Co by můj syn měl vědět o světě
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352897/bmid_co-by-muj-syn-mel-vedet-o-svete-XbS-352897.jpg
4
893
893
Fredrik Backman vtipně stírá všechny úzkosti a nedostatky rodičů jednadvacátého století v půvabné knize plné upřímných obav a nepodmíněných vyznání lásky, která zasáhnou čtenářovo srdce. Mému synovi. Už teď se ti omlouvám. Za všechno, co udělám špatně. Za všechno, k čemu se nedostanu. Za minibus. Za kraťasy. Za tričko s nápisem „Správní chlapi váží přes 90 kilo“. Za snahu dát si „high five“ s tvými kamarády. Za tuto knihu. Knihu o věcech, které bys měl podle mě vědět o světě. O fotbalu, IKEA, o tom, jaké to je být mužem, o Bohu a smažené snickersové zmrzlině. O tom, jaké to je ztratit klíčky od auta a proč musel táta zabít zpívající plastovou žirafu. Tato kniha je především o snaze být dobrým rodičem. Protože chci, abys věděl, že jsem se vážně snažil úplně nejvíc, jak jsem uměl. Nikdo negooglil tolik jako já.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Humor
Vydáno:
2017
,
Host
Originální název:
Saker min son behöver veta om världen , 2012
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem se moc těšila, protože všechny ostatní knihy od Backmana jsou úžasné. Jenže tato mě malinko zklamala..ale asi jsem čekala něco jiného. Ale psáno s vtipem a pobavila.
Vtipná, milá knižní jednohubka, která se mi velmi dobře četla a u které jsem se dobře bavila. Autorovo vyznání synovi i manželce za přečtení rozhodně stojí.
Jak už tu bylo napsáno, nejsem ani táta ani dědeček, ale knížka mě dokázala rozesmát i mi vehnala slzy do očí... Není to klasická knížka, je to vyznání otce z lásky ke svému synovi a své manželce a poděkování svým kamarádům a dědečkům a už jen to by se mělo ocenit =)) Za mě je to vhodný dárek chlapům, kteří se brzy stanou tatínky ;)
Kniha se mi líbila, ale na Backmanovy předešlé romány nemá! Je humorná, úsměvná, ale tím to tak nějak končí.. Nebylo to to, co jsem od knihy očekávala, ale rozhodně mě nezklamala, měla něco "svýho" - taková oddechovka z Fredrikova srdce a pocitů...
Všechny ostatní jeho knihy jsou fajn, tohle mě dost zklamalo - nudné čtení, ani jsem to nedočetla.
Romány Fredrikovi sedí rozhodně líp. Párkrát jsem se srdečně zasmála, co by matka dvou malých dětí jsem si některé situace velmi přesně představila, ale jinak musím souhlasit, že se opravdu snaží ze své nabyté popularity vyždímat, co to dá. A to tady končí zklamáním....
Možná podhodnocuji. Možná si to zaslouží víc. Možná jsem to nepochopil. Možná je to hlubší, než jsem v tom našel. Možná to není tak hloupě patetické, jak se mi zdá. Možná se pořád dokola neopakuje to stejné... Ne. Nepodhodnocuji, nezaslouží si to víc, není to hluboké, je to hloupé. Předchozí Backmanovy knížky jsou naprosto fantastické, tady to působí dojmem "rychle využít popularity a napsat jakýkoli blábol z vlastního života, abych vytřískal ještě něco". Prvních dvacet třicet stránek jsem byl nadšen - kapitoly o fotbalu nebo IKEA měly nápad a lehkost, ale pak to bylo pořád to stejné a to vás při šestém čtení už přestává bavit. A navíc ta švédská politická korektnost, a genderová vyváženost (až spíš nevyváženost) - nemám to rád, když se maže med kolem huby a cílí se na batikované alternativní biomatky, které jsou ve všem stokrát lepší než muži. Takže závěrem - velké zklamání. Přesto se moc těším na Backmanův Medvědín, abych mu dal další šanci. Zaslouží si ji i přes tento plytký plátek.
Milá knížka, která zahřeje u srdíčka. Nedalo se jinak, přečetla jsem na jeden zátah.
Příhody, u kterých souhlasně pokyvujete hlavou, některé vám vyloudí úsměv na tváři, ale semtam i slzička ukápne.. Achjo, proč to krásné, tak rychle utíká?..
