Cit slečny Smilly pro sníh

24.06.2013

Těžce jsem s tím bojoval, pořád mě něco rozptylovalo, nebyl jsem schopen se ponořit do děje... Asi si některé pasáže budu muset přečíst znovu...

08.06.2013

Tak tahle knížka mi opravdu trvala, než jsem ji přečetla. Ale stála za to. Není nijak dlouhá, ale náročná na čtení, aspoň pro mě byla. Ale moc se líbila. Nikdy by mě nenapadlo, že povídání o ledu, kryolitových společností a lodí v moři u Grónska může být tak napínavé. Smilla byla velice zajímavá postava, líbilo se mi, jak během příběhu vzpomínala na svou minulost a objasňovala tak přítomnost. Často jsem zatajovala dech, trpěla s každým úderem a neustále na mě příběh dýchyl dánským sněhem a zimou. Prostředí působilo pro člověka, který není z těchto zmrzlých zemí, dost pochmurně ale zároveň velice poutavě, tajemně. Opravdu velmi povedená kniha.

13.05.2013

Dostala se mi do ruky náhodou, ale děkuji Bohu. Už dlouho jsem nečetl tak dobrou knížku. Fakt dobrý!!!!

02.03.2013

Po Citu slečny Smilly pro sníh jsem sáhla kvůli názvu. Líbila se mi jeho poetičnost a to mě přimělo nahlédnout, o čem že to bude. A když jsem spatřila zápletku, tedy v základu detektivní příběh, nějak mi to spolu nekorespondovalo. Lákadlo jako hrom :-) A dobře jsem udělala, když jsem si ji koupila, neboť jsem nadšená přenadšená. Smilla se svými svéráznými názory, plně si uvědomovanými nedostatky a vyhraněným vztahem ke světu kolem je fascinující osobou. A vztahy, které navazuje s lidmi, jsou fascinující úplně stejným způsobem. Přesnost a pravidla odrážející se naprosto ve všem, krystalická mřížka života. Jasný záměr všeho, co dělá, ikdyby to byla činnost sebevíc nejasná a ta nekonečná spjatost s drsnou a uchvacující rodnou zemí...
Kromě skvělého stylu, jakým je kniha psána, jsem byla unešena i informacemi, které mi sdělovala a to z tak různorodých oborů, že autorovi nezbývá než vyjádřit respekt.

19.02.2013

Jsou to už dva, tři roky, co jsem tuto knihu četl, přesto v sobě stále uchovávám vzpomínku na to, že byla úžasná. Ledově dojemná a chladivě hřejivá, seversky smutná. Smilla se svým jedinečným citem pro sníh mi uvízla v srdci. Detektivní zápletka je pouhou kulisou pro rozehraný příběh, který se před námi, středoevropany, ukrývá v dalekých sněhových dunách a v eskymáckých iglů...

dva krát som sa do nej pustil a dva krát neúspešne, nechytila ma. na tretí krát to už hádam vyjde a dočítam ju dokonca =)

02.01.2013

Kniha je krásná, zvláštní, překvapivá. I když mi trvalo tak 30 stran než jsem se začetla, poté mne děj vtáhl a knihu jsem měla za dva dny přečtenou. Snad je jen místy příliš popisná.

19.06.2012

Zvláštní a krásné, severská literatura je tak trochu jiná, ale mám ji ráda.

13.06.2012

Velmi zvláštní kniha, ale moc se mi líbila. Asi právě tím zvláštním námětem a vůbec poznáním, že existuje něco jako více druhů sněhu apod. Rozhodně mě nezklamala a filmové zpracování, které jsem shlédla až pár let po přečtení, se dle mého názoru povedlo. Stopy ve sněhu mě také nezklamaly.

14.05.2012

Ze začátku jsem si nevěděl rady, jak ke knize přistoupit, pak mě skutečně chytila za čtenářské srdce, ale poslední čtvrtina už na mě byla příliš popisná, jakoby autor prodlužoval neúměrně závěr.

02.04.2012

Obšírné znalosti vody v jakékoliv formě, jen když se její teplota pohybuje pod bodem mrazu, to je cit Petera Høega pro sníh a je obdivuhodný. A Peter Høeg nám zprostředkovává vyprávění pomocí nadprůměrně inteligentní Smilly Jaspersonové, dcery grónské Inuitky a dánského úspěšného lékaře, která se, coby dítko násilně vykořeněné z Grónska, jen špatně adaptuje v moderní dánské společnosti. Smille se totiž nejlépe prožívá svět v kamikách kdesi v ledovo-sněhovém pustém království, které asi nejvíce koresponduje s jejím vnitřním emočním světem, a které je naopak na druhém konci tepelného spektra vnímání průměrného západoevropana. Navíc Smilla nepatří mezi bezproblémové a jednostranně kladné postavy a jeden z jejích největších problémů je ona sama v konfrontaci s dánskou společností, jež je v knize vystavena intenzivní kritice a to za její vztah a přístup ke Gróňanům, jejichž asimilaci doprovázela a doprovází řada problémů.
Vše víše zmíněné je zde zasazeno do čtivého hávu detektivního příběhu, který však svou hloubkou, informační hodnotou i onou kritikou aktuálních sociálních problémů přesahuje standardní roviny tohoto žánru.

