Na plechárně
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/99_/99081/mid_na-plecharne-FZT-99081.jpg
4
712
111
Cannery Row série
1. díl >
Nevázané příhody hrdinů novely Na plechárně, jedné z nejoblíbenějších a nejhumornějších Steinbeckových knih, dávají jen stěží tušit, že se rodila během válečných let v Evropě, odkud se její autor v návalech osamělosti a nostalgie ohlížel za svým kalifornským domovem. Steinbeckovi, vracejícímu se k prostředí a životní filozofii zachyceným již v úspěšné novele Pláň Tortilla, se v ní zdařilo nejen živě zobrazit mikrokosmos ulice kalifornského Monterey s jejími nezapomenutelnými obyvateli, ale dotknout se i temnějších stránek lidského života a připomenout vazby osudově poutající člověka ke světu přírody. I po tolika letech od svého vzniku tak osudy Macka a jeho "mládenců", doktora, hokynáře Li Čonga, malíře Henriho i děvčat z podniku paní Dory zůstávají přesvědčivým a čtenářsky vděčným svědectvím o Steinbeckově schopnosti vcítit se do jejich světa a zachytit jej tak, "aby z nich život nevyprchal".... celý text
Přidat komentář
Uličku Na plechárně jsem si i s jejími zvláštními a svéráznými figurkami zamilovala. Nešlo to jinak :), i když jsem si ze začátku říkala, co na tom Steinbeckovi všichni tak vychvalují... Měla jsem problém se začíst a jeho popisy byly takové ... no jiný styl, než na jaký jsem zvyklá. Ale pak se to nějak zlomilo a já Plechárně podlehla. Nečekaně ! Naráz mi popisy nevadily a naopak přesně vystihovaly a dokreslovaly atmosféru děje. Jako bych se místem procházela společně s hrdiny... Navíc Steinbeckův humor mi tady sedl. Byl jemný i drsný zároveň stejně jako samy postavy. Nejvíc se mi líbily kapitoly, kde se objevoval Li Čong nebo Mackova banda, ale i ostatní postavy si mě získaly. Jen u některých kratších kapitolek mi občas přišlo, že byly trochu navíc. Nicméně ti lidé drsného zevnějšku, co si našli svůj způsob, jak se poprat se životem a přitom měli pořád dobré srdce a úmysly (i když jim plány vždy nevyšly tak jak zymýšleli) mají moje sympatie... :) Bylo to moje první setkání se Steinbeckem, ale v budoucnu mám v plánu se k nějakému jeho dílku vrátit...
Vtipná, odpočinková kniha, ale moc mě "nedostala". A na to jsem u Steinbecka zvyklá.
Hodně dobré čtení, četl jsem před velmi dlouhou dobou, ale stále si skoro vše pamatuji a hlavně se mi při různých situacích kniha připomíná... Hledání pokladu a zlatého kapradí v lese za svatojánské noci mě tak dostalo, že se pravidelně ve stejný den vyrážíme též zkusit štěstí..
V předmluvě píše Steinbeck toto: "A možná, že to je způsob, jak napsat tuhle knížku - tak, že ji člověk otevře a nechá příběhy, aby do ní vstoupily."
Jinde píše: "Posledně sme chtěli dělat mejdan za každou cenu, jenomže tak se dobrej mejdan dělat nedá. Musíme ho nechat, aby jako přišel von sám k nám."
A to je to, co tuto knihu mimo jiné velice dobře charakterizuje. Když ji člověk čte, říká si, jak jednoduché a prosté je psát o jednoduchých a prostých věcech, jenže ono to tak není, a v tom je právě Steinbeckovo mistrovství. Plné lásky a čistého citu, humorné samo o sobě, ale humor není prudký a třeskutý, nýbrž velice jemný a spoluutváří podstatu této novely. Tato kniha rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co kdy vzešlo z mistrova pera.
Velmi krásná a zábavná kniha. Kompozicí mi malinko připomíná Nebeské pastviny a nese se i v podobném duchu. Zde je však kladen důraz spíše na humorné a živé vyjádření života v ulici, na osudy jednotlivých postav a na jejich, v podstatě všední ale rozhodně ne nudné, příhody. Navíc postavy jsem si ihned zamiloval, jak Macka a jeho „mládence“, tak moudrého, hloubavého a lidumilného doktora. Navíc je to skutečně zábavné čtení, takhle jsem se u knihy nezasmál už dlouho.
Už léta se chystám, že k téhle knize, jedné z nejlepších a nejkrásnějších, které jsem kdy četl, něco napíšu, ale pořád nemůžu přijít na komentář, který by byl tomu úžasu, který ve mně zůstavila, práv. Až na tyto chabé věty, že. Myslím, že by se dalo uživit psaním knih o tom, že o kráse téhle knihy nelze psát dostatečně dobré knihy.
Kdo se nezamiluje do doktora, nemá srdce v těle.
Byla jsem velmi mile překvapena! (od povinné četby jsem čekala něco horšího). Kniha se četla skvěle. Steinbeck píše prostě geniálně. Určitě mě to navnadilo si přečíst něco dalšího. Doporučuji!
PS: Steinbeck studoval angličtinu a biologii (hodně se to do tohoto díla promítlo).
Nevěřil jsem vlastním očím. Že tvůrce Hroznů hněvu a Na východ od ráje dokáže ve zkratce napsat něco tak vtipného a přitom hlubokého. Volné pokračování (Sladký čtvrtek) je trochu slabší, avšak i tam se najdou perly a milující čtenář si nestěžuje.
Pokud se někdo nechce přímo pouštět do tlustých románů, tato kniha je pro něj taková light ochutnávka.
Je to taková téměř zbytečná kniha. Pojednává o banálních starostech obyčejných lidí na periferii. žijí neokázale a ze dne na den. Beze spěchu a obyčejně. Ale zároveň je to kniha neobyčejně laskavá a milá.
---"Majitel železářství dodal plechovku červené barvy, bez zdráhání, protože o tom nevěděl."---
V dnešní hektické době, kdy se řada lidí má "děsně špatně" je to připomenutí, že mohou existovat skutečné životní strasti a i přesto je možné zachovat si nadhled.
---"Ze stejných důvodů však je i nenáviděna .... sesterstvem provdaných starých panen, jejichž manželé si sice domova váží, ale nelíbí se jim tam."---
A zároveň je to kniha se spoustou neotřelého humoru.
Krásné vyprávění o lidech z předměstí o lidech v období krize. Autor se zde zamýšlí nad tím, že i chudým povalečům se může občas zadařit, když drží pohromadě. Děj se odehrává na předměstí, kam to neměl daleko a všechny postavy jsou vylíčeny s jemným smyslem pro humor a citem.
Štítky knihy
Kalifornie americká literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Vynikajúca, síce krátka, ale o to pútavejšia novela z prostredia Monterey. Podobne ako na Pláni Tortilla aj v uličke na Plechárne sa nájde skupinka takzvaných \"paisanos\", ktorí milujú alkohol a slobodu.
Hlavnými postavami sú Mack a jeho \"mládenci\", Doktor, Li Čong, Dora s dievčatami a všetci majú v tejto krátkej novele svoje miesto a vďaka ním si uličku na Plechárne musíte zamilovať.
Kniha má svoje čaro, ten správny šmrnc, skvelé hlášky a všetko prepletené veľmi vydareným humorom. Možem jedine odporúčať.