A věku delší bývá den

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román obsahující tři tematické roviny: rovinu mýtu, současnosti (s reminiscencemi stalinského období) a budoucnosti (kosmické lety), které se ale spojují v momentu, kdy si člověk uvědomuje, že jeho místo na světě je po boku předků.
zdroj: wikipedie.org
1. vyd. kirgizského románu vyšlo pod názvem Stanice Bouřná.

https://www.databazeknih.cz/images_books/77_/77191/a-veku-delsi-byva-de-77191.jpg 4.488
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

I dolše veka dlitsja děň, 1981

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha A věku delší bývá den

Přidat komentář
Toffee
15.12.2018

Nádherný epos propojující mýtické příběhy s realitou stalinského SSSR a s tématem setkání s mimozemskou civilizací. Mytologie promlouvá k současným lidem, ať už v případě pozdní lásky Bouřného Edygeje nebo příběhu o mankurtech - otrocích, které jejich páni připravili o paměť - ale promítá se i do budoucnosti ve sci-fi příběhu. Vytváření ochranného pásu raket ve vesmíru, aby se zabránilo kontaktu s mimozemskou civilizací, vlastně není nic jiného, než byl pásek z velbloudí kůže, který mankurty připravil o paměť, city, vlastní myšlení. Egydej je sepjatý se svou zemí, s minulostí a se svými předky. To mu dává sílu čelit nespravedlnosti. Bojme se mankurtů, kteří se bezmyšlenkovitě podřizují příkazům, nemají vlastní vůli, žijí jen přítomností a vlastním pohodlím.

"Oč snadnější je srazit zajatci hlavu nebo ho jakýmkoli jiným způsobem zastrašit než zbavit někoho paměti, zničit jeho rozum, vyrvat kořeny toho, co s člověkem zůstává do posledního dechu a je jeho jediným bohatstvím, které odejde ze světa spolu s ním a nikdo jiný ho nesebere."

"Neumí-li být člověk vskrytu bohem, ochraňujícím všechny, jak bys pak ty mohl lidi chránit, pak bys ani ty, bože, nebyl..."

Messilina
28.11.2018

Tato kniha se mi moc líbila. Sice nejsem příznivec sci-fi, ale toto bych řekla není typickou ukázkou žánru. Hvězdičku dolů dávám za to, že mi dost dlouho trvalo, než jsem pochopila děj. Ale je to jedna z knih, které si pamatuji i po delší době od přečtení, takže byla buď dost dobrá, nebo dost špatná.

SSTknihy
20.10.2018

Den delší než století... Tak zní podtitul knihy, jejíž děj se odehrává v široké širé kirgizské stepi, kde vlaky jezdí z východu na západ a ze západu na východ, a kde všechny vzdálenosti se měří od železnice, jako od Greenwichského poledníku. Osudy „bouřných“ lidí, žijících v těchto krajích jsou prodchnuty jak starými bájemi, tak zábleskem budoucnosti skrze tajný vesmírný projekt v podobě setkání s mimozemskou civilizací. To vše dohromady vytváří zvláštní obraz člověka, spjatého s rodnou zemí, se svými předky a svou minulostí, ze které vychází a do které se opět vrací.
Na první pohled nesourodná směsice, ale ve výsledku neuvěřitelně magické čtení, které se před vámi bude rozprostírat stejně, jako ta širá daleká step.

000nugatovej
15.07.2018

Ajtmatov je mýtotvorný i tam, kde mýty neparafrázuje. Přes dobová omezení mluví o síle tradic, o lásce, o síle života a vznešenosti smrti. A proč ten motiv sci-fi? Lidstvo může jít dopředu jen tehdy, pokud nezapomene na svou minulost, na své kořeny, na tradice. To je Ajtmatov, kterého mám rád.

Atanone
04.05.2017

Nádherná kniha,kterou jsem přečetla jedním dechem přivedla mě k vzteku i k slzám a snad proto ji už nikdy nikdy nechci číst. Nerada bych aby to někdo pochopil tak,že od ní odrazuju. Naopak. To jen já jsem taková slabá nátura.

Pawlisman
06.06.2016

Na daleké odlehlé asijské stepi - při cestě na hřbitov, se odehrává série vzpomínek na život v odlehlé železniční vesničce. Příběh plný pravdivosti a syrovosti je doplněn epizodami o dobývaní vesmíru. Někdy možná příliš pomalu plynoucí děj je o to působivější. Ať už svojí plíživou atmosférou plnou slunce, větru a sněhu, stejně jako smýšlením lidí. Celkově kritikou a poukázáním na některé lidské hodnoty. Popraviště se mi líbilo více, ačkoliv najdeme mnoho společných prvků.

Ječmínek
26.01.2016

Shrnutí: Ze stanice Bouřná se pohřební průvod vydává na starý hřbitov, ležící v sary-ozecké stepi. Výpravu vede nádražák Edygej, jedoucí na velbloudu Karanarovi. Za ním jede asi pět dalších lidí na traktoru a bagru. Po cestě Edygej vzpomíná na poválečné časy, především na Abutalipa, jeho ženu Zaripu a jejich dvě děti. Také se Edygejovi vrací do mysli staré kazašské mýty. V jiné rovině sledujeme dramatické setkání kosmonautů s mimozemšťany a následná opatření pozemských politických a armádních činitelů. I když se to zdá téměř nemožné, oba děje se v knize protínají. V kazašské stepi totiž leží kosmodrom. Pocity: Dobrá kniha s pěknými příběhy. Politické pozadí. Milostný dramatický příběh. Člověk, utrpení, rodná půda, předci, vůle. To s těmi mimozemšťany mi tam nesedělo a zdála se mi ta rovina i zbytečná. Radši bych zůstal pěkně při Zemi. No ale tak píše můj oblíbený autor Ajtmatov.

jiri2737
15.02.2015

Takový Obyčejný život od Čapka zasazený do Střední Asie.

1

Autor a jeho další knihy

Čingiz Ajtmatov
kirgizská, 1928 - 2008

všech 17 knih autora

Kniha A věku delší bývá den je v

Právě čtených2x
Přečtených124x
Čtenářské výzvě4x
Doporučených17x
Knihotéce31x
Chystám se číst42x
Chci si koupit7x
dalších seznamech2x