Ať múzy promluví: Tři byzantská kvazidramata
neznámý - neuveden , Alena Sarkissian
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152111/bmid_at-muzy-promluvi-65bec393c6a67.jpg
5
1
1
Tři byzantská kvazidramata. Kniha představuje tři pozoruhodné literární experimenty vzniklé v 9. a 12. století: Verše o Adamovi Ignatia Diakona, Kočkomyší válku Theodóra Prodroma a Dramation Michaéla Haplúcheira. Označení „kvazidramata“ sice literární formou odkazuje ke dramatu, nicméně díla pravděpodobně nebyla určena ke scénickému provedení – potřeba divadla se v Byzanci nasycuje spíše nepřímo v různých projevech teatrality. Byzantští učenci jejich prostřednictvím ohledávali drama jako literární druh a tragédii či komedii jako žánr prostřednictvím nich samých (jsou to v jistém smyslu metadramatické skladby). Čteme-li tedy tyto texty, můžeme být svědky dobové rekonstrukce zaniklého umění a ožívá před námi diskuse o literatuře v 9. a 12. století.Představovaná díla navazují výrazovými prostředky na antickou tragédii, ale zasazují je do nového kontextu, ať již je to kontext křesťanský a vzniká tak biblické drama, nebo je tragédie parodována, či je dokonce využito komediálních postupů aristofanského rázu k dobově aktuální diskusi o společenském postavení intelektuála. Vynikají dramatickými a potenciálně i divadelními kvalitami a dosvědčují vzdělání, nadání, vynalézavost i smysl pro humor svých autorů, vlastnosti tolikrát byzantským učencům upírané.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
divadelní hry Byzantská říše byzantská literatura
Kniha Ať múzy promluví: Tři byzantská kvazidramata je v
| Přečtených | 2x |
| Knihotéce | 3x |
| Chystám se číst | 6x |
V ADAMOVI A EVĚ svede had-ďábel příslušnici „hloupějšího pohlaví“ nabídkou emancipace od muže, jemuž prý byla žena stvořena pro radost. KOČKO-MYŠÍ VÁLKA zase vypráví o vzpouře hlodavců, žijících v homérsky uspořádané společnosti vedené králem, proti své tyrance a hubitelce. Sám Zeus tu na sebe bere podobu myši a přislíbí hlodavcům vítězství. Leká se totiž výhružky jejich basilea, že jinak myšák sežere všechny obětiny na Diově oltáři. DRAMATION pak zachycuje nářek učence na jeho nuzotu, jíž je vinna Štěstěna (v podobě staré žebračky), a především Múzy. Ty ho totiž postihly jakýmsi nadáním pro verše a řeči, jemuž se nešťastník musel oddat namísto řemesla, takže teď nemá co jíst.
Všechna tři byzantská dílka, veršované divadelní hříčky nezamýšlené pro jeviště, jsou zajímavá nejen historicky, ale i literárně. Můj čistě osobní názor je, že „Kočko-myší válka“ určitě překonává svůj antický pendant, homérskou „Válku žab a myší“, jelikož se na rozdíl od ní nevyžívá ve vulgárnosti a brutalitě. Místo toho je rafinovaným způsobem vtipná, když dává pronášet rozhárané monology tragických heroin myší královně (+ ta představa myšího Dia...). „Dramation“ zase, myslím, strčí do kapsy svůj západní protějšek „Podkoního a žáka“, jelikož má spád a pointu (tedy, ehm, jakousi). A verše? V přebásnění Matouše Jalušky radost číst.
Doprovodná studie a komentáře jsou přirozeně delší než texty samotných kvazidramat. Vynikající studie paní doktorky Sarkissian seznamuje čtenáře s teatralitou v Byzanci, kde, jak známo, divadlo... moc neexistovalo. Jak došlo k tomu, že středověcí potomci Aischyla, Sofokla a Eurípida napadali obnovu divadelnictví na latinském Západě? Že psali udavačné hanopisy na učence, jenž se (možná) ve svém domě odvážil tajně provozovat Eurípidovy tragédie? A že si vzdělanci teoretizující o antickém dramatu neuměli představit, jak taková hra na jevišti vypadá?
Byzantská zkáza dramatu, stejně jako jeho velmi částečná a nedokonaná restaurace či substituce během renesancí, vybízí k zamyšlení nad tím, co ještě je, a co už není divadelní hra. Případně také čím je specifické antické divadlo. A kam by se Byzanc ubírala, kdyby ji na prahu jedné z jejích renesancí nerozvrátili Seldžukové.
Skvělé čtení!