Co je odtud vidět
Mariana Leky
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472287/bmid_co-je-odtud-videt-sQt-472287.jpg
4
224
51
„Když Selma řekla, že se jí v noci zjevila okapi, věděli jsme, že někdo z nás brzy zemře,“ zahajuje své vyprávění Selmina desetiletá vnučka Luisa. Selmě se dosud zdálo o africké antilopě třikrát a pokaždé potom někdo z vesnice zemřel, proto jsou její obyvatelé rázem ve střehu. Někteří cítí, že nyní je nejvyšší čas vyrukovat se zamlčovanou pravdou. A když konečně přijde smrt, její okolnosti jsou mimo očekávání všech. Prostřednictvím Louisy odhalujeme život malé poklidné vesnice s magickou atmosférou. V Selmině domě, v němž děvčátko vyrůstá, nalézají útočiště leckdy bizarní sousedé, které navzdory neurózám, vrtochům a rozdílnosti povah spojuje tolerance vůči jinakosti a snaha pomáhat si. Žijí tu také Luisini rodiče zaměstnaní krizí středního věku natolik, že jim sotva zbývá čas na dceru a její výchovu ochotně přenechávají jiným. Nelze opomenout ani obrovského bílého psa Aljašku s aurou nesmrtelnosti. Román sestává ze tří částí odehrávajících se v letech 1983, 1995 a 2005 a v každé z nich je Luisa konfrontována se smrtí blízké osoby. Tématem příběhu je však zejména láska a lidé, kteří mají odvahu o ni usilovat a překonávat překážky v podobě vnitřních bariér, předsudků i tisíců kilometrů. V případě Louisy je to láska k Frederikovi, který se rozhodl stát buddhistickým mnichem. Autorka dovedně žongluje s metaforami a prokládá je jemným, laskavým humorem, čerpajícím z dobře odpozorovaných všedních situací. Její dojemný příběh je promyšlenou meditací o tom, jak ztráta a láska utvářejí člověka i komunitu. O hledání místa ve světě, i když to místo je právě tam, kde jste začínali. Román získal mezinárodní ohlas a dosud byl přeložen do 14 jazyků.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , ProstorOriginální název:
Was man von hier aus sehen kann , 2017
více info...
Přidat komentář
Malá nemecká dedinka a život jej obyvateľov, do ktorého občas zasiahne závan niečoho magického. Stále ale ide o každodennú obyčajnosť, ktorá je podaná s takou láskavosťou a jemným humorom, že sa kniha do dnešnej bláznivej doby vyslovene pýta.
Překrásné pohlazení po duši. Jinak se tahle knížka ani definovat nedá. Tolik lidskosti, čistoty a lásky... A navrch psáno úžasným jazykem! "Stejně celou dobu nedělám nic jiného, než že tě nelíbám".
Do tohoto příběhu se prostě člověk musí zamilovat!
Lidskost, laskavost a lidi, které byste chtěli mít ve svém životě, to je Co je odtud vidět.
Bydlí spolu v jedné vesnici, prožijete s nimi několik desetiletí a během té doby si je naprosto zamilujete.
U mě to byla láska pozvolná. Nejprve jsme se tak nějak oťukávali, pak mi na nich začalo záležet a nakonec jsem se s nimi vůbec nechtěla loučit.
Kniha jazykově naprosto vymazlená, za což vzdávám hold nejen autorce ale i překladatelce Martě Eich.
I když je kniha hodně o smrti, dá se podle mě označit za feelgood příběh, protože i když to bolí, je to podání tak nějak snesitelné.
Navíc mě velmi překvapilo, kolik je v knize milého humoru. Opravdu často jsem se usmívala, což se mi u knih zase tolik nestává.
Někdo v souvislosti s touto knihou mluví o magickém realismu, mě ale spíš přijde, že se autorce povedlo nějakým způsobem vyzdvihnout kouzlo každého člověka, protože ať už ho vidíme nebo ne, každý v sobě nějaké má.
Tohle bylo tak milé čtení! Sice takové melancholické, ale většinou laskavé; chvílemi jsem se smála, pak jsem byla v šoku a brečela jsem, ale je to opravdu krásná kniha! Moc hezký styl psaní, na který jsem si rychle uvykla.
