Čekání na tmu, čekání na světlo

Čekání na tmu, čekání na světlo https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211413/bmid_cekani-na-tmu-cekani-na-svetlo-211413.jpg 4 37 4

Druhé vydání úspěšného románu z roku 1993. Ivan Klíma (nar. 1931), jehož čtenáři u nás i v zahraničí oceňují jako skvělého vypravěče a citlivého znalce lidské psychiky, spojil v tomto příběhu tři na první pohled zcela nesourodé postavy: televizního kameramana, vězně odsouzeného k smrti a prezidenta Gustáva Husáka. Jediné, co mají společného, je prožitek vězení, ale přesto se jejich osudy začínají zvláštním, nečekaným způsobem proplétat...... celý text

Přidat komentář

Allla9
16.10.2022 4 z 5

Celkový dojem z knihy je pro mě depresivní. Prezident Husák je zde vypodobněn jako dementní paranoidní stařec, kameraman Pavel je nesympatický a třetí hlavní postava je vězeň odsouzený k smrti. Ten je naivně hloupý. Dočetla jsem, ale mám z knihy rozporuplné pocity.

kap66
01.09.2020 3 z 5

(SPOILER) Bojovalo to ve mně. Na jedné straně vzpomínky na milé chvíle s Klímovými „Jitry“ a „Řemesly“, na jejich živost a jednoduchost v dobrém slova smyslu, a zároveň přijetí a i ocenění promyšlené kompozice v „Čekáních“. Na druhé straně (ani se mi to nechce přiznat!) trochu nuda a neztotožnění se s myšlenkami hlavního hrdiny, téměř v ničem. Přitom: dokumentarista s průšvihem z mládí a vězeňskou zkušeností, který pak kolaboruje s režimem, aby něco mohl točit - aspoň NĚCO, protože víc mu nedovolí, takže se stejně cítí být nedoceněn – a co s ním po roce ´89? – to je dobrá látka, přijde mi; propojení jeho reality s filmovými povídkami bylo právě to zajímavé. Zbylé linie byly ale až příliš nadsazené, až neživé; četla jsem je se sebezapřením.
Slibuji Klímovi i sobě, že příště výběr vypiluji víc.


ondrula
04.05.2015 2 z 5

Při vší úctě k panu Klímovi jsem nedokázal udržet čtenářskou pozornost a knížku jsem v půlce odložil. Dýchala z ní na mě atmosféra knižních děl, typických pro bývalé disidenty, kteří se donekonečna vyžívají v unylých a rozháraných náladách normalizačního existencialismu. Hrdina - kameraman - je blbec, který nedokáže nikde zakotvit, a tak se svým životem mátožně potácí a má deprese. Vypodobnění Gustáva Husáka coby senilního paranoika je krajně nevěrohodné. A postava zločince - únosce - je (jak už je to pro Klímu v případě popisování příslušníků nejnižších společenských vrstev typické) vystižena dost naivně. Depresivní.

Márinka
15.06.2012 4 z 5

Nevím, zda se někdy Čech Ivan Klíma, setkal s o padesát let mladším Italem Paolo Giordanem, či četl jeho knihu Osamělost prvočísel (a naopak). Ačkoli je na první pohled zřejmé, že tyto dvě knihy vyprávějí o jiné době, o jiných lidech, o jiných pohnutkách, mám neodbytný pocit, že mají něco společného... Osamělost. Klíma se vrací do přelomových let české historie 1988 - 1990 a prostřednictvím kameramana “normalizační” televize přibližuje čtenáři osud člověka, který sice “nesouhlasil”, ale nebyl disident a chtěl dělat svou práci, i když nemohl tak, jak by si přál. Takových byly tisíce... Děj příběhu se sice trochu nepřehledně zaplétá do “filmových povídek”, ale naopak hrdinovy úvahy o tom, co je budoucnost, co znamená být s někým, co je to vítězství, víra, spravedlnost jsou velmi působivé.