Chirurg
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421766/bmid_chirurg-SRE-421766.jpeg
4
2804
2804
Před sebou neutečeš! „Nedokážu být ani rovnej, ani křivej. Můj život se rozlomil vejpůl a já už nečekám žádný pevný lano, který mě bude jistit,“ přemítá MUDr. Hynek Grábl, chirurg v příhraniční nemocnici, který už ani nedoufá, že by se jeho život ještě někdy mohl vyvíjet příznivěji. Kariéra špičkového odborníka na pražské klinice předčasně skončila kvůli jednomu karambolu s alkoholem a následky teď musí nést nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena a dospívající děti. Životní ani finanční účetnictví nevykazují příznivou bilanci a na horizontu zítřka se objevují všechny symptomy krize středního věku. Gráblova snaha nalézt východisko se však podobá spíš jízdě na horské dráze a často končí kocovinou. Pomůže mu milovaná profese, milenka nebo nová šance vrátit se k zajímavé operativě a kariérně růst? Na operačním sále i mimo něj se občas dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz a kdo poražený a kam povede další cesta. Hynkovi G. často nezbývá než věřit, že se nepotopí na úplné dno. –––– „Tak to zavřem, ne?“ uvažuju nahlas. „Co jinýho?“ říká Havlát. „Ukáže se na histologii.“ Zatímco šijeme, obíhačka chystá formaldehyd, do kterýho se tkáň naloží a odešle do labiny. Andrea sice podává šití, ale pořád obhlíží ten kus tkáně. „Andreo, jedeme,“ hukne na ni Havlát, když vidí, jak jí váznou ruce. „Pane doktore, víte, co se mi zdá? Jako by v tom byly nitky,“ pootočí útvarem. „Jaký nitky?“ hrne se k tomu hned Vincz. Čumíme na to znova, pak Havlát vezme skalpel a zkusí do toho říznout. Skrz naskrz mřížkatá struktura. A jsme doma! „No fakt, zapomenutej tampon z nějaký předchozí operace,“ koukám na Havláta. Ještě do toho pro jistotu dvakrát řízne, ale není pochyb. – ukázka z knihy... celý text
Přidat komentář
Myslím, že dobrá kniha. Líbila, ale to je takové alibistické vyjádření, nenudila, těšila jsem se na další čtení - vývoj příběhu. Prima.
Knihy z lékařského prostředí si nevybírám, tato byla výjimka. Zajímalo mě s jakým problémem se hrdina bude potýkat a jak si s ním poradí. V optimistický závěr jsem po přečtení několika autorčiných knih moc nedoufala. Přiznávám se, že jsem doslova hltala stránky, abych se dozvěděla, jak dané situace pan doktor ustojí. Něco jsem čekala . Závěr jsem očekávala horší. I když jak v čem.
Po dlouhé době knížka, která mě chytla a nepustila. Hynek byl vlastně dost hajzl, ale i tak jsem ho tak trochu chápala a fandila mu. I když byl schopný podvádět ženu a celkově nebyl bůh ví jaký charakter, tak to byl určitě skvělý doktor se svědomím. Jeho vztah s tátou a pak jeho odchod mě dost chytil za srdce. Lékařské prostředí bylo skvěle vykresleno, takhle nějak to v těch našich špitálech asi fakt funguje. No zkrátka opět další skvělá Dvořáková.
Skvělá kniha. Knihy paní Dvořákové jsou hodně drsné, ale skvěle se čtou. Už se těším na další její knihu.
Petra Dvořáková prostě psát umí. Dokazuje to s každou další knihou. K této jsem se dostala až po přečtení Vran, Zahrady a Pláňat.
Jsem ráda, že tady máme autorku, která jako většina českých autorů nepíše na téma komunimus nebo obě světové války. Navíc téma z lékařského prostředí, které je pro mě dost neznámé - asi jsem sama ještě nic z tohoto prostředí nečetla, takže jsem byla ráda za tuhle změnu.
Kniha mě bavila a chytla. Přečteno za dva dny a nemohu jinak než opět plný počet. Hlavní postava padá z problémů do problémů. Jeho žena je dost děsná semetrika - s tou bych žít nechtěla. Doma je dusno, že i děti tam nechtějí trávit čas. Hynek radši tráví čas v práci či u své milenky....Vše se pak točí o doktorově minulosti s alkoholem a co s ním alkohol dělá v přítomnosti po sedmi střízlivých let. Hynek jako hlavní postava je dost nesympatický, ale snaží se nějakým způsobem. Jsou chvíle kdy to zas vzdává a padá dolů....
Skvělé téma, skvělá kniha, skvělá autorka!
Kniha se mi moc líbila. KOlik lidí pije a nikdy bychom to do nich neřekli. Alkohol je dobrý sluha, ale zlý pán, v této knize to platí dvojnásob. Od autorky jsem přečetla Vrány a Zahradu, moc se mi knihy líbily. Hynek mi moc sympatický nebyl, byl nepoučitelný a nebylo mu asi rady ani pomoci. Rozhodně bych se s ním na operačním sále potkat nechtěla.
AUDIOKNIHA: Sonda do života jednoho muže, na kterého doléhá krize středního věku a moc se s ní neumí poprat. Partnerské a rodinné vztahy, problémy na pracovišti, na maloměstě a hlavně vztah se sebou samým řešený lahví tvrdého alkoholu. Knihou se line spousta negativních emocí a toxicita vzájemných rodinných vztahů je tak silná, že si člověk říká, jak je smutné, že někdo inteligentní a vzdělaný "musí" žít život, jaký vlastně nechce. Interpratace v podání Pavla Batěka velmi povedená.
