Citlivý člověk
Jáchym Topol
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339496/bmid_citlivy-clovek-Z9M-339496.jpg
3
234
68
Hrdinové Topolova románu, kočovný herec Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky, křižují Evropou, aby se pokusili nalézt staronový domov na březích Sázavy. Cestu jim kříží postavy spřízněné i protivné, mezi mnoha dalšími ryšavá kurvička Světlana a její milý Kája z vymahačského klanu Baštů, který se v zuřivých bitkách utkává s Bizonovou motorkářskou tlupou. Topolův dobrodružný román ze současnosti se dotýká v zemité grotesce témat, která znepokojují lidstvo odjakživa, jako jsou víra, stárnutí, smysl života, sebevražda, láska, rodičovství, i těch, která patří k právě žhavým – „stěhování národů“, politická korektnost, krymský konflikt, meze politiky… A žádné z nich není natolik nedotknutelné, aby nemohlo být pomocí rafinovaně a osvěživě používaného jazyka, plného odkazů, podprahových vláken a asociací, zironizováno a obráceno z líce na rub a zase nazpátek. Román Citlivý člověk je komický a brutální, chytře chlípný, karnevalový a zároveň přísně organizovaný. Je to reportáž z odvrácené strany života, groteska o nacházení Boha a lidské jiskry v nejpustších brlozích, kniha o existenciální pouti, kde je i v těch nejšílenějších pasážích oživující ingrediencí láska anebo touha po ní.... celý text
Přidat komentář
obsahově mne tedy vůbec román nezaujal, Topolovo poselství jsem tentokrát vůbec nepochopil, formálně hodně slabý odvar Sestry
Pro mě jednoznačně kniha roku, možná i desetiletí! Ale věřím, že ne každému Topolův styl sedne.
Při četbě této knihy se nedá moc přemýšlet. Jen se nechat unášet z jednoho obrazu do druhého. A vychutnávat si spousty perliček. A to říkám z pozice člověka, který má v normálním životě jiné názory než autor.
Dal mi zabrat. Soda. Budu číst ještě jednou a možná ještě několikrát - ale až se z toho trochu otřepu. Nicméně i po čtvrt roce od přečtení tkví v hlavě, mele tam sebou, vytváří obrazy, baví i děsí, něco to po mně chce a něco mi to dává. Neumím ohodnotit 1 - 5, fakt ne. Ale u mě dobrý... tak dávám 5 po zralé úvaze.
Dystopie, nebo (bohužel) už naše dnešní současnost? Topol provokuje, ale smích chvílemi mrzne na rtech. Třeba, když starší brát Ivan říká tátovi: "Tys pozapadnělý, ale to slúpka. Tu slúpnem! Mladšímu brátru móžno napráskať." (str. 44). Nebo: " A víš, jak to funguje? Ponižíš, ponižíš, ponižíš, pak jednou neponižíš, a to je štěstí." (str. 214) A budoucnost (se zemanovským ozvukem): "Helejte, kuci, já vám ale život nezávidím. Tu islandizaci Evropy. Mešita sem, mešita tam." (str. 270)
Uznávám, že vyzobávat malé citáty z tohohle románu je marné...
Příběh je psaný indiánským jazykem zvaným jáchymština, kterému není vždy snadné porozumět, ale tak to s cizími jazyky bývá :) Musíme jen překonat prvotní pokusy o pochopení a pak nás v jiné dimenzi čekají neuvěřitelné zážitky a dobrodružství.
Baví mě, jak je děj jemně protkán zmínkami např. o Havlovi, Iggy Popovi, Hrabalovi, náčelníkovi Bromdenovi z Přeletu nad kukaččím hnízdem a mnoha dalšími zajímavými osobnostmi a postavami z literatury. Setkáte se ale i s Putinem, Žérárem Depardie a Mildou Zemanem :D Ale v jakých souvislostech, to už se dočtěte sami!! ;)
Příběh pro “citlivého člověka” je velmi povedený, takový dotýkající se lidí žijících různé životy, ač vymyšlené, ne neuvěřitelné. Těším se na další knihy od Jáchyma a to především na ty, jejichž čtení jsem dříve vzdala. Když už teď jáchymštině trošku rozumím, určitě to půjde. Zajímavé bude také objevování dalších členů kmene Topolů.. nemyslím jen bráchu Filipa, ale také tátu Josefa a dědu Karla Schulze. To je, panečku, spisovatelská rodina!!!
Hezké čtení! :)
s. 215
Jako mouchy rozpustilým chlapcům jevíme se bohům, zabíjejí nás pro zábavu. To napsal Shakespeare, labuť avonská. A já se stávám labutí sázavskou. Jen roztáhnout křídla...
Šílená jízda, drsná báseň, komika i smutek, množství úžasně zpodobněných postaviček z okraje společnosti, které se zabývají jak politikou, tak stárnutím a strachem z umírání, vlastně i dalšími strachy, které nás provázejí, a to všechno napsáno jazykem, který ukazuje krásu češtiny a její takřka neomezené možnosti. Začala jsem Čtvrtníčkovou dramatizací, ale potom jsem ještě nutně musela přečíst knihu, abych o něco nepřišla. Když jsem se po přečtení ponořila do recenzí a objevila různá politická stanoviska, byla jsem dost nepříjemně překvapená. Chápu, že takovou knihu každý vnímá jinak a že každý má právo vyjádřit svůj názor, a proto vlastně nechápu titulek jedné reakce na rozhovor s autorem: „Smí spisovatel Topol napsat román Citlivý člověk?“. Podle mého názoru smí a je dobře, že to udělal.
