Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400796/bmid_ani-pozdeji-ani-jinde-NYE-400796.jpg
4
687
180
Pařížské metro je svět sám o sobě, denně v něm na sebe narážejí a míjejí se statisíce navzájem si cizích lidí, jejich osudy však bývají nejednou podobné. Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, vstupuje do tohoto podzemního bludiště s nadějí, že potká nějakou spřízněnou duši, možná i muže svého života. Je příliš sama na své trápení, hlavně v práci, kde pomalu podléhá psychickému ponižování. Ani Thibault, terénní lékař, po rozchodu s přítelkyní neprožívá nejšťastnější období a každodenní, ne zrovna radostná rutina cest za pacienty mu nepřidává na životní energii ani optimismu. Mathilda i Thibault jsou v mraveništi desetimilionového města velmi osamělí. Oba intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by jim rozuměl a kdo by je miloval. Je málo pravděpodobné, že se setkají. A pokud se setkají, je pravděpodobné, že i oni se minou. Někdy je osud záležitostí vteřiny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , OdeonOriginální název:
Les Heures souterraines , 2009
více info...
Přidat komentář
Mathilda a Thibault jsou hlavními postavami románu Ani později, ani jinde. Úžasný název, který dokonale vystihuje obsah. Autorka se pečlivě věnuje vykreslení obou hlavních protagonistů. Delphine de Vigan vám je představí v práci, v soukromí i v jejich myšlenkách, které je neustále provázejí. Oba jsou momentálně sami. Žijí ve velkoměstě, pracují, mají kolem sebe spoustu lidí a ale cítí se být sami a potřebují někoho, s kým budou sdílet své radosti i starosti všedních dnů. Mathilda je vdova se třemi dětmi a Thibault je pohotovostní lékař, který se právě rozešel se svou partnerkou. Jednoho dne oba vstupují do metra a .....
Čekala jsem sice jiný konec, ale i tak se mi to moc líbilo. Francouzská spisovatelka mě zaujala a určitě vyhledám i jiné její tituly.
Člověk se může cítit osamělý i uprostřed lidí...
Mathilda a Thibault - hledající svou vazbu s lidmi...
Mathilda - "zná zpaměti spletité chodby své nespavosti"
Thibault -"ví, že ti, kdo milují víc, než jim lze dát, jsou nakonec vždycky na obtíž".
Setkají se - "zdálo se mu, že ta žena a on mají hodně společného".
Podaří se jim prolomit svou osamělost?
Delphine už je v mých oblíbených.
Źiaľ, téma tejto knihy sa ma momentálne bytostne dotýka....preto to bolo pre mňa dosť depresívne-sebazničujúce čítanie, ale v každom prípade dobre spracovaná téma /aj keď trošku by to šlo skrátiť/.
"Někdy totiž nelze zvítězit jinak než tak, že se vzdáme." (z doslovu)
Perfektní kniha, výborně se četla. Navíc mi skvěle sedla do aktuální nálady a jednoduše mě i přes svou temnou atmosféru nadchla.
knihu jsem přečetla takřka na jeden zátah.Kdo se s podobným příběhem dostal setkal i v reálu mi dá za pravdu že neschopný narcistický šéf je opravdu někdy na zabití.Mít moc někomu zničit život se nemusí vždy vyplatit.
Autorka pro mne neznámá a hned mě mile překvapila. Téměř reportážní styl, to mi vyhovuje. Navíc situaci s kanceláří u záchodků jsem zažila jako brigádnice v mém bývalém zaměstnání. Úžasný přehled přes kolegy!
Skvělá! Výborně vykreslené myšlenkové pochody a životní zkušenosti obou hlavních postav. Úžasně zajímavá sonda do života ve velkoměstě 21. století.
Dobře se četlo a líbilo se mně, hlavně ta atmosféra běžného dne ( doktorovy návštěvy mohly být ještě víc rozepsány, bylo jim věnováno podstatně míň než popisu Matildiny firmy..)...nápad skvělý, to propojení dvou ztracených...happyend bych ani nevyžadovala, ale možná tam bylo až moc pesimismu, únavy, beznaděje...a ani nebylo až tak moc proč...
Naprosto skvělé popsaný jeden den v životě dvou lidí z jednoho velkoměsta,které je semele dnešním postojem k životu a přesto se nevzdávají a hledají naději na lepší život. Přesto že má kniha temnou atmosféru a bezvýchodné situace,je to výborné čtení ,které mě ani na chvíli nenudilo.
Pro mě úžasně překvapivý konec knihy. Rozhodně nedoporučuji těm, co vyžadují happy end. Neustále jsem čekala kdy přijde ta sladká tečka nakonec a ono .....nic. Knížka mě ležela dlouho v hlavě, ale musím říct, že mě nadchla a nechala jsem si ji v knihovně, kde si ukládám pouze knihy, ke kterým se hodlám někdy vrátit.
Mimořádně zajímavá knížka, čtivá a znepokojující zároveň. Čekala jsem na okamžik, kdy se obě linie protnou (a dopadnou dobře) a bohužel jsem se nedočkala... Kdyby však autorka knihu zakončila happy endem, porušila by celé vyznění knihy.
