Citlivý člověk
Jáchym Topol
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339496/bmid_citlivy-clovek-Z9M-339496.jpg
3
234
68
Hrdinové Topolova románu, kočovný herec Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky, křižují Evropou, aby se pokusili nalézt staronový domov na březích Sázavy. Cestu jim kříží postavy spřízněné i protivné, mezi mnoha dalšími ryšavá kurvička Světlana a její milý Kája z vymahačského klanu Baštů, který se v zuřivých bitkách utkává s Bizonovou motorkářskou tlupou. Topolův dobrodružný román ze současnosti se dotýká v zemité grotesce témat, která znepokojují lidstvo odjakživa, jako jsou víra, stárnutí, smysl života, sebevražda, láska, rodičovství, i těch, která patří k právě žhavým – „stěhování národů“, politická korektnost, krymský konflikt, meze politiky… A žádné z nich není natolik nedotknutelné, aby nemohlo být pomocí rafinovaně a osvěživě používaného jazyka, plného odkazů, podprahových vláken a asociací, zironizováno a obráceno z líce na rub a zase nazpátek. Román Citlivý člověk je komický a brutální, chytře chlípný, karnevalový a zároveň přísně organizovaný. Je to reportáž z odvrácené strany života, groteska o nacházení Boha a lidské jiskry v nejpustších brlozích, kniha o existenciální pouti, kde je i v těch nejšílenějších pasážích oživující ingrediencí láska anebo touha po ní.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem dostala s věnováním: Tohle je kniha pro fakt velký holky. Nevím, jestli nejsem velká ještě dost, nebo už naopak moc. A nebo málo (neboli vůbec) hulím. Tahle kniha je totiž úlet. Nejsem schopná nikomu souvisle vypovědět o čem vlastně je. Vím jen, že jsem si užila drobné momenty příběhu a bavilo mě, jak si autor hraje s jazykem a utahuje si z politiky a aktuálních témat. Rozhodně originální kniha a dovedu si představit, že při skupinovém čtení by to mohl být nezapomenutelný zážitek.
Pane jo, z toho by jeden skočil pod vlak... Oceňuji jazyk, za to ty dvě hvězdy, ale jinak docela autora lituji, když má tohle v hlavě. A hlavně, nějak ztrácím smysl toho všeho. Nezdráhám se říct, že mi to připadá jako exhibice, hlavně aby všechno bylo podivné a ještě poněkud úchylné. Přiznávám se, že mě dočtení stálo dost sil, pořád jsem doufala, že teď to přijde, ten vhled, proč. Nepřišlo vůbec nic, krom znechucení.
Politický cestopis, který koketuje s magickým realismem typu Mistr a Markétka, jen se převažující většinou odehrává v Čechách. Obyčejnou hospodskou mluvu střídají fantaskní popisný obrazy a básnický obraty stejně pravidelně jako obyčejné putování střídá neuvěřitelný bizár - který by se klidně mohl stát skutečností (postava Gérarda Depardieua). Pro mne skvělá kniha, jen vzhledem k náročnosti bych ji jako první ke čtení od Jáchyma spíše nedoporučil, aby neodradila.
Už dlouho jsem nic od Jáchyma Topola nečetl a tak jsem začínal trochu s rozpaky. Topolův styl mě ale oslovil, působí na mě tak nějak potměšile, poťouchle spiklenecky - ze čtenáře, pokud na hru přistoupí, pak dělá trochu takové spiklence. Vtipné groteskní vyprávění, prošpikované i komentáři k současnosti, s originální atmosférou, ještě o něco umocněnou pro ty, kteří znají Posázaví.
Forma překonává obsah. Skoro bych řekl, že kniha byla napsána jen jako hold flexibilitě Češtiny. Vše ostatní mi připadá jako prvoplánové vršení bizarností s bezstarostnou vírou, že vždy platí Werichovo „To je blbý, to se bude líbit.“
Zajímavý jazyk nedokáže vyvážit chaoticky vršené obrazy, nesouvislý děj a zcela surrealistické scény, které jakoby se promítaly v pološílené mysli taťky ve střídavých fázích opojení a těžkého deliria. Realita a sen se nedají odlišit, zůstávají jen postavy jakoby vypadlé z defilé cirkusáků.
