Babička
Božena Němcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371165/bmid_babicka-CS3-371165.jpg
4
4055
4055
Božena Němcová: Babička - obrazy z venkovského života. Rok 1919, 3. vydání. Otištěno podle původního vydání z roku 1855, s opravami B. Němcové podle vydání z roku 1862. Edice: Umělecké snahy, svazek XI.
Přidat komentář
Klasika, která pohladí zas a znova po duši. Bez zfilmované verze nejsou vánoce...a když má člověk splín tak stačí několik stránek a je hned lépe:-)
Knihu jsem si přečetla po mnoha letech od školních let, kdy to byla povinná školní četba. Teď jsem po ni sáhla z důvodu čtenářské výzvy. A jsem ráda, že jsem si ji zase přečetla. Krásná kniha, krásná žena.
Tak jak průběžně sleduji Vaše komentáře, mezitím jsem několikanásobnou babičkou, bohužel, i přes mé úporné snažení, v dnešní době nedokáži ani zbla být tak skvělou babičkou. Tam byla pravidla daná, v dnešním chaosu je hodně obtížné být alespoň dobrou babičkou.
Je fajn, že Vás kniha dodnes oslovuje. To je báječné.
Ke knize jsem se dostala díky povinné četbě a jsem za to ráda. Příběh babičky a jejích vnoučat jsem si zamilovala dokonce i ve filmové podobě. Rozhodně si jí ještě někdy přečtu.
Na knize se mi nejvíce líbil detailní popis tehdejších zvyků a tradic. Myslím, že bychom i v dnešní době měli na určité zvyky vzpomenout a znovu je obnovit i kvůli mladé generaci, která ztrácí vědomí o tom, co vlastně znamená být součástí a národu. A jedním ze způsobů, jak zabránit multikulturalismu, je nezapomenout na národní zvyky a obyčeje, díky kterým jsme jedineční.
Trochu soupeření se staršími slovy... Některé věci byly opravdu k popukání, jelikož dnes mají jiný význam...
Knihu jsem četla k maturitě. Předtím jsem už mnohokrát viděla filmová zpracování a oboje se mi líbilo... u konce vždycky brečím :)
Klasika. Četla jsem několikrát, i svým tehdy dost malým dětem a chtěly číst pořád dál. Mrzelo mne, když průvodkyně na Starém bělidle (při mém loňském výletu) stále zdůrazňovala, že kniha nemá nic společného s tehdejší realitou.
Nesmrtelné klasické dílo. Němcová má na můj vkus poměrně těžkopádný jazyk a styl, ale knihou jsem se prokousala už z úcty k autorce a vůbec si to nevyčítám.
Babičku mi četla babička :) Bude to tak 35 let zpátky. Bylo vždy po obědě, seděla ve velkém ušáku a já na stoličce proti ní. U knihy často plakala, dávala důraz na poučné věci a nejednou při čtení, k mé radosti , také usnula a já mohla šmejdit v jejím sekretáři :) Nicméně knihu jsem četla později i sama a ačkoli tento žánr nepatří k mým oblíbeným, tak babička se mi ve výsledku líbí, má spousty poloh, je vláčná, vážná, místy rozrušující, naučná, dojemná. Jen mi tam chybí větší rozkmit v celkovém příběhu... celý tak nějak plave jak olej po vodě a člověk má sklon přeskakovat řádky, stránky...chrrr...zzzz..fííí
Na takové knihy musí člověk asi nějakým způsobem dospět. Do nás ve škole cpali jen jména a díla, nijak si nepamatuji větší přiblížení ke knihám.. možná za to děkuju. Pravděpodobně bych se k těmto dílům nevracela. Takže se teď probírám antikvariáty, a matně vzpomínám na ta známá jména. Babička byla ale úplně první. Pro mě to je naprosto krásné dílo, krásná krajina, lidé se chovali tak čestně, krásně. Bylo to velmi krásné a klidné období. Babička byla tak moudrá, a její moudra mě hřály u srdce. V polovině knihy jsem si pustila film, a řekla jsem, že Babičku po druhé umřít nenechám.. bohužel mi to ale nedalo. A knihu jsem dočetla. Naprosto mě uchvátil příběh nebohé Viktorky.. chudák holka, zblázněná. Takže za mě 5*. Naprosto krásné dílo! :)
Knížku Babička jsem poměrně dlouho odmítala číst, ve škole jako četbu k maturitě jsem si ji nevybrala ( přišlo mi, že číst si nějaký století starý příběh o babičce nebylo pro mé pubertální já ono) . Proto jsem ráda, že mi kniha přišla do ruky později když už byla puberta nenávratně pryč, knížku jsem více ocenila a moc se mi líbila :)
Kdo by neznal Babičku od Boženy Němcové,která má několik knižních i filmových zpracování.Pamatuji si ji z dětství,jako povinnou školní četbu.O autorce jsme se taky učili.V knihovně máme snad první a nejstarší vydání Babičky.Po mnoha letech,jsem si ji přečetla znovu.
