Čekání na spoušť
Lidmila Kábrtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476614/bmid_cekani-na-spoust-jjR-476614.jpg
4
302
72
Román v osmi příbězích o špatných rozhodnutích, nepochopení i naději. Zuzana jede k moři, aby vymazala děsivý sen. Josef se rozhodl vsadit všechno na jednu kartu. Jitka se stydí za faldy na břiše a nechce se s nikým srovnávat. Hana při náhodné cestě autem nalezne svoji babičku. Jarmila roky vzdorovala, ale teď jen touží odejít úplně tiše. Pavel našel klid při práci v lese a už nechce nic pokazit. Iveta obléká mrtvé a skrývá vytetovaného hada. A Libor prostě jen fotografuje… Patří k sobě, jsou svým způsobem rodina, přesto se míjejí. A křivdy, bílá místa a bolest se množí. I oni by však rádi věřili, že bude líp… Povídkový román Čekání na spoušť Lidmily Kábrtové je kronikou takového míjení, prostírající se na ploše sedmdesáti let. Kniha v koncentrované podobě ohledává, jak zdánlivě nedůležitá rozhodnutí jedněch působí na životy druhých a jak se nenápadná událost může dotknout někoho, o kom to vůbec netušíme. Každá z hlavních postav Čekání na spoušť vypráví z vlastní perspektivy, každá se snaží dodat svému příběhu smysl. A přestože nalézání jedněch je často ztrácením druhých, nikdy není pozdě na smíření a odpuštění. Přinejmenším vůči sobě samým.... celý text
Přidat komentář
Krásný jazyk, napínavá atmosféra povídek, které do sebe tak krásně zapadnou. Radost číst.
Tato povídková kniha byla velmi velmi smutná, příběhy se mě opravdu dotkly. Nicméně toto truchlivé čtení se mi líbilo, příběhy byly zajímavé a napínavé, kniha nešla odložit
Osm krátkých povídek, osm zdánlivě nesourodých výsečí, které se protnout v jednom průsečíku pochopení. Záleží pouze na úhlu pohledu čtenáře, zda tím průsečíkem na sítnici jeho oka bude papilla nervi optici nebo macula lutea.
Minimalismus s maximálním výsledkem. Slepá skvrna zapomnění, ozářená bleskem jediného okamžiku propojení - pochopení - odpuštění - smíření.
Osm negativů, které na konci splynou v jednom pozitivu: vše souvisí se vším.
Z určitého úhlu pohledu však se zdá být i úhloměr pokřivený.
Tedy čtěte, vážení. Možná, že ještě není vše ztracené.
Pro mě však smutné, deprese.
P.S.: ,,Život je posraný karneval s hovnem v tombole." Thank you, Mr. King...
Audiokniha: útrpně smířlivě sladěný oktet
Ze vsech tri knizek, ktere jsem od Kabrtove precetl mi prisla nejvic depkoidni. Precteno na jeden zatah v parnem odpoledni. Knizka, co by sla cist i o dovolene na plazi, jen by pak clovek nemel chut si jit zaplavat. A nebo jo, ale proc se jeste vracet zpatky na deku?
Vlastně ani nevím, zda se mi od spisovatelky více líbila tahle kniha nebo kniha Místa ve tmě. Asi tak nějak stejně. Nebylo to špatné, hlavně to byly opět povídky a ty já miluju. Ale jestli bych potřebovala číst další knihu od spisovatelky? To ještě uvidím..
Kniha mne neskutečně zasáhla. Bylo mi do breku z osudu většiny postav. Jak se životní cesty dokážou třeba jen maličkostí zamotat.. fikce, ale přece tak reálná. Smekám před schopností autorky absolutně vtáhnout čtenáře do příběhu.
A la Bábovky od Radky Třeštíkové, čtivé, závěr knihy, respektive poslední 2 věty jsem bohužel nepochopila.
Kniha zajímavá, pěkně se četla. Postavy uvěřitelné. Jen mi trošku neseděla Iveta, nějak mě s tou mladou drzou ranařkou nejde dohromady ta uťáplá šatnářka.
Moje první kniha autorky,,a jsem mile překvapena,ráda zkouším české autory,a jsem ráda,že jsem do audio šla,,vícehlasná četba mě bavila,,no a ten příběh,smutný,místy k zamyšlení,i takový život muže být.Za mě spokojenost a doporučuji...
Knihu jsem přečetla ze jeden večer, neboť jsem nemohla přestat číst, aniž bych zjistila, jak to s kterou postavou dopadlo. Čtivé, poutavé a často i dojemné. Výborný povídkový román, který si za pár let s chutí přečtu ještě jednou.
