Deník japonské manželky
Veronika Ageiwa
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/367551/bmid_denik-japonske-manzelky-Gpv-367551.jpg
4
528
185
Když se Veronika poprvé seznámila se spolužákem z Japonska, neměla ani tušení, že se do něj zamiluje a za několik let s ním odletí do Tokia, kde mu porodí syna a začne žít jako skutečná Japonka. Čeká ji celá řada výzev, aby zapadla nejen do odlišného kulturního prostředí, ale hlavně do své nové rodiny: koupat se nahá v lázních s tchyní, tradiční japonský pohřeb dědečka, kluzké knedlíčky „moči“ a práce v japonském obchodě. Zvládne být i přes všechny překážky opravdovou japonskou manželkou? K večeři nám máma udělala specialitku. Rozmočený rýžový žoužel moči v polévce. Zase mi to připadá na hranici poživatelnosti, ale co bych neudělala pro naše budoucí vztahy. Takže do sebe tu žužlavinu statečně soukám. Když už to mám skoro za sebou, dozvím se, že na to občas starší lidé umírají. Prý to pořádně nespolknou a zadusí se. Ale maminka má i osobní historku: „Jednou jsme tu měli na výměně studenta z Ruska. Taky jsem mu uvařila tohle jídlo, ale vůbec to nechtěl a říkal, že to nejde sníst. A vidíš, ty jsi to snědla jako nic. Tak to asi nebude tak špatné, jak mi tvrdil on.“... celý text
Přidat komentář
Moc hezká knížka. Velmi dobře se četla, byla vtipná, autorka mi byla velmi sympatická a dozvěděla jsem se díky ní o Japonsku spoustu informací, o kterých jsem neměla ani ponětí. Libilo se mi, že nebyl kladen důrez jenom na to pozitivní, ani jenom na to negativní, ale že autorka popisovala skutečnost jako celek, takovou jakou ji zažila. Opravdu autorku obdivuji za to, jak se dokázala s tak odlišnou kulturou sžít a přijmou takto odlišnou zemi za svůj domov. Rozhodně doporučuji k přečtení. :)
Kniha psaná formou deníku, větší část vypráví Veronika, část její přítel Kóta. Popisují japoncův pohled na život v Čechách a pak Veroničin život v Japonsku. Obdivuhodné je to, jak se v tak kulturně odlišném prostředí dokázala zorientovat a přizpůsobit a své poznámky napsala s humorem a nadhledem. Dobře se četlo, líbilo se mi.
Kniha se mi krásně četla, forma deníku mi vůbec nevadila, naopak, člověk si přečetl kapitolku, dvě, mohl jít dělat něco jiného a zase se ke knize vrátit, aniž by přerušil děj. V knize je nádherně popsané, jak probíhá kulturní šok a pak i ten méně očekávaný, zpětný kulturní šok. Vrátila jsem se tak do doby, kdy jsem sama žila na jiném kontinentě.
Nicméně i těžké chvíle jsou zde popsané s nadhledem a klobouk dolů, jak to všechno Veronika sama zvládla. Jen na konci už dala průchod frustraci se školkou, což se jí vůbec nedivím, akorát mi po dočtení zůstala ta hořkost jako poslední pocit z celé knihy.
Knihy o Japonsku mě hodně lákají, proto jsem si z knihovny odnesla i tuto knihu. Kdo nečetl Suši v duši od Evy Urbaníkové, bude se mu kniha líbit. Klobouk dolů před autorkou, jak se dokázala vyrovnat se životem v této zvláštní zemi, ze zcela jinými životními postoji a pohledy na život. Deníková forma mi nevadila, ale žádné emoce z ní nešly. Těmi naopak nešetřila výše zmíněná kniha Suši v duši, která mě vtáhla o hodně více .
Vtipně napsané.. je to rychle přečtené, psané formou deníku, takže ,,kapitolky,, mají max 2-3stranky.. chvílemi si říkám, jak prima by to v Japonsku mohlo být, ale asi ve finále jsem šťastná za ČR.. některé věci jsou u nich opravdu dost zvláštní
Před léty jsem si přečetla knihu o Japonsku a japonská kultura se mi tehdy moc zalíbila. Vyznává totiž hodnoty, které se u nás rychle vytrácí a mně jsou hodně blízké jako úcta, disciplína, pracovitost, respekt ke společnému prostředí. Proto když jsem při hledání vhodné knihy ke čtenářské výzvě narazila na tuto knihu, neodolala jsem a koupila si ji.
