Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424/bmid_veronika-se-rozhodla-zemrit-xX9-424.jpg
4
3405
450
A dne sedmého... série
< 2. díl >
Mladá Slovinka Veronika se z omrzelosti nad stále stejným životem i z pocitu vlastní zbytečnosti rozhodne spáchat sebevraždu. Ve svém dosavadním životě se vždy snažila dělat to, co od ní očekávali druzí, neměla odvahu naplnit svou vnitřní touhu a riskovat neúspěch. Teprve když se v sanatoriu pro duševně choré dozví po nezdařené sebevraždě, že má poškozené srdce a že pomalu umírá, probudí se v ní instinktivní vůle k přežití a Veronika začne o svůj život bojovat. Při vyprávění Veroničina příběhu se světoznámý brazilský autor opírá o vlastní zážitky z dospívání z riodejaneirské psychiatrické léčebny.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2000 , ArgoOriginální název:
Veronika Decide Morrer , 1998
více info...
Přidat komentář
Děj knihy se po pár měsících zapomene, ale pocit, který pořád ve mě zůstává je k nezaplacení!
Nejsem Coelhova bezpodmínečná obdivovatelka, ale Veronika je kniha, která mě naprosto zasáhla. Velmi se mě vnitřně dotkla a často o ní přemýšlím, často ji cituji či doporučuji. Možná seberu odvahu a přečtu si ji znovu, jen mám strach, aby druhý dojem nebyl horší než dojem první a abych si tu svoji představu nějak nebyla nucena poopravit. Protože Veroniku považuji za opravdu silnou a velmi dobrou knihu!
K tomuhle snad není co dodat, zatím moje oblíbená kniha od pana Coelho. Přečetla bych si ji klidně ještě jednou..
Skutečně bych se tuto knihu nebál označit jako psychologický román. Autor si zdaleka nepohrává pouze s motivy sebevraždy, ale zamýšlí se i nad otázkami spíše z oblasti filozofie. Kdo je šílenec a kdo je normální? Jak lze definovat normálnost? A nejsme náhodou všichni šílenci? Coelho pokládá vcelku zajímavé otázky, odpovědět si na ně však musíme sami. A pokud jsme k sobě opravdu upřímní a ochotni se trochu zamyslet, můžeme se dozvědět velmi zajímavé věci a inspirovat se do života. Opravdu velmi zajímavá kniha.
Veronika se rozhodne zemřít, jenže její pokus o sebevraždu nevyjde. Ocitá se v sanatoriu pro duševně choré, kde poznává zajímavé lidi a jejich příběhy se propletou s jejím osudem. Veronika si svým nezdařilým pokusem poškodila srdce a zbývá jí jen několik dní života. Ty se rozhodne žít naplno a konečně dát svému životu smysl.
Motiv knihy je vlastně celkem depresivní, ale v podání Paula Coelho získává spoustu světlých myšlenek. Dává lidem pocítit, že by neměli popírat svou přirozenou osobnost…
Ukázka:
Někteří lidé v úsilí vytvořit si svět, kam by nemohla proniknout žádná hrozba zvenčí, příliš zesílí svou obranu proti vnějšku – proti cizím osobám, novým místům, odlišným zkušenostem – a nitro nechají nechráněné. Od té doby začne Hořkost působit nenapravitelné škody.
Hlavním cílem Hořkosti (Vitriolu, podle dr. Igora) je vůle. Lidé postižení touto chorobou si postupně přestávají cokoli přát a za několik let už nedokážou vyjít ze svého světa – protože obrovské rezervy energie promrhali na stavbu vysokých hradeb, aby realita byla taková, jakou ji chtějí mít.
Současně s tím, jak se vyhýbají vnějším střetům, omezují svůj vnitřní růst. Dál chodí do práce, dívají se na televizi, stěžují si na dopravu a mají děti, ale to všechno probíhá samovolně a bez nějakých silných vnitřních emocí – protože koneckonců vše je „pod kontrolou“.
