Hořící kříž

05.11.2019

Možná se mi to jenom zdá, ale každý díl této knižní série mi připadá ukecanější a ukecanější. Děj a akce trochu ustupují popisu míst, lidí a pocitů - a přitom Diana Gabaldon umí napsat akční situace tak skvěle, že člověk čte jak v transu! Samozřejmě i popisné části jsou dobře vystiženy a vtáhnou čtenáře přímo na místo, kde se postavy nacházejí, jen jich je (přinejmenším v tomto díle) jaksi přespříliš (stejně jako erotických scén, které doplňují snad každou kapitolu). V každém případě se kniha čte dobře (i když místy zdlouhavě) a hlavní postavy - kladné i záporné - jsou vymyšleny tak parádně, že se budu muset z dalšího dílu co nejdříve dozvědět, jak to s nimi bylo dál.

28.09.2019

Těch prvních cca 300 stránek je nuda. A to je fakt. Ale chce to vydržet a pak je to zase jízda nevšedních zážitků až do konce. Moc mě bavila. Určitě doporučuji, nenechte se odradit počtem stran. Naopak čím víc tím líp.


Spoiler: Nelíbila se mi jedna věc. Zhruba na str. 1106 jsou Jamie a Claire popsáni jako lidé s bílými a šedivymi vlasy a zhruba o 40 stránek dál je Jamie zase popisovan jak mu slunce září v jeho měděných vlasech. Tak to mi trochu nesedlo. Asi autorka zapomněla, že už je měla starý. ☺

12.08.2019

Hořící kříž jsem stále odkládala kvůli zdejším komentářům. Nakonec to bylo krásné čtení. Nemá cenu se vyjadřovat k žánru, kdo sérii čte, tak ví, že je to červená knihovna jak bič... Pomalé tempo, které všichni kritizují mi vyhovovalo, méně událostí mi přišlo uvěřitelnější, než překotné kotrmelce a absurdní závěr v Mořeplavci. Stále je to místy přehnané, ale co? Je to pohádka pro ženy a já to tak beru. Mám ráda postavy, vývoj Brianny a Rogera... Popisné pasáže mě bavily, měla jsem dost času si představit prostředí. Oceňuji provázanost zápletky, kdy jednotlivé příhody zapadnou do velkého celku. To mi třeba v Mořeplavci chybělo, většina událostí byla nahodilá a "detektivní" spojovací motiv byl hrozně průhledný.

Mrzí mě, že sérii vydává Omega. Žádný obsah, slovníček pojmů, z počátku mi vadil i překlad, pak jsem si asi zvykla... Oproti předchozím dílům se alespoň nevyskytuje tolik překlepů. Zato se dozvíme rozsáhlý seznam, co vše si u Omegy můžeme ještě koupit. Za to ovšem Diana nemůže a postavy knihy také ne.

Mě to stále baví, možná čím dál víc.

26.07.2019

Série Cizinka je moje srdeční záležitost, ale i přes to musím uznat, že Hořící kříž je nejslabším dílem ságy. Čtenářům, které zklamal, ale doporučuju vydržet, neboť následující díl, Ledový dech, je několikanásobně lepší a napínavější. A dějové linky, v Hořícím kříži jen načrtnuté, se konečně ukončí.

10.07.2019

Doslova se prokousat začátkem, vydržet do konce druhé třetiny knihy, a pak se děj rozjede tak, jak jsme zvyklí z předešlých dílů :-)

04.07.2019

Na posouzení do ankety to stačit bude, ale její vlastní četbu nemohu soudit.

31.05.2019

Pokračování (a opět !!! VAROVÁNÍ PŘED SPOILERY !!!):

Poněkud neuvěřitelná mi přišla vítězná setkání hrdinů nad divokými zvířaty (bizon v případě Brianny a Claire, kanec u Rogera a Jaimeho), ale což, jsou to hrdinové, tak jim to přeju, byť si myslím, že v reálu by z toho tak hladce nevyšli. Jen u setkání s hadem stále nechápu jeho účel, jestli to měla být předehra ke sblížení se tchána se zetěm, důkaz predestinace / možnosti změnit historii nebo co.

