Čo Clara zanechala
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296349/bmid_co-clara-zanechala-CZv-296349.jpg
5
1019
341
Sedemnásťročná Izzy Stonová žije v usporiadanej pestúnskej rodine. Pred desiatimi rokmi jej mama zastrelila svojho manžela, Izzinho otca, a odsúdili ju na doživotie. Izzy, zdrvená matkinou zjavnou stratou zdravého rozumu, ju odmieta navštíviť vo väzení. Náhradní rodičia pracujú v miestnom múzeu a Izzy zapoja do projektu katalogizácie predmetov objavených za múrmi chátrajúcej štátnej psychiatrickej liečebne. V záplave opustených osobných vecí pacientov Izzy v batožine Clary Cartwrightovej nachádza kôpku neodoslaných listov, starý denník – a svoju vlastnú trinástu komnatu. Clara v roku 1929 dovŕšila plnoletosť a ocitla sa v životnej etape, keď ju ubíja spolužitie s panovačnými rodičmi a jej jedinou nádejou je láska k chudobnému prisťahovalcovi z Talianska. Odmietne sa vydať za muža, ktorého jej rodičia vybrali, a otec ju proti jej vôli posiela do nóbl domova pre psychicky labilných ľudí, po páde na burze však prichádza o majetok. Claru preto premiestnia do štátneho psychiatrického ústavu, kde liečba na úrovni doby prináša ľuďom viac utrpenia ako úľavy. Zatiaľ čo Izzy čelí výzvam, ktoré prináša nová etapa jej života, Clarin príbeh je úzko spätý s minulosťou. Napriek tomu majú niečo spoločné. Ak Clara nikdy netrpela žiadnou duševnou poruchou, čo by mohlo vysvetliť či obhájiť násilný čin Izzinej mamy? Skladaním mozaiky Clarinho života je Izzy nútená prehodnotiť svoje vlastné životné kroky. Závery sú nečakané a ohromujúce.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
What She Left Behind , 2013
více info...
Přidat komentář
Tak tenhle pribeh me pohltil! Neuveritelne napsane! Vim ze jsou postavy smyslene, ale prozivala jsem to jak kdyby to bylo podle skutecnosti. Plakala jsem jako mala holka. Doporucuji !!!
Je vůbec možné zmařit lidský život takovým krutým způsobem ?
Ani trocha štěstí, které prožívala na konci života Clara, nedokáže vymazat smutek a tíseň, kterou pociťuji při dočtení příběhu. Příběhu plného emocí, utrpení a beznaděje.
Jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla, protože i když jsem měla trošku jiné očekávání, líbíla se mi.
Smutné, trýznivé, depresivní, ale přečetla jsem za dva večery a tolik jsem Claře ve všem fandfila, a ač měla krutý osud i život, aspoň ke konci se jí dostalo těch nejšťastnějších chvil v životě.
A slzy mi ke konci ukáply víc, než bych chtěla, ale nešlo to jinak.
Kniha mně zaujala zajímavým obalem, po přečtení recenzí, jsem věděla, že ji musím mít a nezklamala, naopak, překvapila mé očekávání, úžasná, dech beroucí, naprosto mně pohltila, nemohla jsem se od ní odtrhnout, příběh Clary jsem doslova hltala a potřebovala jsem vědět, jestli přece jen, se Claře podaří přesvědčit, že v psychiatrickém sanatoriu Willardu, je držená z úplně jiného důvodu, než většina. Obdivuji její vnitřní sílu, že z takového prostředí, hrůzostrašným zacházením a praktikám léčení "pro její dobro" přežila ze zdravou myslí ......
přiznávám, i slzička ukápla. Dlouho jsem nečetla nic, co by mně takhle emočně dostalo, za mně prostě PECKA, mohu jen doporučit !
Krásná kniha a velmi silný příběh. Musím říct, že praktiky lékařů v ústavech pro choromyslné mě nepřestávají fascinovat a děsit.
Na knihu Tmavé stěny Willardu jsem byla velmi zvědavá. Námět psychiatrického ústavu, dvě dějové linie, mě moc lákaly. E. M. Wiseman píše velmi poutavě a při čtení pasáží, které se odehrávají ve Willardu, vám jistě bude běhat mráz po zádech jako mně. Myslím, že autorka nijak nepřeháněla, když nám líčila život v ústavu pro choromyslné. A neumím si představit, že bych v těchto podmínkách měla přežít několik týdnů, natož měsíce či roky.
Děj je vyprávěn ve třetí osobě. I přesto se velmi lehce necháte příběhem pohltit a častokrát se vám bude úzkostí stahovat hrdlo. Charaktery osob jsou výborně vykreslené. Kniha má navíc jako bonus překrásnou obálku.
Pokud hledáte pochmurný příběh pro podzimní večery, určitě vám knihu doporučuji. Pokud jste momentálně v nějaké melancholické či depresivní náladě, radím se čtením počkat na vhodnější chvíli. Děj knihy totiž rozhodně není sluncem prosvětlený. Naopak. Je smutný, temný a chladný jako stěny ústavu ve Willardu.
Já se přiznám, že jsem od knihy možná čekala víc, nevím. Snad to bylo jen přehnaným očekáváním. Příběh mě bavil, ale nepohltil mě tolik, jak jsem čekal, že se stane.
