Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/400796/bmid_ani-pozdeji-ani-jinde-NYE-400796.jpg
4
687
180
Pařížské metro je svět sám o sobě, denně v něm na sebe narážejí a míjejí se statisíce navzájem si cizích lidí, jejich osudy však bývají nejednou podobné. Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, vstupuje do tohoto podzemního bludiště s nadějí, že potká nějakou spřízněnou duši, možná i muže svého života. Je příliš sama na své trápení, hlavně v práci, kde pomalu podléhá psychickému ponižování. Ani Thibault, terénní lékař, po rozchodu s přítelkyní neprožívá nejšťastnější období a každodenní, ne zrovna radostná rutina cest za pacienty mu nepřidává na životní energii ani optimismu. Mathilda i Thibault jsou v mraveništi desetimilionového města velmi osamělí. Oba intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by jim rozuměl a kdo by je miloval. Je málo pravděpodobné, že se setkají. A pokud se setkají, je pravděpodobné, že i oni se minou. Někdy je osud záležitostí vteřiny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , OdeonOriginální název:
Les Heures souterraines , 2009
více info...
Přidat komentář
Váhala jsem s hodnocením - nakonec dávám 4 hvězdy, byť trochu slabší. První půlka knihy mi přišla strhující, byla jsem úplně pohlcená, ve druhé půlce pro mne přišel bůh ví proč jakýsi obrat a já se do čtení skoro nutila. Nicméně ta hodnota knihy je především v tom, jak do hloubky se autorka nimrá v postavách, v jejich emocích, životech a s odtažitostí sobě vlastní nám představuje nelítostnou společnost a mezilidské vztahy, které jsou drsné, zákeřné a umí bolet. Z některých pasáží mne dost mrazilo - jak k sobě umí být někteří lidé prostě hnusní...
Ani později, ani jinde. Sto osmdesát stran ryzí beznaděje a zoufalství. Syrové, srdcervoucí, bez příkras. Delphine je prostě paní spisovatelka, protože vyždímat ze čternáře emoce při popisu jednoho jediného dne, to každý nezvládne.
Popis života 2 obyčejných lidí z Francie se mi velmi líbil, kniha nese mnoho zajímavých myšlenek. I přesto je tu malé ale. Čekala jsem vývoj děje, aspoň trošku. Předpokládala jsem, že v anotaci je pouhá část příběhu, ne úplně vše. Dále jsem si nedokázala představit, že se děj odehrává opravdu ve Francii. Proto 4*, ale plánuji si přečíst minimálně ještě Pouta.
Smutné, bolestivé, syrové, psané bez příkras, beznadějné - já snad ještě nečetla takovou knihu. Po dočtení mi bylo všelijak, dlouze jsem o příběhu přemýšlela. Také mě zklamal konec, čekala jsem aspoň trošku společné naděje - Mathildy a Thibaulta. Zase někdy sáhnu po knize této francouzské autorky, ale až se vyléčím z tolika smutného a depresivního čtiva.
Doteraz mám v sebe pocit ťažoby keď sa vraciam k životu Mathildy a Thibaulta. Autorka tak neskutočne presne dokáže popísať prežívanie svojich postáv, vtiahnuť čitateľa do deja inak krátkeho 170 stranového príbehu až sa čudujem, ako je to možné. Rezonuje vo mne neskutočne silný pocit samoty, pocit keď je človek izolovaný, no popri tom má okolo seba množstvo ľudí v práci, v kaviarni, v metre, bezmocnosť, frustrácia, šikana na pracovisku, nadradenosť, nádej....autorka oslovuje rôzne témy a rôzne pocity čitateľa. Tak trochu naivne som čakala happy end aj keď atmosfére knihy by niečo také skôr ublížilo. Vidím to na nejakú ďalšiu knihu od Delphine!
Na Deplhine de Vigan jsem četla samou chválu, tak jsem si řekla, že si musím od ní něco přečíst. Vybrala jsem si tuhle knihu.
Dva na rozdílné příběhy. Mathilda, která miluje svou práci, kde se však něco zvrtne a není to jako dříve. Thibault, který pracuje jako lékař a jednoho dne zjistí, že jeho přítelkyně ho nemiluje, tak se s ní rozejde. Pomalu nám otevírají v jednom dni svůj život u kterého všichni doufáme, že se protnou a vzájemně si pomohou.
Co se týká knihy je rozhodně kvalitně zpracovaná. Já nejsem cílový čtenář a na mě se v knize neodehrálo nic napínavého a závratného. Tento styl knihy mě nebaví. Myšlenkové popisy, pro mě nuda. Pokud by kniha měla podstatně více stran asi bych ani nedočetla do konce.