Autorem povedeně rozehraný příběh postaviček jak z pimprlátkového divadla. Trochu Hrabala, trochu Haška, špetka Š+G... Slyšel jsem autorovo živé čtení, spíš drobnou dramatizaci. V porovnání s audioknihou načtenou Petrem Čtvrtníčkem, na můj vkus, pro dobro věci, více expresivní.
Bizár, který se od diskuzí pod články na iDnes liší snad jen tím, že je kostrbatě napsán schválně a má tedy nést nějakou myšlenku.
Velkolepý rozjezd ve stylu road movie, úplně jsem viděla filmové záběry. Životní styl, kterému odzvonilo, protože se změnila konkurence a prostředí přestává být tomuto stylu přátelsky nakloněné. Ve chvíli, kdy došlo k setkání s „bratom mojim rodnym“, došlo k změně stylu a směru a už na mě vykukovaly až Sorokinovské nápady. Jak mě ten začátek naladil, tak mě tahle fáze rozesmála. Přesun přes Ukrajinu a Sninu ve mně zase vyvolal vzpomínky na mou vlastní cestu touto oblastí a už se po D1 suneme ku Sázavě, kde dojde znovu ke změně. Táta a jeho klucí nasednou na velkolepý tobogán, ve stylu na útěku a už se řítí celkem neznámo kam. Čtení to bylo výborné!
první setkání s Jáchymem Topolem, prvních 100 stran složitých, příběh ze dna společnosti, zajímavé si ji přečíst.
Úplný opak plážového čtení. Tato kniha vyžaduje pozornost a vnímavost. Velmi těžce se čte. Ale základem děje jsem se prokousala nakonec celkem dobře. Myšlenky cením, jsou fajn k zamyšlení. Příběh zajímavý, postavy charakteristické. Ale kostrbatost jazyka mi velmi vadila.
Jsem naprosto spokojen. To co jsem čekal, jsem dostal a určitě ještě notný přídavek navíc. Škoda, že se z knihy stalo politikum, nepamatuji se, kdy naposledy kniha českého autora vzbudila takový poprask. Pamflety, stanoviska, různé spekulace o tom, "kdo za tím stojí", "komu to prospívá" a komu naopak škodí. Já v tom politiku nevidím, pro mne je to kniha na pomezí fikce a reality, lehce proplouvající mezi fakty a domněnkami, tu lehká nadsázka, jinde těžká legrace. V některých momentech jsem si trochu připadal jak v Brautiganově Melounovém cukru. Sem tam trochu přehnané parodování, ale jinak se vše sune k závěru. Čekal bych ho trochu spektakulárnější, nakonec ale kniha končí skoro pokorně.
Ajajaj! Čte se to jako báseň - tak nějak víte o čem to je, ale stejně tomu nerozumíte. Plné emocí, mouder, sprostých slov a dlouhého bezobsažného pindání avšak bez příběhu s hlavou a patou. Emocí na straně čtenáře je taky hodně - u mne to byl především úžas, možná vztek a nejvíc rozčarování. Chápu - psáno pro někoho jiného nebo jiné. Dobře se o tom třeba mudruje při kafíčku a rozpité dvojce - "zemitá groteska, existenciální pouť, lidská jiskra" nebo jak to všem těm xenofobům a rusofilům autor zase nandal. S Topolem jsem skončil sotva jsem začal.
Za mě skvělé, po Trnové dívce a Chladné zemi asi nejčitelnější Topolovo dílo. Fakt se mi to líbilo, začetla jsem se a jela jak na tobogánu, nešlo skončit. Skvělý jazyk, smršť. Je pravda, že forma asi převyšuje obsah, ale to u grotesek prostě bývá. Není to pro každého, ale to asi není nic, že?
Čtení byl nezapomenutelný zážitek. Jako bych se prodíral nějakými mokřady, ale přitom jsem byl jen v současném Česku a Evropě. Hranice postapokalyptický/normální svět je tu fakt tenká a to mě baví. Stejně jako práce se slovy, které tvoří právě ten močál, chvíli líp a chvíli hůř průchozí. Rozhodně se ale nedivím, že knížku někdo brzo odloží. Do bažiny taky moc lidí dobrovolně nejde.
Štítky knihy
politické události česká literatura alkoholismus magický realismus sociální problémy Posázaví
Autorovy další knížky
| 2008 |  Sestra |
| 2017 |  Citlivý člověk |
| 1994 | Miluju tě k zbláznění |
| 2006 | Anděl |
| 2005 | Kloktat dehet |
Kniha Citlivý člověk je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 322x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 100x |
| Chystám se číst | 176x |
| Chci si koupit | 20x |
Asi jsem tu knihu nepochopil, protože je tolik pozitivně hodnocená, mě přišlo zajímavých prvních sto stran a pak už jen prndání, kde se kdy s kým potkal, měl jsem dost problémy, abych se v tom úplně neztratil.