Četla jsem lepší knihy od autorky. Přiznám se, že tato kniha byla nejslabší. Asi proto, že byla na mě psaná moc zdlouhavě, kdy neustále dokola omílá rutinu. Trochu nemastné neslané. Avšak body u mě má za to, jak dokázala vylíčit atmosféru městské anonymity, mobbingu v práci a davové lhostejnosti. Matylda mě nezaujala tolik jako druhý příběh lékaře, který popisuje mnohdy expresivní scénky ze své profese - stará paní, která nevychází z domu či muž, který páchá sebevraždu.
Mně se knížka líbila. Občas mám náladu na takové knihy. Těším se na další od Delphine.
Po úžasné No a já trochu zklamání. Ale možná jen proto, že jsem od toho čekala něco trochu jiného. Možná taky proto, že z toho dýchá bezútěšnost, anonymita a prázdnota života ve velkém městě. Z toho mám husí kůži i ve skutečném životě, tak se mi o tom nechtělo ještě číst. Ale psychologie postav dobrá… to tato autorka opravdu umí.
Kniha mě příliš nezaujala, přestože se čte dobře. Příběh v sobě nemá vůbec nic, nic neskrývá, obě hlavní postavy jsou jako bez duše a řeší pořád dokola to samé (a v mých očích se samy staví do pozice oběti, která nemůže změnit to, co ji trápí).
Přestože děj v druhé části knihy už trochu nudil, přečetla jsem jí jednim dechem. Je pěkně napsaná a hodně čtivá. Téma zajímavé.
Zajímavě depresivní kniha. Je smutné, jak moc reálný celý příběh je. Bohužel neustálé bědování a fňukání hlavní hrdinky mi přišlo nudné již po prvních 30 stranách. V podstatě se v knize nic zajímavého nestalo, což vzhledem k tomu, že popisuje jeden obyčejný den, není vlastně nijak zvláštní. Každopádně největším překvapením byl pro mě konec knihy. Čekala jsem něco jiného.
Velmi působivá kniha, líbilo se mi prolínání obou osudů a schopnost autorky i stylem psaní vyjádřit nervozitu a pocit bezmoci hlavních hrdinů. Intenzitu příběhu ještě zesiluje to podvědomé očekávání, kdy a jak se oba příběhy protnou, a také omezený prostor pouhého jednoho dne, v němž se kniha odehrává. Moje první kniha od této autorky, ale určitě se poohlédnu po dalších.
Zase jedno čtení od Odeonu, které oslovuje svou aktualitou, ale čtenářům příštích generací nebude mít co říci, pomyslela jsem si, když jsem přečetla první kapitolu a je nutno říci, že jsem se zmýlila.
Delphine de Vigan se s naprostou samozřejmostí daří vylíčit zhoubnou tendenci městského prostředí, dopad konzumního způsobu života a život v postmoderní společnosti, kde na jedné straně ona opěvovaná individualita znamená všechno, ale zároveň pouhopouhé nic.
Příběh je zároveň reflexí společnosti, která se zaměřuje jen na výkon a úspěch a analyzuje duševní propad toho, který se systému znelíbí a je důmyslně vytěsněn na samý okraj. Tato mašinérie dovede člověka až k tomu, že se již nemůže cítit lidskou bytostí a žití se proměňuje již v pouhopouhé přežívání. Sleduje, jak se z člověka v samém středu stane člověk na periferii a jakým způsobem to proměňuje jeho chování – ať již v rámci vlastní únavy, či osobního prožívání. To co se v dobrém rozmaru jevilo jako smysluplné, v kontextu špatných zpráv vyznívá naprázdno a navíc člověku pomáhá strhnout z očí ony pověstné růžové brýle. V takové pozici a ve společnosti, kde převládá absence citu, už tento "člověk" ani není schopen lásky a přes pocit marnosti a vyčerpání ze sebe vykřesat jakýkoliv projev náklonosti, nebo úcty k druhému a stává se agresivním.
Krutost systému a možnosti vykořisťování, které dennodenně pociťujeme se daří v rámci motivů autorce uchopit natolik, že se ze čtení nestává agitační, manipulativní, dojímavý a tendenční literatura, což přijímám s povděkem.
Co knize škodí je opakování stále téhož, které je zpočátku naléhavé, ale ke konci knihy už raději člověk přeskakuje řádky, protože to napětí, ve kterém je držen od samého začátku, se již nedá vydržet a v poslední části příběhu se zdá dosti natahované. "Moment zklamaného očekávání" na konci knihy člověkem tak zatřese, že nějakou dobu po dočtení není schopen příběh opustit a umím si představit, že je to z různých důvodů, mezi jehož nejčastější příčiny bude patřit právě ono zklamání a rozčarování – a nedivila bych se, kdyby se čtenář v tomto rozpoložení, že mu bylo "nabídnuto méně než očekával" stal podobně agresivním jako jsou postavy autorky de Vigan.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura Paříž šikana na pracovišti, mobbing
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Naprosto depresivní kniha, ale pravdivá. Mladá vdova se třemi dětmi, sice v dobré pracovní pozici, ale se šéfem, který nesnese pomyšlení že není středobodem světa, na druhé straně uštvaný doktor pohotovostní služby. A taky si mi znovu připoměl nepříjemný pach pařížského metra. Ti dva jako by se měli setkat, ale nikdy nevěř kartářce! Konec otevřený, opíši pár řádek z konce knihy. " Kdysi by možná bojoval. ale teď už ne. Přichází chvíle, kdy je cena příliš vysoká. Překračuje možnosti. Kdy je třeba hru vzdát, přijmout porážku. Přichází chvíle, kdy už nemůže klesnout hlouběji."( Možno použít i v ženském rodě.)