Má třetí autorčina kniha, tak trošku jsem doufala v jiný závěr, jenže to by asi nebyla Vigan.....,ale takto je celé vyznění příběhu silnější, víc se do nás zavrtá.
Příběh dvou osamělých lidí v lidském mraveništi velkoměsta, kteří touží po lásce a blízkosti jiného člověka. Možná by se to také dalo brát i jako kritika současné společnosti v dnešní vyspělé, uspěchané době, kdy dokonalost by měla být samozřejmostí a slabost se nepromíjí....
Je to opět výborný příběh, ale tuto autorku je třeba si dávkovat.
I když působí tento román docela depresivně-rozchod, samota, ponižování , ztráta sebeúcty - přesto byl čtivý. Skvěle popsané hlavní postavy Mathildy -vdovy a matky tří dětí a lékaře Thibaulta , kteří prožívají svá trápení , ale oba touží po blízkosti někoho kdo by je miloval .Moje první kniha od této autorky ,ale ráda si přečtu i další.
Zrádnost města vs. podlosti korporátu. Kdo to na vlastní čenich nepoznal, nezná Aphex Twina.
Delfínka má u mě záporné skore 1(Pouta):2. Přesto prahnu ještě po jedné Nezadržitelné noci. Avšak to už je zase ten rave.
Tak tohle bylo něco. Tak depresivně,úzkostné, beznadějně-pesimistickou knihu jsem dlouho nečetla. A vlastně byla i krásná,i když se vám u ní chce občas pořádně brečet.
Nevím proč,ale po celou dobu jsem měla představu onoho tunelu s malým svetylkem na konci. V tomto případě je ten tunel však prakticky nekonečný.
Jasné je,že se podívám po dalších autorčiných knihách! :-)
Madam de Vigan umí výstižně a plnotučně popsat to, co v nás vyhnívá, bolí a škrábe, co nás trápí (a neumíme to včas odhalit, protože je to zprvu jen malý záchvěv mysli)...a navíc celou dobu čekáme, až ta bomba pod stolem dotiká, aby nás nakonec s tou tísní vykopla z poslední stránky bez výbuchu...a ztracené
Takové na ránu a bez sebemenší pomoci z venku i zevnitř, hrdinové knížky jsou vydání na milost či spíš nemilost nekompromisnosti samotné autorky. Není jim umetána cestička, jsou něco jako prezentace či modelový úkaz. Ta která má nad nimi největší moc je opouští...ano opouští, jako by i jí děsilo větší sblížení.4/5
Už samotný název nezní optimisticky, a není tomu jinak ani během čtení celé knihy.
Mimořádně dobře napsaný příběh o osamělosti, smutku, ale i bezpráví ...
Kolik toho člověk snese, a kdy už je toho příliš?
Moje další kniha od de Vigan, a opět velký zážitek.
Ačkoliv autorka píše úsporně, styl je abnormálně poutavý, výstižný a sedí mi.
Sice je to slabsi kniha nez Pouta, ale ... myslim ze treba tuhle si prectu znovu za par let rad. Je to take silna kniha se silnym pribehem a za konec jsem rad. Celou dobu co jsem ji cetl, jsem vlastne mel problem ji prestat cist... ikdyz vystoupit z metra musite a v praci si cist taky moc nemate a ... no zkratka je to knizka na klidny vikend kdy je sychravo a nebo nic nemusite.... za vikend ji date a pak se Vam pravdepodobne bude nebo nebude chtit jit v pondeli do prace ... podle toho jak to tam zrovna mate ...
Smutno, smutno mi z toho je. Obě postavy, i když se žádná nezdá vyloženě neschopná, váhají, jestli vzít život do vlastních rukou, nebo ještě vyčkat, jestli to někdo udělá za ně. A když i sama autorka řekne: Od toho tu nejsem, milánkové... Co pak zbývá.
Nadherny syrovy pribeh jedne zeny a jednoho muze, dvou osamelych dusi ve meste plnem lidi. Postava Mathildy me totalne dostala, jeji myslenkove komentare situaci jsou sarkasticke a vtipne. Perfektni psychologie postav od oblibene autorky. Doporucuji!
V pravdě velkoměstský román, resp. novela. Tíha a hukot velkoměsta je zde popsán velmi sugestivně.
"Člověk cítí soucit jen v momentě, kdy si představí sebe na místě druhého, kdy si uvědomí, že všechno, co se týká druhého, se může zrovna tak přihodit jemu, stejně rychle, stejně krutě. Soucit není nic jiného než strach o sebe."
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura Paříž šikana na pracovišti, mobbing
Autorovy další knížky
| 2011 |  Ani později, ani jinde |
| 2021 | Děti nade vše |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Skvěle napsaná koncentrovaná deprese. Šikana v práci a samota ve městě. A východisko není...