Příběhy různých lidí, které se v určitém bodě spíš letmo dotknou, než proplétají. Klidně by mohly stát samostatně, což zřejmě původně stály, některé souvislosti mezi postavami působí jako uměle naroubované („Zuzana“). Příběhy mužů jsou výrazně slabší, „Josef“ je zbytečně natahovaný, ačkoli rozuzlení je nasnadě, „Pavel“ je jen něco o ničem. Celkově je kniha velmi smutná, kdybych měla vyjádřit, jaký je život pohledem autorky, řekla bych – šedý.
Čím jsem starší, tím víc mě baví povídky. A povídky paní Kábrtové mě baví moc. Líbilo se mi prolnutí všech osmi příběhů.
Osm vzájemně propojených povídek nebo třeba román v osmi kapitolách. Napsané úsporně, výstižně, uvěřitelně. Ze života. Leitmotiv - míjení.
Lidmila Kábrtová je autorka, jejíž tvorbu si bedlivě hlídám už od debutu Koho vypijou lišky. V něm perfektně dokázala, že i na úsporném prostoru umí vykreslit hutný atmosférický příběh. Její první povídková sbírka Místa ve tmě mě zaujala neméně - popisuje osudy různých žen, jejichž životní cesty se protínají. Stejný narativ, jen rozpracovaný více do hloubky, nalézáme právě i v nejnovějším počinu Čekání na spoušť. Osm povídek funguje i samostatně, nakonec je ale propojení osudů hlavních hrdinů opravdu klíčové. Zpočátku má čtenář trochu problém usledovat, kdo je kdo, čím dál v knize ale jsme, tím více jsou příběhy navrstveny a propojeny a k mýlce už snad nemůže dojít. Trochu dvojsečné je to, že každá z kapitol/povídek začíná jako samostatná jednotka a k propojení dochází obvykle až v závěru. Tím pádem tedy každý text funguje sám o sobě, nicméně čtenáři trochu rozbíjí nit pospolitosti příběhu a musí se rozpomínat na to, kdo je kdo. Kábrtová, opět na celkem malém prostoru, obsahuje více než sedm desetiletí a pokrývá širokou škálu různých charakterů i prostředí, od ilegalního přechodu hranic v době nejtužšího komunismu, přes pařby v klubech až po péči o mrtvoly v pohřebním ústavu. Přestože je každá z částí výjimečně dobře vyrešeršovaná, mně jako čtenáři by asi o něco víc vyhovovala větší soustředěnost směrem k postavám, protože byť Čekání na spoušť není objektivně o nic horší než autorčiny předchozí dvě knihy, už docela brzy po dočtení ve mně zůstaly spíše reálie než osudy hlavních hrdinů...
8 různých povídek od výborné české autorky, které se navzájem prolínají. V každé povídce hraje hlavní roli jedna postava (má dle ní svůj název). Tohle zpracování se mi neskutečně líbilo a jediné, kde jsem našla malý (subjektivní) problém byla povídka o Ivetě. Tam jsem popravdě čekala trošičku více, protože hrála docela zásadní roli v několika předešlých povídkách, tak jsem čekala trochu epičtější životní terno. Nejvíce mě zasáhl příběh Josefa, ve kterém hrála ústřední motiv válka (tohle téma mě prostě vždycky dostane a jo, brečela jsem :(..) Velmi povedené a čtivé dílo o špatných rozhodnutích, která jako domino zasáhnou i lidi v našem okolí... :)
“Kdo ví proč tu vodu pouští, možná proto, že voda očišťuje, třeba chce smýt něco, co smýt nejde.”
I když povídky úplně nevyhledávám, líbí se mi přesně tento styl, kdy do sebe zapadnou příběhy postav až po několika kapitolách. Příjemné čtení, ale na plný počet nedosáhne.
Je to takové jako ze života. Hodně dobré, lidské a přesné. Problémy s rodiči, partnerem, dětmi, ale hlavně sami se sebou. Dost dobře vystiženo, napsáno, pospojováno. Celým příběheme se vine hadí tetování a poletují vlaštovky.
Štítky knihy
česká literatura povídkové romány
Kniha Čekání na spoušť je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 400x |
| Čtenářské výzvě | 57x |
| Doporučených | 22x |
| Knihotéce | 102x |
| Chystám se číst | 218x |
| Chci si koupit | 49x |
Chytře rozbitý kaleidoskop, jehož skládání je rázné, bezohledné a neklidné. Smířlivost a zjemnění většiny linek vytane jen čtenáři; postavy zalité ve svém barevném sklíčku netuší. Je vzácné slepit si takto beze snahy pocit nadhledu:).
"Kdyby nebyla tak paličatá, měla by teď někde hrob, kam by Hana mohla zajít, zapálit svíčku a říct jí: "Promiň, já to nevěděla.""