Bílá loď
Čingiz Ajtmatov
Tragický příběh sedmiletého chlapce opuštěného rodiči, který prožívá trpké dětství v pastevecké vesnici v Kirgizii uprostřed napjatých a nenávistných vztahů dospělých, ponížených před mocí a slabošských před krutými zvyky. Inspirován jedinou světlou postavou - svým dědečkem - vysnívá si chlapec svůj svět, v němž podstatnou úlohu hrají symboly starých kirgizských bájí.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 1972 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Белый пароход (Bělyj parochod) , 1970
více info...
Přidat komentář
Kniha, která mi utkvěla v paměti skoro 30 let a po přečtení mám snad i stejný dojem. Není to vůbec veselé ani lehké čtení, je to ale velmi dobrá kniha, typický Ajtmatov.
Ta deziluze z dětského okouzlení, která čeká skoro na každého. Krutost a nepochopení dětského světa. Kniha poetická, plná symbolů a magie. Krutá a přece tak krásná. Imaginace je jen imaginace. Navěky bohužel.
Častým námětem Ajtmatových děl je boj (většinou vítězícího) zla s dobrem.
Zlo v této povídce ztělesněné správcem lesa Orozkulem vítězí nad naivním dobrákem dědou Momunem, který se jen jednou zmohl tomuto zlu čelit. Pak ale, jak je zvyklý, podléhá. Své (kolikáté už?) dobrácké selhání utápí v alkoholu. A to netuší, že jeho selhání se stane příčinou tragédie jeho milovaného vnuka.
Dost bezútěšné čtení
(SPOILER) Monumova dobrota, poddanosť a strach o chlapca a vlastnú existenciu ho doviedla k najväčšej obete a to zastreleniu parohatej matky-jelenice.Chlapcova detská duša túto obetu nemohla prijať a premenila sa na rybu, aby odplávala od zla do jazera čistého Issyk-kulu.Silná metaforická výpoveď Ajtmatova proti ľudskému zlu.
Jedna z najkrajších a zároveň najdepresívnejších kníh aké som čítal... Jediné, čo mi vadí je to, že autor popisu mi tu dopredu ozrejmil koniec knihy, za čo mu veľmi pekne ďakujem! Načo tu pridávate rozuzlenie knihy? V popise má byť len zbežný náhľad do príbehu, a nie jeho rozuzlenie aj vyvrcholenie... Inak je to kniha za 5* bez rozmýšľania a ja som rád, že som si ju kúpil
V hladině jezera Issyk-kul se odráží okolní pětitisícovky, vysoké stromy a legendy dávných časů. Z vesmíru vypadá jako velké tmavomodré oko a s jeho pomocí můžeme nahlédnout do Kyrgyzstánu a vidět ho před sebou skoro takový, jakým byl, když o něm psal Ajtmatov.
Hlavním hrdinům Bílé lodi je sedmiletý chlapec. Jeho matka jej opustila sotva se narodil, stejně jako otec, který býval námořníkem na Issyk-kulu. Žije v malé horské vesnici, kde nejsou žádné děti, nemá si s kým hrát, s kým vyrůstat a jediný, kdo mu zůstal, je dědeček Momun. Jen díky němu se chlapec dostane do školy, dostane svoji první aktovku v životě a přežívá v krutém prostředí, kde o něj nikdo nestojí. Pro babičku je přítěží, protože její jedinou starostí je dcera Bekej, která nedala svému muži žádné dítě a alkoholik Oroskul ji bije, aby si vylil vztek.
Dědeček chlapci vypráví napůl zapomenuté pohádky a vymyslí spolu příběh, kdy se chlapec promění v rybu, dopluje do Issyk-kulu a na bílé lodi uvidí ztraceného otce. Jednou z legend je i příběh o moudré sobí pramáti – opatrovnici a matce jejich rodu.
Jednoho dne se v okolním lese objeví tři sobi. Chlapec je šťastný, že se vrátila sobí pramáti a bude nad ním bdít. Když jednou večer nachází muže z vesnice, jak tančí kolem ohně a chystají hostinu z ulovených sobů, zmocňuje se ho nekonečný smutek a vztek. Ve chvíli, kdy najde i Momuna, jak popíjí vodku a těší se na sobí pečínku, ztrácí poslední kousek štěstí, který na světě měl. Skáče do řeky, aby se stal rybou a odplul od světa, který se mu hnusí, ale utopí se.
Ajtmatov popsal svou domovinu jako nelidsky krásnou, ale neobyčejně krutou. Kyrgyzstán jsou vysoké hory, divočina, nádherný Issyk-kul a tajemné příběhy. Je to země, kde legendy stále žijí s lidmi a děti můžou věřit tomu, že jejich rod pochází od moudré sobice. Ajtmatov ale zachytil i neutěšenou situaci v zemi, hlad, chudobu a všeobecný alkoholový démon. Proti sobě stojí svět legend a smutná pravda, dobro chlapce a zlo okolního světa. Ještě dlouho po dočtení mi bylo smutno, že jsem ani nedočetla celou sbírku a teprve se sbírám. 5/5
.. Tys však odplul. Věděl jsi, že se nikdy neproměníš v rybu? Že nedopluješ do Issyk-kulu, nespatříš bílou loď a neřekneš jí: "Buď zdráva, bílá lodi, to jsem já."
Но ты уплыл. Знал ли ты, что никогда не превратишься в рыбу. Что не доплывешь до Иссык-Куля, не увидишь белый пароход и не скажешь ему: "Здравствуй, белый пароход, это я!"
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1988 |  Popraviště |
| 1979 |  Džamila |
| 1983 | A věku delší bývá den |
| 1978 | Strakatý pes na břehu moře |
| 1972 | Bílá loď |
Kniha Bílá loď je v
| Přečtených | 58x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 14x |
| Chystám se číst | 9x |
| Chci si koupit | 4x |
Mýty a eposy sú prvé príbehy zapísané písmom. Ale mýty sú fiktívne a vymyslené a tak by sa mali čítať a rozprávať. Ak sa zamenia s realitou, ak je na nich založená identita jednotlivca, kmeňa, národa a štátu, rozpadne sa, ak pravda vytryskne na povrch ako gejzír. Iste, mýty a rozprávky majú svoje miesto v začiatkoch dejín. Ale čo potom, keď dospejeme? Máme stále veriť v stvorenie sveta za šesť dní? V Ježiška prinášajúceho darčeky pod vianočný stromček? V tarokové karty? V Matku Zem Gaiu? V parohatú Matku-Jelenicu?
Ženy v tomto románe nikto nespomína. A pritom sú to najpozoruhodnejšie postavy. Na prvý pohľad sú nezaujimavé, lebo sú tak pragmatické, tak hrdinsky čeliace tvrdej realite. Neodmietajú ju únikom do mýtov a snov (Starý Momun a vnuk), ani násilím a grobianstvom (Orozkul). Práve preto tvoria spojivo medzi dvoma svetmi. Bez ich prítomnosti by sa tá malá mikro-spoločnosť troch rodín rozpadla na prach. Stará mať, teta Bekej a Guldžamal sú nepovšimnutým tmelom všedného dňa.
Také superhrdinky potrebujeme.