Amerikána

Amerikána https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327315/bmid_amerikana-gMI-327315.png 4 602 142

Silný příběh o lásce, rasových otázkách a identitě. Ifemelu a Obinze, dva mladí lidé z Lagosu, se do sebe zamilují. Jejich vlast Nigérie trpí pod nadvládou vojenské diktatury a každý, kdo může, se snaží uprchnout. Sebejistá Ifemelu se vydává do Ameriky, kde zakouší porážky i vítězství, nachází a ztrácí další lásky, to vše pod tlakem něčeho, nad čím doma nikdy nepřemýšlela — rasové otázky. Obinze, kterého Amerika, ovlivněná útoky jedenáctého září, nepřijme, se pouští do nebezpečného, ilegálního života v Londýně. O třináct let později je Obinze bohatý muž v čerstvě demokratické Nigérii a Ifemelu úspěšná blogerka. Najdou po tolika letech a změnách odvahu znovu se setkat tváří v tvář?... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány

Vydáno: , Host
Originální název:

Americanah , 2013


více info...

alkazemka
alkazemka
08.01.2024 5 z 5

Nevtíravě příjemné, sympatické čtení z prostředí, o kterém toho moc nevím. Konfrontace dvou zcela odlišných světů, aneb jak se asi tak holka z Nigérie asimiluje v Americe. A může vůbec? Jde to? A chce to vlastně? To vše viděno nikoliv americkýma, ale africkýma očima, což činí tuto knížku hodně zajímavou.
A protože "love is in the air", tak je samozřejmě i v tomhle příběhu, jelikož láska nerozlišuje vzduchu americký, africký, nebo nějaký jiný. Prostě je. Naštěstí.

"Pokud jde o hezké oblékání, americká kultura je tak plná sebe samé, že nejenže tuto slušnost sebeprezentace přehlíží, ale dokonce toto přehlížení obrátila v ctnost."

Beltrix
Beltrix
10.12.2023 4 z 5

Zpočátku se mi zdálo, že kniha bude komentářem k americké společnosti a jejímu vztahu k černošské populaci, ale nakonec se ukázalo, že jde mnohem více o milostný příběh, což mě mírně zklamalo, protože postavy mi přišly poněkud ploché, zatímco postřehy o americké a především nigerijské společnosti byly opravdu vytříbené a povedené.


zarivybagr
zarivybagr
02.10.2023 2 z 5

Knihu jsem dočetl jen asi do strany 458. Těsně před koncem, ačkoliv mám svou zásadu dočítat vše, co čeho se pustím. Finálním setkání dvou hlavních postav po letech na závěr už mě nezajímalo, dovedl jsem si ho jasně a nepřekvapivě představit a kniha mě začala nesnesitelně nudit.

Cítil jsem, že příběh mě už do té míry otravuje, že nemohu dál. Autorka, kterou oceňuji především jako aktivistku v šíření povědomí o Africe a běžném životě tam, o rozdílech mezi jejími 52 státy, o rasové problematice (viděl jsem několik video přednášek a rozhovorů s ní), se bohužel sebevědomě zastavila někde na půl cesty k vypilování svého literárního stylu.

Co mě napadne ihned - je nutné silné škrtání, román by lépe fungoval už díky tomu, kdyby neměl 500, ale 200 stran. Takový rozsah Adichie nedokázala udržet a je to při čtení hodně znát.

Stejně jako diametrální rozdíl mezi příběhem ženské postavy a jejích zážitků v Americe, kde je jasná prožitost a autobiografičnost, a postavou jejího dávného partnera v Londýně, který je poněkud chatrnou, tezovitou konstrukcí.

Co je pro Evropana zajímavé na prvním místě, je otázka vnímání rasové problematiky od Afričana - nápad s blogem, který hlavní hrdinka píše, je dobrý, pokud by ovšem k tomu silněji držel příběh. To se neděje - příběh naopak působí jako doplněk nalepený na esej o výše zmíněném, nekonzistentně, extrémně roztahaně a nemá v sobě sílu výrazu.

Hned zpočátku knihy se autorka ostře kriticky vymezuje slovy jejího alter-ega vůči literárním experimentům a vůči "rozjímání" Proustovského typu (útoky na Prousta jsou dnes dost módní, což je velmi vtipné, protože určitě není žádným masově čteným autorem a nemá takový vliv, jako v minulém století).

Možná, kdyby se zamyslela na co útočí a proč, našla by to, co jí chybí. Totiž větší důraz na hledání svého literárního stylu, který má nyní poněkud tuctový. A jistá lyričnost a schopnost většího ponoru by jí také neškodila, protože pokud své zajímavé postřehy o emigraci v Americe a rasové problematice chtěla rámovat silným milostným příběhem, měl by ten příběh mít opravdu literární sílu a to bohužel nemá.

