Chrám Matky Boží v Paříži

kniha od:


Koupit

Popis knihy zde zatím bohužel není.

https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/429582/big_chram-matky-bozi-v-parizi-LvX-429582.jpg 41557
Žánr:
Literatura světová, Historické romány

Vydáno: , Edvard Grégr
Originální název:

Notre-Dame de Paris, 1831


více info...
Nahrávám...

Komentáře (217)

Kniha Chrám Matky Boží v Paříži

SumýšIrena
28. června

Když si tak pročítám komentáře, mám dojem, že buď jsou lidi z knihy nadšení nebo zklamaní. Žádná střední cesta. No já jsem zklamaná.
Samotný příběh Esmeraldy a spol. je krásný, ale úplně se utápí ve zdlouhavých popisech všeho, co se zrovna namane. Jsem ráda, že jsem ve škole četla Bídníky a ne tuto knihu. Ta by totiž asi otřásla mým nadšením z povinné četby.

lernami
21. června

Konečně jsem se dostala k tomuto slavnému románu a musím říct, že splnil má očekávání. Victor Hugo je skvělý vypravěč a nedivím se, proč se dílo řadí mezi klasiku. Nenechte se však mást, román má své nudnější části, které mě, jakožto čtenářku, úplně nenadchly. Například kapitola typu Paříž z ptačí perspektivy by za mě mohla být klidně vynechána. Řekla bych, že to je zajímavé spisovatelské cvičení (takto popisovat rozhodně nedokáže každý), ale z čtenářského hlediska mi to nepřineslo nic moc nového. Popisy prokladáné dějem mi však vůbec nevadily - krásně člověka uvedly do děje a obrazotvornost už udělala své.
Obecně bych knihu doporučila, myslím, že Quasimoda by měl znát každý správný milovník literatury!:)


Kabuky
11. června

Kvalitní četba

DeepSea21
02. června

Jedna z knih jež se přiblížila k dokonalosti.
Žádná z postav které v knize vystupují mi nebyla proti srsti. Napsat i padouchy tak aby byli sympatičtí je umění.
Ta kniha je právem považována za klasiku.
Nečtu ji naposled, tím jsem si jistý.

Teraesa
21. května

Toto krásne magnum opus Victora Huga pozdvihuje ľudskú dušu aj po storočiach...

Kozel
06. května

Popravdě nevím, co jsem od této klasiky vlastně očekával; pravděpodobně jakousi francouzskou verzi Krásky a zvířete. To jsem nedostal, naopak se přede mnou rozprostřel hluboce temný a tragický příběh. Což by tolik nevadilo, ba naopak. Tedy pokud by četba ve mně nevyvolala především rozhořčení. Ač nedovedu říct zda rozhořčení nad sebou samým, když jsem ignoroval vnitřní varování, nebo nad Victorem Hugem, protože Victor Hugo je především žvanil. A tak si teď dovolím trochu žvanit taky.

Žvanil to byl zajisté vysoce vzdělaný, o tom není pochyb. Svou vzdělanost totiž dává po celých 500 stran hrdopyšně a namyšleně najevo, přičemž potenciál skvělého příběhu utápí ve vatě, která nebyla ani lehká ani příjemná, nýbrž mě dusila. Namátkou: prvních padesát stran knihy se odehrává při jediné scéně při premiéře hry Pierra Gringora, který se jinak na ději knihy nijak zvlášť nepodílí. Stejný počet stran vede k prvnímu nastoupení Quasimoda, aby opět rychle zmizel z dohledu. Následuje dvacetistránkový architektonický popis historické Paříže, což je završeno větou "shrnuto v několika slovech" zahrnujících dalších deset stran. Takhle prosím ne, cítím se oklamán a uražen. Hugovi trvalo 388 stran, než Quasimodo zachránil Esmeraldu ze spárů zel za zdmi chrámu Panny Marie, po nichž následovalo dalších 150 stran chaosu.

Celá kniha je spíš nahodilou kompilací nejrůznějších scén (tu lepších, tam horších, jindy naprosto zbytečných), dějovou linku a vývoj příběhu aby jeden pohledal, natož pointu. V součtu pak dá hlavní linka dohromady sotva několik stran. Byť je tu několik opravdu zajímavých scén (například vstup do Dvora divů), jsou rychle vystřídány nudou, která pak přejde do Paříže, která je brutální, krutá, hnusná, špinavá až surrealistická (což je myšleno v dobrém). Aby to Hugo rozbil naprosto bezpředmětnou kapitolou o duševní nevyrovnanosti Ludvíka XI., kdy jsem si vzpomněl na Waltera Scotta a připomněl si jeho podání téhož, leč mnohem kratší, zábavnější a výmluvnější.

Vím dlouho, že francouzská literatura není zrovna záležitost pro mě. Pan Hugo svým egem moje tušení potvrdil. A bude mi trvat drahný čas, než budu opět číst francouzského autora. Škoda, že skutečně nápaditý příběh, Hugo tak promarnil.

Legens
30. dubna

Pět hvězd, ale varuji. Jedná se o asi nejtragičtější knihu, jakou jsem četl. Zapomeňte na ty filmové limonády s uměle vytvořeným happyendem, kde se sentimentálně dojímáme pouze nad Quasimodovými city. Ve skutečnosti je zde nemilosrdně a velmi krutě potrestán jakýkoliv náznak dobra u kohokoliv, lidí prostých i vysoce inteligentních. Mezi tyto tragické postavy počítám i kněze Frolla (při povrchní četbě či ve filmu je to hlavní padouch), který se snaží o ctnostný život, zachrání dva životy, ale je dostižen a totálně přemožen ďáblem ve slabosti svého mužství. Úspěšně a bez následků prochází dějem pouze povrchnost, ignorantství a tupá bezmyšlenkovitá hloupost. Jen tři příklady (doufám, že bez rizika spoileru):
1. Postava, které druhá postava zachrání život má možnost jí to oplatit stejným způsobem. Ve své ignorantské blbosti a tupé sebestřednosti si to ale vůbec neuvědomí a nepřipustí, a dá přednost něčemu, co ji momentálně zaujme, jelikož v tom tuší do budoucna kšefty.
2. Děsivý způsob, jakým se vyplní modlitba matky, aby se mohla aspoň krátce setkat se svým ztraceným dítětem, ve mne vyvolává pocity mrazení, kdykoliv si na to vzpomenu.
3. Jedno z nejodpornějších vylíčení vládce (zde krále), s jakým jsem se v literatuře setkal.

Naštěstí je v knize perfektně popsána historie stavebního vývoje Paříže. Je to dobře, v člověku zůstane z knihy něco pozitivního, i když to s dějem nesouvisí. Té tragiky je tam totiž tolik, že pokud by tam byl jen ten děj......brrr.

Mruskulka
15. dubna

Vyčerpávající výklad prostředí a míst. Bylo mi líto Quasimoda, očividně to byl moc hodný člověk. Překvapil mě konec, že se žádný happy end nestal.

1 ...