Čtenář z vlaku v 6.27
Jean-Paul Didierlaurent
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259012/bmid_ctenar-z-vlaku-v-6-27-rqb-259012.jpg
4
282
103
Guylainu Vignollesovi je třicet šest, je osamělý a nenávidí svou práci. Je naprosto nenápadný, nikdo by si ho patrně ani nevšiml, kdyby spolucestujícím z vlaku každé ráno nepředčítal několik stránek, které se mu večer předtím podařilo zachránit před záhubou. Jeho přáteli jsou hlídač, který komunikuje téměř výlučně ve verších, a bývalý kolega, který následkem nehody v práci ztratil svoje nohy a kousek po kousku je sbírá zpátky... Jednoho dne dostane Guylain ve vlaku nevšední nabídku a o něco později v něm také objeví USB, které jeho šedivému životu znovu dodá barvy. Tolik lze říct, aniž bychom toho o příběhu vyzradili příliš. Autor totiž čtenáři pravdu odkrývá postupně a nutno zdůraznit, že Čtenář z vlaku v 6:27 je jednou z mála nepředvídatelných výjimek. Bývá charakterizován jako „moderní pohádka“, a ačkoliv draka supluje kovová příšera živící se papírem, princ bydlí v kutlochu pod střechou se zlatou rybkou, která mu žádná přání neplní, a princeznu najde na místě, kde by ji ani náhodou nehledal, román zůstává hřejivým – a velmi poetickým – příběhem o laskavosti lidského srdce, důležitosti přátelství a lásky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
Le Liseur de 6h27 , 2014
více info...
Přidat komentář
Ačkoli v knize je několik zajímavých nápadů, autor není schopen je dotáhnout do konce, prostě je nechá být, a místo toho se obrátí k nejklišovitějšímu možnému konci. Je tu pár jakž takž vtipných pasáží, ale na můj vkus příliš volných konců, příliš epizod s nulovým vlivem na příběh či na psychologii hlavního hrdiny. Dočteno s velkým sebezapřením jen kvůli tomu, že jsem to měla na vysoké za úkol.
Knižku jsem měla vybranou do loňské výzvy, ale nestihla jsem to. Nicméně jsem na ni v knihovně zrovna narazila a tak jsem ji nakonec přečetla i tak. A jsem tomu velice ráda. Kniha mě bavila od začátku až do konce. V anotaci jsem se dozvěděla, že hlavní hrdina předčítá ve vlaku stránky, které zachránil před záhubou, má přítele, který přišel o nohy a sbírá je po kouskách zpátky.. Říkala jsem si, co to bude, snad i nějaké nadpřirozeno, ale ono ne. Vyklubal se z toho moc milý příběh obyčejného muže, který je ale přece jen neobyčejný. Vše se pomalu odkrývá a mě se to moc líbilo. (škoda, že někteří tyto skutečnosti vyblábolí v komentáři, ještěže jsem je nečetla předem, měla bych knihu zkaženou). Deník Isabelle nemá chybu. Ano, působilo to na mě jako moderní pohádka. Nevšední styl i příběh, humor i vážná témata. Konec plný naděje. Určitě doporučuji.
Prvních pár stránek bylo skvělých a těšila jsem se, co přijde...následovala trochu nuda, ale pak se kniha opět rozjela směrem, který mi skvěle vyhovoval a byla jsem nadšená. Místy jsem se smála nahlas, povětšinou se však spokojeně usmívala. Čtenář z vlaku v 6.27 je oddychovka, kterou bych charakterizovala jediným slovem: MILÁ :-)
(Jen to přirovnání ke knize S elegancí ježka mi nějak nesedí, protože ten titul se mi vůbec nelíbil a pokud existuje nějaká podobnost, tak vzdálená...)
Začátek knihy se pomalu rozjižděl, ale nakonec byla kniha moc fajn, vtipná a příjemná oddychovka.
Na rozdiel od väčšiny ma táto kniha bavila hneď od začiatku. Zápletka bola nečakaná a postava Julie neskutočne sympatická. Super nápad na knihu, škoda toho konca, resp. ak už si autor nevedel odpustiť romantický koniec, mal ho rozpracovať trochu viac ako na 3 strany.
Čo ma však na tejto knihe nenormálne rozčuľovalo boli chyby v slovenskom vydaní. Korektor by mal okamžite dostať výpoveď, lebo tak odfláknutú a zle spravenú prácu som už dávno nevidela. Slovenská korektúra mi pokazila čitateľský zážitok. ,,Vďaka" Ikar.
Napadá mě jediné slovo - milé. Neobvyklá kniha, která mile pohladí, ale zároveň je zvláštně nekompaktní. Jak již bylo zmíněno, děj se zvláštně táhne a vrcholí na posledních stranách. Linka s nohama je nakousnutá a pořád jsem čekala, že se k ní autor ještě vrátí, ale bohužel.. I tak se mi však kniha líbila a zpříjemnila zamračený víkend.
Kniha na mě působila velice zvláštním dojmem, ne však špatným, spíše netradičním. Příběh se rozjede a zároveň vrcholí až na posledních několika stránkách.