Tady tato kniha se velmi těžko hodnotí. Ano, zcela jistě se právem řadí mezi klenoty naší české literatury, na druhé straně díky povinné četbě na základní škole, tedy ve věku, který prostě ještě není dostačující pro tuto knihu, nám byla trošku znechucena. Díky za filmové zpracování, které této knize vrátilo naději a i ti, co nezvládli knihu přečíst, tak dokonale díky filmu poznali děj. Krásný příběh, jen do něj prostě člověk musí dospět.
Jako rodačka z Náchodska, jsem tuhle knížku měla samozřejmě nesčetněkrát přečíst povinně do školy. Vždycky to ale byl nadlidský výkon a jen jsem si znovu pustila filmovou verzi. Teď, už jako maminka, která Babiččiným údolím projede několikrát za rok a vždy si říká, že už by to měla přečíst, aby konečně věděla, "jak to bylo", jsem to zvládla. Musela jsem si k ní dospět, něčím projít a nakonec si říct, že ten život na vesnici musel být celkem příjemný a doufat, že úplně nejhorší to není ani dnes. Vydání po praprarodičích z r. 1891 s krásnými kresbami mi k tomu dopomohlo, i když prokousat se někdy tím místy pro nás už krkolomným jazykem mi dalo i tak zabrat. Ale je úžasné, jak ta klikatá cesta na Žernov je tam dodnes... Nebo až na mě zase jednou někdo bude koukat jako na exota, že si na Velikonoce pleteme dynovačku, odkážu ho na stranu 124 v Babičce a bude.
Knihu jsme měli v povinné literatuře ve škole, asi jsem byla jediná ze třídy, komu se kniha líbila. Díky tomu jsem si přečetla i jiné knihy od Němcové. Ale naprosto rozumím tomu, když se někdo s touto literaturou neztotožní.
Všichni ji známe...tím myslím jak Babičku, tak Boženu Němcovou...snad ve všech školách se o ní učí a právem. Toto dílo Boženy Němcové je považováno za realistické dílo. Prý se autorka sama zakomponovala do děje postavou Barunky , a také můžeme vidět úžasnou retrospektivu. Styl psaní, na tehdejší dobu běžný, je v dnešním světě lehce zmatený či nesrozumitelný, ale příběh je tak brilantní, že na tohle si během pár stránek zvyknete. Tato kniha je základem české literatury, doporučuji.
Jazyk mi nevadil, příběh, mohu-li líčení plynoucích dnů v chalupě okořeněné pár zajímavými historkami (Viktorka aj.) takto nazývat, taky nebyl kamenem úrazu, jazyk jsem kupodivu ocenila, jen stěžějní prvky (víra, lidové tradice, hrdost na svou zem, poctivost prostého lidu) mě míjely, holt jsem zhýčkaná a navyklá na jiný životní styl.
Štítky knihy
19. století zfilmováno pro děti od 11 let babička Náchodsko život na vesnici lidové zvyky klasická literatura
Autorovy další knížky
| 1958 |  V zámku a v podzámčí |
| 1942 | Divá Bára |
| 2021 | Babička |
| 2002 | Povídky |
| 1988 |  Velká kniha pohádek |
Kus jsem jí povinně přečetla, filmy celkem ušly. Kniha mého srdce to není. Nicméně pár moudrých i zbožných myšlenek se v ní najít dá, co stojí za to.