Citlivý člověk
Jáchym Topol
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339496/bmid_citlivy-clovek-Z9M-339496.jpg
3
234
68
Hrdinové Topolova románu, kočovný herec Táta se svou alkoholickou ženou a dvěma synky, křižují Evropou, aby se pokusili nalézt staronový domov na březích Sázavy. Cestu jim kříží postavy spřízněné i protivné, mezi mnoha dalšími ryšavá kurvička Světlana a její milý Kája z vymahačského klanu Baštů, který se v zuřivých bitkách utkává s Bizonovou motorkářskou tlupou. Topolův dobrodružný román ze současnosti se dotýká v zemité grotesce témat, která znepokojují lidstvo odjakživa, jako jsou víra, stárnutí, smysl života, sebevražda, láska, rodičovství, i těch, která patří k právě žhavým – „stěhování národů“, politická korektnost, krymský konflikt, meze politiky… A žádné z nich není natolik nedotknutelné, aby nemohlo být pomocí rafinovaně a osvěživě používaného jazyka, plného odkazů, podprahových vláken a asociací, zironizováno a obráceno z líce na rub a zase nazpátek. Román Citlivý člověk je komický a brutální, chytře chlípný, karnevalový a zároveň přísně organizovaný. Je to reportáž z odvrácené strany života, groteska o nacházení Boha a lidské jiskry v nejpustších brlozích, kniha o existenciální pouti, kde je i v těch nejšílenějších pasážích oživující ingrediencí láska anebo touha po ní.... celý text
Přidat komentář
Určitě hodně veselá road kniha, příběh plyne, střídají se neskutečné figury, dost hnusné a přitom ne dost na to, aby nebyly I sem tam fajn. Pro mě přesto obtížné právě proto, že chybí klasická křivka příběhu, což je problém můj a ne knihy.
Musela jsem se docela dost soustředit při četbě knížky, někdy se mi zdála zajímavá, jindy překombinovaná. Pár myšlenek se mi moc líbilo: např. expreshospic (umřít rychle, ne aby se příbuzní 10x rozloučili a pak jim ho znovu nahodili- s. 97), nebo islámisti nám otrávili alkohol (s. 182), nebo potřebujeme Rusko a násilí, abychom zakryli náš blbý osud (s. 287). Jáchym Topol je skvělý, knížka je napsaná skvěle, zajímavě jsou zde promítnuty nálady dnešní společnosti, ale zas až tak mě neoslovila.
Topolův styl vyprávění rozhodně není pro každého, ale určitě nenudí a místy hodně pobaví. Čtenář, který dočte až do konce tento literárně vybroušený groteskní příběh, bude mít asi pocit jako po flámu, kdy přemýšlíme, co se nám to vlastně přihodilo. Trochu nás bolí hlava, ale stálo to za to...
Snová, horečnatá a politicky nekorektní jízda Evropou a Posázavím.
Klasický Topol, možná víc expresivní a groteskní, ale to je otázka spíš pro znalce Topolova díla. Mně to přišlo podobný jako jeho jiná díla. Jazykově brilantní, včetně různých hříček, odboček, vsuvek a detailních popisů; dějově pak zběsilé jako Zemanovo prezidentské galapředstavení.
Je to hodně dobrý román a oceňuji na autorovi, že neuhnul, a že popisuje svět a soužití různých často dost rozdílených subkultur lozících většinu života na okraji společnosti, domáhaje se taky toho svýho malýho fleku na Slunku, s vervou a zanícením jako málokterej tuzemák. - Kdyby to tak chtěl zfilmovat Terry Gilliam...
"Motáš všechno dohromady.
To je fakt, ale ono je to dohromady."
Dlouho jsem čekal na další knížku od Jáchyma Topola. Až jsem měl strach, jestli po tom dlouhém čekání nebudu zklamaný, jestli ta očekávání prostě nebudou příliš velká. Ale to byly marné obavy - byl jsem okouzlen jako vždy.
Přízračné, hypnotické epizody jdou ve zběsilém tempu jedna za druhou - tak nějak typicky "topolovsky". Představují se nám výhradně bizarní, odpudivé postavičky z podsvětí a okrajů společnosti. Vždyť kromě epizodních rolí policistů se zde nevyskytuje nikdo, kdo by žil normálním životem, normálně chodil do práce a tak.
Více než u jiných knih Jáchyma Topola je zde tématizováno stáří a smrt. Lépe řečeno: stárnutí a umírání. A nebo ještě lépe řečeno: strach ze stárnutí, umírání a vlastní bezmoci.
Začlenění postav ze současného politického života mě nevadilo (zdálo se mi to jako přirozená součást románu), ale ani jsem z toho nebyl nadšen. Že bych jásal z toho, jak to Topol nandal Zemanovi a jeho příznivcům, to fakt ne. Ale to doufám ani nebyl autorův záměr.