Jako pozitivum na ní vidím to, že jsem se dozvěděla mnohé další informace, o kterých jsem dosud neslyšela. Ale celkově jsem z knihy trošku rozpačitá. První, co mě mrzí, je, že kniha je psaná formou deníku. Jde o soubor postřehů a drobných zážitků, nikoliv o ucelený příběh. Co se týče vztahu mezi Veronikou a Kótou, dočteme se, že se potkali, pak se po nějaké době rozhodli vzít se, Veronika se přestěhovala do Japonska, kde byla na všechno sama, protože Kóta odcházel z domu v osm a vracel se o půlnoci. Chybělo mi tam nějaké citové propojení. Spíš než lásku ke Kótovi a k Japonsku jsem z knihy cítila odpor k jinakosti. Jakoby autorka říkala: Kam jsem se to odstěhovala? Je to tady všechno tak divně jiný. Ale nějaká láska tam asi musela být, když spolu vydrželi. Škoda, že ji autorka nevložila i do této knihy.
Autobiografická knížka - líbila se mi. Je psaná formou deníku - psaná z pohledu Veroniky - Češky, která se provdala za Japonce Kótu a z pohledu Kóty. Pohled Veroniky ovšem převažuje. Díky knížce jsem se toho dost dozvěděla o životě v Japonsku. Veronika se do Japonska za manželem přestěhovala. Neměla to tam vždy jednoduché - jiný kraj, jiný mrav, ale brala to dost srdnatě a také s humorem, takže jsem se při čtení i docela zasmála.
Po přečtení knížky mohu odpovědně napsat, že bych v Japonsku bydlet nechtěla ani nemohla.... :-) Upřímně hlavní hrdinku obdivuji - nejen za její nadšení, odvahu a houževnatost, ale také za to, že jim vztah s manželem vydržel. Možná to z textu nebylo tolik cítit - snad se autorka zaměřovala především na život v Japonsku a jeho odlišnosti a kuriozity pro českého čtenáře, než aby dala prostor i síle citu, který ji tam "zavál" a držel, ale zdálo se mi, že její muž pro ni zas tak mnoho pochopení neměl a navíc byl stále pracovně zaneprázdněn, takže ona na vše byla po většinu doby sama. Čtenáři bylo několikrát vysvětleno, že japonští muži nejsou tolik vedeni ke galantnosti vůči ženám, tak to možná bylo i tím, ale v krizových situacích by se mě tak málo pochopení a tak malý zájem ze strany manžela velmi dotkl. Četlo se krásně, děj byl vylíčen s nadhledem a humorem, velmi mě bavilo.
Forma deníku mi nijak nevadila. Ano, někdy mi byla Veronika nesympatická, někdy mě rozčiloval její manžel (a bylo mi i líto, že z jeho pohledu tam nebylo těch zápisů víc), nicméně jako celek se mi to líbilo. Jde zkrátka o subjektivní pohled na Japonsko, zabydlování se tam, setkávání se s jinou kulturou a jejími odlišnostmi. A proč ne? Z tohoto pohledu to bylo pěkné - a pokud si někdo chce přečíst nějaké podrobnosti o Japonsku, ať raději sáhne po odborné publikaci :)
Neotřelé, svižné, pěkné. Děkuji paní autorce za příjemné počtení i její sdílení vlastních zážitků.
Pani Ageiwa znela ako robot v tejto knihe a nemôžem si to teda vysvetliť. Písala tak naschvál? Takže narodenie svojho prvého dieťaťa okomentovala, že potlačila a hotovo? Narodenie toho druhého komentovaním, že "vo Francúzsku sa narodila Mia". A komentovanie svojej lásky k japonskému manželovi už vôbec neokomentovala nijak. Asi to bol zámer, chcela zvýrazniť rozdiely v českej vs. japonskej spoločnosti, ale takto sme dostali oploštelý príbeh bez ľudských pocitov a emócií...
Nikdy jsem nechápala komentáře "čekal/a jsem víc" - už konečně chápu. A nejspíš, mě za to ostatní sežerou :D .
Pokaždé, co jsem knihu někde zahlédla, mě zaujala. Líbil se mi i obsah - že se dozvím něco o životě cizince v rozdílné kultuře. I přesto, se mi kniha nechtěla kupovat. Nicméně knihu, díky chvilkové slabosti a po dlouhé době, mám. Vlastně nevím co napsat, ale začít se má prý tím pozitivním - dle mého má tato kniha u každého pozitiva své "ale".
