Čekání na spoušť
Lidmila Kábrtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476614/bmid_cekani-na-spoust-jjR-476614.jpg
4
302
72
Román v osmi příbězích o špatných rozhodnutích, nepochopení i naději. Zuzana jede k moři, aby vymazala děsivý sen. Josef se rozhodl vsadit všechno na jednu kartu. Jitka se stydí za faldy na břiše a nechce se s nikým srovnávat. Hana při náhodné cestě autem nalezne svoji babičku. Jarmila roky vzdorovala, ale teď jen touží odejít úplně tiše. Pavel našel klid při práci v lese a už nechce nic pokazit. Iveta obléká mrtvé a skrývá vytetovaného hada. A Libor prostě jen fotografuje… Patří k sobě, jsou svým způsobem rodina, přesto se míjejí. A křivdy, bílá místa a bolest se množí. I oni by však rádi věřili, že bude líp… Povídkový román Čekání na spoušť Lidmily Kábrtové je kronikou takového míjení, prostírající se na ploše sedmdesáti let. Kniha v koncentrované podobě ohledává, jak zdánlivě nedůležitá rozhodnutí jedněch působí na životy druhých a jak se nenápadná událost může dotknout někoho, o kom to vůbec netušíme. Každá z hlavních postav Čekání na spoušť vypráví z vlastní perspektivy, každá se snaží dodat svému příběhu smysl. A přestože nalézání jedněch je často ztrácením druhých, nikdy není pozdě na smíření a odpuštění. Přinejmenším vůči sobě samým.... celý text
Přidat komentář
Osm střípků o tom, jak moc některá rozhodnutí, nebo činy dokáží ovlivnit životy druhých.
Další čtivá kniha,smutná silná a velmi realistická . Ráda si přečtu další knihy autorky .
Série osmi povídek, které se vzájemně prolínají, příběhy ze života obyčejných lidí o tom, jak moc může ovlivnit špatné rozhodnutí další lidi v našem životě a sesypat ho jako domeček z karet.
Smutné, ale hluboké osudy hrdinů se mě nesmírně dotkly. Nejvíce asi hned první povídka Zuzany a příběh Josefa. Naprosto skvělé zpracování, ani jeden příběh mě nenudil, perfektně vše do sebe zapadlo.
Lidmila Kábrtová je můj velký letošní objev a od teď ji řadím mezi špičku mezi českými autory. Lehce, jednoduše a s citem dokáže upoutat čtenářovu pozornost a zanechat v něm silné pocity.Doporučuji!
@knihomaniak
Tři a půl hvězdičky.
Asi takhle: První příběh - Zuzany - podle mě úplně mimo (ani stylově se k ostatním nehodí). Druhý příběh - Jitky - u toho jsem si říkala, že to bych snad napsala i já. Třetí příběh - Hany - spíš takové intermezzo, ale dobré. Pak následují tři opravdu dobré příběhy - Jarmily, Pavla a Josefa. Sedmý příběh - Libora - opět mimo. A poslední, osmý, příběh - Ivety - aby se kruh tak nějak uzavřel no.
Smutná, ale svým způsobem propletená kniha....ale nakonec mají všichni něco společného....paradoxně
Myšlienka tejto knihy, že rozhodnutia, ktoré nepovažujeme za dôležité môžu ovplyvniť životy tých, čo poznáme aj nepoznáme, bola dobrým námetom. Predsa len sa týka každodenného života. No spracovanie v podobe poviedok, ktoré sa postupne preplietajú sa mi zdalo trochu zmätočné.
Niektoré postavy mohli dostať viac priestoru, ich spracovanie bolo povrchné. Na druhej strane boli časti pri ktorých neviem, prečo tam vlastne boli.
Knihu som prečítala rýchlo, čítala sa veľmi dobre. Pravdepodobne ale nebude patriť medzi tie, pri ktorých aj po mesiacoch budem vedieť o čom bola.
Za mě super! Opět knížka, kde se vám všechny povídky nalijí do jednoho silného příběhu.
formálně mi povídkový román Kábrtové připomněl Leierové knihu Tohle město, tahle řeka: několik starších a vzájemně nesouvisejících povídek ze šuplíku pospojujeme připsáním dalších "pojivových" povídek, abychom vytvořili textovou suspenzi, v nichž návratnost motivů způsobuje čtenářův aha-efekt, který dodává smysl a logiku vyprávění dřívějšímu, v závěru se pak zdá, že všechno to bylo zamýšleno od počátku a jeví se úžasně propracovaným; ne, je to slepenec, který brnká na citečky a bolístky pomocí prověřených témat, jako jsou opuštěné děti, rodinné a partnerské krize, životní ztráty a osobní prohry...
po první povídce jsem knihu málem odložil, protože ta je zoufale blbá
celé je to kýčovité = osudová a nevěrohodná setkávání, poznávání a změny charakterů pomocí symbolů a náhlých osvícení, nereálné náhody, proboha, takhle se psalo před dvě stě lety
Autorku jsem neznala a jsem ráda, že jsem si knížku vybrala. Je totiž výborně napsaná, četla jsem jí s velkým zájmem. Líbilo se mi propojení osob v jednotlivých povídkách, také to, jak je důležité se správně rozhodnout, protože chybné rozhodnutí může změnit, ovlivnit celý život. Děj v některých místech je velice smutný, bohužel i to se v životě může stát. Je tu velice zajímavě popsané lesnictví, příroda. I tímto se člověk obohatí. I když knížka nebyla na psaná na základě skutečných osob, příběhů, tak tam mohl být přesněji uvedený rok, kdy se děj odehrává. Autorce jinak tleskám a doporučuji tuto knížku přečíst.