Moje první kniha Petry Dvořákové a mile mě překvapila. Knihu jsem přečetla za dva dny a musím napsat, že mi byl Hynek sympatický. Sice jsem s ním v některých chvílí nesouhlasila a někdy si říkala, ne... snad nezačne znovu pít, ale nevím se honí hlavou léčenému alkoholikovi, který se ocitne v takové situaci. Za mě 5*.
Těším se na další knihy.
Jsem opravdu ráda, že jsem našla další skvělou českou spisovatelku. Díky ní a jim podobným přicházím na chuť české literatuře. Těším se na další setkání s jejíma knihama. Příběh psaný tak nějak ze života a i mimo jiné (lékařské prostředí)o každodenních starostech
Čtivý příběh podává mužský pohled na život lékaře na malém městě, na jeho osobní souboje s lidskou omezeností, s pokrytectvím, ale hlavně se sebou samým a svou závislostí na alkoholu.
Kniha byla čtivá, ale upřímně, s žádnou z postav jsem nedokázala nijak soucítit, snad jen s rodiči hlavní postavy. Jinak byly postavy vlastně všechny extra sobecké a bezohledné. Zatím je pro mě nejlepší knihou Petry Dvořákové Dědina.
Na tomhle pánovi mi bylo sympatické jen to, že nebral úplatky. Jinak to byl negativistický sebedestruktivní blb, který v duchu každého kritizoval a přitom měl na hlavě tunu másla. A to jak se k sobě chovali s manželkou, jak na sebe neustále bez příčiny vyštěkávali, nemá slov.
Jenže stejně mi v knížce chyběl nějaký hlubší psychologický vhled. Podrobněji jsme se dostali jen k hlavní postavě a pokud k ní autorka chtěla vzbudit nějaké sympatie, tak se jí to asi moc nepovedlo. Jinak všichni působili jako statisti.
Sto lidí, sto chutí....mně byl navzdory sebedestrukci hlavní hrdina sympatický, navzdory vážným neveselým tématům mě příběh bavil a někdy i pobavil, a to díky reálné interpretaci autorky. Všechny postavy byly velmi dobře popsány a uchopeny, vše "sedělo" a "zapadalo". Hynkovi jsem moc fandila, a jak nemám ráda otevřené konce, tak tento zčásti uzavřený a zčásti otevřený mi vůbec nevadil, naopak, lepší snad ani vymyslet nešel. Moje první setkání s autorkou hodnotím na výbornou a věřím, že se v budoucnu opět setkáme.
Vlastně je to hodně nepříjemný čtení. O chlápkovi, který si - jeho slovy - pos*al život a dělá vše pro to, aby si ho ničil dál a dál, a nejen sobě, ale všem okolo, a to velmi úspěšně. Nejvíc mě zlobily jeho výchovné metody, dost síla...
Ale tenhle nesympatický, cynický, přisprostlý chlápek, co má ale kupodivu moc šikovný chirurgický ruce, snad v sobě nakonec něco vykřeše, možná se díky okolnostem vzchopí, možná se i zachová správně... a nebo ne?
Pro mě minimálně jedna hvězda navíc za autentičnost, věcnost, věrohodnost, a za velmi syrově a předpokládám opravdově vylíčené nemocniční prostředí, i s tím cynickým a doufejme jen zdánlivě lhostejným přístupem k "pacošům".
Je to již moje čtvrtá knížka od autorky; věrohodnost a uvěřitelnost lidských osudů v jejích knihách je pro mě velké pozitivum.
Čtivé, zhltla jsem ji za 2 dny. Petra Dvořáková je pro mně objev. Zkusím další knihu.
Přečetla jsem ji po Zahradě a Vránách a opět jsem byla nadšená. Autorka píše s takovou lehkostí, dokáže mě naprosto vtáhnout do děje i prostředí. Líbí se mi psychologie postav. Ačkoli zde někomu vadila hlavní postava lékaře, pro mě byl i navzdory někdy i vážným excesům spíš vzbuzující lítost.
Je to neskutečně čtivý. Což nakonec celkem úspěšně dovoluje zapomenout na to, že podobně depresivních příběhů už tu byly stovky a zrovna tenhle vlastně vůbec nic nového nepřináší - všem alkoholikům je zkrátka souzeno dostávat se do čím dál větších sraček (zvlášť když jim manželka nerozumí, že ano) a pokud autor není vyloženej psychopat, někde na konci nechá problesknout naději.
Zatim nejlepsi kniha, jakou jsem od autorky cetla. Byla jsem skepticka, protoze kniham z nemocnicniho prostredi se vetsinou radeji vyhybam. Mam strach, ze budou prilis smutne. Kniha me ale mile prekvapila. Je sice realisticka, ale vylozene depresivni mi neprisla. Asi k tomu prispel i fakt, ze nemocnicni prostredi se tady strida i s osobnim zivotem hlavniho hrdiny mimo nemocnici. Dejove me upoutala a hrozne jsem Hynkovi fandila.
Štítky knihy
nevěra lékařské prostředí muži rodina manželství nemocnice, špitály alkoholismus operace (lékařství) střední věk lékaři
Skvěle podáno. Konec ani černý ani bílý, jen REÁLNĚ černobílý.
Doporučuju.