Chlapec na dřevěné bedně
Leon Leyson
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182656/bmid_chlapec-na-drevene-bedne-pkn-182656.jpg
4
673
190
I v temných časech – zejména v temných časech – vyjde najevo síla a odvaha. Leonu Leysonovi (narozen jako Leib Lejzon) bylo teprve deset let, když nacisté obsadili Polsko a jeho rodina byla donucena přestěhovat se do krakovského ghetta. S velkou dávkou štěstí, houževnatosti a odvahy Leyson přežil sadismus nacistů. Byly to především šlechetnost a vytrvalost jednoho člověka, muže jménem Oskar Schindler, které zachránily životy Leona Leysona, jeho matky, otce a dvou ze čtyř sourozenců. Paměti dítěte ze Schindlerova seznamu zachycují s jímavou průzračností nevinnost malého chlapce a jeho střetu s nepředstavitelnou krutostí, bezprávím a zlem. Je pozoruhodné, že navzdory všemu utrpení, které paměti popisují, se jejich autor nenechal unést a zaslepit nenávistí a záští. Z každého řádku vyzařuje naděje, moudrost a lidská důstojnost. Tím jsou Leysonovy paměti výjimečné.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2013 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
The Boy on the Wooden Box , 2011
více info...
Přidat komentář
Kniha s krásným příběhem, o tom, že i v tak hrůzné době se našli dobří a hodní lidé. Na konci jsem měla až slzy v očích. Moc hezky se to čte.
Poutavý příběh o tom, že k přežití války musíte mít i velkou porci štěstí. Myslím, že tato kniha dokáže skvěle přiblížit hrůzy, které musel, nejen mladý člověk, prožít. Doporučuji mladším čtenářům, kteří se chtějí s touto tématikou seznámit.
Skutečný příběh očima malého kluka, který si prožil utrpení společně se svou rodinou. Nikdo z nás si nedovede představit, co Leonova rodina a mnoho dalších prožívali..
Kniha je velmi čtivá, zajímavá..vyprávění života malého Leona až do jeho konce...díky za tu knihu!
Prosté vyprávění skromného a vděčného člověka,od jeho samotného dětství až po úplný konec jeho života v době holocaustu,mi učarovalo. Je to jiné čtení,nebo na mě to alespoň tak působilo...pohled malého chlapce je velice dojemný. Šest let utrpení,které přežila téměř celá Leonova rodina díky panu Schindlerovi. Věta,která mi utkvěla a lépe nemůže být ani řečena,je :" Hrdina je obyčejná lidská bytost,která dělá tu nejlepší věc v té nejhorší době."
Také mne zaskočilo řádkování a jednoduchý styl vyprávění. Ale líbilo se mi to. Chvilkami se mi až nechtělo věřit, kolikrát Schindler pomohl jedné konkrétní rodině a kolikrát se hlavní hrdina musel rozhodnout a risknout opravdu všechno. Musel to být opravdu výjimečný kluk. A musela to být opravdu hrozná doba. Tato kniha neměla literární ambice, ale především vypovídající hodnotu. A ten styl k tomu seděl.
Pribeh jedneho z "mien" na Schindlerovom zozname. Iste, je to pisane s odstupom a Schindler je tam za hrdinu, ale je to napisane sviezim jazykom a nie je to prilis narocne na citanie (teda stylom, vseobecne citanie o takych veciach podla mna narocne je). Schindler je tam vykresleny velmi zaujimavo - kniha ho neglorifikuje a jasne o nom pise, ze bol nacista, na druhej strane nikdy nezabuda dodat ze pri tom nezabudol byt clovekom. A hoci sa za tie roky vyrojilo xy pochybnych clankov a studii o jeho osobnosti, tak pre tych 1200 ludi, ktori prezili vojnu aj kvoli nemu, bude Schindler navzdy hrdinom.
Ked chce niekto nacat temu holokaustu, tak toto je kniha, ktorou moze zacat. Pre mna je svojim stylom rozhodne "najlaskavejsia".
Myslím, že nikdo z nás nemůže posoudit hrůzy, které se děly, nikdo z nás to nemůže plně pochopit. Svým způsobem to ani nejde hodnotit...
Toto je velice silný příběh. A jak píše JanaT. pod mým komentářem, zde nejde o kvalitu knihy či knihu jako takovou, ale o to co v ní stojí - to o čem je! Myslím, že u takovýchto vzpomínkových audiobografií bychom si měli uvědomit co nám pisatel odkazuje. Je to kus "naší kruté historie", kterou nikdo nikdy neodpáře. A i přesto se to četlo velice dobře a svižně, i když já osobně, jsem v jednu chvíli neměla "sílu" číst dál a musela jsem knihu na pár dní odložit - ale přiznávám se, jsem "slabá" povaha :-) Nakonec jsem knihu dočetla, a smekám. Já osobně bych nechtěla na nic takového vzpomínat, i jen kvůli tomu, abych to celému světu podala v knižní podobě... Rozhodně stojí za přečtení.
