Bůh zemřel, když se narodili

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rok 1278, král železný a zlatý, Otakar II., umírá v bitvě na Moravském poli. Zanechává po sobě královnu vdovu Kunhutu a teprve sedmiletého syna Václava. Poručníkem mladého nástupce trůnu se stává jeho strýc Ota Braniborský. Pět let pod vládou tohoto muže skomírá česká země. Václava vězní strýc na hradě Bezdězu, odkud jej převáží nejprve na Žitavu, do Berlína a nakonec do Špandavy. Po vlkých ústupcích, v r. 1283, vychází mladý Václav z vězení. Usedá na trůn po boku Guty Habsburské. Není však v silách nového krále získat si obdiv a respekt svých leníků. Má podlomené zdraví a strach ze tmy a koček. Kdo si bude vážit takového krále? Záviš z Falkenštejna, který se o dva roky později stává manželem Václavovy matky? Falkenštejn je bohatý, obdivuhodný a vlivný. Václav se v něm vidí. Dokonce jej nechává do r. 1288 za sebe vládnout. Pro svou moc má však úspěšný český velmož i řadu nepřátel. Mezi nimi je i česká královna Guta. Sedm let trvá Václavovi II., nyní zkušenému panovníkovi, než se nechá přesvědčit o Závišově nepohodlnosti. R. 1290 pro něj připraví past. Ve své malé obezřetnosti a ješitnosti se Záviš lapí a je před hradem Hlubokou zavražděn na příkaz svého dávného obdivovatele - Václava II. Ale ani tehdy, když se Václav II. zbavuje největšího nepřítele, ani tehdy se osud nad tímto českým králem nesmiluje. Devět let po smrti Závišově zaplatí Václav krutou daň......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/44_/44687/buh-zemrel-kdyz-se-narodili-44687.jpg 4.510
Žánr:
Romány, Literatura česká, Historie
Vydáno:, Agave
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Bůh zemřel, když se narodili

Přidat komentář
WEIL
13.10.2011

Je to odvaha či opovážlivost mluvit o Bohu? spíše neznalost základních pravidel do nichž lidské existence přicházejí.

jitkanovacova
18.08.2011

Kniha je velmi čtivá, moc se mi líbila. Měla jsem jí vypůjčenou v knihovně a chtěla jsem jí koupit domů,ale bohužel je už nesehnatelná, což je podle mě škoda :´(
Na to, že se jedná o prvotinu s takovým mnžstvím postav, musím říct, klobouk dolů. Ve všem jsem se dobře orientovala.
Ale pravdou je, že novější knihy Oldřišky Ciprové mám raději, v prvních dvou knihách mi vadil ten konec, člověk zůstane sedět s otevřenou knihou a říká si, proč to muselo dopadnout tak špatně.