Cílovníci
Eva Papoušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391601/bmid_cilovnici-sJk-391601.jpg
4
52
18
Malý Záviš se z Prahy, od rodičů a čtyř mladších bratrů, stěhuje do Poděbrad. Nastupuje totiž na nově otevřenou Kolej Jiřího z Poděbrad, elitní internátní školu, která v duchu skautských zásad chce z chlapců vychovávat vzdělané, čestné a odolné muže. Záviš je v koleji sice nejmladší, ale zato velice zvídavý. Postupně se spřátelí s ostatními a společně pátrají například po tom, co skrývá tajemná dutina za stěnou v umývárně. Závišův příběh má oporu v reálných událostech a životních osudech mnoha významných osobností, které se podílely na rozvoji a zviditelnění české kultury. Za všechny jmenujme především Václava Havla (ano, právě on je Závišův kamarád Batík). Kolej Jiřího z Poděbrad navštěvovali také Miloš Forman, Ivan Passer či Mario Klemens.... celý text
Přidat komentář
Vtipná chlapecká kniha. Rozšířila mi obzory, o "českém Etonu" v Poděbradech jsem neměla ponětí.
Jako takhle, já asi chápu co mi tahle knížka měla dát a proč existuje, jen se to u mě nesetkalo s úspěchem. Cílovníci popisují události války očima malého kluka, což je bezpochyby velmi zajímavý styl vyprávění, nicméně mně to nesedlo. Velmi krátké kapitoly přispívaly tomu, že se to rychle četlo, stejně tak spousta ilustrací, které byly opravdu nádherné. Já jsem ale po dočtení neměla pocit, že by to ve mně cokoli vyvolalo. Možná je to tím, že nemám absolutně žádný historický kontext a v případě, že mi ho nedá právě hlavní hrdina, tak jsem ztracená a nedává mi to smysl. Myslím si ale, že by tohle mohla být ideální knížka třeba do školy na první stupeň nebo pro rodiče s dětmi, kteří budou umět dětem vysvětlit co se v té době dělo a proč to fungovalo zrovna takhle. V tom případě si myslím, že je tahle knížka ideální. Mně to nesedlo, nedalo mi to nic a nejspíš na knížku brzy zapomenu.
Krásná knížka, kde Záviš vypráví své zážitky z dětství. Jak ho dali rodiče studovat do koleje Jiřího z Poděbrad a jaké má vzpomínky na válku.
Nejsem dítě, a tak bych asi knhu neměl hodnotit hvězdami. Z pohledu dospělého se mi zdá velice "děravá" (spousta postav a zajímavé prostředí, jež potom kniha blíže nepředstaví). Ale mám zkušenost, že dětského čtenáře vyplňování děr baví, to je prostor pro fantazii.
Kniha je vystavěná dobře, je skvovstně ilostrovaná a vůbec je to záslužný počin na poli dětské literatury. Knihy ale kupují rodiče. A mě, jakožto potenciálního kupce zklamalo, že kniha naprosto nenaplňuje očekávání, která sama vytváří. Veškerá publicita cílovníků se točí kolem toho, že zpracovává známé české osobnosti, z knihy to ale není de facto nijak patrné. Čekal jsem, že např. Havel coby Batík bude prezentován skrze jeden typický charakterový rys, demostrovaný na nějakém dobrosružství, které s ním Záviš zažije. A rodič bude moci Havla dítěti představit/přiblížit.
Nevadilo by mi, že to v knize není, kdyby se tím kniha tak moc nechlubila. Kdybych neměl přílišná očekávání, asi by mě čtení uspokojilo víc.
Už podruhé v krátké době jsem narazila na dětskou knihu, která určitě potěší, pobaví a poučí i dospěláka, takže tleskám! Po Magnesií literou oceněné knize Jak jsem dal gól přes celou republiku ke mně totiž konečně doputovali Cílovníci.
Po několika stranách jsem měla pocit, že čtu Poláčkovo Bylo nás pět, přenesené do 50.let dvacátého století. A myslím, že právě klasik by byl touhle výbornou knihou mile překvapen a potěšen. Je vtipná, klukovská a přitom historicky zajímavá, a to jsem nezmínila skvělé ilustrace Galiny Miklínové, jakož i velmi originální typografické řešení knihy!
Já jsem byla nadšená a rozhodně budu doporučovat všem našim mladším i starším čtenářům!
"Takže už vím, že se máme naučit sebepoznávání, tedy poznávání vlastních předností a vad, a tím i kritickému uvědomění si možností pro život, aby na jedné straně nebyl napínán luk, na který síly nestačí, a na druhé straně zakopávány svěřené hřivny . . . Moc jsem tomu nerozuměl, ale jakmile jde o střelbu z luku a vykopávání pokladů, jsem jednoznačně pro!"