Kdo po této knize sáhne, měl by vědět, že nejde ani o to, jak je to napsané, ale o čem se v ní píše. Není to literárně stylizovaný a předem promyšlený literární počin, jsou jenom to paměti, obyčejné vyprávění osudem zkoušeného člověka, autentické, pravdivé, literárními serepetičkami nepřibarvené, a právě proto tak silné a důležité. Jak je možné, že se tohle všechno mohlo stát? Leysonovi a tisícům dalších. Napište svá trápení a kruté křivdy na vás spáchané na lísteček a tyto lístečky si střádejte 6 let. Nasbíráte tolik, kolik by se vešlo do obálky? Do krabičky od čaje? Nebo snad do dřevěné bedny, na které musel malý Leyson stát, aby dosáhl na stroje v Schindlerově továrně? Leyson svou černou skříňku schovával mnoho let a vytáhl z ní právě tolik, kolik se vešlo na 240 stran.
Přečteno za 3 hodiny. Velké řádkování mi spíše vyhovovalo, Četlo se to samo, Když se nad tím zamyslím, tak ona to vlastně byla tak trochu zpověď 12-letého kluka, takže co. Vždyť asi tolik mu bylo ne? Tak si to pamatoval. Ve stylu psaní neshledávám nic špatného. Doporučuji k přečtení.
Dlouho jsem zvažovala, zda napsat svůj první pocit z knihy - první kapitoly máte pocit, že čtete školní slohovou práci průměrně zdatného 12letého dítěte, a zvažovala jsem, zda to byl záměr autora či vydavatele. Upřímně jsem se obávala, že knihu odložím. Jediné, co mě u ní udrželo dál, byl fakt, že jde o skutečnou výpověď člověka, který zažil vše, co píše. Další kapitoly byly o něco lepší, ale stejně se občas stávalo, že se objevila nějaká věta, která bila do očí svou stylistickou neobratností.
Počet stran 240 je způsobem velikostí a řádkováním písma jako pro děti mladšího školního věku. Stránky by snesly dvakrát více textu. Na druhou stranu člověk má při čtení pocit, že mu to jde rychle.
Kladně hodnotím obálku a celkové grafické zpracování knihy, které vyvolává jemně pochmurný nádech.
Budu se muset znovu podívat na film, protože kniha mi vykreslila Oskara Schindlera jinak, než jak si ho pamatuji z filmu.
Kniha není z nejlepších, co jsem kdy četla, ale rozhodně to nebyl promarněný čas.
Styl psaní mi úplně nesednul, takže oceňuji spíše to, že jde o skutečný a silný příběh, který za přečtení určitě stojí.
Asi som v tom hľadala márne viac umeleckosti, ale pri takom príbehu sa to asi ani nedá...zanechá stopu, smutné
Jsem překvapená, že někomu popisy válečného života a hrůz v ghettu a pracovním táboře v knize nepřipadaly strašné... pro mě to tedy byla naprostá hrůza, co ti lidé museli vytrpět...vydržet pořádně nejíst několik měsíců, neustále se třást zimou, nemoci se v noci něčím přikrýt, dřít 12 hodin v kuse, umí si to dnes vůbec někdo představit? Nevydržela bych ani týden. Spousta lidi namítá, že osoba Oskara Schindlera je v dnešní době dost idealizovaná, nemyslím si to. Všude se lze dočíst, že Schindler byl velmi rozporuplnou osobností, ale přesto dokázal neuvěřitelné, kolik takových lidí tenkrát bylo? Šokující pro mě je, jak se k Židům chovali někteří Poláci a ani dnes si to nechtějí přiznat, vlastně ani nemůžou, smutné....a to si dobře uvědomuju, že jich v této válce zahynulo nejvíc.
Jsem ráda, že jsem si tuto knížku pořídila do knihovny, na toto by se nikdy nemělo zapomínat. A řádkování neřeším, pro mě naprosto podružná banalita.
Jakou hrůzu a zoufalství museli lidé zažívat v průběhu holocaustu. A kolik z nich nacházelo na samém dně lidské existence odvahu a vůli přežívat dál i navzdory nepředstavitelně krutým podmínkám, to je... víc než obdivuhodné a zaslouží obrovský respekt a úctu.
Číst o zvěrstvech, které se děly za války a nepropadnout dojetí a obdivu je skoro nemožné. Český rodák Oskar Schindler, ať už byla jeho motivace jakákoli, má ode mě palec hore...
Kniha se mi moc líbila. Četla se velmi dobře. Myslím, že je to jedna z těch knih na toto téma, ke které se budu vracet. Obdivuji všechny, kteří prožili tuto smutnou část světových dějin.
Chlapec na dřevěné bedně
Tak smutný ale zároven silný príbeh líčiaci nám strach,bolest a zúfalstvo holocaustu.Preplakala som sned celú knihu ale po jej zatvorení som pochopila že nenávist naozaj k ničomu nevedie.Odporúčam ju prečítat i mládeži pretože hoc príbeh v knihe nie je náš vlastný zvláštnym sposobom sa nás dotýka i po rokoch.
Je to presne ako ten citát...,,V okamihu ked stratíme svoju ludskost prestaneme byt človekom.,, A Oscar Schindler ukázal počas tých najtažších rokoch vojny a temnoty ktorá halila ludské srdcia že byt človekom sa dá len musíme kvoli tomu niečo obetovat a dat to tým ktorý to v tom danom okamihu skutočne potrebujú.
Určite sa k nej ešte vrátim a i po rokoch z nej budem mat pocity ktoré mi prezradia že ešte stále žijem a dýcham a uvedomujem si podstatu dobra a zla.I ked niekedy je to poriadne skreslené.