Jo, ještě něco: "Fredriku, úklid koupelny neměl chybu. Směju se ještě dnes." :)
Některé historky jsem vůbec nepochopila, ale asi to bude zčásti jinou kulturou, zčásti Fredrikovým smyslem pro humor. Nejhezčí byla poslední kapitola. Velmi dojemná. Kniha je i tak romanticky laděná. Ráda jsem nahlédla do Fredrikova života. Pobavila mě historka s jarem:))
Kdo čekal další vynikající román od Fredrika Backmana asi nepochodil, fanouškům jeho skvělého stylu psaní a smyslu pro humor ale kniha udělá určitě radost a splní svůj účel. Nejedná se o žádný román, Fredrik se zde jen vypisuje ze svých pocitů, když se stal poprvé otcem a předem se omlouvá svému synovi za to, co všechno dělal, dělá a bude ještě dělat špatně, kolikrát ho kde ztrapní a tak dále, a i když to někomu možná může připadat nudné a nezáživné, je nutné si uvědomit, že autor psal knihu opravdu ze srdce a s láskou ... Krásná oddechovka přečtěná za den na pláži, která si zaslouží 5 hvězd, vždyť je to přeci Fredrik Backman :)
Nic jiného jsem od autora nečekala :-) , oblíbila jsem si jeho styl a zbožňuji způsob, jakým mě dokáže dojmout . Takže příjemné čtení, u kterého jsem se dost nasmála :-) poprskala si čajem džíny a křivila ksicht o prac. pauze v šatně, aby mi neukápla slza :-)
Byla to má první zkušenost s tímto autorem. Jedná se o poměrně útlou knížečku s krátkými kapitolami a různými humornými vsuvkami. (Kdyby text nebyl tak zbytečně roztahován, byl by výsledek ještě užší.) Ze začátku mě dost odrazovalo, že se všechno točí kolem hovínek. A blinkání. Připomínalo to trochu Dítě školkou povinné... Po prvních kapitolách ale konečně přišla i jiná témata, a i když to vlastně nebylo nic napínavého, extra zajímavého a ohromujícího, mnohokrát jsem se přitom upřímně rozesmála. Knížka splnila svůj účel. Byla přečtená za chvíli a skutečně pobavila. Navíc potěšila svou jednoduchostí, bezprostředností, srdečností. Člověk si říká, co tak můžeme ocenit na příběhu plném plínek a zmatků, ale i když je prostinký, je plný hlubokých a pravdivých myšlenek. Závěr mě neskutečně dojal. Rozmazal mi zrak. A proto plný počet.
Neznám žádnou z předešlých knih pana Backmana, a tak jsem vůbec nevěděla, co mohu očekávat. Bylo to milé, úsměvné a bylo fajn, že kniha měla jen pár stránek. A také mi stylem připomínala již zde zmiňovaného R. Fulghuma. S knížkou jsem strávila příjemné chvilky deštivého sobotního odpoledne.
Vypadá to, že s Backmanovými "rodinnými příslušníky" se nějak míjíme. Zatímco neutrální MUŽ jménem Ove mě nadchnul, BABIČKA šla úplně mimo a ani jsem ji nedočetla. SYN skončil o něco lépe, dočetla jsem ho, ale do značné míry i díky formátu knížky, kde bylo volného prostoru víc než samotného textu.
Backman syna seznamuje se světem a dává mu různá doporučení a rady, ať už z oblasti mezilidských vztahů, lásky, víry, nakupování, historie či multikulturní společnosti. A tyto krátké kapitolky prokládá ještě kratšími textíky tak nějak o ničem. Autor se snaží o vážných tématech hovořit s humorem a odlehčeným jazykem, ale na mě to nějak nezabírá. Naopak, všechny ty krátké větičky a opakování podle mě literární hodnotu dílka spíš sráží.
Mám moc ráda předchozí autorovy knihy a proto jsem se nemohla dočkat, až vyjde tahle. K mému překvapení je naprosto jiná. Ne lepší, ne horší, prostě jiná. Připomíná mi knížky Fulghuma, které mám taky moc ráda. Jen je tam víc humoru a nadsázky. Čtení jsem si užila, musela jsem si těch pár stránek šetřit, a určitě se k nim budu vracet.
Byla jsem z toho taková rozpačitá. Možná kdyby do toho šel čtenář s tím, že s Fredrikovými předchozími knihami to nemá nic společného, bylo by to lepší. Kniha představuje jakýsi soubor autorových myšlenek, rad a zkušeností. Autor se zde hodně opakuje a často se taky za něco omlouvá, což může po nějaké době člověka začít iritovat. Mezi literárně hodnotné knihy bych tudíž tuto knížečku neřadila. Kniha mě úplně nezaujala. Na druhou stranu je tak krátká, že Fredrikovým fanouškům vzkazuju: přečtěte si ji.
Zklamání. Já jsem se nebavila. Místa, která měla být humorná, mi přišla šroubovaná, na každém řádku jsem cítila přehnanou snahu autora být za každou cenu vtipný a neseděl mi ani rádoby lehký a žoviální jazyk. Dočetla jsem do půlky a dál už nedám ani stránku, kniha mi nic nedává (a to bych mohla být cílovkou). Nepopírám, že je mi sympatiký vztah Backmana k rodině, synovi, ženě, ale způsob jakým jej vyjádřil není můj šálek kávy. Bohužel. Přitom Ove je skvělý.
Pohotově vystižené postřehy čerstvého otce. Oceňuji četné popkulturní odkazy (TV, hudba,PC hry...). Vtipné i dojemné zároveň - ten konec v bance mě rozsekal!
Štítky knihy
eseje švédská literatura výchova
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Za mě možná tři hvězdičky, podobných úvah jsem už četla hodně. Jenže.... četla si ji taky dcera a knize vděčím za to, že se náš dům celý víkend třepetal smíchem a chvílemi otřásal smíchem až k slzám. Takže mých pět hvězdiček je v zastoupení a ode mne jako poděkování :)