Velkým problémem otravy Hořkostí je, že také vášně – nenávist, láska, zoufalství, nadšení, zvědavost – se přestávají projevovat. Po nějaké době už zahořklá osoba vůbec po ničem netouží. Nechce se jí žít, ani umřít, v tom je ten problém.
Nevím, jestli jsem si od této knihy jen tolik slibovala, nebo prostě není tak fantastická. Coelho mi jako vypravěč nesedl (ani jako chvilkový aktér děje) a nedokázala jsem se do Veroniky doopravdy vžít a fandit jí.
Doopravdy se mi líbil jen konec. Z takové myšlenky se toho podle mě dalo vytřískat o něco více...
Coelho si v téhle knize počínal snad podle rad Vladaře, to nejhorší si odbýt hned na začátku a postupem času jen zlepšovat a zlepšovat. Po prvních 30ti stránkách jsem chtěl knihu odložit. Některé věty byly fakt pěst na oko.
"Kde leží Slovinsko?" "Je zvykem, že cizinci přesouvají Buenos Aires do Brazílie." Chápu, že průměrný obyvatel USA má o světě mimo USA zhruba stejné povědomí jako průměrný houpací koník. Nicméně tak žalostnou znalostí zeměpisu většina lidí v Evropě, kteří někdy četli Coelha, vážně netrpí.
"Nesnášela knihovny pro všechny ty knihy plné rad do života." Dost divné, použít takovou větu v knize, která přetéká rádoby radami do života...
Vstup samotného Paula Coelha, jako Paula Coelha do děje, hodnotím pro ty jeho kecy hodně negativně.
Ovšem závěr byl naprosto bombastický. Coelhova závěrečná idea, že každý nový den je zázrak, patří mezi ty nejpravdivější, nejdůležitější a zároveň mezi ty ideje, na které všichni pořád zapomínáme. Zajímavý podfuk pana primáře jsem taky nečekal. Opravdu, ten konec nemá chyb a čtenáře osloví. :)
Krásna kniha a asi ta nejlepší,co jsem od autora četla.Celou dobu čtenář žije a prožívá pocity s hrdinkou.Něco ze života ale nechtěla,bych to zažit.Ale jak nejlépe si uvědomit cenu života?
Od autora moje nejoblíbenější! Tolik mně chytla za srdce... Ale nepochopí ji každý.
Každý kdo Veroniku četl a hlavně pochopil,ani nemůže jinak hodnotit.Naděje, která umírá poslední a vůle žít do poslední chvíle.
Ke knize jsem se dostala na základě filmu a film který vidíte dříve než si přečtete knihu vždycky nějakým ač třeba nepatrným způsobem ovlivní vnímání knihy a to samozřejmě platí i naopak. Takže musím přiznat, že některé části co byli ve filmu se mi líbili víc než jak byli popsány v knize. Tím nechci říct, že by se mi nelíbila, ale příběh mohl být vzhledem k tomuto tématu klidně delší a hlubší, ale i tak jsem si ji ráda přečetla.
Ani po přečtení si na tuto knihu nejsem schopná udělat jasný názor. Vzhledem k tomu,že dílo je údajně autentické, tak kdo v takovém zařízení a rozpoložení mysli nebyl, nejspíš nepochopí. Každopádně je to zajímavé dílo, které každého donutí k zamyšlení.
kniha se mi moc líbila, považuji ji od autora za jednu z nejlepších. Film mě ale příliš nenadchnul, spíš naopak zkazil trochu knihu...
Kniha absolutně zklamala mé očekávání. Na takový námět by se dal napsat skvělý příběh, ale tenhle bych jako skvělý rozhodně neoznačila. I když jsem Veroniku chápala a dokázala jsem vcítit do jejích pocitů, pořád mi něco vadilo na autorově stylu psaní. Možná to bylo překladem, to nevím, avšak dosti samolibé bylo, když Coelho sám sebe zakomponoval do příběhu i s nějakou další Veronikou a na několika stranách tam vysvětloval něco, co nebylo pro příběh vůbec podstatné a co už se tam pak ani neobjevilo. Navíc zápletka pro mě byla celkem průhledná, konec nebyl překvapující ani zdaleka. Dávám tři hvězdičky za slušný nápad plný potenciálu a za odvahu dát Veronice „žádnou“ příčinu k sebevraždě, což se někomu může zdát směšné, pokud to nechápe.
