Bílá velryba
Herman Melville
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407956/mid_bila-velryba-OQk-407956.jpeg
4
678
157
Říkejte mi Izmael… V internetových kvízech, kde se má poznat dílo podle první věty, většinou bezpečně najdeme Bílou velrybu. Dvaatřicetiletý Melville ji poprvé vydal roku 1851 a dodnes patří k tomu nejrespektovanějšímu, co ve světové literatuře (a americké zvláště) existuje. Román popisuje plavbu velrybářské lodi Pequod, již velí kapitán Achab. Stíhání obrovského bílého vorvaně, přezdívaného Moby Dick, je metaforou lidského boje s přírodou a také zbytečným pachtěním za nereálnými cíli.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2017
,
Odeon
Originální název:
Moby Dick or the White Whale , 1851
více info...
Přidat komentář
Autor měl neskutečně vypravěčský talent, který se vidí tak jednou za 100 let. Právě proto jsem Moby Dicka dokázala konečně dočíst. Kniha má své kouzlo a i když se děj odehrává tak na zhruba padesáti stranách a velké finále v posledních třech kapitolách, dá vám toho více než si umíte představit. Trvalo mi bez pár dní celý rok, než jsem knihu dočetla, udělala jsem si několika měsíční pauzu, ale jsem za to ráda, mohla jsem si knihu užívat po malých částech a více o ní bloumat a přemýšlet. Pokud chcete bloumat o životě, je to jistě pravá kniha, pokud však nemáte rádi dlouhé, opravdu moc dlouhé popisy, tak nedoporučuji :) nebo spíš jen po částech jako jsem to dělala já :)
"Volajte ma Izmael."
Touto vetou sa začína klasický príbeh modernej svetovej literatúry. Učíme sa o ňom, často naň narážame v iných knihách, v televízii je plno filmov natočených podľa neho, je zatracovaný, označovaný za nudný, ale aj velebený, opisovaný ako klenot.
Áno, je plná opisov. Plná kapitol sústredených na opisy z prostredia veľrybárčenia alebo len plavby po šírich a nekonečných oceánoch. Ale ak to vydržíte, dozviete sa mnoho zaujímavostí (a ak si aj pomyslíte, že sú zastarané, aspoň sa zasmejete nad naivnosťou niektorých názorov na veľryby). A úprimne, opis hliadkovania na hlavnom sťažni lode Pequod ma tak zaujal, že som mal chuť okamžite nastúpiť na nejakú loď z 19. storočia a sledovať z jej hlavného sťažna západ slnka na šírom oceáne...
Melville rád filozofuje, ale podľa mňa nie tak zaťažujúco, ale nenútene, miestami vtipne. "Radšej spať s triezvym ľudožrútom ako s opitým kresťanom", hovorí autor ústami hlavného hrdinu. A možno sklamem mnohých ľudí, ale filozofuje často aj o náboženstvách. Veď mnohé výjavy z veľrybárskeho sveta sú spájané s príbehmi Starého Zákona.
Aj keď je dej len zlomkovitý, nie veľmi vyvinutý a autorovi slúži hlavne na odvíjanie rôznych opisov a monológov, predsa len sú tam postavy výjnimočné, vcelku svojské. Pri honbe za Moby Dickom mnohé podliehajú panike, stanú sa obeťami krvilačnosti kapitána alebo ešte horšie - zošalejú. Len kvôli svojej vernosti. "Verný si chlapče, ako kružnica svojmu stredu".
A nakoniec - dej je plný symbolov a oxymoronov: "Aha! Tam pozrite, námorníci, tam!" volal za nimi prorocký hlas. "Márne utekáte, cudzinci, pred naším smutným pohrebom. Obraciate sa nám chrbtom, len aby ste nám ukázali vlastnú rakvu!"
Nie každému sadne, ale ja za seba hodnotím piatimi hviezdičkami. Ale medzi naj knihy aké som kedy čítal ju nezaradím. Zatiaľ.
Melvillův román o pronásledování své vlastní zkázy mohu doporučit ze tří důvodů: a) román popisuje drsnou řeholi velrybářovu, detailně vykresluje velrybářství své doby včetně technických popisů; b) příběh o kapitánovi a jeho mužstvu (tělu) má přesah i do dnešní doby; c) Kentovy ilustrace jsou báječné... Co však brání plnému hodnocení? Melville příliš filosofuje a děj je dost upozaděn. Jak tu bylo psáno mnohými uživateli - příběh je prostý a krátký, zabírá tak 1/6 celého díla (=max 100 stran).
A dávam 5. Aj keď miestami bolo tých podrobných opisov až až, ale Biela veľryba má svoje čaro.
PS: No ako milovníčka veľrýb som rázne proti ich lovu a zabíjaniu.
Knihu jsem zkoušel číst snad stokrát, nikdy jí nedočetl, ale doporučil jsem jí několika lidem, naposledy naší hospodské. Co na ní je? Těžko popsat, snad něco jako: vypíkám si pod skálou k snídani šrůtku iberského špeku, té many, po které zůstanou na rtech krůpěje slané mastnoty a po celém těle doznívá dotek nebeských sfér. Atd, takhle bych se vystřílel moc rychle...