Také mě mrzí, že jsem se až tolik nedozvěděl o životě v Lagosu - a právě to by bylo hodně zajímavé.

Nejsilnější je kniha v tématu bílí Američané - Afroameričané - reální Afričané v Americe. Tohle téma zná velmi dobře a co ve mě zůstává, je v zásadě poznání o něm na úrovni non-fiction.

Silný literární zážitek se nekonal, autorka je zajímavá aktivistka a osobnost, ale trochu literární sebereflexe by jí neuškodilo.....

petula22
petula22
14.05.2023 4 z 5

Určitě zajímavá knížka se silnými tématy imigrace a rasy. Poměrně pěkně popsané žití v Nigérii, Americe, částečně i Anglii, spojené příběhem dvou lidí. První půlka knihy se četla sama, v druhé části, již bylo dost citací z blogu Ifelem, které mě už nudily svou stejnou podstatou. Nicméně celkově zaslouženě 4*.

Michaela91
Michaela91
02.02.2023 4 z 5

Asi jsem čekala, že mě kniha pohltí víc. Trošku jsem se nudila a do čtení se místy musela nutit.

teeyinka
teeyinka
17.12.2022 5 z 5

Kombinace romantického příběhu (spíše) pro ženy a kritiky americké společnosti mě prostě bavila. Čtivé, ráda si přečtu další knihy autorky. Děkuju výzvě 2022, že mě dovedla k této knize!

beruzzka
beruzzka
12.12.2022 4 z 5

Tak tohle byla vazne vyzva! Jsem rada, ze jsem si diky ctenarske vyzve precetla jinou literaturu a autora, než bezne. Cist tuhle knihu ale misty bylo dost tezke. Autorka me seznamila se zivotek, stylem zivota, myslenim, problemy a kulturou, ktere jsem do ted vubec neznala. Cast, kde v USA resi rasu byla na muj vkus desne vlekla a z knihy jsem ukrajovala pomalu.
Zaver byl hezky ale neco tomu chybelo, mozna, ze je to jinou kulturou, neni snadne se do vseho vzit.

twigxi
twigxi
11.12.2022 1 z 5

Tohle byla opravdu vyzva! Bohuzel, nesdilim vseobecne nadseni. Kniha je napsana sice ctive, ale prilis caste odbihani od tematu k novym a novym postavam a vzpominkam me nakonec prece jen udolalo. Od poloviny jsem se do cteni musela nutit a nebyt vyzvy, nechala bych ji nedoctenou.
Rasova tematika byla zajimava a jsem rada, ze jsem se dozvedela neco vic. Na druhou stranu se mi ale zdalo, ze autorka tlaci na pilu a vidi diskriminaci i tam, kde neni. Postavy a jejich pribeh mi nicim zajimavy neprisel. Cekala jsem v tomto typu romanu jiny konec. Takhle to bylo nejake...mdle.

vy2
vy2
06.12.2022 4 z 5

První polovina knihy se četla úplně sama. Postavy byly sympatické a líbilo se mi proniknutí do pro mě nepopsaného světa a snazší porozumění rasovým otázkám. Od poloviny už mě kniha tolik nebrala, popis bývalých vztahů už nebyl tak zajímavý, přesto hodnotím veskrze pozitivně a doporučuji dál.

Lienilda
Lienilda
24.11.2022 5 z 5

Poslední kniha, která mi letos zbývala k dokončení čtenářské výzvy (africký autor). Nechtěla jsem jihoafrického autora, schválně jsem si vybrala trochu "náročnější" čtení (než thriller nebo romantiku) a oddalovala to, co to šlo :) a byla jsem velmi příjemně překvapena jak lehce se mi to četlo, jak mě osud Ifemelu a Obinzeho zajímal, i když často jsem hlavně Ifemelu nechápala. Velice zajímavé čtení o afroameričanech, afričanech a vlasech :) (viz relaxér)

Liss93
Liss93
22.11.2022 4 z 5

Knihu jsem přečetla v rámci čtenářské výzvy, jinak bych se k ní nedostala, nespadá do žánru který obvykle čtu. Musím přiznat, že téma pro mě bylo obtížnější na čtení a pochopení. Nikdy jsem nebyla ani v Americe ani Africe, takže jsem nevěděla nic o složení společnosti na obou kontinentech a rozdílnosti, kterou tvoří sami černoši mezi sebou. Ač mi kniha na začátku přišla dlouhá, každá stránka měla svůj význam.