A když už jsme u tchánů, oceňuji konečně trochu lidštější přístup k Frankovi Randallovi, který mi z Mořeplavce vyšel jako totální loser a ještě navíc neřád, který svou zákonitou manželku podváděl (přestože ona mu nasadila parohy, nikdy nepřestala milovat Skota z minulosti, a co jsem z knih pochopila, sex neměli až do Frankovy smrti).

Bezkonkurenčně největším loserem Hořícího kříže je Roger MacKenzie, který tímto získává cenu za hrdinu, kterého autorka asi latentně nesnáší. Když jsem pročítala zdejší komentáře a prokousávala se knihou, říkala jsem si, proč se stále opakuje zvolání "chudák Roger"? Jestli kvůli tomu, že mu stále něco hatí svatbu s Briannou? Nebo že má k němu jeho manželka takový ambivalentní vztah (na jednu stranu ho zbožňuje a hluboce miluje, na stranu druhou se k němu v soukromí ložnice chová zvláštně)? Anebo z toho důvodu, že univerzitní profesor, jistý si svojí cenou, v minulosti zjišťuje, že mu jeho znalosti jsou naprosto k ničemu, protože v 18. století se u mužů cení jiných dovedností? A že jím Jaime trochu pohrdá? (V tomto směru mi trochu připadá, že si Gabaldon poněkud odporuje, neb Roger je popisován jako statný a silný muž, v pohodě zvládnul cestu po moři jako námořník, a ač neměl zkušenosti se setím či porážkou dobytka, jistě by zas až takový budižkničemu nebyl.) Když jsem se při čtení dostala k bitvě milicionářů s regulátory, pochopila jsem, kam asi směrovala největší čtenářská lítost vůči Rogerovi. A je mi Drozda v tomto směru taky hodně líto a od autorky mi to přijde víc než kruté. Ale coby optimista věřím, že se to k dobrému obrátí, a byť Fergusovi nový ruka nenarostla, Roger bude - doufám - rehabilitován v plném rozsahu.

V souvislosti s Rogerem se těším na další rozvíjení dějové linky Morag a jejího manžela. Něco mi říká, že by se MacKenzieovi mohli usadit na Rogerově půdě věnované guvernérem. Z dalších nitek příběhu jsem zvědavá, zda ještě dojde i na Fanny Beardsleyovou (a její dítě) nebo jsme se s ní už rozloučili. Nejprve jsem nechápala, proč je událostem na farmě věnována taková pozornost, ale jak to u Gabaldon bývá, vysvětlení se mi nakonec dostalo. Ač s Fanny asi kámošky nebudeme, docela mne její příběh zaujal.

Znovu otevřená otázka cestovatelů časem mne opět hodně nadchla a mrzí mne, že nemám přístup k předchozím dílům, abych si osvěžila, jak to bylo s tím "dědicem z Lovatu", kterého zmiňuje Geilis v Mořeplavci. Neboť explodující opál a Jemmyho schopnost slyšet kameny je naprosto jasná. Kdybych jen nebyla taková hlava děravá a pamatovala si víc! (Pokud je zde nějaký znalec série, ochotný mi připomenout či vysvětlit do SZ, oč šlo, bude mít můj velký vděk!) Taky se mi líbilo propojení Rogerova vyprávění o smrti matky s tím, co jsem se dočetla v Sedmi kamenech, doporučuji proto přečíst si i dílčí povídky od autorky k domalování některých zmínek v "hlavním" příběhu ;-).

Jak tady Gabaldonovou chválím, že vždy něco v knize nakousne a ukončí, tak v jedné věci jsem se rozuzlení nedočkala. Nemyslím tím zrovna Stephena Bonneta, který nahradil v roli superzlouna Black Jacka Randalla, protože je mi jasné, že se s touhle Nemesis Frazerových ještě potkáme, a v podstatě je mi i fuk to, kdo brousil Laoghaire, ale zajímalo by mne KDO TO SAKRA OHMATÁVAL CLAIRE NOHU, KDYŽ SPALA PO JOCASTINĚ SVATBĚ??? :-D


Citát:

"A co táta?"
"Co je s ním?"
"Ví. Je jedním z těch, kdo ví, co dělá, co myslíš?"
Ruce Claire se přestaly pohybovat, tlukot tlouku ztichl.
"Ano," řekla. "Ví."
"Je zeman? Tak tomu říkáš?"
Matka zaváhala a přemýšlela.
"Ne," pronesla nakonec. Vzala tlouk a znovu začala drtit majoránku. Vůně sušené byliny naplnila místnost jako kadidlo. "Je to muž," řekla, "a být mužem není maličkost."

