Asanace

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hra Asanace je doplněna fotografickou přílohou, sledující Václava Havla od 17.listopadu 1989 do jeho jmenování prezidentem.

https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92760/asanace-92760.jpg 3.8102
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Asanace

rencovav
15.12.2020

Havel - mistr metafor. Nebo prostě jen psal o náladě ve společnosti? Věřím, že lidé se tak opravdu chovali. Co víc - oni (my) se tak chovají i dnes, a to už tu dávno nemá komunistická strana hlavní slovo. Je to děsivé, jak aktuální mi to celé připadá. Možná nejsem až takový sluníčkář, možná jsem vlastně docela ustrašená. Bojím se vlivu Ruska, nárůstu populismu, který těží ze zášti a vzájemné nedůvěřivosti, netolerance a z hamižnosti. Bojím se o demokracii - bojím se o směřování Česka. Ale to už s touhle hrou asi tolik nesouvisí.

KaLiBi
23.07.2020

Velmi čtivé se zajímavou zápletkou a nečekaným vyvrcholením. Žádná velká slova, kniha je naopak napsána velmi lidsky. První hra od Havla, kterou jsem četla a musím říct, že mě rozhodně neodradila od přečtení dalších.


mirektrubak
23.02.2020

„ALBERT: Když si vzpomenu, jak jste se ještě včera všichni předháněli v přísahách, že se už nikdy nepodřídíte a sami sobě nezpronevěříte, že poslušnost už nikdy nesmí vítězit nad pravdou a blbost nad svobodou – a tak dále, a tak dále! A stačí jedno mávnutí proutku – a všechno je zapomenuto a vy tu stojíte jako opaření – hlavy prázdné a kalhoty plné – a jediné, na co se zmůžete, jsou spekulace, jak tím vším zase probruslit! Je tohle normální? Je to tak všude? Je člověk skutečně jen onuce? Jsem blázen já – anebo vy?“

Dokonce i člověk, který zná domácí dějiny minulého století jen velmi zběžně, neomylně rozpozná, že se zde poukazuje na poválečný vývoj v komunistickém Československu před a po pražském jaru. Po ose krutovláda-naděje-deziluze až k nevyhnutelné kocovině. K atmosféře, která charaktery neláme, spíš podemílá – pomalu, ale nevratně.
Ale Asanace (která je na Havlovy poměry docela málo absurdní a docela málo humorná) je víc než jen podobenství o konkrétní epoše, které by nebylo přesaditelné do jiných podmínek a které by snad mělo být nesrozumitelné pro čtenáře nebo diváky v odlišném kulturním prostředí. Naopak, velký kus celkové tísnivé nálady vychází právě z toho, jak obecné toto Havlem vykreslené schéma je. A není ani třeba se držet jen politicko-společenského výkladu, známe to třeba z korporátu nebo mediálního mainstreamu: ten konformismus, alibismus a oportunismus, ta trvale přítomná připravenost sám sebe tvarovat do akceptovatelné podoby pro jistotu ještě dřív, než je to silou vyžadováno...

Daní za univerzální pojetí tématu je bohužel dost značná schematičnost – snad ani jedna postava zde nepůsobila živě, každá byla jen reprezentantem svého typu. Neříkám, že je to autorova chyba, není těžké pochopit, že je to záměr, ale stejně mi to bylo čtenářsky trochu na obtíž.
Největší averzi jsem si vypracoval k vedoucímu Bergmanovi. Jaksi objektivně vzato není tou nejvíc negativní postavou, dokonale neempatický Ulč nebo prázdná a ctiprostá Macourková by měli být silnějšími magnety pro moji nelibost, o Tajemníkovi ani nemluvě. Přesto jsem nejvíc zatínal pěsti, když se na scénu dostal Zdeněk Bergman, on totiž, na rozdíl od dříve uvedených, měl dost inteligence na to, aby dohlédl dopady svého chování, dost komunikačních dovedností na to, aby snad dokázal bližním i přiměřeně pomáhat – ale jediné, k čemu to vše používá je manipulace druhých za účelem usnadnění si svého vlastního života. Scéna, ve které mu Luisa (jinak moje oblíbenkyně a zřejmě nejsvébytnější postava) jeho hru prokoukne, ale stejně mu není schopna nebo ochotna odolat, byla tou nejpůsobivější, ale i nejděsivější z celé Asanace. Nemohl jsem nemyslet na Pavlův dopis Korintským: k čemu je nám, že rozumíme všem tajemstvím a obsáhneme všechno poznání, když nemáme lásku k druhým.

Lexand
26.08.2017

Můj první text, který jsem od V.H. četl. Takže srdcovka.

MarcelStrnadel
18.12.2016

Úžasná hra, ale ještě chvíli mi bude trvat, než ji zcela docením a pochopím. Značně mi pomohlo to, že jsem viděl její adaptaci v Klicperově divadle v Hradci Králové pod vedením režiséra Andreje Kroba.

marek2800
26.10.2016

Pamatuji se, jak jsem nechápal, proč jeden je vždycky černoch...

jarmik
03.01.2014

Asanace se mi líbí už tím základním nápadem: skupina sedmi architektů žije a pracuje ve starém hradu v obci, která má být asanována a zastavěna sídlištěm. Tenhle základní nápad o hradu je vynikající.

Hra má spád. Na rozdíl od některých jiných v ní nevystupuje žádný disident s rysy autora, jen pracovní kolektiv; jeho jednotliví členové jsou hodně výrazní, rozhodně se mi nevypařili z hlavy s dočtením poslední stránky. Skvělé jsou pravidelné vstupy Tajemníka: napřed jen probíhá scénou, pak venku zaštěká pes a pak Tajemník přivádí nového Inspektora.

Mimoliterární perličkou je souvislost tématu Asanace s poznámkami p. Havla, které později okolo převratu pronesl na adresu paneláků - hlavně něco o těch králíkárnách. Je to pozoruhodné, jak ta poznámka je v lidu stále živá a budí emoce v diskusích na internetu ještě po více než dvaceti letech.

Kouzelná je i tiráž tohoto vydání z r. 1990: vydavatelství se jmenuje GALAXIE, kniha vyšla jako jeho 001. publikace v nákladu 100 000 kusů po 20 Kčs, přičemž jde o přetisk exilového vydání v Mnichově.

Hru jistě doporučuji.


Celý článek na blogu: http://jarmik.pise.cz/626-asanace.html

ZuzanaMrh
15.12.2013

Krásné počtení, mám ráda Havlovy hry. Škoda, že tuhle jsem ještě neviděla, musím to co nejdříve napravit...