Nebylo to špatné, ale přeci jen by se mi to víc líbilo, kdyby to pokračovalo v duchu první poloviny - odhalením tajemství Toho a krys, návratem nohou a čtení ve vlaku a třezalkářům. Mohla to být dokonalá kniha, takhle je prostě jen dobrá. (né že by se mi odplata tlusťochovi v deset nelíbila:-)
Trochu horší začátek, ale jakmile do příběhu vstoupily postarší sestry, kniha mě začala neskutečně bavit a přečetla jsem ji během pár hodin.
Až na zbytečně zdlouhavý a nudný začátek byla tato celkem krátká kniha docela dobrá.. Originální postavičky, jejich profese a přátelé udělaly tuto knihu velmi zajímavou.. I když jsem knížku už na začátku chtěla odložit, v momentě, kdy se na scéně objevily sestry a "fleška", dostala kniha ten správný spád a nudnosti šly do pozadí..
Tahle knížka má jen JEDNU faktickou vadu na kráse. A tím je, vzhledem ke své délce naprosto zdlouhavý rozjezd a seznamování se s hlavním hrdinou a jeho potrhlými soukmenovci. Věřím tomu, že ne každý je schopen vydýchat ty všelijaké popisy ničení knih Zerstorem u Gylaina v práci. Jakmile ale najde při obvyklém čtení ve vlaku USB klíčenku, ač to působí jako naprostá Deus ex machina, je to naprostá paráda a bavilo mě to moc číst. Podle mě, je to kniha o naději. Protože nám Didierlaurent chtěl ukázat, že i dva naprosto svébytní podivíni a životní ztroskotanci najdou to, po čem jejich srdce tak touží a co si určitě zaslouží.
Nevím, tahle kniha mě prostě nezaujala. Popis vypadal dobře, ale ten obsah byl velice zdlouhavý a nezáživný. Vůbec mě to nenadchlo, opravdu jsem nudila, je mi líto.
Predstavte si, že Vám každodennú monotónnu cestu vlakom do práce či do školy spríjemní človek, ktorý nahlas číta. Na túto úlohu sa podujal mladý Parížan trpiaci komplexom zo svojho mena - Ardlo Buret. Je to človek nie veľmi spokojný so svojím životom, ktorý má len za hrsť priateľov medzi ktorých patrí aj jeho rybička. :-) Jeho práca spočíva v likvidovaní starých kníh v nesympatickom stroji, z ktorého sa mu po skončení pracovnej doby niekedy podarí uchmatnúť rôzne úryvky, ktoré potom prednáša na svojej ceste vlakom o 6:27 nadšeným poslucháčom.
Je to kniha nielen o Ardlovi, ale aj o jeho cholerickom šéfovi sediacom vo svojej slonovinovej veži, asistentovi Brunnerovi, o Giuseppem, vrátnikovi vyjadrujúcom sa v alexandrínoch, či Juliette píšucej si svoj denník.
Kniha je plná trefných a vtipných hlášok, zážitkov nielen hlavného čitateľa s originálnymi pasážami, je o ľuďoch okolo nás, o ich pozorovaní a správaní, o hľadaní (nielen stratených nôh :-)) a nájdení a jej koniec nabáda na pokračovanie, ktorého sa možno raz dočkáme. :-)
Konec knihy mě poněkud otrávil a zkazil mi dojem. Ze všech směrů, kterými se autor mohl ubrat si vybral stvořit jen další love story (byť pouze mírně nevkusné). A přitom si tak pěkně našlápl na něco víc.
Jo, tak tato kniha mě opravdu překvapila. První polovina byla náročnější, ale pak to šlo rychle a bylo to úžasné! Chtěla bych víc, ale zároveň mi toto málo stačí. Krásné to bylo. Čtivé, vtipné, úderné. A opravdu připomíná Amélii z Montmartru. Když jsem ji četla, tak mi v pozadí hrála stejná hudba a vypravěč měl taky stejný hlas :-) Skvělé:-)
Zdánlivě nenápadná, útlá knížka, která se dá přečíst za jediný večer, v sobě skrývá moc milý a krásně napsaný příběh. Hlavní hrdina s tak podivným jménem, které se mi snad ani jedinkrát nepodařilo "vyslovit" správně, má rád čtení, proto se hned stal mým oblíbencem. Život k němu byl krutý, protože ho nechal pracovat na stroji jménem Zerstor 500, který knihy požírá a ničí. Nedivím se jeho nočním můrám, měla jsem je taky. Naštěstí souhra štěstí a náhod mu do cesty přivede dámy i slečnu, které mu život trošičku osladí a možná nakonec i obrátí celý k lepšímu.
V jednoduchosti je krása!
Čtenář z vlaku v 6.27
Tak tahle kniha mi vyrazila dech. Nepřed jsem si říkala, co že to čtu, ale pak jsem jen hltala každé slovo. Smutný osud citlivého osamělého mladého muže, poznamenaného posmívaným jménem, mne hluboce dojal. Milovník knih, který se živí jejich likvidací a každý den v RER čte nahlas svým spolu cestujícím pár nesouvislých stránek, které zázrakem přežily recyklaci. Vlastně nečte pro ně, ale proto, aby dokázal přežít další den. Až jednou objeví příběh mladé ženy a začne předčítat jej. A pak chce víc ..... a najde. Doporučuji každému, kdo má v oblibě Haruki Murakamiho, je to velmi podobný styl.