Dějiny násilí

Dějiny násilí https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421657/bmid_dejiny-nasili-mUg-421657.jpg 4 192 43
Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Odvážná a šokující zpověď se vrací k událostem z prosince roku 2012. Édouarda Louise znásilnil a málem zavraždil muž, kterého poznal cestou z vánoční večeře a následně pozval k sobě domů. Aby se vyrovnal s posttraumatickou stresovou poruchou a našel znovu sám sebe, vydal se do rodné vesnice k rodině a minulosti, kterou chtěl navždy nechat za sebou. Autobiografický román lze číst jako detektivní příběh naruby, vysloužil si srovnání se slavným dílem Chladnokrevně Trumana Capoteho, s tím rozdílem, že zde je klíčový pohled oběti. Louis se pohybuje mezi minulostí a současností, kombinuje věcnost policejní zprávy s upřímností deníku. Znovu se mu podařilo nahlédnout běžný rasismus a homofobii francouzské společnosti, zároveň si ponechal prostor k úvahám o agresivitě a o tom, jak dalece se může lišit vylíčení jedné skutečné události. Potvrdil, že je výjimečným spisovatelem své generace.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Paseka
Originální název:

Histoire de la violence , 2016


více info...

Komentáře 43

Recenze 3

Hvězdičky 192

Přidat komentář
Sorrow
10.11.2019 2 z 5
Sorrow

Jestli se mi nějaká kniha někdy špatně hodnotila, byla to tahle. Dějiny násilí popisují jednu z nejhorších událostí, která vůbec člověka může potkat, proto se absolutně nebudu zabývat dějem a půjdu jen po stylistické stránce. Louis pro svou výpověď zvolil prostředníka – sestru – která nám celou událost předkládá, vypráví ji manželovi čili čtenáři. Autor sám sice do promluvy zasahuje, ale pouze, aby upřesnil některé věci, jenž sestře sám zamlčel nebo aby výpověď doprovodil vlastní emocí. A právě zvolený vypravěčský styl pro mě byl velkým kamenem úrazu. Kniha se mi špatně četla a nevžila jsem se do hlavního hrdiny ani zdaleka tolik jako kdyby si Édouard vybral ich formu. Samozřejmě chápu, že takto pro něj mohlo být psaní o něco méně bolestivé, pro mě, jako pro čtenáře, byl nicméně tento faktor zcela nevyhovující. Výpověď se taky do značné míry opakuje, motá se v kruhu a tím, že konzument knihy přesně ví, co v příběhu nastane, nekoná se tak vlastně ani žádné překvapení, rozuzlení… Jak jsem psala v úvodu, je mi zatěžko srážet knihu, která popisuje tak závažnou událost, a aniž bych chtěla jakkoliv znehodnotit obsah příběhu jako takový, musím popravdě přiznat, že stylisticky šly Dějiny násilí absolutně mimo mě.

amaenium
28.10.2019 2 z 5
amaenium

Ty druhé díly to vždycky mají těžké. Na další knihu spisovatele Edouarda Louise jsem se těšila, avšak v konečným důsledku jsem spíše zklamaná. Po stránce stylistické mi text naprosto nevyhovoval – časté opakování slov či souvětí, chaotická výstavba textu či samotné sestřino vyprávění bylo dost protivné. Po obsahové stránce... to snad nejde ani hodnotit. Bohužel celkově mi kniha přišla jako velmi chaotickou výpovědí, která se mi nedostala hlouběji do hlavy a přišla mi - i přes její hlavní motiv, který nechci v žádném případě znevažovat - plytká. Tato kniha mi nesedla.

Lenka.Vílka
25.10.2019 5 z 5
Lenka.Vílka

"Made Up Smile - Dream State"

Ona už ta první kniha byla dost náročná. Ale Dějiny násilí jsou další stupeň. Jde o to (podle mě ne úplně primárně), co se stalo, ale spíše o následky (ty jsou vždy horší). Ale jde i o to, jak je kniha napsaná. Protože to bylo stejně náročné na emoce jako její obsah (pokud někoho napadne, že je to prvoplánová žďímárna emocí, je pro mě hlupák). A hlavně ty různé pohledy na a po. Protože autor prostě umí. Jeho výběr slov a veškeré obraty jsou perfektní. Ale nebudu lhát, naprosto chápu, proč tady ještě není žádný komentář, i mě dělalo problém napsat tohle "cosi". Buď to procítíte nebo vám to bude jedno. Jenom dodám, že jsem knihu musela proložit něčím veselejší a s pauzama. Každej, kdo četl, ví, proč to nešlo...

Ale stejně lidi nikdy nepřestanu obdivovat. Když zvládnou o podobných věcech napsat. A bylo by hezké, kdyby lidé neměli materiál na psaní podobných knih. Ale...lidi jsou lidi...a tak...