[001/12] Těžko říct, co se odehrává v myslích bláznů, ale Paulo Coelho si na toto téma troufnul. Jestli je pravda to co píše a opravdu byl třikrát v sanatoriu pro duševně choré, nevím proč, ale tu zkušenost mu závidím. Vlastní úhel pohledu podložený zkušeností dokáže dát knihám neuvěřitelnou živost a pravdivost. Vlastní zkušenost toho dokáže hodně, ale tím nechci nabádat, aby autoři thrillerů začali zabíjet kolemjdoucí a hrát si s policií na kočky a zloděje sýra.
Každopádně kniha ‘Veronika se rozhodla zemřít‘ má své specifické kouzlo. Četla jsem ji už podruhé a tak to na mě nemělo ten kýžený efekt, ale i tak mě to opět bavilo. Vždyť to je už dobrých devět let, kdy jsem to četla poprvé. Bohužel teď na Veroniku pohlížím s rezervou a odstupem, už mi její odvaha či zbabělost vzdát se drahocenného života nepřipadá tak fascinující. Ale i tak základní myšlenka o tom, že když se člověk dostane pod tlaku a do presu, chce o život bojovat sebevíc, zůstává. Člověk je vůbec zvláštní tvor a kolikrát se chová úplně stupidně. Ale takoví zkrátka jsme.
Zajímavé na této knize je, že se autor nevěnuje jen Veronice, ale i jiným lidským osudům. Je zvláštní, že jsem se na to vůbec nepamatovala a myslela si, že to vše bylo jen a pouze o ní, ale ne. Člověk si tu přečte o několika pacientech, kteří měli každý jinak pohnutý osud. Někteří zůstávají proto, že se jednoduše chtějí stranit ostatních a jiní zase proto, že je tam, za zdí sanatoria, vlastně nikdo a nic nečeká. Je to v podstatě hrozně smutná kniha, ale určitě se tam dá najít i pár hezkých podnětů zaměřených na lidskou morálku a davovou schopnost sdílet společný názor, byť špatný.
Daleko více jsem si tentokrát ovšem všímala narážek na trošku naivní vnímání světa a života. Poprvé mi to vůbec nepřipadalo, ale i tady se hodně autor zaobírá vírou v ostatní, v sebe a vůbec vírou v to něco. Není to ovšem přehnané, vybráno je to celkem vkusně, i když pasáž o překrucování právních zákonů a pouček ve prospěch Boha a škodu lidstva, to mě i přes svou krátkost docela nudilo. Jinak se kniha čte dobře, přeskakování z osoby na osobu je plynulé, neagresivní a text je velice snadné vnímat. Je to kousek, který nepotřebuje náročného čtenáře a z knih od Coelha je rozhodně jedna z mála, které za něco opravdu stojí a mají v sobě literární sílu a jistou kvalitu.
Veronika. . ., čekala jsem od této knihy více. První polovina knihy mi přišla velmi nudná. Nabývala jsem občas z této pasáže pocit, že pokud člověk neprojde psychiatrickou léčebnou, tak nemůže vést šťastný a plnohodnotný život.
pre mňa osobne je pán Coelho len šikovný manipulátor ľudských myslí a žiadny majster pera a nenachádzam na jeho knihách nič umeleckého (a to som mu dala šancu už 3x)...a túto knihu považujem za jednu obyčajnú priemernú knihu....to, že sa v knihe nachádzajú "pekné myšlienky" z nej nerobí automaticky literárny skvost.
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno psychiatrické léčebny brazilská literatura Slovinsko inzulin astrální projekce
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Myslím, že celkem optimistický konec. Pro mě ještě lepší, protože jsem neměla nejmenší tušení, že by to mohlo skončit jinak, než smrtí.. Je třeba života si vážit, nikdy nevíte, co přijde.. Ne si stěžovat na rutinu, nudu.. Nebo se z toho zblázníte. :))