P.S. Pro ty, kteří ještě knihu nečetli - Záviš poslouchal za dveřmi sborovny a nyní přemýšlí o tom, co vlastně vyslechl.
Zajímavé téma, parádní zpracování, důležitý odkaz ke kusu naší historie, který svedl na společnou cestu několik našich významných mužů.
Kniha pro mě byla milým překvapením, s napětím jsem ji poslouchala jako audio na ČRo. Líbí se mi, jak autorka zpracovala velké dějinné téma - knížka je v první řadě napínavá, vtipná a svěží, zároveň otevírá velmi složité a kontroverzní otázky. Je skvělé, že historické události jsou čtenářům předloženy zcela přirozeným a hlavně čtivým způsobem. Téma knihy je i z hlediska dnešních geopolitických záležitostí výsostně aktuální. Velmi doporučuji!
Ano, příběh si zaslouží více propracovat, rozvinout. Je to výborný námět, ale působí na mne pouze jako " osnova". Ale pozor, za přečtení rozhodně stojí. Čtenář se bude jistě, podobně jako já, zajímat o pokračvání tím, že se bude "pídit" po dalších informacích tohoto příběhu.
Doporučuji knihu pana Jiřího Stránského Perlorodky, to je úžasné vyprávění.
Hodně zajímavý nápad a oceňuji zpracování tohoto příběhu pro děti. Škoda, že je tak krátký, vlastně mi připadalo, že je knížka utnutá moc brzy a velice překotně. I tak mi ke konci bylo smutno spolu se Závišem a ostatními. Smutek tedy trochu napravil doslov a vědomí, že vím, jak to s kluky a vším tím ostatním nakonec dopadlo. Ale v rámci dětské knížky jsem asi čekala jsem víc klukovin a příběhů ze školy. Za mě tak 3 a půl. Plus jednu hvězdičku za skvělé výtvarné zpracování, které knížku povyšují ještě o stupínek výš.
Poláčkovsky laděný příběh zachycující skutečné události a odehrávající se na skutečné výběrové internátní škole, o které většina lidí neměla dosud ani tušení. V rozhovoru s autorkou jsem pochytila, že mluvila s mnoha žáky Koleje Jiřího z Poděbrad a do knížky použila ty příhody, které se ve vzpomínkách pamětníků objevovaly opakovaně.
Kniha je spíše epizodická (zpočátku mi chyběla právě nějaká výraznější dějová linka, ale postupně si mě kniha získala), psaná z pohledu desetiletého kluka (výborně zachycuje klukovský svět - postoj k válkám, přezíravost vůči holkám, sny a touhy, siláctví i zranitelnost) se spoustou humorných i vážných a později až mrazivých momentů. Nesmím opomenout ani skvělé ilustrace Galiny Miklínové.
Popravdě netuším, jak budou knížku vnímat děti, které o tehdejší době nemají ponětí. Je to očividně text pro přemýšlivého čtenáře, který bude dál pátrat po událostech zde jen zmíněných a naznačených, který se bude ptát a hledat odpovědi. Může se totiž stát, že množství odkazů zůstane nepovšimnuto (pro mě osobně byla zajímavá třeba scéna, kdy po spatření roháče prohlásil Batík, že by byl raději, kdyby se mu říkalo raději třeba Chrobák, než Batík – to ale člověk musí vědět, jakou skautskou přezdívku Václav Havel měl). Mě ale kniha zaujala a ocenění Zlatou stuhou chápu.
Líbí se mi využití skutečných dokumentů formou koláže (škoda, že jsou často skoro nečitelné). Taky bych ocenila, kdybych se dozvěděla více o skutečných osobách a osobnostech, které školu navštěvovaly, třeba formou medailonků na konci, jak zmiňuje triatlet. Stručná a zastřená zmínka v doslovu o některých z nich je málo a moc ráda bych věděla, kam osud zavál nejen ty, kteří se proslavili, ale i ty zdánlivě „obyčejnější“ kluky.
(A je mi moc líto, jak krátký čas byl tomuhle projektu dopřán. I ty necelé dva roky musely několik desítek kluků výrazně ovlivnit. Mohlo jich být mnohem víc.)
...
Na básničky je nejlepší Batík, ale musím ho kontrolovat. Nedávno si psal ve verších tahák na zeměpis:
Hlavní město Sýrie je Bejrút,
hej rup,
hlavní město Íránu je Teherán,
hej rup,
taháček je vykonán.
