Deník

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Peter Wilmot se s Misty seznámil na výtvarné škole. Kromě bradavky propíchnuté špendlíkem a svetru od krve ji zaujal ještě něčím jiným. Směsice odporu a obdivu vyústila ve sňatek a život v kamenném domě na ostrově Potchkeysea. Všechno, co člověk dělá, je autoportrét. Misty chtěla být malířkou, ale těhotenství jí to znemožnilo — místo toho skončila jako servírka a pokojská, obtloustlá páchnoucí ženská, která svůj příběh zaznamenává ve formě deníkových zápisků pro svého manžela. Pro tebe, milý Petere. Ty šmejde. Peterův pokus o sebevraždu, který ho umrtví ve věčně kómatickém stavu, ji k umění navrací. Misty začíná malovat: impulzivně, automaticky. Jako kdyby jen zaznamenávala vize. Jako kdyby její ruku někdo vedl. Skutečné umění vzniká jedině z utrpení. Pak zjistí, že manžel tajně psal na stěny domů, které opravoval, zlověstná proroctví o ostrově, na který nemá nikdo "cizí" vstoupit; o ostrově, jejíž komunitu má kdosi spasit svými obrazy. Peterův otec zemřel, ale chybělo úmrtní oznámení. Sám Peter měl v krvi spoustu prášků na spaní, které nikdy nebral. A pak se utopí Mistina dcerka Tabi. Zločiny proti celé skupině obyvatel. Spása má dost blízko k apokalypse....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/360780/denik-UeZ-360780.jpg 3.9261
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
Orig. název:

Diary (2003)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (29)

Kniha Deník

Přidat komentář
huhuhu
20. května

Moje první kniha od Palahniuka. Šíleně mi lezla na nervy (hlavně opakujícími se větami a nechutnými detaily), ale zároveň jsem byla hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat a hlavně jak to všechno skončí. Vlastně pořád ještě nevím, co si o tom myslet. Je to bizarní, šílené, hnusné, ale zároveň originální, fascinující a plné skrytých významů.

krevetinka
18. května

,,Čistě pro úplnost, dnešní počasí: postupující zmatek s výhledem na tělesné a citové zhroucení.”

Jo, Palahniuk je fakt divnej týpek. Naprosto absurdní, bizární a cynický. To na něm miluju. I přesto musím o této knížce asi ještě chvíli přemýšlet. Byla fakt dokonale divná.

anna0480
22.11.2018

,,Milý, přemilý Petere, cítíš to?
Každej jsme ve svým osobním kómatu."

Začátek knihy pecka. Životem unavená ženská ve středních letech, pracující na ostrově žijícím z cestovního ruchu jako servírka. A už od začátku nám dává jasně najevo, jak jí tahle práce štve. A nejenom jí, ale i zbytek ostrovanů. Kniha je koncipována jako deník. Deník, kterej Misty (ta žena ve středních letech) píše svýmu muži, který je v kómatu. Už několik měsíců jako ležák, slovy Misty vegeťák. Protože se chtěl zabít ve svým autě a čirou náhodou mu to nevyšlo. Ani tohle nedokázal udělat pořádně. Nebo ne?

Bavilo mě to. Čím víc knih Palahniuka čtu, tím víc nabývám dojmu, že mají všechny jeho knihy podobnou šablonu. Podobný postavy. Podobnej hnus. Zároveň se Palahniuk nebojí ve svých knížkách poukázat na problémy, o kterých se jinak lidi tak nějak bojí mluvit. Baví mě to. I to, že je to většinou tak trochu antiutopie. Tady jsem navíc do posledních stránek nevěděla, jak to vlastně všechno bylo, co za tím vším je. Celou knihu jsem měla v hlavě milion myšlenek a nápadů, jak by to asi dopadne a jak se to celé objasní. Jen jsem doufala, že se nedočkáme otevřeného konce. Protože to bych byla asi naštvaná.

Příjemnou třešničkou na dortu jsou zajímavosti ze světa umění. Kolem umění se vlastně točí celý příběh. A to mě taky bavilo.

Za mě teda čtyři hvězdičky. Čtyři proto, že to bylo skvělý a fakt nemám nic, co bych tomu mohla vytknout. Vlastně jo, možná konec by mohl být trochu víc wow. Jinak ve srovnání třeba takové Tvé překrásné já se mi líbilo ještě o chlup víc.

Peyka
24.10.2018

Opět peckoidní záležitost od pana Palahniuka! Když si uvědomíme, že knihu vydal poprvé před patnácti lety, jde z toho mráz. Svět je čím dál tím horší, co se týče chování lidí k planetě, ke zvířatům a hlavně k sobě navzájem. Lidi jsou lhostejní jeden k druhému. Palahniuk ve svých knihách poukazuje s velkou dávkou sarkasmu právě na lidskou hloupost a na primitivní konzumní společnost.

Čtenář v knize najde mnoho symbolu a metafor, každý si je samozřejmě vyloží jinak. Trochu mi to připomínalo Garlandovu Pláž nebo, když zajdu hodne daleko do literární minulosti, pan Fitzgerald s Gatsbym to prokoukl už ve dvacátých letech minulého století.

Palahniukovy knihy by měli znát všichni!

Inika
23.08.2018

Dočetl jsem to asi před týdnem a doteď se snažím si odpovědět, jestli Deník byl spíš dobrý nebo spíš ne.
Přijde mi to strašně nevyvážené, že zpočátku se víc jak 100 stran převaluje v přichcíplém tempu; konec naproti tomu až v překotně rychle vysvětluje, o čem, že všechny ty náznaky celou dobu byly.
Za nejpůsobivější část jsem považoval psychedelický vývoj děje po "zakopnutí o práh". Jenže od určitého momentu mi to evokovalo pocit nevyhnutelnosti z Levinových Stepfordských paniček a začal jsem ztrácet zájem o rozuzlení.

vlcka
06.08.2018

Ta kniha je tak moc divná, že se mi až líbila. Opravdu neobvyklé, dobře vymyšlené, plné neuvěřitelných scén a obrazů. Moje první kniha od Palahniuka a určitě ne poslední.

colchicine
06.07.2018

První dvě třetiny knihy jsem moc netušila jakým směrem má tohle všechno jít, nic se nikam neubíralo, nic nedávalo smysl a pak najednou bum prásk, během jedné strany mi došlo, co se stane, jak to skončí a pak už následovala v podstatě dějová nuda. A nezachránil to ani Palahniukův typický vytříbený styl psaní. Za mě asi nejslabší kousek.

miuk
11.06.2018

Hm, ze začátku těžká nuda, opakující se, pak jsem se začetla, ale chybí mi tam konec, ten KONEC. Mám z pocit 00X.