Jím ještě teplé škvarky v podřepu na ostrohu pod prázdnou čundráckou osadou, dole pode mnou tlačí kočárek návějemi písku nějací turisti. Sedím stejně jako sedávali stovky a tisíce mužů přede mnou na pískovcovém ostrohu, jako na poslední výspě civilizace. Ti přede mnou, banditi, partizáni, utečenci i čundráci, ti všichni shlíželi z podobných míst směrem k civilizaci, naplněni bázní i pohrdáním, ztracenou láskou i křivdou. A tak dále á 50 stran krásných, poetických i přestřelených úvah (zamyšlení nad placaticí, nad knotem svíčky, ohněm, sekyrkou či dřevěným stolem)
Je to krásné, ale nikdy jsem to celé nedal. Snad vzít si to s sebou na hlídku na ten pískovcový ostroh, ale tam si zas raději dumám sám. Ale je fajn vědět, že to přede mnou dělalo spousta jiných lidí, a navíc tomu dokázali dát formu, která vrtá v hlavě snad každému, kdo dal aspoň pár stran téhle knihy..
Opravdu velkolepé dílo, které občas působí na můj vkus příliš rozmáchle a má příliš mnoho rovin. Naučné části jsou docela rozsáhlé, ale příběh a postavy výtečné. Dnes už možná trochu "out of time". Určitě patří do klasiky právem. Hvězda navíc za krásné ilustrace Rockwella Kenta.
Jedna rovina knihy je velrybářská a čtenář se v ní dozví všechno, co se asi o lovu připoutaných a volných ryb dozvědět může a chce. Další rovina vypráví o touze mladého člověka vyrazit na Cestu, něco zažít, vidět, vyzkoušet a o tom,co se mu na té cestě děje a koho potká. A vyvrcholením všeho je souboj mezi kapitánem lodi a bílou velrybou, který má dopředu jasného vítěze i průběh, přesto proběhnout musí, takže dopadnout taky musí.
Z počátku jsem bojovala s tím, zda knihu číst dále, či odložit. Nakonec jsem přežila počáteční exkurz do učebnice rybí přírodovědy a nelituji.
V prvé řadě, pokud se chystáte na Bílou velrybu, je třeba si uvědomit, že se nejedná o dobrodružný román. Alespoň ne v klasickém formátu. Melvillovo slavné dílo je v podstatě encyklopedií velrybářství, kterou zastřešuje určitý dějový oblouk. Ten by ovšem v samostatné podobě vydal třeba na 50 stran. Pokud tedy někdo očekává od Moby Dicka velkolepý příběh velrybářské lodi pronásledující svoji osudovou kořist, bude patrně zklamán. Melville mixuje ode všeho trochu. Výjimkou není ani literární forma. Střídá se dějové vyprávění hlavního hrdiny, vnitřní monology jednotlivých postav, populárně naučné části prohlubující čtenářovy znalosti v oblasti velrybářství, ale i divadelně psané situační kusy nastiňující poměry na velrybářské lodi. Čtení to není zcela jistě jednoduché, občas to chce zvládat přepínat mezi výše zmíněnými formami vyprávění, ale odměnou je prazvláštně komplexní zážitek, který vás obohatí o spoustu zajímavých znalostí a úvah. Dle mého názoru je tedy Bílá velryba právem klasickým dílem americké literatury.
Co k tomu dodat. Prostě klasika. Občas si přečtu znovu a skoro cítím slanou vodu...
Herman Melville nabízí příběh plný pomsty, dobrodružství, přátelství, ale hlavně zamyšlení se nad sebou samím a nad světem vůbec.
Ačkoliv není datum vydání zrovna nejnovější, v knize najdeme spoustu zajímavých a dalo by se říci moderních úvah o stavu společnosti, devastaci přírodních zdrojů a mnoho dalšího. Koneckonců nenechte se mýlit. Ačkoliv se Bílá velryba jeví jako převážně dobrodružná kniha, opak je pravdou. Děj samotný by se vešel pár desítek stránek. Zbytek této ne zrovna útlé knížečky tvoří zmíněné polemiky a duševní pochody hlavních postav.
Přes to, že se zdaleka nejedná o klasickou románovou formu, dílko nepřestává bavit. Navíc potěší nejen mladého výrostla, který shltne pár dobrodružných románů každý měsíc, ale i dospělého, který rád pronikne hlouběji do autorovi duše.
V době dnešní je problém sehnat nové vydání. Nicméně nelze brát samotný příběh o tom jak ulovit velrybu jako prvoplánový.Jde jen o kulisu pro hlubší význam knihy,která především spočívá na hlubších úvahách o smyslu života.To je zřejmě základní nepochopení většiny zde píšících čtenářů,kteří se upnuli pouze k action,action,který lze opravdu scvrknout na první a poslední kapitoly.Jenže kvůli tomu se autor neobtěžoval napsat tak tlustou knihu. Přečtěte si ji ještě jednou a o samotný děj se nezajímejte tolik jako o to co je pod slupkou ale co je základním sdělením této knihy . Je to kniha o vášni,posedlosti,touze pokořit přírodu.O totéž se pokuší člověk v různé formě dodnes,ale nikdy nezvítězí,protože má nedostatek pokory a nedokáže zkrotit svou pýchu a projevit k přírodě úctu. Přírodu samozřejmě representuje ona velryba .Člověk by rád byl jako Bůh a ovládal živly.Jenže .... a na toto odpovídá tato kniha a ukazuje nám zrcadlo.Jsme ale Bohužel stále nepoučitelní .
