ale maminka má i osobní historku: „Jednou jsme tu měli na výměně studenta z Ruska. Taky jsem mu uvařila tohle jídlo, ale vůbec to nechtěl a říkal, že to nejde sníst. A vidíš, ty jsi to snědla jako nic. Tak to asi nebude tak špatné, jak mi tvrdil on.“... celý text
Přidat komentář
Žádnou velkou hloubku a vyreslení postav do podrobna nečekejte, jedná se o lehkou četbu třeba na léto nebo oddechovka mezi "velkými" duchaplnými romány :-). V knize jsem se dočetla mnoho o japonské kultuře, čte se docela svižně.
Velmi zajímavý pohled na japonskou kulturu a společnost. Příběh se čte velmi rychle a občas se člověk nad humornými situacemi i pobaví.
Knížka je jako krásná pohádka, vůbec není taková jak by se od skutečného příběhu dalo očekávat. Veronika má šťastnou povahu a navíc je velice houževnatá. Tak celkem v pohodě se sžít s tak velmi odlišnou kulturou jako je Japonsko, to je až neuvěřitelné. A nebylo jí nic ulehčeno. Peněz nebylo nijak moc, bydlení skromné, manžel do noci v práci. Japonsky se dlouho učila sama. Já jsem opravdu žasla jak všechno v klidu a pohodě zvládala. Japonsko je tu ukázáno jako opravdu velice odlišné ať už v pozitivním světle tak i v negativním. Pohodové a velice příjemné čtení.
Skutečný příběh, pohled české ženy na rozdílnost dvou odlišných kultur. Svěží kniha, která se velmi dobře čte a přiblíží nám život v Japonsku.
Skutečný příběh. Skutečný život tak jak běží, den po dni, rok po roce. Kniha se mi četla fantastiky, asi jsem něco podobného potřebovala, odpočinula jsem si u ní a přiznám se, že v některých situacích se i od srdce zasmála.
Malou výtku ovšem mám, nevadilo by mi a spíše bych i uvítala, kdyby se kniha (deník) věnovala i životu v Kanadě a Francii. K životu japonské manželky to přeci patří :-)
Ráda jsem se dočetla něco nového o Japonsku. To mě bavilo. Co mě bavilo méně, byly rozdílné nálady u kapitol. Jednou bylo vše růžové, v následující kapitole bylo vše špatně. Ale jinak fajn čtení.
Ac me japonska rodina a vse okolo zajima, tato kniha prilis nebavila. Nedocteno. Na me jaksi zkratkovite a mali do hloubky.
Super kniha.Člověk díky ní více nahlédne do japonské společnosti.Hodně věcí mě překvapila,vůbec jsem netušila,jak vyspělá země Japonsko je.Autorka navíc píše vtipně a čtivě.Určitě doporučuji :)
Nemělo to chybu. Dozvěděla jsem se spoustu věcí o Japonsku a o tom, jak se tam žije. Autorka píše vtipně a velice čtivě.
Kniha se mi moc líbila a opravdu mě nechala hodně nahlédnout do života a mentality japonců.
Velmi pěkná kniha, zasvětí trochu člověka do střetnutí dvou kultur. ale podané odpočinkovým stylem. Pro mne idealní volba na dovolenou.
Na knížce oceňuju hlavně velké množství japonských reálií, které autorka popisuje vždy v souvislosti s českým kontextem. Svému názvu je knížka opravdu věrná, Deník japonské manželky je čistě o tom, jaké je být v Japonsku manželkou, což mi nepřipadá jako nejlepší způsob vyprávění o životě cizinky v Japonsku. A jazyk knihy tomu taky odpovídá. Je to jednoduše vyloženě odpočinkové čtení, někdy až příliš.
Knížka byla zajímavá svým vhledem do japonských reálií a zvyklostí, nicméně jsem vlastně nepochopila jediný důvod, proč vlastně ten svazek Veroniky a Kóty vznikl, nějak mi uniklo, co mají společného, proč se do sebe zamilovali a celkově mi tato část přišla taková divná... Nějak mi uniklo, proč spolu jsou. On od rána do noci v práci, nepomůže jí s ničím, její city jsou mu poměrně jedno, když si na něco stěžuje, tak ji v tom nechá.. Což by možná nevadilo Japonce, ale Češce? No nevím. Nicméně obdivuju, že dokázala žít v tak odlišné kultuře, ž vydržela tu brigádu v obchodě s oblečením (to fakt nechápu:-))), já bych asi utekla. Právě tím, že tam není nějak extra popsaný jejich citový vztah, není mi jasné, proč tam vlastně jela a tohle vše snášela... Ale čte se to dobře.