Opět výborné čtení o našich hořkosladkých rodinných nerodinných životech. Stejně se ale neubráním pocitu, že autorčin předchozí román Místa ve tmě na mě zapůsobil více, možná pro svou větší “obyčejnost”.
L.K. napsala znovu knihu stylisticky založenou na konceptu "příběhového puzzle" a i tématicky se předchozí knize v řadě věcí podobá.
Věnuje se osudovým a zlomový životním okamžikům a událostem, tomu co vlastně takovým okamžikem nebo událostí může vůbec být a je, nechává je prožívat a vidět z různých stran, o něco více z pohledu žen, které se pak stejně jako muži snaží často až sisyfovsky hledat sílu a odvahu vyrovnat se s nimi a napravit je. Věnuje se smysluplnosti, možná jakési neodmítnutelnosti a nevytěsnitelnosti, této snahy, která není vždy nutně odsouzena k neúspěchu.
Z knihy mám ale trochu pocit, že důraz kladený na styl, bezchybnou kompozici a maximální dotaženost a čistotu jazyka jakoby těmto tématům ubíral na intenzitě a tlumil sílu jejich vyznění, jakoby snaha o dokonalost trochu ubíjela autenticitu.
I přesto je ale kniha čtenářským zážitkem, v mnohém inspirativním.
Čekala jsem na spoušť; zprvu nadšeně z formy zpracování zajímavého tématu, po prvních několika větách jsem se obávala spouště literárního braku a musela jsem zatnout zuby, abych přece jen setrvala nehybně na místě... a pak najednou přišla smršť snímků hrozných člověčenských osudů provázaných řadou chybných rozhodnutí, z nichž mi nejednou klesla brada. A výsledek mě skutečně překvapil; snímky do sebe zapadly, aniž by působily vykonstruovaně a stránky se zalévaly fatálností, až do posledního úlevného vydechnutí. Velice dobrý počin, který měl být korunován vytříbenějším jazykem.
Silný příběh. Mrazí mě z takovýhle příběhů, rozrostlá "rodina" a vlastně se nikdy nepotkají. Jedno špatné rozhodnutí může mít dopad na spoustu dalších lidí, aniž by o tom člověk věděl. Hodně smutná kniha. Nečte se úplně lehce, teď by to chtělo nějakou na odlehčení. Ale určitě povedené. Doporučuji.
Wau! Nečekala jsem, že ty příběhy budou tak propojené. Knížka je možná strohá, ale za mě to stačilo, popisování "omáčky" kolem, by knížku zbytečně natahovalo. Je to taky knížka, kterou když vezmete do ruky, tak ji za jeden den přečtete, protože prostě musíte :-)
4,5 * Přesně tento typ knížek miluju, jak se proplétají osudy jednotlivých postav a vzájemně si ovlivňují více či méně své životy. Je to skvostně napsaná povídková kniha, v které mi absolutně nevadilo, že se jedná o povídky, absolutně to k tomuto námětu sedělo a bylo to snad i žádoucí. Autorka píše velmi minimalisticky, ale i tak vše obsáhne, někdy mi velmi připomíná styl psaní mojí oblíbené Jakuby Katalpy (ta je ještě víc strohá). Já jsem si čtení nesmírně užila a těším se na on-line setkání s autorkou k této knize a určitě si přečtu i její další dvě knihy. Autorka je můj další objev mezi českými autorkami, z kterých jsem nadšená. Za mě musím, a chci, doporučit.
Krásně psaná kniha,moc se mi líbil detailnejsi popis u fotografovani,lesactvi a dřeva. A ta vzájemná propojitelnost, paráda. Jen jsem byla vždy chvilku zmatená v jaké době která postava zrovna je,možná by se častěji hodil letopočet. Tleskám autorce a jdu si sehnat další její knihy.
Kniha je moc dobře napsaná, propracované věty, hezký jazyk. Na českou literární scénu moc hezké.
Knize však chybí obsáhlost, je hodně povrchní, příběhy by si zasloužily být více dovyprávěné, protože náročnější čtenář knihu přelouská raz dva a druhý večer není co číst.
Knize dávám o hvězdu méně za povrchnost a za nevyzrálost příběhu.
4,5
Soubor povídek? Povídkový román? Každopádně skvělé první setkání s autorkou a výborný první dojem.
Životní osudy jednotlivců, rodin a párů, které na první pohled nemají nic společného, na druhý pak úplně všechno.
Každá postava vypráví svůj životní příběh, po svém, vysvětlují své důvody jednání, nepochopeni druhou stranou, neschopni komunikace, ale i odpuštění. Spojením jednotlivých příběhů se rozplétá krásná pavučina, která začíná i končí Zuzanou...
V momentě kdy si zapamatujete všechny postavy a jejich "vztahový strom" je to radost číst.
Štítky knihy
česká literatura povídkové romány
Kniha Čekání na spoušť je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 400x |
| Čtenářské výzvě | 57x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 102x |
| Chystám se číst | 218x |
| Chci si koupit | 49x |
Čekání na spoušť je vším možným než jen obyčejným souborem povídek. Příběhy jsou krátké, ostře pointované, v podstatě úplně jednoduché, ale přesto hluboce propojené, smutné, dojemné i reálné. A název knihy, to je prostě jen zlatý hřeb celého dojmu. Lidmila Kábrtová je pro mě zjev české současné tvorby. Cokoli od ní čtu, není možné, aby mě to na dlouho nezasáhlo.