Deník
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/65_/657/mid_denik-Y5M-657.jpg
4
3340
3340
Proslulá kniha (přeložená z holandského originálu s přihlédnutím k německému překladu) obsahuje deníkové záznamy židovské dívky, která se s rodinou za války ukrývala před nacisty ve skrýši starého domu na předměstí Amsterodamu. V průběhu dvou let 1942 až 1944, od svých třinácti do patnácti roků, zaznamenává dívka své úvahy, zážitky, pocity a drobné všední události, jak je přinášel život ve stísněném prostoru bez možnosti soukromí. Nakonec byl úkryt rodiny prozrazen a všichni jeho obyvatelé odsunuti do koncentračního tábora. Z celé rodiny přežil pouze dívčin otec, který také po válce korigované deníky své dcery vydal. Kniha pak byla po letech znovu vydána v úplné podobě.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2006 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch , 1947
více info...
Přidat komentář
Uf, dočteno. Roky jsem se této knize nějak vyhýbala, nejblíže jsem k přečtení byla minulý rok v Čtenářské výzvě, nakonec jsem si ale vybrala jako knihu, psanou formou deníku, něco jiného. Nakonec jsem si řekla, že je to taková klasika, že ji přečíst prostě musím. Moje hodnocení asi bude vzhledem k popularitě, jakou kniha má, trochu kacířské - nelíbílo se mi to. Anna mi byla vysloveně nesympatická. Vnímala jsem ji jako rozmazlenou sebestřednou puberťačku, která má pocit, že ji nikdo nechápe a všichni jí křivdí. Já vím, že to k tomuto věku patří, ale nedokázala jsem se přes to přenést a velmi to ovlivnilo můj dojem z celé knihy. Samozřejmě nezlehčuji hrůzu dvouletého ukrývání, které nakonec stejně mělo tragický konec. (I když například v porovnání s knihou Clařina válka, kde se také popisují skutečné události, ukrývaní v zadním domě žili přímo královsky). Byla to hrozná doba, během které lidé zažívali věci, které si neumíme představit ani v nejhorších snech, ale Annin deník pro mě osobně není dílem, které by na mě nějak výrazně zapůsobilo.
Možná už jsem těch knih o holocaustu přečetla moc :-)
Na to, jak se mi knihu zpočátku nechtělo číst, to bylo super! Nečekala bych, že se do této knihy dá tak dobře začíst :)
Aj ja si myslím, že túto knihu by mal prečítať každý, aj keď knihu písalo 13-ročné dievča a možno práve preto. To, čo to mladé dievča zažilo, ako vnímalo, že sa musí s rodičmi a ďalšími ľuďmi skrývať, a to vo veku, keď by malo život si užívať a nie so strachom žiť, že čo bude ďalej. Anna ten denník písala a takto "pisala listy priateľke Kitty" preto, aby sa aspoň takouto formou podelila s tým čo robí, čo ako prežíva.
Kniha núti človeka zamyslieť sa nad dobou, v ktorej Anna žila a nad všetkou tou nezmyselnou nenávisťou proti Židom, nad všetkým tým utrpením, ktoré museli zažiť a pre nás je ťažké čo len na to pomyslieť.
"Papier je trpezlivejsi viac nez ludia." Je to velmi zvlastna kniha, nie je to romanova literatura ani zivotopis, netreba od toho cakat spoved ako Mengeleho dievca a ine obdobne knihy. Zarazajuce je, kolko zvlastnych myslienok a postrehov si okrem klasickych dennikovych poznamok 13-rocnej slecny Anna poznacila. Za mna 80 percent.
Jedná se o deník třináctileté holky a tak je k tomu třeba přistupovat......četla jsem ho ze zvědavosti a kvůli výzvě........je krásné, že otec splnil své dceři její sen........ale jinak je kniha prostě jen deníkem třináctileté holky, nečekejte žádný literární zázrak. Jsou to myšlenky, první lásky.........je ale zajímavé, že jsem z té knihy vůbec necítila strach a beznaděj jako z jiných podobných.........proto asi tři hvězdy.