31.05.2019

!!! POZOR SPOILERY !!!

Nejprve taková drobnůstka... Skutečnost, že je kniha členěna do částí a do kapitol, mi nijak skandální a překvapivá nepřijde. Co mne ovšem udivuje je fakt, že při svém počtu stran neobsahuje ŽÁDNÝ OBSAH! To považuji od vydavatele za poněkud nešťastné, neb když jsem si zpětně chtěla něco dohledat, ač jsem věděla, v jaké kapitole to zhruba je, byla jsem nucena listovat přes 1 000 stránek dozadu a sjíždět očima každý list. Když už je ta kniha vnitřně dělená, tak by obsah mít měla, ne??!!

Potom mne docela mrzí podoba obálky. Vím, že milovníci série, kteří se k ní dostali "před seriálem" mnohdy obálky s herci kritizují, protože jim seriál vnucuje jinou, než jejich vnitřní představu hrdinů. Já se ke knihám dostala přes seriál, a ač kupříkladu ke Catrione Balfe mám své výhrady, vizuálně mi na Claire nevadí, a ty filmové obálky mi přijdou pěkné. Ta k Bubnům podzimu je rozhodně hezčí než "neseriálová", se kterou kniha vyšla. Takže by mne docela lákala i obálka k Hořícímu kříži, na níž by třeba byla celá rodinka, Jaime, Claire, Brianna s Rogerem a Jemmym, … případně v pozadí s dalšími obyvateli Frazerova hřebene. No, holt přát si můžu ledasco, ale protože kniha už existuje, mám smůlu.

Z nedočkavosti jsem si při čekání na rezervaci v knihovně četla komentáře ke knize a musím souhlasit s většinovým názorem, že když se mi konečně dostala do rukou, kniha se mi hrozně vlekla. Protože jsem už Gabaldon "trochu prokoukla", vím, že většinu věcí nepíše bez účelu, a v průběhu knihy se čtenář dozví, proč se tolik vypisovala o nějakém konkrétním, zdánlivě bezvýznamném momentů či věnovala pozornost nějaké z postav. Ovšem tentokrát jsem si říkala, zda autorka není placená od počtu stran a zda nedala trochu průchod nějaké chorobné grafomanii. Těch skotských jmen a postav, dílčích událostí v rámci shromáždění (které probíhaly v rámci JEDNOHO svatebního dne) neustálých zmínek o tom, jak přestalo pršet či jak se dalo do deště apod., bylo zkrátka moc. Jistě, s mnoha Skoty jsme se pak potkali v rámci milice, takže bylo dobré vědět, kdo je kdo, a po skotském způsobu se seznámit s historií jeho rodiny do osmého kolene, ale v danou chvíli to bylo lehce obtěžující. Nemluvě o tom, že mi hlava všechna ta jména a vztahy moc nebrala.

Pak mi dost vadily neustálé zmínky o kojení. Ano, i já ještě v roce svého dítěte, kdy už bylo kojeno jen částečně a živilo se tuhou stranou, musela za jeho nepřítomnosti prsa odstříkávat. Ale že bych neustále měla na oblečení mokré koláče, neustále cítila trnoucí bradavky či musela používat cínový hrneček, to fakt ne. Ostatně nevím, co má Gabaldonová s tím hrnečkem, ten už používala Jenny v prvním díle, a nechápu, proč mléko odstříkávala do něj, když se pak stejně nepotkala s děckem, které by ho mohlo vypít. Proč s sebou tahat hrnek, když to jde spáchat "na prasáka" někam do křoví a vyjde to nastejno?? Beztak je důležitější nějaká hadra na utření, aby člověk pak nebyl mokrý, než místo, kde mléko skončí... Ale Brianna je asi nějaká ultra dobrá kojná, protože ta byla mokrá od mléka v průběhu celé knihy a došlo i na odsávání Rogerem...

