Čtenář z vlaku v 6.27
Jean-Paul Didierlaurent
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259012/bmid_ctenar-z-vlaku-v-6-27-rqb-259012.jpg
4
282
103
Guylainu Vignollesovi je třicet šest, je osamělý a nenávidí svou práci. Je naprosto nenápadný, nikdo by si ho patrně ani nevšiml, kdyby spolucestujícím z vlaku každé ráno nepředčítal několik stránek, které se mu večer předtím podařilo zachránit před záhubou. Jeho přáteli jsou hlídač, který komunikuje téměř výlučně ve verších, a bývalý kolega, který následkem nehody v práci ztratil svoje nohy a kousek po kousku je sbírá zpátky... Jednoho dne dostane Guylain ve vlaku nevšední nabídku a o něco později v něm také objeví USB, které jeho šedivému životu znovu dodá barvy. Tolik lze říct, aniž bychom toho o příběhu vyzradili příliš. Autor totiž čtenáři pravdu odkrývá postupně a nutno zdůraznit, že Čtenář z vlaku v 6:27 je jednou z mála nepředvídatelných výjimek. Bývá charakterizován jako „moderní pohádka“, a ačkoliv draka supluje kovová příšera živící se papírem, princ bydlí v kutlochu pod střechou se zlatou rybkou, která mu žádná přání neplní, a princeznu najde na místě, kde by ji ani náhodou nehledal, román zůstává hřejivým – a velmi poetickým – příběhem o laskavosti lidského srdce, důležitosti přátelství a lásky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
Le Liseur de 6h27 , 2014
více info...
Přidat komentář
Ve finále to byla milá knížka. Beznaděj vystřídal happyend. Proč ne.
Jen jsem od nápaditého prostředí a jedinečných postav čekala mnohem více. Tolika směry by se to mohlo rozehrát...
Vlastně to byla taková milá knížka s dobrým nápadem. Jenže existuje spousta knížek zaplněných podivínskými postavami, které nás dojímají a máme je rádi. Ale aby to tak bylo, musí být přes veškerou svou jinakost opravdový. A to mi tady nejspíš scházelo. Ačkoliv si myslím, že to celé byl záměr a jedna velká nadsázka, která jen nebyla správně pochopená. Protože jsem se přistihla, že jakkoliv se otřásám při představě, že si vychutnávám oblíbenou sladkost na veřejných záchodcích a potom se jdu vyzpovídat klozetářce s maturitou a perfektním psaným projevem, vlastně se u toho docela bavím.
Akoby si nevyspatý Bohumil Hrabal zašiel s Améliou k Zlatému tigrovi. Príjemná predstava do okamihu, než si objednajú 2x 3 deci mlieka. Napriek tomuto faux pas toto stretnutie nieje zbytočné a je to tichá radosť, že po svete stále pobehujú nové verzie pábiteľov. Pretože ak mi táto kniha niečo pripomínala, tak Príliš hlučnú samotu. I keď k jej genialite bude musieť Jean-Paul vypiť ešte veľa litrov mlieka.
Jak už zmínil trudoš níže kniha ve mě vyvolávala podobný pocit jako Amélie z Montmartru.
Ale chybělo jí takové to kouzlo.
Je to směs podivných charakterů, které jsou svedeny dohromady, ale potenciál, který tato směska nabízí je nevyužítý.
Humor, který je v knize použitý se neshoduje s humorem mě vlastním a tak pro mě kniha nakonec není ani úsměvná.
Škoda.
I když je kniha hodně krátká a nezabere moc času, doporučit ke čtení úplně nemůžu.
Skvělý materiál pro Amélii z Montmartru, ale jakmile došlo na zápisky intelektuální toaletářky, začal jsem toho mít dost. Hlavně proto, že do konce zbývalo stále méně a méně stránek a mně začalo být jasné, že nějaké zápletky se od Jeana-Paula Didierlaurenta už asi nedočkám. A všechno to rozjímání o životě, vesmíru a měkkém hnědém ze záchodu najednou ztratilo na kouzlu.
Můj smysl pro humor se s autorovým zkrátka minul, přestože mu nechci upírat množství nádherných nápadů. Jenže každý jeden z nich zůstal nevyužit. Je tu parádní postava vrátného, který mluví jen ve verších, nebo invalida, jehož nohy byly rozdrceny a smíchány s recyklovaným papírem, a on teď sbírá knihy, jež jsou z tohoto materiálu vyrobeny. Jenže nic z toho nemá pro příběh takové opodstatnění, že by je nedokázalo zastat cokoliv obyčejnějšího. Poetický balast tak vyznívá trapně do ztracena, jen plkání, plkání, plkání a ve finále nic objevného. Velká škoda, protože potenciál pro nezapomenutelný zážitek v tom rozhodně byl.
Roztomilá jednohubka na odpoledne. Milá a jednoduchá kniha, nic náročného a dlouhého na přemýšlení. Oddechovka, doporučuju :D.