Pro mě je to především brilantně napsaný dobrodružný příběh, který má ale spoustu rovin, není plytký, není jen o zápletce a ději, ale lze ho číst stále dokola a pokaždé to bude kniha, která otvírá nové otázky, podle toho kdy a v jakém rozpoložení ji čtete. Ne že by něco podobného nenabízela většina dobrých knih, ale Bílá velryba má v sobě něco magického a tejemného, něco, co mě jako čtenáře nutí se k ní stále vracet. Jedna z těch knih, ze kterých soustavně uždibuji věty a odstavce. Bezesporu jeden z nejlepších románů 19. století a nestárnoucí inspirace pro generace stále nových spisovatelů a umělců obecně. Doporučuji.
PS - Pro ty, co se nechtějí prokousávat tím encyklopedickým balastem a detaily z oblasti lovu velryb, doporučuji výbornou patnácti dílnou četbu na pokračování.
Čtení:
1. 2007 (audio)
2. 2015 (kniha + audio)
Pre mňa bola kniha dokonalá. Dlhá a miestami nezáživná, napriek tomu som toto nečakala (vzhľadom na mierne negatívne hodnotenia na tejto databáze). Rozprávač príbehu Izmael, je majstrom slova, slovných obratov a hračiek a - pre niekoho možno rozčuľujúco - popisuje bežné i menej zvyčajné deje na lodi a počas lovu veľrýb. Nedá sa však povedať, že je hlavnou postavou, aj keď len vďaka nemu a cez neho chápeme, čo znamená plaviť sa na lodi, čo loviť veľryby, ako ľudia vtedy žili na mori a na súši, kto je kapitán Achab a čo Moby Dick. Čo sa týka Moby Dicka či doňho zblázneného kapitána Achaba, tu môže čitateľ cítiť symbolizmus a rôzne metafory. Nie je tak dôležité racionálne pochopiť, prečo Achab chce túto záhadne bielu veľrybu, ale čo sa v ňom pri pomyslení na ňu deje.
Všetky tieto symboly môžu dohromady znázorňovať myšlienku príbehu a síce, že človek je tvor rozmýšľajúci, dumajúci a v krajných situáciach života vtelesňuje do niektorých javov a predmetov jeho túžby a strachy a tým sa možno aj z obyčajnej bielej veľryby, odchýlky prírody, dravca, ktorý ako sebaobrany odhryzol ľuďom pár končatín, môže stať zver krvilačný a pomstychtivý a z človeka naopak posadnutý blázon. V knihe je však myšlienok a dejov na premýšľanie oveľa, oveľa viac.
Dobrý, ale škoda, že v tom novějším vydání nebyly obrázky
(já nejsem zastánce lovu velryb, ale taky jsem nechtěla, aby hlavní postava umřela, a tak jsem fandila Moby Dickovi i Izmaelovi)
Hermane, promiň, ale pro mě nuda, nuda, šeď, šeď. Neznaje, považoval jsem knížku za kamínek mozaiky tvořící základní vzdělání. Koupil jsem si ji, četl a přečetl. Od té doby na ní sedá prach a čeká na to, zda k ní za pár let třeba nenajdou cestu moje děti. Já se k ní vracet nebudu a svůj dojem z ní shrnu stručně - kdyby Melville popsal desetinu papíru, mohlo by to být příjemné čtení, takhle to byla jen dlouhá nuda.
S chutí jsem se pustila do čtení ale nakonec jsem knihu odkládala snad po každé kapitole. Některé pasáže byly nezáživné a zdlouhavé a až poslední čtvrtina knihy mi přišla napínavá a čtivá. Asi jsem měla velké očekávání.
Štítky knihy
moře a oceány zfilmováno americká literatura Moby Dick rozhlasové zpracování velryby Cena Josefa Jungmanna velrybářství
Autorovy další knížky
| 1956 |  Bílá velryba |
| 2006 |  Bartleby, the Scrivener / Písař Bartleby |
| 1978 | Taipi |
| 1978 | Billy Budd / (Benito Cereno) |
| 1990 | Písař Bartleby |
Když jsem chtěla splnit další bod Čtenářské výzvy 2018 - kniha s tématem MOŘE, tak jsem automaticky sáhla po knize Bílá velryba. No byla to fuška. Ještě nikdy jsem knihu nečetla takovou dlouhou dobu. Ale nelituji, když jsme přečetla americkou klasiku z 19. stol., skutečně jsme si řekla, že toto je zaslouženě získaný bod. Ale určitě doporučuji. Myslím, že v době svých studentských let bych ji neocenila tolik jako nyní o třicet let později.
Doporučuji film V srdci moře.