Katka81
Katka81
16.11.2022 5 z 5

Za mě objev letošní výzvy. Určitě si přečtu od autorky další knížky. I když nejdřív se knížka četla dobře, pak jsem myslela, že to nedočtu, ale došlo k obratu a nakonec je z knihy veskrze pozitivní dojem. Zajímavý pohled na rasu obecně. V Africe se na ní nehledí a v Americe je to jediné, co se řeší :-)

Terezka_U
Terezka_U
15.11.2022 5 z 5

(SPOILER) Už je to pár dní, co jsme knížku dočetla, ale pořád na ni nemohu přestat myslet.

V první polovině knihy se děj soustředí na Ifemelu, která se z Nigérie přestěhovala do Ameriky a pokouší se zde začít nový život. K Ifemelu jsem měla ambivalentní pocity - měla jsem ji ráda a přála jsem jí šťastný konec, přesto v jejím chování byla jistá povýšenost, která mi vadila. Často odsuzovala kamarády Baina a Curta za jejich snobství, sama od nich ale tohle chování pochytila. Krásnou ukázkou její přeměny pak byla jednak scéna z kadeřnického salonu a nebo i její vnímání Nigérie po návratu z Ameriky.

Ve druhé polovině se dočítáme o Obinzem, bývalém příteli Ifemelu, který se snaží získat vízum v Anglii. Tady pro mě nastala asi ta nejzajímavější část knihy. Je totiž zajímavé sledovat rozdíl v přístupu Ameriky a Anglie k přistěhovalcům s tmavou barvou pleti. V Americe barva pleti hrála velkou roli i přesto, že samotní bílí Američané by tvrdili opak. V Anglii naopak tohle téma úplně ustoupilo do pozadí.

V poslední části knihy nás autorka beze zpět do Nigérie, kde se po letech opět střetává Ifemelu a Obinze. Obinze ale stojí na rozcestí a musí se rozhodnout, jestli půjde za svým srdcem, nebo raději zůstane věrný své manželce.

Celkově tuhle knihu hodnotím velmi kladně a věřím, že to nebude má poslední kniha od autorky.

BarboraSalome
BarboraSalome
11.11.2022 3 z 5

Knihu jsem si přečetla v rámci plnění Čtenářské výzvy 2022, jinak bych po ní nesáhla. Kniha je rozhodně čtivá, to se musí uznat. Avšak hlavní hrdinové mi byli bytostně nesympatičtí. Uhranutá nejsem.

Hobo
Hobo
09.11.2022 5 z 5

I já musím vyjádřit vděčnost za Čtenářskou výzvu. Nezapomenutelný příběh, rozložený na půltisícovku stran, s nezvykle reálným pohledem na rasové otázky v Americe (byť možná občas trochu přecitlivělým - což se ale dá pochopit), s popisem na realitu Nigérie, který se s vysokou pravděpodobností hodně liší od pohledu běžného Čecha. A navíc velmi čtivý.

Andulino
Andulino
04.11.2022 5 z 5

(SPOILER) Zas a znovu jsem vděčná za Čtenářskou výzvu, bez které bych se ke knize pravděpodobně nedostala. Celý příběh je předložen bez jakýchkoliv příkras, a v kombinaci s úžasně zajímavým prostředím Nigérie a reálných událostí této země, je kniha předurčena k tomu být nezapomenutelná.

Graficky mě kniha okamžitě zaujala, obálka je opravdu nádherná. Tyto motivy se navíc opakují u úvodu jednotlivých částí, na které je kniha rozdělena. Zmíněné členění se mi rovněž moc líbilo, sledovat mládí a počátky hlavních hrdinů, poté oddělené životní osudy jak Ifemelu v USA, tak Obinzeho v Anglii, a nakonec, po tolika hodinách čtení, poslední část, která prozradí, jak to s nimi nakonec vlastně dopadne.

A teď se dostáváme k tomu, proč si myslím, že je autorka neskutečně talentovaná. Motiv té osudové lásky je samozřejmě okouzlující a velmi vděčný, až melancholický. Během čtení jsem příběh hltala, s některými rozhodnutími hlavních hrdinů nesouhlasila, ale říkala si, že naprosto chápu, že každý z nás zažívá chvíle, kdy se rozhodne nejlépe, jak umí, a zpětně pak třeba na sebe není hrdý. A pozor, spoiler: Ano, mám na mysli životní rozhodnutí Ifemelu v podobě ignorování Obinzeho po odletu do USA, podvedení Curta, snaha spojit se s Obinzem i přes jasnou znalost toho, že je ženatý, či pochybný rozchod s Blainem. A při doplnění několika malých ukázek toho, jak se Ifemelu chová k ostatním lidem, ať už známým či náhodným, jsem si čím dál více uvědomovala, že je vlastně bezohledná, nevyrovnaná a arogantní, a životní zkušenost a plynutí času na tom nic nemění.