Zajímavé bylo sledovat myšlenkové pochody pubertální Anne před ukrytím, během a ke konci, jak se její mysl vyvíjela z umíněné a často ukřivděné malé holky, v dospívající slečnu, která umí přiznat chyby a přemýšlí o následcích svého jednání. Ta mi byla sympatická víc. Je mi smutno z toho, že obyvatelé zadního domu nepřežili. Otázkou ale je, zda by se deník Anne proslavil, kdyby bývala přežila. Jsem ráda, že otec myslel na velké přání své dcery, stát se spisovatelkou a umožnil vydat její dílo, čímž posmrtně splnil její velký sen.
Pokud jde o mne, četl jsem kdysi dávno a nijak knížka mně nijak neupoutala. Dnes, s odstupem řady let/desetiletí jsem se na knížku díval trošku jinak.Vnímal jsem ji jako psychologickou studii, kterou píše nedospělá ale inteligentní dívka.Zachycuje mezní situaci, do které se ona, její rodina a další lidé dostali. Zachycuje atmosféru a její vývoj v průběhu izolace kterou prožívá. A nejen ona, ale i lidé, kteří jim pomáhali. Zachycuje změnu chování lidí, kteří jsou vystavení extrémním podmínkám a nebezpečí, životu v atmosféře "ponorkové nemoci". Kdy každý překáží každému a každý každému leze na nervy. Ukazuje vývoj od relativně pohodlných podmínek a příjemné atmosféry až po situace kdy jen nebezpečí života dokáže udržet tyto lidi pohromadě. Neidealizuje a zřejmě ani nedramatizuje - což je právě výsledek věku autorky. Ve věku který je ideální pro to aby byla dostatečně vnímavá, je dostatečně vyspělá k tomu, aby dokázala vnímat realitu kolem sebe a popsat ji, a je ve věku kdy dokáže být dostatečně rebelská k tomu, aby popsala vše tak jak vnímá. Což vede po válce k tomu, že její otec některé části "odfiltrovává" jako nevhodné. A při tomhle vnímání má kniha pro mne mnohem silnější vypovídací hodnotu, než by se zdálo. Není to román, je to studie.
Neuvěřitelně krásná kniha.Donutí zamyslet se nad tím, co všechno máme a nevážíme si toho. Dopuručuju přečíst.
Silná kniha vyprávěná dospívající dívkou, která sepisuje své pocity do svého deníku. Muselo to být hodně těžké pro ni i pro ostatní, kteří museli přežívat v zadním traktu. Četla jsem i knihu "ZACHRÁNIT", kterou napsala žena, která je ukrývala a pracovala pro otce Anny Frank a mohu ji doporučit.
Kniha mě velice zklamala, čekala jsem něco úplně jiného než bylo v knize. Do čtení jsem se musela nutit, nakonec jsem ji s přemáháním dočetla.
Knihu by si měli přečíst všichni, aby si dokázali vytvořit obrázek doby a společnosti zachycené v deníku.
Hodně silný příběh – už jen tím, že popisuje realitu a skutečné události těch hrůz, co si Anna Franková musela zažít. Knihu jsem četla několikrát a pokaždé mne to velmi zasáhlo.
Obdivuji životní nadhled Anne, až se mi chvílemi zdálo, že knihu nemohla psát tak mladá dívka. Je zajímavé, jakým duševním vývojem Anne během doby, kdy psala deník, prošla. Jen je mi celé rodiny líto, že když už v úkrytu byli tak dlouho, že to nevydrželo do konce války a někdo je takhle zradil. Knížku určitě doporučuji přečíst, je velice zvláštní.
Živoucí svědectví skutečnosti, že ani pod příkrovem války a neustálého ohrožení života, život sám nepřestává a dospívající dívka ho může prožívat se všemi radostmi i bolestmi. Na deníku, který si Anna psala po dobu dvou let je skvělý především její postupný fyzický i psychický vývoj, chápání světa ve kterém žije i toho, ve kterém žít nemůže, stejně jako uvědomování si sebe sama. Některé pasáže byly natolik otevřené a upřímné, že mohly vyjít až po dlouhých letech v doplněném vydání. Annin tragický konec je už jen závěrečnou obžalobou děsivého systému a nelidského přístupu k lidem, kteří neudělali nic, čím by si takové jednání zasloužili.
