Byla jsem nevěrná

17.10.2023

Kniha se mi libila, taková ze života, dobře se četla, opravdu pěkné příběhy.

Vůbec mě tato kniha nebaví už od začátku jsem se nemohla začíst takže jsem ji ani nedočetla

Undsetová je silná vo svojich veľkolepých historických románoch, za ktoré dostala aj Nobela, tie drámy zo "súčasnosti" ma nezaujali.

03.06.2019

!!SPOILERY !!!+ pokračování mého hodnocení

Druhá povídka, CIZINKA, se už dle mého nesla v klidnějším duchu..hlavní hrdinka se sice "spustila" za svobodna s mladíkem, k němuž snad cítila ponejvíce soucit, a když konečně potkala osudového muže, léta byl jejím přítelem, nakonec i manželem, tak upadá do malomyslnosti, zoufá si zcela iracionálně, že je proňho málo dobrá , a on ji nemiluje, jen s ní soucití, a pokouší se tedy o sebevraždu - taky na vyliskání...ale v tomto momentě, tváří v tvář smrti, si hrdinové objasní své chmury, nejasnosti, city a vše dobře dopadne. Proti "Paní Waagové" klidnější, hodně času taky trávíme v hezky popsané přírodě.
a třetí byla "GUNWALD A EMMA", kde celkem postrádám nějaké hlubší city, snad se jen stávám svědkem běžných manželských problémů (a narážím, autorkou vedená, na problematiku volby vhodné ženy : "Dotkli se věcí, jenž je nejlépe nechat nevyslovené. Jednak ten způsob, jak se s Emmou sblížili ! Od takové Kláry se člověk nechá trýznit a týrat, a pak se jak jen může rve o to, aby od něho neutekla. Ale něco jiného je vědět, že podlehl řádnému, hodnému děvčeti, o kterém ví, že bude při svém muži pevně stát, a které je skoro jedno, jak se on k ní zachová.") , problémů mezi vztahy s "vyvdanými" dětmi, "macechou", tatínkem...klidné, ze života.

takže shrnu - autorka si za své hrdinky (zejména v první povídce "Paní Waagová") zvolila naprosto nevyzrálé, rozhárané mladé ženy, řítící se do katastrofy a strhávající s sebou celé své okolí. Možná nějaká pseudoromantická gotická duše by se v jejich stescích porochnila, mně spíše vytáčeli. Nic to nemění na tom, že Sigrid Undsetovou mám ráda a dále pokračuji v louskání jejího díla. HOWGH !!

03.06.2019

!!!SPOILERY !!!
první povídka (paní Waagová)
Sledujeme vztah Harriety a Fredrika. První 2-3 strany vyvolají soucit s matkou, která přišla tragicky o dítě, ("teď už jarní déšť smyl jeho poslední drobné šlápoty ve sněhu - dosud si na to nikdy nevzpoměla, a bylo jí najednou, jako by se to mrtvé dítě vzdalovalo od ní ještě dál")....postupem času spíše máte chuť Hariettu nakopat a proliskat..Manžel Fredrik jí snáší modré z nebe a snaží se co nejvíc ji podporovat..." Opřela hlavu o jeho rameno a plakala, tiše bez vyzvání."nevyznám se v tobě, Harri. Řekl bych, že náš zármutek je sám o sobě dost těžký, že bychom si ho nepotřebovali ještě ztěžovat. Ale zdá se, že přímo vyhledáváš kde co, co by ho udělalo ještě bolestnějším.." Nevyzná se ! pomyslela si, ale nepohnula se a přijímala jeho plaché laskání. Úbohý Fredrik, i jeho je mi líto...že se musíme navzájem tak trýznit! Kéž bych měla dítě s někým, koho bych milovala...." - mno a v tomo bodě už máte chuť Hariettu něčím trefit, trápí sebe, protože jí to přináší co ?? jako pocit "och já chuděrka", nikdo mi nerozumí a vlastní muž vůbec ne ?? a pak trápící i Fredrika, aby mu dala vyžrat, že jí nevidí do hlavy-...asi Hariettě nikdo nevysvětlil, že to měla dát Fredrikovi křišťálovou kouli a ne syna, pak by si třeba porozuměli víc...promluvit si na rovinu, to se asi v Norsku počátkem 20.století nenosilo...
Pak Harietta prohlubuje dobrovolně svůj vztah s "přítelem z dřívějška" Henningem Dammem, který samozřejmě jediný chápe její myšlenky, pocity a rozumí jí. a sám trpí v manželství s tak obyčejnou, navíc tloustnoucí ženou !!! och, jak nepředstavitelné, ubohý Damm !!( má chuť Hariettu proliskat se stupňuje.. )"Zaklonila se nad jeho kolena a vztáhla ruce za hlavu. "pomysli, já žiju " Konečně, konečně ...! " Vzala ho rukama kolem krku a stáhla jeho hlavu k svému obličeji. "člověk přece nemůže žít celý život bez lásky - viď ?" ....a ubohá truchlící matka posouvá svůj život o kousek dál a prohlubuje vztah s Henningem do dalšího levelu : "Bylo jí, jako by ji strhla s sebou vichřice - neměla dost vůle říct ano ani opřít se. Cítila, jak ji šeříkové květy lechtají a píchají, a jejich bílé hrozny se sypaly po koberci, vypadávaly z její polorozepnuté blůzky, když jí nesl přes pokoj."