Abych nehanila pouze ženský element toho osudového vztahu, ani Obinzeho chování k partnerce neschvaluji. Dokáži ho však pochopit mnohem více, protože jsem v celém příběhu vnímala jeho integritu, oddanost a smutek z přerušení kontaktu s Ifemelu, která mu velmi ublížila. Jejich láska musela být opravdu neskutečně silná, že i přes to všechno ho setkání s Ifemelu po letech natolik zasáhlo, že mu připomnělo, že s nikým jiným na světě se necítí lépe.

Zpátky k výše zmíněnému autorčině talentu, i přes moje antipatie k Ifemelu se mi v tom jejich světě s nimi krásně bylo, a mrzí mě, že kniha skončila, zajímá mě, co bylo dál! A to je opravdu pouze a jen zásluhou umu Chimamandy Ngozi Adichie.

JezinkaJ
JezinkaJ
15.10.2022 3 z 5

Nafrněná Ifem a Obinze, štvali mě oba. I ta jejich nehynouci láska, která nekoukala napravo, nalevo.
Pozoruhodné je, že čím blíž ke konci, tím víc mě jejich příběh vlastně zajímal. Vzhledem k výše uvedenému jsem se těšila na špatný konec.
Knížku jsem četla kvůli výzvě, ale moc se mi nelíbila. Nejde z ničeho udělat něco. Postavy nevědí kam jdou, záhadně se jim vše daří. Jednou jsou chudí a vzápětí už ne. Jejich psychologie není zrovna vypracovaná a věrohodná. Pro mě.
Že je Nigérie země, kterou nikdy nenavštivim, mi bylo jasné už před tím.
Zkrátka: hodně divný román o lásce.

PosPol
PosPol
09.10.2022 5 z 5

Skvělý počin. Kniha je úplně mimo mé oblíbené žánry a přesto mě pohltila. Autorka mě provedla těžkým světem Nigerijců za pomoci příběhu Ifem a Obinzeho. Kniha je psaná autenticky, spousta věcí pro mě byla nových a nad spoustou jsem se nikdy nezamyslela.
Jediné, co mi opravdu vadilo bylo skákání v čase, kdy v jedné kapitole autorka obsáhla děj klidně v průběhu několika let. Občas jsem měla problém se začíst, ale i tak dávám plné hodnocení, protože surovost příběhu a realita rasismu tak zřetelně popsaná, mi ani nic jiného neumožňuje :)

t.janakova
t.janakova
01.10.2022 4 z 5

Amerikánu jsem (jaké klišé!) začala číst během pobytu v USA. Tahle kniha vás nenechá nezačít si všímat věcí, které jste do té doby nevnímali, nebo vás ani nenapadly. Mě rozhodně ne, a to jsem tam nebyla poprvé. Občas jsem měla až pocit, že čtu reportáž ze života neamerické černošky v USA. Popisované rozdíly mezi americkými a neamerickými černochy a jejich strasti, u čtení o prezidentských volbách se mi až tajil dech, a to člověk věděl, jak dopadly! Bohužel, ač to pro mě byla informacemi velmi obohacující kniha, nedařilo se mi do ní začíst. Některé pasáže byly až příliš rozvleklé, aniž by měly zásadní přidanou hodnotu do celkového příběhu. I tak je to za mě kniha, kterou rozhodně stojí za to si přečíst. Vytrhne vás to z vaší bubliny, o které možná ani nevíte, že v ní žijete. A na vlasy černošek už se nikdy nebudete dívat stejně! (kolikrát já si od začátku čtení už říkala, jestli ta nebo ona používá relaxér!)

Úplně na závěr - z mého pohledu knize hodně ubírá její český překlad. Věřím, že překladatelé dělali, co mohli, některé výrazy se ale překládají těžko, a teď nemám na mysli igboštinu, ale slangovou angličtinu, a prostě to nevyzní tak, jak je pravděpodobně zamýšleno.

juliesze
juliesze
30.09.2022 2 z 5

Nejdříve mi to přišlo zajímavé a netradiční. Tak prvních 150 stran. Souhlas s Ajrad1981, že od prvních vztahů bylo vše tak natahané, pořád omílané. Hovory s kamarády toho a toho o tomto a tomto. Netradiční pohled černochů z Afriky, co přijeli do Ameriky (nikdy mě nenapadlo tento problém sledovat, že může být tak vyhrocený a zajímavý). Od poloviny se to začlo táhnout a ten konec bych klidně vystřihla.