Taháček byl zachycen profesorem a psali jsme všichni za trest test na hlavní města. Sykl jsem na Batíka:
„Nauč se zemák, vole! Houby, hej rup Bejrút, ale hej rup Damašek.“
Batík si zaklepal na čelo a snažil se mi říct, že se to nerýmuje, ale byli jsme napomenuti a dostali jsme ještě navíc Omán a Nepál. Za ten Omán mu teda pěkně děkuji. Omán prostě nemám. (str. 56)
Nevěděla jsem, že těsně po válce existovala elitní internátní škola v Poděbradech. Že v ní studovalo mnoho budoucích slavných (Forman, Passer, Klemens, Havel) i neslavných (bratři Mašínové). To, jak byla rozprášena tato elitní škola komunisty, mě utvrdilo v tom, že naše republika není a dlouho nebude konkurenceschopná v rámci Evropy ani světa. Ti, kteří vynikají jsou vypuzeni (1620, 1948, 1968) a nebo dobrovolně opouštějí tuto kotlinku (po roce 1989), protože jejich výjimečnost je potlačována v rámci zažitého principu průměrnosti. Kdo je průměrný, je úspěšný. Kdo je nadprůměrný, tak jsou mu házeny klacky pod nohy. A není to jen případ této elitní skupinky dětí z Koleje Jiřího z Poděbrad. Bohužel tento princip přetrvává a je mi z něj dost smutno. A i když tato kniha přinesla zajímavou (i když velmi strohou) sondu do tehdejšího uspořádání elitní školy, přesto ve mě zůstal nepříjemný smutek. Právě proto, že to není smyšlený, ale reálný příběh.
Dle synů: pomalejší začátek, ale pak už super, hlavně příhody kluků z koleje...
Za mě: zajímavé ilustrace a celkové grafické ztvárnění.
Kniha Evy Papouškové je tak trochu deníkem, který zachycuje pobyt Záviše na Koleji Jiřího z Poděbrad. Podařilo se jí velmi trefně vcítit se do desetiletého chlapce a jeho vnímání reality osvobození a období kolem roku 1948.
Bylo to velmi osvěžující čtení. Poměrně dlouho jsem už nečetla tak "klukovskou" knihu, a přitom zcela normální každodenní dobrodružství, žádná přehnaná dramata. Užila jsem si to. Bonusem bylo, že je založena na reálných postavách a děti tak vidí, že i prezident byl obyčejným klukem. A současně je tato kniha výborným odrazovým můstkem, jak jim přiblížit tuto dobu.
Třešinkou na dortu je nádherné grafické zpracování a ilustrace Galiny Miklínové.
Autorka prostřednictvím Záviše poláčkovsky vypráví klukovský příběh z Koleje Jiřího z Poděbrad, která po válce fungovala jako gymnázium.
Krátké kapitoly doplňují povedené ilustrace Galiny Miklínové a koláže z dobových dokumentů.
Dětští čtenáři asi nerozklíčují, kdo z budoucích osobností Československa slavil narozeniny 5. října...
Škoda, že v obrazové příloze nebyly i portréty a medailonky chlapců, kteří se proslavili.
"Ale to už vlak zastavil v Poděbradech a my jsme šli na nádraží promenádou. Táta říkal, že tam vždycky prodávali zmrzlinu. Ale teď zde bylo ke koupi jen psí sádlo v trafice, tak jsem byl zklamán, a šli jsme na náměstí." (s. 18)
Příběh o partě různorodých kluků, kteří se sešli na nějakou dobu v internátní škole v Poděbradech. O tom, že příběh vychází ze skutečných událostí, vás přesvědčí úvodní poděkování maminkám, kde se setkáte např. s paní Havlovou, paní Mašínovou, paní Formanovou, atd.
Nádherné ilustrace.
Skvělé ilustrace, určitě stojí za to si knihu alespoň prolistovat v obchodě nebo knihovně. Příhody kluků na Koleji jsou lidské, lehce mi připomněly Malého Mikuláše a vycházejí ze skutečných událostí. Internátní školu navštěvovaly známé osobnosti našich nedávných dějin (a současnosti).
Nevím, jestli dnešní mladé čtenáře kolem deseti let zaujme, ale učitelům se může hodit jako doplněk k výuce historie moderního Československa.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Kosprd a Telecí |
| 2018 | Cílovníci |
| 2016 |  Vombat Jirka |
| 2014 | Cestování s Velrybou |
| 2004 | Pojišťovna štěstí |
Kniha Cílovníci je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 77x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 8x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 4x |
Super kniha, ale kniha je moc krátká, bylo by dobré, kdyby měla pokračování. Skončila moc náhle.