23.03.2012

Jedna z nejparadoxnějších knížek, které jsem kdy přečetla!

Podle všech povrchních indicií by se mi měla výrazně nelíbit: je plná popisů nesmyslného (a hlavní postavou reálně nepřežitelného) násilí a tomu já se vyhýbám jak čert kříži. Pracuje s tématem spiknutí všemocných a tomu (z důvodu vlastního přežití) odmítám věřit. Všechny vztahy jsou tam alespoň zpočátku ryze účelové a prospěchářské...

Ale! Přesto (a je to možná jenom moje naivita a chtění to takto vidět) jako bych pod tím vším akčním cítila autorův akcent tradičním hodnotám:
dětství jako pokladu, který musíme celým dalším dospělým životem hledat, ze země dobývat a pak chránit;
rodině, která by tolik mohla, kdybychom si to my lidé sami nekazili;
pravé lásce, která nás (aspoň ve svém počátku) dělá lepšími než myslíme, že jsme;
přátelství, které nehledí na zdánlivý věkový odstup ani genderový "problém";
skutečnému (ne pouze otitulovanému) vzdělání, znalostem a moudrosti;
přírodě, jejíž větve si řežeme pod vlastními prodlouženými zády.

Jednoznačně krásná knížka k opakovanému čtení!

07.01.2012

Když jsem knihu dočetl, okamžitě jsem si vzpoměl, že v životopise autora uvedeném na přebalu knihy je Hoeg, pro svůj věhlas anglicky nepíšícího autora, srovnáván s Umbertem Ecem. Neřekl bych, že toto srovnání se dá omezit pouze na věhlas. Stejně tak jako v některých Ecových knihách je i ve ''Smille'' nepřeberné množství nejrůznějších odborných znalostí, především z oblasti glaciologie a jejích příbuzných přírodovědných oborů. Dalším styčným bodem se třeba takovým Jménem růže je kriminální zápletka, která však tvoří spíš jakési pozadí pro vyprávění, jehož cílem je v této knize čtenáři osvětlit vcelku bezskurpulózní postoj západní vědy a vůbec celé její kultury ke kulturám ostatním. Smilla se nečte úplně jednoduše, což mi nijak nevadí. Spíše dané téma není úplně má parketa, ale to samozřejmě nehodlám jakkoliv zohlednit při výsledném hodnocení. 100%

26.08.2011

Moje srdeční záležitost. Nejprve jsem měla tu čest vidět film, pár let na to jsem se dostala ke knize. I když nejlepší je asi první polovina románu a druhá část je trochu nezáživnější, výsledný dojem z četby to neruší.

09.08.2011

Začala jsem ji číst už dřív, ale nechytla mě. Nedávno jsem se k ní vrátila a přečetla jsem ji najednou,... chystám se nyní shlédnout filmové zpracování,...

11.07.2011

Kniha mi byla doporučena z více zdrojů, koneckonců autor byl za toto dílo tuším navrhován na Nobelovu cenu za literaturu (kterou ale nakonec nezískal). Osobně musím říct, že se mi to četlo dost obtížně. Často jsem se ztrácel a někdy mi těch detailů přišlo až zbytečně moc. Mám radši rychleji ubíhající detektivní romány, ale tenhle žánr asi kniha daleko převyšuje. Proto bych ji nezavrhoval, ale doporučil spíš náročnějším čtenářům...

20.06.2011

Pro mě p. Hoeg asi citová záležitost..po jeho povídkách si ke mě cestu našel i tento román..mám ráda příběhy a ještě více příběhy, které nejsou obyčejnými příběhy..
Je to ten typ knížky, kdy se těším, až si zalezu někam do ústraní a dávám si velký pozor, aby mě nikdo nerušil, aby nerušil tu atmosféru, kterou mi čtení přináší..Dále oceňuji, že Peter Hoeg dovede přenést v život nevšední znalosti, které bych asi jinde dobrovolně nevyčetla a jeho neuvěřitelný cit pro detail..
No asi to není kniha pro každého, ale pro mě byla četba maximálně uspokojující..

25.05.2011

Škatulky, škatulky...To není detektivka. Do tak úzkého žánru se tato kniha nevleze. Chápu ji především jako filozofickou záležitost s prvky akčního trileru (což mě časem trošku prudilo) a přehršlí zajímavých poznatků z různých oborů. Mrazivý kontrast vysoké filozofie a nízkého trileru. Hoeg umí krásně popsat prostředí, vtáhlo mě a byla mi zima.
Přemýšlivá kniha, krásná a neuzavřená, neb "Člověk může uzavřít jen to, co nechápe."

24.05.2011

"Mám slabosť pre tých, čo prehrávajú. Pre invalidov, cudzincov, triedneho tučibombu, tých, s ktorými nikto nechce tancovať. Pre tých bije moje srdce. Možno preto, lebo som vždy vedela, že istým spôsobom patrím k nim." (Peter Hoeg - Cit slečny Smilly pre sneh)

V knihe som si našla veľa úryvkov, ktoré sú mi blízke :-) Knihu som síce čítala veľmi dlho, pretože som sa v nej niekedy strácala, no som veľmi vďačná za mnohé informácie o Grónsku a jemu blízkym etnikám, ku ktorým by som sa v živote inak ani nedostala :-) Každopádne zaujímavé čítanie!