Z knihy jsem trochu rozpačitá. Přiznám se, že začátek mě moc nezaujal a prolítlo mi hlavou, jestli nemám knihu odložit. Po čase mě to začalo i bavit a nakonec jsem se při čtení i usmívala. Není to kniha, která ve vás zanechá dlouhodobý dojem, ale jako rychlá jednohubka, když se chcete odreagovat určitě poslouží.
Na začátku nebyla žádná velká očekávání – lockdownový víkend a sluníčko venku mě vyhnaly na zahradu, kde jsem v přestávce mezi hrabáním starého listí usedla v jarně studeném, ale krásně slunečném dni s kávou na terase (krása po dlouhé zimě) a začetla se do připravené odpočinkové četby.
A čtenář z vlaku v 6.27 si mě fakt získal!
Svou klidnou atmosférou … „dvacet poklidných minut, během nichž se v něm na povrch dral život“ … až se mu to podařilo! Život si totiž vždycky cestu najde :-) … protáhne se i skrz zatuchlé roury „Velkého drtiče příběhů“, aby dal šanci jednomu úplně obyčejnému člověku, prožít téměř neobyčejně dobrodružné hledání … vlastního štěstí!
Během 173 stránek mezi námi vzniklo téměř důvěrné pouto, filozofovali jsme a klábosili s jeho letitými i nově získanými přáteli … prostě, o všem možném! A mě přirostli k srdci všichni ti nejobyčejněji obyčejní lidé, které (podobné) normálně bez povšimnutí míjíte venku na ulici, se kterými se běžně setkáváte, a nevíte o tom … jako třeba lehce přehlédnutelná, a přitom velmi přátelská, kadeřnice v obchodním centru, dvě velmi, velmi staré dámy z domova pro seniory na cestě do města, za nějakou nezbytnou záležitostí, které každé ráno cestující vlakem v 6.27 jen, aby si poslechly zvláštně neodolatelného čtenáře, vrátný recitující na potkání básně v alexandrinech, stařík venčící každé ráno svého ještě staršího psa, či nezlomný a nezlomený invalida na vozíku, hledající své nohy o které přišel, a taky, jedna mladá filozofující „hajzlbába“ :-). Zdá se vám to, jako zvláštní seskupení? Nedejte na první zdání, uvidíte, že vás příběh překvapí, až objevíte souvislosti, mezi tak zdánlivě nesourodou skupinou prachobyčejně působících osob, či spíš, věřte nebo nevěřte … zajímavých osobností!
Takže, musím potvrdit anotaci, jako mávnutím kouzelného proutku mě na začátku obestřelo zvláštní poetické kouzlo … nečekaného, nečekaně křehkého příběhu plného … čistých duší.
Knihu jsem po kouscích přelouskala během jednoho dne. Nejspíš by se vzhledem k délce dala zvládnout za kratší čas, ale příběh mě nezaujal natolik, abych ho chtěla přečíst na jeden zátah. Kniha má vcelku pomalý děj, až mi v některých chvílích připadalo, že se to příliš vleče. Ani jedna z hlavních postav se mi příliš nezamlouvala a po dočtení mám pocit, že spousta scén byla v knize zbytečná, protože nijak nezasahovala do děje (například neustálé rozjímání nad Tím). Navíc autor neuzavřel všechny načaté linky a nemám dojem, že to bylo úmyslné. Aspoň že se to četlo rychle a Juliin deník byl poměrně zajímavý, jinak je to takový průměr. Co se odpočinkových knih týče, četla jsem mnohem lepší tituly. 2.5/5
Roztomilá love story o shledání dvou osamělých duší, jejichž život se dosud potácel mezi nezáživnou prací, hovory s akvarijní rybkou a posloucháním tajemných zvuků ze záchodových kabinek. Poselství je jasné - i když je život bezútěšný a monotónní, vždycky je v něm dost místa pro naději, lásku a nečekaná přátelství.
Přečíst si tuto knihu mi bylo nejspíš souzeno.... už asi tři roky na mě občas někde vyskočila nebo se o ní zmínil někdo z mého okolí. Takže když se přede mnou zjevila v knihovně, hned jsem si ji půjčila. Mám tento typ příběhů ráda, takže celá kniha mi přesně sedla a líbil se mi i styl, jakým je napsaná. Pro mě to bylo příjemné pohlazení na duši.
Ďalšia príjemná jednohubka, tzv. feel-good román. Štýlom mi kniha pripomínala Čakanie na Mr.Bojanglesa alebo S eleganciou ježka alebo Podivuhodný život osamelého poštáka . Trošku čierno-biele- dobré postavy len dobré, zlé výslovne zlé bez hlbšej perspektívy, ale ak potrebujete ulahodiť srdiečku, tak kniha spraví svoje.
P.s. Aj ja chodím ráno vlakom 6:27 :D
Tuto knihu nakonec nehodnotím hvězdičkami. Zkoušela jsem ji číst několikrát, ale ani jednou jsem se nedokázala do ní pořádně začíst a dočíst ji do konce. Anotace zní lákavě, ale neseděl mi styl psaní. Což mne dost mrzí, ale tak co se dá dělat...
Čtenář z vlaku v 6.27
takové ... zvláštní, nevím jak jinak bych to popsal.
ale ve finále vlastně docela fajn.