Vím, že bych knihu měl přečíst znovu, abych alespoň částečně pochopil, o čem vlastně je, ale nedokážu se k tomu přinutit…
Celkově shrnuto: "Haluz"
Jedinečná kniha. Na začátku jsem se musela srovnat s drsným příběhem, ale jazyk pana spisovatele mě neustále přesvědčoval, že stojí za to vydržet. To byla čeština! Užívala jsem si každou větu, každé slovo! Uprostřed knihy jsem najednou zjistila, že jsem zvědavá, jak to všechno dopadne. A byla místa, kde jsem se zasmála. Ta kniha poskytuje všechno - jedinečný jazyk, napětí, detektivní prvky, trochu reálií, politiky, humoru...a kdo chce, i romantiku si tam najde :-) No a po dočtení jasný dojem - chci si ji přečíst znovu!
Já mám tak rád Jáchyma Topola!! Ale ani tuhle jeho knihu jsem nedočetl. Co to doprkýnka je? Já vím - styl... Ale je nutno psát tak, aby se ani dva lidé souběžně knihu čtoucí neshodli ani zhruba na tom, o čem to tak asi přibližně je? Zaumnost, grafomanie v kombinaci s autorovou zjitřenou citlivostí. Strašná kombinace. Za tu citlivost dávám aspoň dvě hvězdy. Jinak říkám: NE, NE, NE. - A já mám toho Topola (alej všech Topolů) tak rád.
Jsem ráda, že už mám dočteno a nemusím ji znovu otvírat, nebylo to příjemné čtení. A zároveň jsem ráda, že jsem ji přečetla. Pořád nevím, co si o ni myslet. Odpudivě zajímavá, jako bouračka, kolem které projíždíte. Kaleidoskop, ve kterém červená je krev (jako tekutina i jako rodina), šedá beznaděj, černá smrt, hnědá špína, zelená voda, žlutá písek do soukolí za každou křivárnu a modrá za naději, té je nejmíň.
Zběsilá jízda jako od Jonassona, jenže jen dolů, s malými pauzičkami na oddech.
A ten jazyk, poeticky naturalistický, krása a hnus v jednom, černý humor i soucit.
A o čem to teda bylo, jaké je poselství? Já v tom četla, jak každý hledá ten kousek jistoty - rodinu, domov, společenství, a jak snadno to může protéct mezi prsty, a nemusí to být kvůli tomu, že Bůh spočítá hříchy, ale klidně prostě jenom tak. Taky je to exkurze do malých špinavých životů (a jsou životy "intelektuálů z města" větší a čistší?), aktuální politická lekce, tihle hrdinové jsou voliči Zemana a Okamury.
"Von pan prezident připlul loďkou k Palírně, kormidloval krz víry, fakt, nesl se po vodě... (...) sošnej a pevnej v člunku nad hlubinou, líbaly jsme ho i pohledem, všechny my ženský shromážděný po vobou březích. Oděn byl jen v záchrannym kruhu, to jako hlava státu mít musí, a v plavkách. (...) A to se náš Zeman vrátil z Ruska a Číny. To je, pane, někdo. Co věděl mistr Hus o Číňanech? Hovno, s vodpuštěním. Náš pan prezident je mocnější, řeknu vám. A za panem prezidentem tichounce plyne Sázava a mně snad celá vláha tý řeky naší vstoupila do očí. A nejen do očí, však on je sošnej, mužnej, ten prezident náš."
Po Hartlovi jsem si spravila chuť. Ten jazyk! Zezačátku mi to volné psaní dělalo trošku problémy, ale člověk si brzy zvykne. Možná je to odvážné přirovnání, ale trochu jsem si při čtení zavzpomínala na Hrabalovy knížky. Jinak za mě určitě ano, malá sonda ze dna naší společnosti myslím nikomu neuškodí, jak už tady bylo zmiňováno, autorovy zajímavé postřehy rozhodně stojí za ocenění, jen jsem teda očekávala víc od konce knížky (nějaké důvtipnější rozmotání?).
Tohle mi prostě vůbec nesedlo. Nemám ráda ten hulvátský styl psaní, postavy ze dna společnosti. Je to asi jako bych ša dobrovolně čichat smrad kanálů. Že jsou někteří Češi buranští hulváti vím i bez toho, bohužel. Tak na co to ještě číst v umělecké literatuře? Neměla jsem sílu víc jak na dvě kapitoly.
Dvě hvězdy za zajímavé postřehy.
Kriste pane.
Přesně takhle si představuji jak ženy trpí u porodu - jako já při čtení této knihy na záchodě.
S Jáchymem Topolem jsem si rozdal první knock out už někdy před deseti lety, kdy jsem zkusil číst Sestru. To jsem tehdá zabalil a už nikdy nerozbalil. Nutno podotknout, že tehdy byl problém asi ve mě - moc jsem nepil a střílivýho mě to moc nebavilo - a i když jsem před deseti lety taky chodil číst na záchod, nasráno jsem měl spíš v palici než pode mnou. Tudíž, nijak jsem na Topola nezanevřel. Its not you, its me.