K tejto knihe som sa dostala presne vo veku, v akom písala denník Anna Franková, preto som jej čítanie prežívala ešte intenzívnejšie. A keďže ma zaujímajú témy 2.sv.vojny, chcela som si ju prečítať. Neviem napísať, či kniha je dobrá alebo zlá. Je to pravdivý príbeh, denník tínedžerky, ktorý je dobré si prečítať.
"Nevěřím, že jen mocní, jen ti, co vládnou, a kapitalisté zavinili válku. Ne, malí lidé mají také svou vinu, jinak by se jí přece neúčastnily národy." A já bych k tomu zároveň dodala, že ti dobří malí lidé mohou hýbat dějinami také. Už jen to, že patnáctiletá dívka zůstane optimistická a silná i poté, co je dva roky zavřená v jednom domě a následně v Bergen-Belsenu, může pohnout dějinami.
Z jejího osudu (a jí podobných osudů) mrazí a myslím, že by si knihu měl přečíst každý, z takových malých osudů totiž pochopí člověk více než z učebnic. A kdekdo se třeba chytne za nos, když si zase bude na něco stěžovat.
Knížka, kterou by si měl přečíst asi každý.
Já si pořídila vydání, které bylo bez recenze a se všemi Anninými zápisky i s těmi, které v dřívějších verzích publikované nebyli. A stálo to za to.
Člověk dostane vhled do nitra dívky, která zrovna dospívá, musí s rodinou a ještě cizí rodinou žít skrytě a ví, že se každý den může stát, že je někdo prozradí a může zemřít.
Prožíváte s ní každodenní starosti, první zamilovanost i její úvahy o válce a o tom co se venku děje.
Hodně působivé čtení k zamyšlení.
Knihu jsem četla někdy na konci ZŠ a její děj mě vtáhl tak, že kniha byla během chvilky přečtená. Anne byla zprvu obyčejná dívka s běžnými problémy, pak se ale kvůli válce museli s rodinou ukrývat. Její popisování událostí a hlavně pocitů bylo neuvěřitelné - její neshody s matkou, puberta, první láska, bolesti, starosti s jídlem... Nikdo si nedovede představit, co vlastně museli prožívat a i přes veškerou hrůzu a strach se našli lidé, kteří jim pomáhali.
Z války jsem už četla víc knih a většinou mě hodně zasáhly.Knížku jsem četla kvuli čtenářské výzvě,jinak bych se do ní asi nepouštěla,čekala jsem asi něco jiného,bylo to takové o ničem,jak tam přežívaly atd a ten doslov je pak dost smutný a konečný.A hlavně se mě nezdá,že by to psala tak mladá dívka.Před touhle knihou jsem četla Mengeleho děvče a to se nedá vubec srovnat,musela jsem na to pořád myslet a nemohla jsem ani začít číst další knihu,jak to bylo silné a příšerné....
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Tak nějak nevím, jak hodnotit. Knížku jsem přečetla hlavně díky čtenářské výzvě, jinak bych se sama od sebe k ní nedostala. Knihy na téma válek a koncentračních táborů nemám ráda, ale poslední dobou jim nějak přicházím na chuť. Čím to je, to netuším.
Nicméně, kniha se četla dobře a rychle, ale moc mě nebavila. Bavit mě začala skoro až ke konci, kdy Anne začala objevovat kouzlo první lásky. Na druhou stranu nechci nijak zlehčovat život všech lidí, kteří žili v zadním domě. Obdivuji Anne za její odvahu a chuť se i nadále vzdělávat, za její plány, kterým věřila a ke kterým se upínala. Rozhodně bylo zajímavé pozorovat, jak během nedobrovolného ukrývání dospívá a jak se mění její pohled na život.
Souhlasím s ní v tom, že dokud máme přírodu, ze které se můžemě těšit a čerpat z ní sílu, nejsme na tom nijak špatně.