Pak mi značně vadilo užití některých hovorových slov a vulgarismů - kupříkladu když Claire láskyplně přemýšlí o Jaimeho koulích a ptákovi. Popř. autorčin oblíbený naturalismus v líčení nahého hrdiny, kdy od obdivu k jeho chlupatému zadku přejde k popisu šourku. Já vím, že to chlapi mají, ale nepotřebuji číst medicínské popisy, které na mne mají naprosto opačný účinek než spalující vzrušení.

Co se týče samotného děje: Zprvu se to vleklo, později už se to rozjelo a já se dostala do tempa. Závěrečných několik desítek stran jsem pak dávala včera v noci, a skončila asi pět minut po půlnoci, byť jsem věděla, že ráno budu těžce litovat. Ale za objasnění, jak to bylo s Vydřím zubem, který se mihnul v předchozím díle, či objasnění zmizení doktora Rawlingse, to stálo.

Stejně tak se čtenář v průběhu čtení nakonec dozvěděl, jak to bylo s tím francouzským zlatem (což byla vlastně hlavní detektivní linka tohoto dílu); opakované zmínky o Dougalovi MacKenziem pro mne byly víc než uspokojivé. Linka týkající e regulátorů a milice mi přišla svým vyzněním trochu do ztracena, nevím, zda autorčiným záměrem bylo zabrousit do nepříliš známé historie kolonií, anebo to bude mít svůj účel pro další svazky. Po přečtení úvodu k "Sedmi kamenům", kde Gabaldon s lítostí konstatuje, že ne vždy se spisovateli daří zakomponovat do díla veškeré rešerše a znalosti, které pro psaní nastřádal, a "prodat" tak zjištěné informace, se totiž při čtení v mnoha momentech ptám, co je právě takovouto autorovou snahou a jistým vytahováním a poukazováním na autenticitu. Ale díky tomu, že tuším, že Diana Gabaldonová fakt informace hledá, jsem ochotná jí věřit i ty bezděčné zmínky o druzích ptactva či rostlin Severní Karolíny. Jen si tedy pořád myslím, že žluna není druhem datla...

/Bo se moc vypisuji, musím komentář rozdělit do dvou.../

15.05.2019

Za mě zatím nejslabší díl série... Při prvních 300 stranách jsem si říkala, bude se tam něco dít? Ne, nic se tam nedělo a tohle mě nebavilo. Všechny díly jsem zhltla během pár dní, ale tohle mi opravdu trvalo. Děj se pak ale rozběhl. Jsem zvědavá na šestý díl.

- Všiml si někdo, kolik je tam chyb? Jako by to nikdo nekontroloval...

19.04.2019

Opět nádherný příběh. Tohle mě baví. Jsem na osudech hrdinů už závislá. Ani mi nevadila rozsáhlost některých pasáží. Užila jsem si to i tak.

24.03.2019

Nevím jak tuto knihu hodnotit. Celou sérii Cizinky mám moc ráda, ale tenhle díl byl na začátku velmi zdlouhavý a já skutečně uvažovala o odkladu knihy. Pak po asi 300 stranách se to postupně rozjelo a já si ke knize našla zase vztah. Bylo to zase jiné prostředí, nové postavy a události. U Rogera jsem měla pocit, že tahle doba není pro něj a ta smůla co se na něj lepí mu to dost naznačuje. A závěr jsem zjistila, že nevím co čekat v šestém díle, na co se těšit,ale i tak nějak vím, ze tuhle "sebranku" už opustit nemůžu.

11.03.2019

Jsem skutečně vděčná autorce za to, jak uzavřela tento díl :) čekání na další nebude tolik drásat..

23.01.2019

Tak po Bubnech podzimu, které mi zatím přišly nejsvižnější a nejchytlavější, je Hořící kříž zase o něco slabší. Jsou v něm tedy i části, které byly hodně dobře zpracované (např. farma Beardsleyových, "nehoda" Betty nebo události kolem Alamance), ale co mě fakt dostalo, to je ten začátek - vážně je skoro pětina té celé obrovské knihy jen o událostech prvního dne?
Jinak musím říct, že Roger je snad nejvíc smolná postava - být jím, už jsem se dávno vrátila přes kameny zpět. Co má ale u mě obrovské plusové body, je ten závěrečný comeback - díky za něj, tahle postava mi tam chyběla! =)