Teď už ale jo. Druhý knockout přišel skoro deset let poté a byla to smrt v prvním kole. Dialogy byly natolik výstižné, že jsem hned po dvaceti stránkách věděl, s kým mám tu čest - s úplnýma debilama. Tedy především otec byl zralej na kobku. Nebudu předstírat, že jsem se dostal daleko - po "gejzírech vášně" a "dlaních naplněných touhou" jsem už byl napůl vomdlelej, natožpak když jsem se dozvěděl, že "most je kovová konstrukce nad vodou."
Tímto ukládám Jáchyma do svého mentálního trezoru plného zapovězených věcí, hned vedle Haruki Murakamiho, Herthy Miller, kapusty a sexu s tlusťoši.
2/10
Vyprávění o odysee váguse Táty a jeho rodiny mě moc nezaujalo, nenadchlo, ale ani neurazilo, místy vtipné. U knihy jsem zůstal do konce jen díky čtené verzi Petra Čtvrtníčka na Radiotéce.
Český rozhlas připravil román Citlivý člověk na pokračování načtenou Petrem Čtvrtníčkem. V rozhlasovém archivu bude četba bohužel už jen do zítřka https://vltava.rozhlas.cz/jachym-topol-citlivy-clovek-5988703 Pokud bude toto zpracování vydáno jako audiokniha, vřele doporučuji.
„Na hlavě histrióna hipí hučka...“ přečtete si v popisu jedné z hlavních postav – Táty – hned na první stránce a jste lapeni. Román promlouvající jazykem poezie, vybroušené obraty, novotvary a neuvěřitelně funkční propojení něhy a brutality. Tak trochu drama, tak trochu fraška, která si ze všeho - od existenciálních krizí jednotlivých postav po politiku - utahuje. Lehké opravdové dialogy, u kterých se smějete a které končí vraždami, sebevraždami nebo alespoň pokusy o ně. Tolik naprosto nesympatických, zoufale neschopných postav, ožralů, rváčů, prostitutek, vrahů, šílenců... kterými ale nedokážete opovrhovat.
A kdybyste měli šanci poslechnout si autorské čtení, neváhejte. Byl to naprosto skvělý zážitek, který by knize mohl přidat další hvězdu. Nebo dvě... :)
Nejsem zrovna fanouškem knih Jáchyma Topola, a tato jeho kniha mne z toho, co už jsem od něj četl zaujala nejméně. A příběh se Zemanem a hajzlbábou z pražského hlavního nádraží působí trapně povrchně.
Čte se to obtížně ale je to skvělé.Obzvlaště těm ,kteří vedou bezvýznamný život jako třebas i já je tato kniha určená aby si na tom kontrastu uvědomili jak jsou bezvýznamní v tom ,že do ničeho nejdou.Nemají životní příběh,jen nějakou rodinnou dosti nudnou ságu,pokud si ovšem dokázali nějakou rodinu založit,popřípadě i udržet.Že je to tak zextremizované vás nutí čtení přerušovat a užít si zase na chvíli jistotu šedé normálnosti než se opět zavrtáte do vychýlených postav a prostředí aby jste se něco dozvěděli o chodu věcí na tomto světě.Někoho ze šedé občanské zóny to může popuzovat,že takoví lidi a prostředí prostě nemůžou existovat ale ona ta pravda málokdy chodí v brokátu.A my s pavími péry za kloboukem jenom zíráme.
Štítky knihy
politické události česká literatura alkoholismus magický realismus sociální problémy Posázaví
Autorovy další knížky
| 2008 |  Sestra |
| 2017 |  Citlivý člověk |
| 1994 | Miluju tě k zbláznění |
| 2006 | Anděl |
| 2005 | Kloktat dehet |
Kniha Citlivý člověk je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 322x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 100x |
| Chystám se číst | 176x |
| Chci si koupit | 20x |
Po formální stránce skvost, ten Jáchymův jazyk je čirá nádhera, po obsahové to ovšem kulhá na obě nohy...asi nejsem dostatečně citlivý člověk, abych ocenil ten místy až surreálný příběh. A to mám přitom Topolův styl rád a třeba jeho román Kloktat dehet považuji za jednu z nejlepších knih, co tu po revoluci vznikla. Tentokrát jsem se ovšem s Tátou minul...znovu ten Jáchymův magický realismus s geopolitickým pozadím, ovšem tentokráte bez jakékoliv kontemplace...hranice mezi skvělou knihou a literárním úletem je opravdu strašně tenká...