Jo, a co mi vadilo, že při návratu do Čech najednou všude bylo všechno špatně a všichni se chovali špatně. Já třeba takovou zkušenost nemám. Ano, služby jsou asi v Japonsku na vyšší úrovni, ale v knize je velice dobře popsáno, proč to tak je, a to raději, ať je na mě prodavačka protivná, než aby se mi klaněl někdo, kdo na začátku směny trénuje vykřikování pozdravu nahlas a musí znát tři druhy poklon... Slušnost Japonců je zde velmi dobře popsána jako něco, co dělají jen nuceně tam, kde musí a jsou za to např. placeni. Což je vidět na popisu, jakým tam probíhá cestování MHD, kde nikdo nepustí těhotnou ženu sednout, nikdo jí nepomůže s kočárkem atd... Zlatá Evropa:-)
Nejprve jsem nechtěla dát všech pět hvězdiček, protože jsem sama v Japonsku byla a při každé japonské-zvláštnosti-drobnosti jsem souhlasně přikyvovala a v duchu si říkala, jak to autorka hezky vystihla a popsala i pro lidi, kteří neví o Japonsku prakticky nic. Ale s odhlédnutím na moje sympatie k Japonsku musím uznat, že se autorce kniha povedla. Občas jsem se musela zastavit a uvědomit si, že Veronika a Kóta jsou skuteční lidé a tohle se dělo, nebo děje.
Líbily se mi i vstupy Kóty, který svou osobností mi Veronika ukazoval v jiném světle.
Myslím, že kniha je úžasná nejen pro svou ojedinělost, ale city (jestli je to správné slovo) které z ní sálaly.
Mohu jen doporučit všem, kteří chtějí něco krásného k předčtení, ale co podle mě v sobě má úžasnou hloubku.
Přečetla jsem knížku jedním dechem. Je to velice zajímavá sonda do života Japonců psaná svěží a lehkou formou deníku. Nikdy by mě nenapadlo, že jejich mentalita a výchova může být tak rozdílná. Klobouk dolů před autorkou, že zvládla v takové atmosféře fungovat, naučit se písmo a jazyk a zcela se přizpůsobit někdy až absurdním situacím a zvukům.
Váhala jsem, kolik hvězd mám knize vůbec dát. Kdybych neměla ve zvyku rozečtenou knihu vždy dočíst, tak bych knihu v polovině už odložila nedočtenou. U knihy jsem byla nadšená asi tak z prvních sta stran, pak se témata už hodně opakují a je to vlastně furt to stejné. Kniha mi ani nepřišla vtipná, autorka si chvíli stěžovala na život v Japonsku a co ji tam chybí, o pár stránek zas na život v Česku, až jsem měla pocit, že autorka nevěděla před lety, co chce.
Dávám dvě hvězdy, protože kniha je pro mě velké zklamání.
Knížka se mi líbila. Dost jsem se nasmála a někdy jsem byla hodně překvapená. Co strana, to perla - zajímavost. Rozhodně skvělý způsob jak poznat jinačí kulturu. Taky mě hodně bavilo Kótovo vyprávění o tom, jak to vnímal, když přijel do Čech.
Musím ale souhlasit s ostatními komentáři, že občas mi přišlo, že Veronika má k zemi vlastně spíš odpor. Na druhou stranu, může to být dané stylem psaní a tím, že chtěla vyzdvihnout propastné rozdíly těchto dvou kultur.
SPOILERY
Ze začátku jsem byla nadšená, ale postupně jsem čím dál víc přestávala chápat proč vůbec bydlí v Japonsku, když jí tam skoro všechno vadí a manžel na ni s prominutím kašle a nechává jí ve všem plavat (nebo tak ho alespoň líčila) a proč se neodstěhují do Čech, kde by nemusel makat od nevidím do nevidím a podle všeho by se i měli líp. Vrchol bylo narození syna, kdy byla autorka ráda, že se o něj v porodnici vlastně nemusí starat, několikrát napsala, jak se za syna stydí, protože je ošklivej a vypadá jak starej dědek a manželovi bylo úplně buřt, že se mu vůbec narodilo dítě a raději si hrál na mobilu hry. Jestli to mělo být vtipný tak asi nemám smysl pro humor. Kdyby si autorka odpustila být za každou cenu vtipná a zaměřila se více na reálie, které byly hodně zajímavé (např. brigáda v obchodě s oděvy? Asi bych raději umřela hlady než snášela byť týden takový despotický přístup) vyznělo by to lépe. Nicméně i tak doporučuji jako lehké letní čtení do mobilu. Fyzicky bych si knížku nekoupila, protože bych jí stejně už víckrát nečetla.
Deník japonské manželky
Kniha mi nepřišla dobrá, ani vtipná. Autorka si více méně pořád stěžovala na život v Japonsku a co jí tam chybí a o pár stránek dál zas házela kritiku na život v Česku. A ty drsné komentáře vztahu se svým japonským partnerem. Buď jsem moc úzkoprsý a nemám smysl pro humor, nebo si autorka měla vybrat jiného partnera. Ale ta její věčná nespokojenost mi šíleně vadila. Jediné, co mě na knize pobavilo, byly části vyprávěné japonským partnerem. Odlišnosti kultur. I v maličkostech. A odpad jsem nedal jen proto, že tam byly tyto jeho postřehy a zážitky.