Apokryfy
Karel Čapek
Čapkovy apokryfy patří k textům, které k nám stále promlouvají současným hlasem. Čapek je příležitostně psal v průběhu celé své literární dráhy, a představují tedy určitý průřez tématy, jimiž se zabýval. Apokryf je specifický literární žánr s dlouhou tradicí – původně se jednalo o texty, které měly vyplnit „mezery“ v biblických příbězích a kanonických životopisech svatých. Čapkovy apokryfy se však nesnaží dobrat toho, „jak to bylo“ nebo dokonce „jak to bylo doopravdy“. Z každého velkého historického či literárního příběhu si autor bere pouze střep – postavu, větu nebo scénu – a zasazuje ho do vlastního rámu. Cílem není poučení, ale hra.... celý text
Přidat komentář
Kniha, kterou jsem otevřel znovu po mnoha letech. Texty, napsané téměř před stoletím, jsou natolik nadčasové, že dokáží zaujmout jistě ještě i za dalších sto let. Texty, které svojí hloubkou vedou k zamyšlení, současně mohou evokovat reflexi k současnosti. Mají vynikající jazyk, ale přitom jsou zábavné a vtipné. Pro mne ukázka Čapkovy geniality v plném rozsahu. A od plného počtu hvězdiček mně neodradilo ani to, že ilustrace Mariana Pally nebyly zcela mým šálkem čaje - jakkoliv jsou vtipné, a samotné by mne zaujaly mnohem víc. Zde mne však přišly pouze jako ne zcela vhodný doplněk - takový "popcorn na koncertu vážné hudby".
Nestárnoucí kniha. Dostala se mi do rukou po mnoha letech a její nadčasovost způsobila, že jsem si ji nechala na nočním stolku a vždy si ji ráda prolistuji.
Karel Čapek jako autor dokáže člověka vždy zaujmout a svou knihou, ať už je to román, divadelní hra, povídka nebo pohádka, čtenáře potěšit. Stejně tak je tomu v případě jeho apokryfů, kdy nás zavede do různých období historie a vtipným způsobem - většinou formou rozhovoru postav - vykreslí fragment známých událostí s vtipem sobě vlastním.
Čapek musel mít obrovský přehled, který, jak se ukázalo, u mě trochu pokulhává... Krásný jazyk, představivost autora nezná mezí. Agathon čili o moudrosti je počin, který snad musí vyvolat blaho u všech čtenářů.
V mém případě extrovní zážitek z poslechu.
Ano, je to hra, tvrdá realita verzus duchovní osvobozující idea.
Citace:" Prý : " Všechno rozdej a následuj mě; ale kdo bude péct a to s těmi pěti chleby neměl dělat. On jen vzhlídne k nebi a nakrmí jimi zástupy a my pekaři se máme jít pást? Je to nekalá soutěž, ať platí daně , jako my."
"Jaká marná věc je vládnout."
Postavičky, které tvoří děj a vyjdou z něj pro historii s nesmazatelným charakterem, zde mají prostor pro představu, která v tu dobu z nich vytvořila legendu. (Marie a Marta, Lazar, Lot a jeho žena aj.)
Každá kapitola je plná života, je zde nadšení, pohoršení, mrzutost, rozčarování, i filozofie co by kdyby.
Bezvadný, ***** Doporučuji.
Láska ke knihám stvořeným panem Karlem Čapkem počala se u mne Dášeňkou, pokračovala přes Devatero pohádek k cestopisům, povídkám a Apokryfům. Ty zbožňuji.
Když jsem je četla poprvé, byla jsem nadšená z jazyka a jiného pohledu, dnes bychom možná řekli alternativní reality, na historii. Možná můj nezměrný obdiv způsobil, že jsem si jako maturitní otázku z češtiny vytáhla zrovna Čapka. ( Ještě dnes vidím ty plamínky smíchu v očích profesorek, když jsem jim tvrdila, že hrdinou jednoho z apokryfů je praotec Janeček. Sice mě ty střípky veselí varovaly, že asi něco nebude tak úplně v pořádku, ale za boha jsem nedokázala přijít na to, co. )
Dnes mi duši hřeje i navýsost výstižný popis charakterů, mentalit a osudů osob, který působí, že postavy mi připadají jako lidé, které denně potkávám. Nezměrná moudrost, laskavost a schopnost spisovatele nenápadně skrze biblické příběhy promlouvat ke čtenáři o jeho současnosti. Kupodivu i o naší.
A vlastně ne kupodivu. Lidé se totiž nemění. Stále opakovali, opakují a budou opakovat tytéž chyby od věků do věků. Někteří se v nich budou stále rochnit, druzí je budou chtít opětovaně napravovat. Říká se tomu dějiny.
I po sto letech stále aktuální alegorie. Nejtrefnější určitě Císař Dioklecián (Ó, jak krásně sedí na dnešní situaci ve světě i na Hradě), Jako za starých časů a O úpadku doby.
Poměrně příjemné texty, které zábavným způsobem dávají ožít známým biblickým postavám. Většina se jich drží původního základu a tak čtenáři nabízí různorodá poučení.
Biblické příběhy, antika, velké postavy historie, vtip, ironie, lidskost a především Pan spisovatel a velký člověk - Karel Čapek.
Čapkove apokryfy sú dôkazom toho, že jeho talent nemá hraníc.
Príbehy, či už biblické, alebo notoricky známe (napr. Romeo a Júlia), rozoberá zo svojho pohľadu, trošku sa s nimi pohráva a v každom z nich nám posúva nie len potešenie, ale predovšetkým hlboké myšlienky, z ktorých plynie nejedna pravda a ponaučenie. Oplatí sa prečítať.
Úplně první hodinu filosofie zahájil můj nejoblíbenější profesor četbou Agathon čili O moudrosti. Do konce života už asi nezapomenu na hrobové ticho ve třídě a jeho starý, hluboký a vědoucí hlas, který tuto krásnou věc předčítal. Málokdo z nás v té chvíli potlačil v očích slzy. Neváhala jsem a ihned si knihu sehnala. Myslím, že jde o dílko, které by nemělo chybět v žádné domácí knihovně - je totiž dokonalé, krásné a někdy až bolestně pravdivé.
Pro mě je tahle tenká knížka dokladem Čapkova slovního mistrovství. A ty archetypy! Třeba pračlověk Janeček... A pro mě nezapomenutelný apokryf Pseudo Lot, čili o vlastenectví, který je jedním z nejmíň sentimentálních a přece nejúčinnějších textů o národu a domovině.
Část díla
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Nebudu hodnotit hvězdičkami, jelikož se mi některé texty opravdu zalíbily, ale jiné mě minuly a já si z nich příliš neodnesl. (Takže třeba další čtení můj názor ovlivní.) Karel Čapek byl úžasným spisovatelem, líbí se mi jeho smysl pro humor, použité metafory a nadčasovost.