Jak se dá pěkně vylíčit jedna “obyčejná” vesnice se všemi svými neobyčejnými příběhy tamních obyvatel. Každý z nich je svým osobitým způsobem tak trochu praštěný, ale jako celek funguje vesnická komunita velmi dobře. Děj sám o sobě plyne se všedními starostmi i radostmi, jde tam samozřejmě také o lásku - a to ať utajovanou, nebo tisíce kilometrů vzdálenou.
Díky Oldovi (na IG @zanicenyknihkupec) za tip na tuto knihu, jinak by mě minula a byla bych ochuzena o takový milý zážitek!
Příběh, pohádka, o životě na vesnici, kde se toho obvykle moc neděje a pokud ano, tak to všem obrátí život naruby. Mnohem víc, než o událostech je ale o vztazích, o drobných gestech a o slovech, ke kterým hledáme odvahu. Vyprávění má v sobě lehkost, láskyplnost, humor.
Doporučuji každému, kdo má chuť na poklidné čtení se špetkou magie.
Toto bolo veľmi milé! Dušu hladkajúce, ľudské, úsmevné. Odporúčam pre pohodový pocit!
Láska, která je tak zjevná, až má člověk strach ji nahlas uchopit, protože pak by mohla zmizet.
Láska, která je tak silná, že ani vzdálenost tisíce mil a spousty roků ji nevykáže.
Láska, pro kterou vymyslíš svět, aby v něm byla v bezpečí.
„Stejně celou dobu nedělám nic jiného, než že tě nelíbám.“
„Zřejmě k sobě opravdu nepatříme. Ale to nevadí. Na okapi k sobě taky nic nepatří, a přesto je to neuvěřitelně krásné.“
….a pak celou knížku jde vlastně jen a právě o to „pustit k sobě kousek světa“ a uvědomit si „že dobrodružství, pro která jsme dělaní si nemůžeme vždycky vybrat…“
Krásný poetický příběh, mistrně do něj zasazeny humorné scénky, kdy se nahlas musíte smát, což ostatní dost mate, jelikož jste před chvílí povzlykávala.
Máte pocit, že stojíte uprostřed Selminy kuchyně a spolu plašíte srnku a je Vám tak krásně. Oblíbíte si všechny postavy, i když každá z nich je úplně jiná. Dozvíte se, že „kdo se nikdy nezlobí, nemůže se aktualizovat“ a že „nikdo není sám, dokud ještě může říkat my“.
Doporučuji bezpodmínečně, a kdybych někdy potkala Martu Eich, zajisté bych ji objala za tak výstižný překlad.
Za mě nádhera. Vyprávění, jakého se nemůžu nabažit od přečtení Oveho. Rozumování, vtipné obraty, parádní překlad (!!) a rozkošné postavy. Vesnička, kde je každý svůj a nikdo za to nesoudí. To prostě chcete.
A na závěr 1. části prásk jeden z největších šoků, co jsem kdy v knize zažila. (Možná si za to můžu sama, jsem to měla čekat.)
První a třetí část nemají chybu. Dostaly by víc než za pět, kdyby to šlo.
Jen část s buddhistickým mnichem v lese za německou vsí mě nějak nepřesvědčila. Z Goodreads si nesu dojem, že to byla samostatná novela, zakomponovaná sem k vyplnění Luisina života mezi dětstvím a otrlou dospělostí.
A to neva. Jestli vyjdou další autorčiny knihy, musím je vidět. :)
Chtěla jsem si z příběhu vypsat všechny vtipné pasáže. Ale nešlo to. Jemný humor se na stránkách rozvíjí zlehka, v průběhu celých odstavců. Musela bych opsat půlku knihy, abych ho zachytila. No a tak jsem se jen dívala očima Luisy, co je odtud vidět... A náramně jsem si užívala báječnou společnost i krajinu nejkrásnější.
Je zde láska, smutek, bolest, spoustu životních mouder, smála jsem se, brečela jsem, bylo tady vše, byl to život ve své jednoduchosti i složitosti. Nechtělo se mi příběh opouštět, chtěla jsem s ním být co nejdéle, ale nešlo to, musela jsem číst, i když jsem věděla, že nechci konec. Taková je to kniha.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Okapi je údajně poslední velký savec objevený člověkem, k čemuž došlo v roce 1901. Na pohled okapi vypadá jako složenina částí různých zvířat, které k sobě moc neladí. Okapi knihou prochází od prvních stran až po poslední. Zjevuje se Selmě ve snu v případě, že má někdo zemřít a taky je použitá jako příměr, jak spolu může fungovat něco, co navenek vypadá natolik rozdílně a nesourodě.
