Cesta pro vraha
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26926/bmid_cesta-pro-vraha-65cba1401fa50.png
5
58
15
Jedenáctý příběh bezděčného detektiva Oty Finka.
Přidat komentář
(SPOILER)
Tuhle knížku jsem četla minulý rok v lednu. Venku zima, v pokoji taky nic moc teplo a v knížce závěje skoro až do pasu a mráz dvoucifernej. Čepice přimrzávala k obočí. A celý ten zájezd se nekonečně a stále kodrcal ve vlaku. Ota trpěl v zahuleným kupé, ale dával to. Jel přece se svými přáteli a kolegy. Ti přeřvávali jeden druhého. Ale on tam jen tak tiše seděl, nacpanej až u okýnka, holky se na něj lepily, ale on měl své myšlenky.
A sem-tam jsem se s jeho myšlením ztotožnila.
A pak mě to nějak přestalo bavit. Nevím proč, prostě mě to přestalo bavit.
Knihu jsem dočetla až letos, opět v lednu. Líbilo se mi to.
I když . .
Ále, to si přečtěte sami. Je to prostě Ota, no. Borec.
Také se mi líbilo, že jsem měla možnost nahlédnout do světa čundráků. Hezký.
------------------
"Prosím Vás, zaplatíme.. "
"Ano, ano, tak to byly... dva gročky... to máme... 11,50 .."
Vyřazené z provozu kvůli zlomené ruce a v těch mrazech, co teď jsou, mi Ota dělal tak příjemnou společnost, jak už dlouho nikdo. Rytíř a zastánce nejen žen, s pochopením pro jejich slabosti a s vlídnou pozorností a starostlivostí. Humor nechyběl, i když se mi jevil o něco méně třeskutý než obvykle, ale bylo ho tam akorát. Příběh místy malinko za vlásky přitažený, ale to už k Otovým případům patří. S každým dalším přečteným Otou Finkem skládám autorovi hold za invenci a schopnost darovat radost a pohodu. Těším se na další kousek a zároveň _ musím šetřit... Čtěte!
Úff, toho sněhu... A docela horror, to se zmizením té jisté. Ota s Oldou nejsou naštěstí žádná ořezávátka a udělají všechno, aby ji našli. I do těch závějí zapadnou.
Pomáhali jsme s mužem dceři a zeťákovi pakovat domácnost z Brna a zabydlovat v Praze. A tak jsem za těch deset večerů po náročných dnech vymázla jeden Opodeldok a přečetla jednoho Finka. Zabíralo oboje. Tělo ráno fungovalo a zrelaxovaná mysl čiperně konspirovala. Doporučuju!
P.S. Pro mě jeden z nejlepších…
Velínského ukecaný, teď už třicetiletý Ota Fink znovu proplouvá poválečnou dobou s šarmem Fanfána Tulipána. Silvestrovská zima, lyžařský výlet ROH, trampské osady, přesuny vlakem, autobusem, tramvají, dokonce i velorexem, skromné a ošuntělé lokality, poslední cenová skupina. Ota je stále chudý a stále stejný bojovník za spravedlnost, vylže se z každé situace, každému vyká jako malý kluk, přestože ostatní mu tykají, a jeho většinou servilní chování k příslušníkům SNB je dnes až nepochopitelné. Ale případ s Marií řeší a samozřejmě vyřeší. Příjemná připomínka doby, tohle je už jedenáctý příběh. Nadšení z četby by tu bylo, ale už o stupínek nižší než u prvních dílů, ruší lehké závany romantické naivity a naivní romantiky.
80 % (zatím 38 hodnotících s průměrem 90 %).
…
„Co si to tam šeptáte?“ zeptal se esenbák.
„Co bysme si asi šeptali,“ řekl Sam a zasmál se.
„A co je vám k smíchu?“
„Já se nesměju. Je to takovej tik.“
„Však ono vás to tikání přejde.“
…
Před sebou na stole měli zástup plnejch i poloplnejch korbelů i půllitrů, pekáč prejtu, prkno špeku, talíř nakrájenýho chleba, flašku okurek, nože, škatulky startek, plný popelníčky, fajfky, sirky a pytlíky s tabákem. Na levým rukávu měli všichni našitý kolečka s obrázkem jakýhosi rozchechtanýho debila a nápisem, kterej jsem sice nepřečet, ale jakej jinej nápis to moh bejt, než T. O. MERRY BOYS.
Výborná detektivka se sympatickým Otou Finkem patří k tomu lepšímu z tuzemské produkce v tomto žánru
Další parádní Finkovka, i když po Volání odnikud o malinko (ale jenom opravdu o malinko) rozvláčnější a studenější. Jinak lze samozřejmě jenom doporučit!
Náhoda je blbec. O tom se přesvědčí Marie Zvoníčková, která málem životem zaplatí za svou minulost. Naštěstí je tu Ota a jeho intuice (a pak ještě čundráci, spousta sněhu a strašná zima). Toho Otu bych fakt chtěla mít za kamaráda!!!
Kromě hromady sněhu a pořádné kosy si v jedenáctém příběhu užijeme také humornou cestu na hory, trampskou romantiku a samozřejmě Otovo pátrání i Otovy ctitelky. Jsem spokojen a těším se na další případy.
Kniha se mi moc líbila. Příběh sice není tak spletitý ("překombinovaný") jako v jiných knihách s Otou Finkem a ani závěr není ve stylu thrilleru, ale vůbec mi to nevadilo. Detektivky od pana Velinského se mi líbí podstatně více, než současná severská krimi plná násilí a sexu.
Co člověk, to názor. Zrovna já tuhle knížku řadím mezi nejlepší "Finkovky". Perfektní dialogy. Smekám.
Paradní kniha,, Ota Fink s usarnou na zádech, kdo jezdí na vandry ten si to uzivá... PARADA
Tahle Vodsloňovská "On The Road", která by mohla mít podtitul "Jak jsme se brodili závějemi", pro mne byla trochu zklamáním! Věčné putování odněkud někam, sníh všude, kam se podíváš (většinu času i v kanadách), mráz, zalézající do palčáků a ke všemu i realitě vzdálený příběh, řiďounký jako sepraná záclona.
A všechno to, co mě na "finkovkách" baví (humor, socialistické reálie, brilantní dialogy atd.) tentokrát naředěné do homeopatického roztoku – tu a tam molekula a pak už jen destilovaná vata…
Škoda. Nemůže holt být každý den posvícení…
Štítky knihy
detektivní a krimi romány české romány
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Kniha Cesta pro vraha je v
| Přečtených | 74x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 51x |
| Chystám se číst | 6x |
| Chci si koupit | 5x |
Vánoční, možná až i trochu silvestrovský vandr, českým trampským prostředím, dokonale popsaným autorem a vyšperkovaný spoustou hezkých dialogů a čundráckým "nářečím" , mne přesvědčil o tom, že neomylný Ota musel i po "čuchu" nalézt zatoulanou Marii a vysvětlit esenbákům a kriminalistům, jak má vypadat "stopování" vraha, když to oni neumí!