Po dočtení této knihy mám za sebou jednu hodně zkrácenou noc, ten příběh mě doslova pohltil, ihned vtáhl do děje a na závěr i rozbrečel. A doznívá ve mně ještě dnes.
Předevšm příběh Clary je tak plný lidské bolesti, bezpráví a bezmoci, že se vám dostane pod kůži. Tu bezútěšnost dávné minulosti ale vyvažuje příběh Izzy a dává knize trošku světla a naděje do temnoty těch ,,Tmavých stěn Willardu".
Prostě úžasná kniha, která vám zacloumá emocemi.
Výborná kniha, která se četla jedním dechem až mi běhal mráz po zádech a nakonec i ta slzička ukápla. Doufám, že se dočkáme dalších knih od této spisovatelky. Dávám plný počet bodů. :)
Výborná kniha která se četla úplně sama.Někdy me až mrazilo ,když jsem četla kapitoly z psychiatrickeho sanatoria.Věřím tomu že to tak v té době fungovalo.Příběh byl velmi dobře propracovaný. I když se přiznám že kapitoly Clary byli pro mě zajímavější. Asi to bylo tou dobou v ktere se dej odehraval.Za mě plný počet hodnocení. Kniha je prostě úžasná
Skvělá kniha, četla jsem se zatajeným dechem. Tolik příkoří bolesti, ponížení a nespravedlnosti co musela Clara zažít, jen za to, že se postavila otci a řekla mu pravdu do očí, nechápu jak mohli být rodiče takto krutí. Je až s podivem, že to všechno vydržela. Při setkání matky s dcerou jsem už přes slzy neviděla.
Nejdříve se musím přiznat, že jsem knihu 2x odložila, aniž bych do ní jen nakoukla. Nějak se mi do ní pořád nechtělo a už jsem ji chctěla vrátit nepřečtenou do knihovny. Pak mi to nedalo. Asi před hodinou jsem ji dočetla a jsem zralá tak akorát na panáka! Tolik smutku a beznaděje....probrečela jsem poslední kapitoly a teď půjdu spát s ucpaným nosem a nateklýma očima. No ani nevím, co ještě dodat, veškeré mé pocity jsou jako v komentáři od PeM. Cítím se úplně stejně. Jdu si dát asi toho panáka (nebo čokoládu na nervy ;)) a kapky do nosu.
Při líčení osudů lidí z Willardu mi běhal mráz po zádech. Tolik jsem hlavní hrdince fandila, aby se vše v dobré obrátilo...velmi poutavé a mrazivé.
Nečekala jsem, že kniha bude tak skvělá. Nádherný, šokující příběh. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Když si uvědomíte, že Willard opravdu existuje a jaké děsivé příběhy se tu mohly odehrávat...Souhlasím, že chvílemi tam příběh Izzy nepasoval. Kdyby autorka nechala jen příběh Clary, tak by i tak kniha byla prostě skovstná. Jedna z nejlepší knih, které jsem kdy četla. Divím se, že se ještě nestala bestsellerem.
Vysoké hodnocení knihy mě překvapilo. Rozhodně se nejedná o žádné vysoce umělecké dílo, zejména postava Izzy je hodně schematická, její vztah s Ethanem je předvídatelný od jejich prvního setkání... A konec knihy se nepovedl vůbec: snaha autorky rychle dovysvětlit vše, kýčovitá scéna z oslavy narozenin...
I přes to všechno jsem knihu dočetla jedním dechem. Může za to silný příběh Clary a husí kůži nahánějící popis blázince ve Willardu. Člověk z dnešní doby naprosto nechápe podmínky, v nichž byli lidé drženi, a je téměř zoufalý z Clařiny bezmoci. To dělá knihu neskutečně přitažlivou.
Za příběh Izzy bych knize dala s čistým srdcem pouhou jednu hvězdičku, Clara by jich naopak dostala plný počet.
Moc krásné čtení, na jedné straně tolik napětí, hrůzy (podpořeno především barvitě popsaným prostředím Willardu) a na druhéstraně, tolik štěstí a lásky, které vzešlo z neblahé minulosti.
V této knize bylo moc dobře rozvrženo střídání se minulosti se současností, ne u všech knich to tak dobře funguje, tady je to skvěle nastaveno a dodává tím knize to správné napětí. Už dlouho mě žádná kniha nedovedla k slzám.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
Knihu jsem začala číst na doporučení ve zdejší diskuzi a musím tedy říct, že to byla dobrá volba. I když vím, že nebyla napsána podle skutečného příběhu, ale autorka určitě měla dobře nastudováno, i já jsem si už něco zjistila o praktikách v někdejších ústavech pro choromyslné, o to víc mě příběh šokoval.....kolik zmařených lidských životů lidí, kteří do ústavu přišli naprosto zdraví. Kufry ve Willardu byly skutečně objeveny v roce 1995:
http://extrastory.cz/kufry-ktere-vypraveji-patrily-lidem-ktere-zavreli-do-blazince.html
http://www.willardsuitcases.com/
Ještě by mě zajímaly kartotéky, ale dnes jde o velice citlivé téma a možná kvůli ochraně osobních údajů není možné tyto informace zveřejňovat.