konfrontace Harietty a Fredrika : "Harietta pohodila hlavou."Máme se rádi ! řekla záříc hrdostí a vzdorem."máme se rádi, máme se rádi ! "opakovala fanaticky jásavě.."chceš tím říct, že si mi byla nevěrná ?" zeptal se tvrdě. "Ano, byla jsem ti nevěrná. Tak teď to tedy víš ! Byla jsem nevěrná, protože miluji , a jsem ráda, že ses to dozvěděl." Vykřikla to skoro a ustoupila před ním o několik kroků. "jen mě uhoď, uhoď mě jen - není to nic proti tomu ostatnímu, co jsem od tebe vytrpěla " (asi myslí chápavého, ohleduplného Fredrika po celou dobu manželství :P) "nesmysl, co bych tě, sakra, bil. Ale nehraj mi tady komedii. Jsi odporná i bez těch hysterických scén." (souhlas Fredriku !!!)
a pak v rozmluvě mezi manžely klíčový dialog : "Mne přitom nebereš v úvahu ? zeptal se Fredrik. Harietta se slabě začervenala. "tys přece nebyl nikdy opravdu nešťastný. Tys přece ani neviděl, že jsem vedle tebe osamělá a nešťastná - úplná cizinka." "Máš pravdu, nikdy jsem nepomyslel , že bys byla nešťastná. Pravda, viděl jsem, že jsi nespokojená, ale dělal jsem ti pomyšlení - vše, co bylo v mé moci. Dostalas všechno, co sis přála, mohlas dělat, cos chtěla, snažil jsem se vždycky být trpělivý a laskavý. A nebyl jsem ti ani jednou nevěrný - opravdu, Harietto ! Co myslíš, kolik mužů může tohle říct ?" "Máš pravdu, Fredriku, dávals mi všecko, o čem sis myslel, že bych si to přála. ALe právě v tom to je : nedovedls splnit přání mého srdce, protože jsi neměl ani tušení, že něco takového vůbec existuje..." (ano, jak jsem řekla, křištálová koule by přišla vhod, Fredriku !!!!) a dáma pokračuje : "Kéž bych tě mohla přimět, abys mě pochopil ! V tom to právě vězí : že ses stal mým manželem..." (ouha, to je pak těžko, tak proč si ho brala ?? aby ho tahala za fusekli, vše mu dala za vinu a pak do něj s gustem kopala ?? a ze sebe dělala chudinku trpící...)
Každopádně, vydupala si "nový vztah a štěstí" a kupodivu žádná procházka růžovou zahradou se nekoná - Harietta se dále utápí ve svých snech a iluzích a také v obavách. Pak přichází konfrontace s další osobou v této spletenici - paní Dammovou...která čeká přede dveřmi hnízdečka lásky na svého muže...a Harrieta ? "přecházela se pak po pokoji, ale neplakala. Chvěla se, její nejsilnější pocit byla hrůza - a roztrpčení. Měla pocit, že jí bylo ublíženo. Protože se musela dívat na tu tvář...protože věděla, že nebude nikdy moci na ni zapomenout...."
vztah dostává další level s Hariettiným těhotenstvím, z kterého se ona vůbec netěší, při prohlídce sestřenicí lékařkou vedou zajímavý hovor : "já ovšem tvého nastávajícího neznám, odpověděla jí Alice nejistě. "ale jseš si jista, zeptala se po chvíli, když se teď pokusíš žít sama - že to..dříve nebo později..nedopadne stejně s někým třetím ? " - Alice trefila hřebík na hlavičku...chyby se opakují...a pokud se nevyřeší problém v zárodku a jednou pro vždy, je jedno, kolikátý vztah to je...
"Pojednou se zděsila - připomněla si teď pravdivě něco, co léta vypravovala sama sobě zcela jinak. Není tomu tak, že by cítila hrůzu a odpor k soužití s Fredrikem - necítily je ani její smysly ani srdce. Cítila naopak uspokojení.... dokud se v ní neprobudila touha, aby sama prožívala mocnější a vzrušivější pocity. Začalo se pak v ní vzmáhat podráždění vůči mužovi, protože ji nudil...a nudil ji, až se v ní zrodil odpor k celému životu v jeho domě." no, a končíme v bodě , kdy se Harietta chystá ke svatbě s Henningem , zmítaná pochybnostmi, zda opravdu je tohle to, co chtěla..

10.12.2017

Tři na sobě nezávislé povídky. Co mě ale zaujalo, těsně před touto knihou jsem četla Šťastný věk a Paní Hjeldová a tam se z jiného úhlu pohledu vyskytují postavy z první povídky a naopak. Prostě paní Hjeldová a paní Waageová jsou sousedky. Drama, které paní Waageová v první povídce hluboce prožívá, je ve druhé knize komentováno z hlediska nezúčastněných osob jako něco obyčejného. A naopak, v povídce vidíme paní Hjeldovou očima jiné ženy, která jí nějak posuzuje, ale my víme svoje...