Příběh nás zavádí do Německa, kde v jedné malé vesnici žije společenství osobitých lidí, jejichž životem prochází láska, stáří, smutek, odcizení, smrt i buddhistická moudrost. Vyprávění se zabývá mnoha vážnými tématy a přitom je podáváno s velkou mírou laskavosti a východní moudrosti, přičemž je zahaleno jakýmsi snovým přívětivým hávem, který obrušuje ostré hrany všech bolestí a strastí, se kterými se jednotlivé postavy musí vypořádávat.
Ač je to pro mnohé hlavní devizou knihy, tak mi tahle new age pozitivní oduševnělá atmosféra úplně nesedla. Působila trochu vyumělkovaně, jako z kurzu tvůrčího psaní, kdy je Vám od začátku do konce zřejmé, že pod líbivou slupkou se skrývá pouze myšlenkový konstrukt, ze kterého nedýchá skutečný život, jakkoliv může být zručně a řemeslně kvalitně zpracovaný.
Nicméně za okapi díky. Velmi zajívamá zvířata. :o)
Milé čtení, takové laskavé. Vesnice plná svérázných lidiček, kteří se mají rádi, jsou tolerantní, podporují se navzájem, to vše doplněno Aljaškou, obřím, aromatickým a terapeutickým maxipsem...značka ideál. Skvělá babička Selma, parádní optik... přímo pohlazení po duši:) Jeden citát z knihy, který se mi moc líbil: "S láskou můžeme dělat všechno možné. Můžeme ji dobře či hůře skrývat, můžeme ji za sebou táhnout, můžeme ji zvedat do výšky, nosit po celém světě nebo ji zaplétat do věnců, můžeme ji vložit do země či vyslat k nebi. To všechno si nechá láska líbit, trpělivě a poddajně, taková už jednou je, ale proměnit se nedá."
Kniha byla bezbarvá a bez chuti. Občas se objevila zajímavá myšlenka nebo postřeh, ale spíš to na mě působlo jako klišé, než že bych se cítila nějak obohacena.
Sloh je docela hezký, takový young adult styl, je cítit, že autorka se snaží zaujmout, a proto nešetří absurdními situacemi. Zvláště psychoterapie, buddhismus a nesmrtelný pes Aljaška křičeli snahou o zaujetí čtenáře.
Jedná se o vyprávění dívky o jejím životě s babičkou, o lidech z vesnice, o jejím zamilování. Takové nenáročné a nepříliš hluboké čtení.
Podmanil si mě už prolog. Krásná kniha. A já se usmívala a brečela. Někdy dokonce současně. Za mě poklad!
Když se zdá Selmě o okapi, je jasné, že někdo v její blízkosti brzy umře, jenže se neví kdo…
Tento příběh nám vypráví Luisa, vnučka Selmy, nejprve desetiletá, ale sledujeme jí až do její dospělosti. Jejíma očima vidíme rozličné postavičky z jedné malé německé vesničky. Různé podivíny, kteří mají své rituály a úchylky, i přesto si je všechny zamilujete. Je to kniha o vztazích mezi lidmi, o lásce, o smrti, o nevyřčených, ale známých věcech. Je to kniha, do které se prostě zamilujete.
U této knihy nemám slov, abych Vám řekla, jak moc se mi líbila. Tolik pocitů a emocí, které se na Vás přenesou. Při čtení jsem se usmívala, častěji však brečela, i přesto se mi to celé tak moc líbilo. Užívala jsem si každé slovo, postupně jsem si knihu dávkovala, abych s Luisou, Selmou a všemi ostatními mohla být co nejdéle.
V knize nehledejte žádnou velkou akci, i když pár nečekaných situací Vás tu může překvapit. Ale je to spíše poklidné vyprávění o životě několika zajímavých, ale vlastně úplně obyčejných lidí.
Moc mi sedl autorčin styl, je to napsáno až poeticky, moc se mi líbily její přirovnání, veškeré použité metafory. Ze začátku jsem si věty, které mě zaujaly, chtěla vypsat, ale pak jsem zjistila, že bych v podstatě musela opsat celou knihu
Určitě nesmím zapomenout zmínit překlad od Marty Eich, povedl se nadmíru a díky němu si můžeme vychutnat tuto nádheru i v češtině.
