Alibi na příští noc

Alibi na příští noc https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456272/bmid_alibi-na-pristi-noc-653b9c3a18ab9.png 3 18 5

Román pardubického prozaika, esejisty a básníka, bohatě využívající detektivních a kriminálních motivů, přibližuje psychologicky složité a napjaté vztahy mezi lidmi na území blíže neurčeného anonymního Města. Vavrečkovo Město má pitoreskní tvář a historické centrum s poněkud pochmurnou atmosférou. Zde se v různých dobách odehrávají čtyři komorní příběhy s kriminálními zápletkami. Epizody, jež dohromady tvoří ucelené pásmo, se střídají a prolínají. V úvodu se rozbíhá vyšetřování smrti studentky, jež byla pravděpodobně otrávena. Vyprávění je vzápětí prudce uťato a nahrazeno scénami z divadla, kde je v šatně nalezen herec, podříznutý břitvou. Poté se rozbíhají črty ze života psychicky vyšinutého mladíka, syna funkcionáře minulého režimu, a poslední námět tvoří propletené vztahy dvou sousedních rodin z předměstí. Zvolená koncepce Vavrečkovi umožňuje, aby archaizujícím a lehce dekadentním tónem zachytil děsivost a nevratnost lidského konání a vztahů, jež probíhají v rozmanitém čase na omezeném prostoru, takže zmíněné kriminální motivy mají v tomto "leporelu" až druhotnou roli. Znění tohoto textu vychází z díla Alibi na příští noc tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Mervart v Červeným Kostelci v roce 2014. Verze 1.0 z 29. 4. 2019.... celý text

Přidat komentář

Sejna1955
22.03.2020 1 z 5

No jako dedektivku to vůbec neberu a jsem velice zklamán.

Kerberos
01.06.2019 3 z 5

Jako detektivka mě to nenadchlo,nemyslím,že si od autora ještě něco přečtu.


trudoš
23.02.2018 2 z 5

Moje malá noční můra. Intelektuální ohňostroj v detektivce, kdy se moc nehledí na pravidla žánru, ale spíš se apeluje na šíři slovní zásoby. Což by bylo fajn, kdyby to nebylo tolik ubíjející. Alespoň v mém případě.
Celý text působí jako zbeletrizovaný scénář divadelní moderny, ve kterém není místo pro zastaralé postupy a všichni musí přehrávat, aby byla zachycena absurdnost morbidní scenérie. Tomu napomáhá často nelogické chování postav, nehledě na podivuhodný přístup policistů k vyšetřování. Přišlo mi, jako by Lukáš Vavrečka pro jazykový manýrismus zapomněl na plynulost zápletky, jež se i při rozsahu dvou set dvaceti stran stává únavnou a nepřehlednou. O to víc, že je rozdělena do čtyř dějových linií, které spolu málem ani nesouvisí a zaplněna množstvím postav, z nichž podstatné jsou tři. V příběhu nezazní snad jediné normální souvětí, protože všechno musí být zabaleno v rádoby básnických metaforách - ty ve mně pak vzbuzovaly akorát nutkavou touhu uškrtit autora na jeho bohémské šále.

bararich8
01.11.2017 3 z 5

Docela zvláštní kniha. Jak jsou příběhy psané napřeskáčku, čtenář se v tom docela ztrácí. Nějak mě toto dílko nepřesvědčilo, abych si od tohoto autora přečetla i něco jiného.

Soa
24.07.2017 3 z 5

Chtěla jsem si přečíst super detektivku, vsadila jsem na českého autora ;-)
Když jsem začala číst první kapitolu, tak to bylo super, jenom že pak příběh přerušila další, úplně jiná kapitola. Četla dál a po chvilce jsem zjistila, že jsem úplně ztracená a vůbec netuším, co čtu.
Dost mě to mrzí, že vůbec dávám tento komentář, ale věřím, že máte spoustu čtenářů, kterým se tato kniha líbila. Mě tenhle styl bohužel nevyhovoval :-/