Černý obelisk
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40710/mid_cerny-obelisk-fYK-40710.jpg
4
1369
130
Román proslulého autora se odehrává v Německu roku 1923, kdy mladou Výmarskou republiku zaplavila vlna inflace, která zemi zavedla do hluboké ekonomické krize. Do této neklidné doby po nedávno prohrané válce postavil autor svého lyrického hrdinu, jehož mládí bylo nesmazatelně poznamenáno válkou. Hrdina, básník a varhaník, bývalý učitel a nyní zaměstnanec pohřebního ústavu, je mluvčím své generace a zároveň nesmlouvavým komentátorem doby. Lidé, ožívající na stránkách knihy, pak tvoří pestrou galerii postav nejrůznějších charakterů a osudů, které obrážejí duchovní atmosféru Německa, koketujícího již tehdy s myšlenkami nacismu. Identifikační číslo tohoto vydání knihy je 01-055-80 .... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , OdeonOriginální název:
Der Schwarze Obelisk , 1956
více info...
Přidat komentář
Remarque - sázka na jistotu, nikdy se nebojím sáhnout po něčem od tohoto autora a těším se na další. Někdy je moc deprese, někdy mnoho nemocí, ale je to realita a vždy nechybí humor, vtipné obraty a nápady (viz "vytahovačka" hřebíků).
Prvá kniha od Kramera ktorú som dokázal dočítať. Osobne nemám rád depresívne motívy, a preto som nedočítal troch kamarátov a ani Vábivé horizonty.
Kniha plná sarkazmu, humoru ale aj filozofických úvah o živote a láske.
Dal by som 5 hviez ale posledné dve/tri kapitoly boli také "remarkovské" - ale vojnové obdobie asi také aj bolo :-(
Opět zajímavý pohled na muže co se vrátili poraženi z fronty do poválečného nového Německa. Na komplikovaný život, starosti s inflací, s nelehkou politickou a hospodářskou situací, které otevřela cestu k nástupu nacismu. Při čtení jsem se musel trochu soustředit a vytrvat u některých pasážích. Ovšem jako celek to má velkou vypovídající hodnotu a kvalitu.
Jako student jsem od Remarqua četl vše , co mi přišlo pod ruku. Po letech jsem se k jeho knihám vrátil a zažíval vše znovu- pocity zmaru, pocity naděje, štěstí a smutku. Kupodivu pocity zůstávají, jen trochu jinak smýšlím o jednání hrdinů. Každopádně- kdo se zajímá o dobu počátku minulého století- od Remarqua se dozvíte daleko nejvíc, nežli ze školních, trochu politice přibarvených učebnic.
Rok 1923, v Německu je inflace, která doslova zabíjí, a živí tím vznik a podporu fašistů. Styl knihy není jen depresivní a tak knihu doporučuji! Sama si ji
určitě ještě někdy přečtu.
Knížku jsem četla do čtenářské výzvy jako oblíbenou knížku rodičů/prarodičů. Místy jsem se musela hlídat, abych vnímala sáhodlouhé dialogy a úvahy o smyslu všeho možnýho, ale dějově mě to vážně strašně bavilo, hlavní hrdina byl boží, další charaktery taky (ať už v dobrym nebo méně v dobrym...) a vážně jsem byla překvapená, jak byla knížka někdy vtipná. Přišlo mi to jako poměrně věrné vykreslení doby a to je docela mrazivá představa :-(.
Autor nedokáže vyloženě zklamat, jeho postavy jsou zajímavé, osudy nevšední a zápletky čtivé. Ale přece jenom je to ve srovnání s např. Jiskrou života a Na západní frontě klid dílo slabší, trochu utahané především pseudovztahem s chovankou z blázince, trochu protivné módním antiklerikalismem a kosmopolitismem, nesympatické překvapivým pochopením pro soft-eugeniku. Pro většinu škvárů s kulatou matoucí nálepkou bestseller (nerovná se bestquality) je to však stále vzor nedostižný.
Remarqueovy knihy miluji. Nejvíc jsem ho četla v době gymnázia a vždy mě jeho vyprávění naprosto pohltilo. Jiskra života a Tři kamarádi podle mě patří k tomu nejlepšímu, co světová literatura nabízí. Do Černého obelisku jsem se prostě ale nedokázala začíst a asi úplně neumím říct proč. Jelikož je ale Remarque skvělý spisovatel, hledám spíš chybu v sobě a věřím, že někdy později, při lepší konstelaci hvězd, se ke knize znovu vrátím a svoje hodnocení změním. Nyní ale jen musím napsat, že jsem se nedokázala začíst a plně ponořit do jeho knihy, tak jako tomu bývalo dřív.
Myslela jsem si, že jsem od autora četla už všechno, byl jeden z mála, který mě jako povinná četba zaujal. Tento titul mi unikl a opět jsem si potvrdila, že Remarque je prostě klasika, co nezklame.
Po přečtení cca jedné třetiny jsem to vzdal, což dělám velmi vyjímečně. V knize jsem postrádal jakýkoliv příběh nebo cokoliv co by mne k ní nějak poutalo. Černý obelisk mi navzdory vysokému hodnocení zkrátka vůbec nesedl.
Od tohoto autora jsem již kdysi dávno četla Na západní frontě klid, ale už si to moc nepamatuji. Jsem ráda že jsem si mohla přečíst i tuto knihu, moc se mi líbila.
Prvá kniha od tohto autora a nebude posledná. Dej sa odohráva po 1. svetovej vojne v čase inflácie v Nemecku. V knihe sú veľmi krásne myšlienky, a aj keď niektoré situácie sú skôr vážnejšieho charakteru, budete sa musieť usmiať.....
Má první kniha od Remarqua a už teď si troufám říci, že rozhodně není poslední.
Zůstal ve mě hluboký dojem. Moje první setkání s Remarquem a bylo to nádherné. Naprosto mi to vzalo dech.
Pokud bych sestavoval žebříček svých nejoblíbenějších spisovatelů, na prvním místě by byl EMR. Černý obelisk by pak byl na předních příčkách žebříčku knih, pod kterými je podepsaný.
Po Třech kamarádech moje nejoblíbenější knížka od E.M.R. Ráda se k ní zase vrátím
Beriem knihu keď je mi najťažšie - je to môj vyťahovák z depresii. Prežil som niečo podobné v Rusku v osemdesiatych a začiatku deväťdesiatych rokov - ekonomická depresia, inflácia a more alkoholu. Nebol som funebrák, ale Ludvík mi bol najbližší priateľ a bez humoru by som hádam taktiež to Rusko neprežil... Uau. A keď zase dočítaš, tak sa ti chce žiť naplno... napriek všetkému čo sa ti okolo teba deje.
Štítky knihy
nacismus německá literatura Německo schizofrenie náhrobky pomníky Výmarská republika
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Miluju knížky od E. M. Remarqua! A tuto knížku jsem si stejně jako ostatní knížky zamilovala.