Líbil se mi "obrázek" vazby knihy, provedení už ne (měkká vazba spojená s papírovým přebalem knih - ani jako "záložka", to praktické není).
Líbily se mi kapitoly vyprávěné manželem, kterých bohužel bylo poskromnu.
Líbí se mi myšlenka, předat ostatním lidem své zkušenosti a tím jim přiblížit jinou kulturu, ale nelíbilo se mi provedení, kterým to bylo napsáno.
Zajímavostí a nových věcí jsem se o Japonsku moc nedozvěděla. Věci mohla určitě víc popsat, místy jen něco zmínila. Autorka vyprávěla spíš o svém vztahu, jako takovém - nuda. Nesutále se opakovala, určité věci zmínila nejméně 3x ( že je v Japosnku vlhko, pochopím hned na poprvé).
Z knihy jsem si odnesla dojem, že jsou Češi hulváti a prasata, s lehkým vychováním. Japonci zas falešný hulváti a prasata (tudíž nechápu stěžování si, prašť jako uhoď). A taky, že si autorka vzala bezohlednýho chlapa, co jí s ničím nepomůže. Na mě to celé vyprávění působí tak, že je autorka znechucená vším.
MINI SPOILER - část vyprávění, kdy je na úřadě a musí si všechno nachystat ona sama - nad čím byla tak udivená? V Česku snad nebyla na úřadě? Vždycky je třeba nějaká spolupráce.
Velmi humorným stylem sepsaná kniha nebo chcete-li deník česko-japonských manželů. Zápisy psané na střídačku Veronikou a Kótou, byly zajímavým nápadem. Kniha ukáže nejen obecné rozdíly mezi naší a japonskou kulturou, ale předvede i mentalitu japonských obyvatel, která vám zůstane kvůli uzavřenosti Japonských obyvatel utajena. Pro mě jako milovníka Japonska a jeho kultury, je tato kniha tím pravým lákadlem, proč tuto zemi toužím ještě víc navštívit.
Čtivé, poučné a vtipné. Paní ale musí mít nervy ze železa, že občas neskřípe zuby! Mrzí mě jen, že ke konci z knihy mizel manžel, jeho pohledy z druhé strany byly také výborné. Oproti ponurému Suši v duši nebe a dudy.
Příjemné čtení, zajímavé informace o životě v Japonsku. Zaujalo mě občasné srovnání konkrétní situace z pohledu ženy a muže.
Deníky čtu ráda a ani tento mě nezklamal. Částečně to bylo vtipné, částečně poučné. Japonsko je tak odlišná kultura, že se mnozí asi stejně jako já budou nad spoustou věcí divit. Někdy byly popisované věci k smíchu, někdy k pláči, ale Veronika se musela se vším nějak sžít. Pokud by náhodou napsala nějaké pokračování svých příhod, tak si je moc ráda přečtu.
Kniha podle mého názoru splnila přesně to, co slibuje název - deník. Čtivě, zajímavě i vtipně popisovaný běžný život v pro mne i autorku "neběžném" prostředí. Nemyslím, jak tu již zaznělo, že by Veronika byla příliš kritická, jistě ji musela spousta situací zaskočit, ale ona se s nimi dokázala vyrovnat (většinou sama) a to opravdu obdivuji. Nakonec Kóta měl podobné problémy se životem u nás.
Líbilo se mi to, dostala jsem přesně to, co jsem čekala. Ne román, ale spíše srovnání obou kultur. Bavil mě Kótův pohled na věc, skvělé, že jsme měli možnost poznat i jeho názor.
Deník, který na začátku vtáhne do děje, jen od půlky knihy již není žádné překvapení a spíš se snažíte to dočíst do konce, tak aby vám třeba náhodou něco neuniklo. Ale kniha na dovolenou, proč ne :-)
Štítky knihy
deníky Japonsko japonská literatura manželství s cizincem
Deník japonské manželkyKniha Deník japonské manželky je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 738x |
| Čtenářské výzvě | 270x |
| Doporučených | 24x |
| Knihotéce | 281x |
| Chystám se číst | 373x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 7x |
Pro mne neuvěřitelný příběh z moderního světa a i když mám japonskou kamarádku, mnoho věcí mě překvapilo. Věděli jste, že japonský manžel musí japonské manželce odevzdat celou výplatu a dostává kapesné? A co čekalo Veroniku v porodnici?..Stojí za přečtení