Už teď je mi jasné, že tato kniha bude figurovat v mých TOP 10 za tento rok a moc se těším, až se do ní pustím znovu a vychutnám si tak kouzelný život malé vesničky.
Jsou knihy, jejichž postavy si oblíbíte tak moc, že je skutečně neradi opouštíte. Stávají se součástí vašeho světa, usínáte s nimi i vstáváte a sžili jste se s nimi natolik, že jen velmi těžce jim říkáte sbohem a téměř hoříte netrpělivostí po knize opět sáhnout. Pokud autor tento dojemný "stav závislosti" u čtenáře navodil, tleskám jeho umění. Nezažívám jej příliš často, ale zde se to povedlo: od knihy jsem se nemohla odtrhnout a případná "hrůza ze ztráty některých postav" byla až téměř hmatatelná. Pokaždé jsem se však hned musela skrze slzy začít smát: tak podmanivý je styl Marianne Leky.
Román dostal "nálepku" magického realismu, ale nemyslím si, že by autorka nějak napodobovala či "vykrádala" styl Marquéze a podobných autorů tohoto žánru: je prostě svá. Dokáže vystihnout kouzelné chvíle okamžiku, zavádí nás na magická místa, čaruje se slovy - a využívá k tomu krásná, dlouhá souvětí, plná barvitých a originálních přirovnání a metafor. Nabízí nám milé, vtipné, humorné, úsměvné i tragikomické vyprávění nejen o životě, ale i o umírání, o lásce ve všemožných jejích podobách. Představuje nám koloběh života v jedné docela obyčejné až bezvýznamné vesnici, jíž zalidnila velmi nevšedními, až téměř bizarními svéráznými postavičkami. Objevují se zde lidé, kteří stále ještě věří různým pověrám, snům a znamením – v jejich představách stále ještě ožívají divoženky a jiné pohádkové bytosti.
Hlavní hrdinkou je Luisa: její život sledujeme ve třech etapách: 80. a 90. léta minulého století a později i v novém tisíciletí. Postavy, i s jejich láskami a neláskami, si čtenář zamiluje, ač mu nemusí být zrovna sympatické. Zajímavá je i autorčina práce s personifikací, kterou využila při popisu Selmiina podivného domu či ztělesnění Luisiny "blokády". Najdeme zde i několik odkazů na seriály, které nezbytně zapadaly do dobového koloritu, např. Místo činu a jihoamerické telenovely.
„Ty ale i tak půjdeš samozřejmě do školy,“ prohlásila Selma, která vždy věděla, co si myslím, jako by mi myšlenky visely nad hlavou v girlandách z písmenek."
„Lidé ve vsi měli strach, bylo to na nich znát, i když se většinou snažili nedávat to najevo. Dnes ráno, jen několik hodin po Selmině snu, se pohybovali tak, jako by se všude kolem vytvořilo náledí, nejen venku, ale také v domech, náledí v kuchyních i obývacích pokojích. Pohybovali se tak, jako by jim jejich vlastní tělo bylo úplně cizí, jako by měli všechny klouby zanícené a jako by předměty, které brali do ruky, byly vysoce hořlavé. Celý den pochybovali o svém životě a možná i o životě ostatních. Neustále se ohlíželi a ujišťovali se, že na ně nečíhá někdo s vražednými úmysly, někdo, kdo přišel o rozum, a tudíž nemá co ztratit, a pak se zas rychle otáčeli zpátky, protože osoba smyslů zbavená by koneckonců mohla zaútočit i zepředu."
„Optik v sobě choval celé bytové společenství plné hlasů. Byli to i nejhorší spolubydlící, jaké si jen člověk dovede představit. Pořád dělali rámus, zvlášť po dvaadvacáté hodině, pustošili optikův interiér, bylo jich moc, nikdy neplatili nájem, nešlo jim dát výpověď.“
„Myslela jsem, že by ho to mohlo rozčílit, jako budhistu,“ vysvětlovala jsem, jako by budhismus a křesťanství byly soupeřící fotbalové kluby."
Štítky knihy
přátelství láska německá literatura magický realismus mezilidské vztahy vesnice rozhlasové zpracování
Co je odtud vidět
Kniha Co je odtud vidět je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 282x |
| Čtenářské výzvě | 45x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 122x |
| Chystám se číst | 280x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 5x |
Tahle knížka je vlastně o ničem, jen o těch nejdůležitějších věcech na světě - lásce a přátelství. Doporučuji