Mám na knihách Jáchyma Topola rád použitý jazyk (všechny ty novotvary a tu různě pokroucenou hovorovou řeč) a taky to, jak ze známých míst (Praha Anděl, Siřem, teď Posázaví) dělá mysteriózní krajinu - ve které se s ním cítím úplně jak v Macondu a nebo na obrazech Hieronyma Bosche. Ale jsem taky rád, když se dostanu na konec, knihu zaklapnu, otřepu se a vrátím se do svého nudného, spořádaně maloměstského života ;-)
Jáchym Topol se vrací po osmi letech se svým buldozerem bizarností včetně tradiční absence uvozovek pro přímou řeč. Jak je v jeho próze zvykem, sype na čtenáře příběh syrovým, neučesaným slohem. A protože se jako plešatej člověk nečešu, tak to mám neučesaný nejradši.
Citlivý člověk je příběh kočovného herce táty a jeho poutě Evropou zpátky až k Sázavě. Cestou potká několik postav a tady si dává Topol velmi záležet, aby oproti každý z nich vypadala nachcaná Lenka Kořínková ve škarpě jako obyčejná spořádná občanka. Což mi připomíná, že bych si měl dojít vyměnit občanku. Děkuji, Lenko.
K próze Jáchyma Topola mám skoro vždy osobní vztah, ať už to je Sestra (mám bráchu), Anděl (chodil jsem tam na pivo) nebo Chladnou zemí (v Německu je v zimě zima). I tady je to trefa do Černého (ne černocha, ale bejvalýho brankáře Slavie) - příběh se odehrává v Čerčanech, Poříčí, Pyšelech a okolí. A kde měl Pečiho děda chatu, než ji odnesla voda? V Poříčí! Pane Topol, přestaňte mě stalkovat. Díky. 8/10
Sám autor v několika rozhovorech říkal, že jde o grotesku. Má pravdu. Je to groteska. Stylistika vybroušená jako vždy, ale je to celý tak praštěný, že kdo nemá žánr grotesky rád, bude to louskat jen s obtížemi... Takže ač velký fanoušek všech předešlých Topolových románů i poezie, tato kniha mě zcela minula.
Štítky knihy
politické události česká literatura alkoholismus magický realismus sociální problémy Posázaví
Autorovy další knížky
| 2008 |  Sestra |
| 2017 |  Citlivý člověk |
| 1994 | Miluju tě k zbláznění |
| 2006 | Anděl |
| 2005 | Kloktat dehet |
Kniha Citlivý člověk je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 320x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 100x |
| Chystám se číst | 176x |
| Chci si koupit | 20x |
V té knížce je všechno. Všechno, co se v Česku dělo, děje, dít bude, nikdy se nestane, ale pravděpodobně by mohlo. Všechno s nádechem jakési obskurnosti, nechutnosti, koncentrované deprese a zároveň vše natolik směšné a směšně absurdní, že zkrátka musíte uhánět dál ve zběsilém tempu knihy a nemůžete vystoupit. Nedokážu popsat, co bylo jejím hlavním poselstvím, zda je víc politickým románem odrážejícím nynější a někdejší nálady a postoje lidu, nebo zda je neobvyklou filosofickou úvahou o stáří, umírání, pocitech beznaděje a různých způsobech, jak se s nimi vyrovnat. Je o Bohu? Je o Rusku? Je o uprchlících? O české úzkoprsosti a xenofobní uzavřenosti, natvrdlosti? Je to společenská obžaloba nebo jen groteskní příběh z Posázaví? Je o lásce?
Citlivý člověk je knihou doslova mnohovrstevnou a z mého pohledu i kouzelně absurdní, tak moc, že sepsání něčeho takového se blíží mistrovskému kousku. Nu, člověk musí mít trochu nadhled, aby ji byl schopen přečíst. Někdo zde v komentářích přirovnal četbu k ránu po flámu. To by tak odpovídalo - celá kniha je jeden velký flám, který může skončit jakkoliv.
"Pamatuju si tě jako hošíka, disidentíka, vlasy ti vlály. A jak si teda naložil s těma třema dekádama, co máme v Čechách svobodu?
Cože?
Už seš starej. A není ti to blbý? Stáří, to je jediný, na co ses v tý svobodě vzmoh. Zrovna tobě a takovejm jako ty Rusáci přijdou nejvíc vhod.
Co to meleš, učiteli. Nejsme na Ukrajině.
Takový jako ty se eště budou modlit, aby sem ten Putin vtrhnul. A skoncoval s vaší bezvýznamností. Násilí potřebujete, blbečci! Rusáky potřebujete, aby zakryli váš ubohej osud, ten průser.
Co to meleš?
Co je lepší, Moure, dřepět ve sklepě, psát básně, bojovat za svobodu, dostat občas pár facek a bejt slavnej? Anebo platit složenky, vstávat do práce a bejt naprosto bezvýznamnej?"