451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501978/bmid_451-stupnu-fahrenheita-3D9-501978.png
4
3731
3731
Nejslavnější dílo klasika science-fiction v novém překladu 451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky… Román vychází v nově revidovaném překladu s úvodním slovem Raye Bradburyho. Kniha je doplněna původním doslovem Josefa Škvoreckého k prvnímu českému vydání a esejem Františka Novotného k současnému aktualizovanému vydání.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , Kniha ZlínOriginální název:
Fahrenheit 451 , 1953
více info...
Přidat komentář
Naprosto fascinující román, který jako by byl psán dnes. Člověku je opravdu úzko, když si uvědomí, jak blízko jsme ve skutečnosti k této fikci z roku 1953 - nestala se kniha již z větší části realitou ??? Knihu beru jako memento - měli bychom se opravdu více zamýšlet nad tím, co a proč se okolo nás děje, komu ve skutečnosti co slouží a jaké to bude mít následky pro lidstvo, kterému je pomalu, ale jistě vymýván mozek, což naprostá většina s vděčností přijímá ...
Poslouchal jsem jako audioknihu. Ta je perfektní! Doporučuji! Tempo, napětí a atmosféru audiokniha opravdu podtrhla.
Kniha je čtivá, napětí husté, myšlenka obrovská! Na tak velký potenciál mi se mi zdálo, že je kniha příliš krátká! Mnoho pasáží by si zasloužilo víc pozornosti - obzvlášť závěrečná kapitola byla strašně rychlá. Tady mohl být příběh klidně teprve v polovině.
Na druhou stranu - to hlavní bylo řečeno. Možná není třeba mluvit déle...
Je to poměrně krátký, ale myšlenkově hutný román. Jeho tempo je zběsilé asi tak jako tempo proudu bezobsažných informací v konzumní společnost, kterou zobrazuje. Podle mě nejde ani tak o knihy, ale o to, že knihy jsou jedním z prostředků, které motivují lidi přemýšlet, vytvářet si vlastní názory a vidět svět z jiných úhlů. Při čtení knih se člověk na tom, co čte, aktivně podílí a z interakce knihy a jejího čtenáře vzniká nová hodnota. To v románu kontrastuje s pasivním přijímáním množství líbivých obrazů a informací bez reálného obsahu, a bez toho, že by lidé měli čas o viděném a slyšeném přemýšlet, neustále si zaměstnávají mozky přílivem informací, které nemají čas vyhodnotit. Koncept štěstí je omezen na pohodlný život, s tím, že není vytvořen žádný prostor uvědomit si, že něco chybí. A plně souhlasím s tím, že tohle se dělo a děje ve společnosti samovolně, zvlášť v kombinaci s tím, jak snadné je informace přenášet.
Prostě kniha opravdu stojí za přečtení a také za následné zamyšlení nad tím, jak přistupujeme ke svým životům a komu tím vytváříme prostor na cestě k moci.
Hodne desive, hlavne pro nas knihomoly :-)Uzasna atmosfera, pri ktere se vsak nezahrejete u ohynku, spise vam bude behat mraz po zadech. Naposledy jsem presne stejny pocit mela u knihy 1984 . Urcite jsem knihu necetla naposledy. Velke doporuceni !
Fantastické. Nadčasové čtení, stále aktuální. Jestli to bylo sci-fi před 70 lety, dnes už to takové sci-fi není, vidím to jako vážné varování. Opravdu mi běhal mráz po zádech při představě takového konzumního života. Velké televizní stěny, kde vysílají jen seriály s milými rodinkami, reklamní masáže, vlastní názory už žádné - stačí, když si představím, kolik lidí už dnes tráví každý večer a každou volnou chvilku u televize. 451 stupňů F. je naprosto strhující a mrazivý román, při jehož čtení budou všem milovníkům knih vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Nezapomenutelné čtení, ke kterému se ještě vrátím.
Určitě bych tuto knihu nezařazovala do lehčích žánrů, ale jako knihu, která chce čas. Stránky se nedají jen tak pročítat a je třeba pomalého čtení s rozmyslem. Za sebe musím uznat briliantní nadčasovost a moho podnětů pro přemýšlení nad součastnou situací jak z hlediska vztahů, myšlenek a práce každého z nás a celosvětových inovací. Knihu bych doporučila každému, aby si uvědomili co považují v životě za důležité a jestli jsou ve svojí nynější situaci šťastní.
Téma knihy je velice zajímavé a hezky zpracované, avšak kniha není pro mě psána poutavě a tak jsem se do její četby musela nutit. Knížku jsem přečetla cca za měsíc, s tím, že jinak jsem schopná pro mě poutavě napsanou knihu o více jak 400 stranách přečíst za 2 dny (např.).
Nadčasová. To rozhodně je. A v mnoha směrech mě dostala.
Kniha psaná v 53, a je až neuvěřitelné, jak to odpovídá této době. Až jsem z toho měla párkrát mrazení. "Nad atomovou válkou vyhráváme už od roku 2022..", musličky v uších, telestěny.. je až šílené, jak tato povídka gradovala.
Montag si žije život požárníka, ne hasiče, ale požárníka.. živí se tím, že když někdo udá někoho, kdo vlastní knihy, kterých je přes milion zakázaných, oni přijedou a knihy spálí. I s barákem. Někdy i s člověkem.. je to hnus. Je to šílený. A já rozhodně nechci zažít takovou budoucnost. Bože, shořela bych taky jak papír..
Úplně mě sžírala bezmoc, když jsem četla o Ohaři. Sžíral mě soucit, když knihy hořely. Sžíral mě strach, kam až to kdy může dojít.
Snad se toho nedožiju.
Čtení doporučuju, bylo to fantastické.
Nad hlúposťou ešte nikto nezvíťazil, v boji proti nej však nikdy nesmieme ustať, pretože až zmizne zo sveta posledná kniha, bude to tá najsmutnejšia a najdesivejšia doba, ktorej sa dúfam nedožijem.
Je těžké hodnotit knihu, na kterou máte rozporuplný názor. Rozhodně se nerozhoduji nad tím, jestli byla kniha dobrá nebo špatná, ale nad tím jaký pocit to ve mě zanechalo. Jeden z nich je nadšení z toho, jak je kniha nadčasová a ten druhý pocit je znepokojení, jak moc kniha svými myšlenkami sedí i na současnou společnost (nepočítám pandemii koronaviru). Jinak se se spoustou myšlenek ztotožňuji. :)
Je až neuvěřitelné, jak je 451 stupňů Fahrenheita nadčasové a varující, kam až to může se společností a kulturou vůbec dojít. Jak píše v doslovu i pan Novotný, i když autor netušil, jak moc se technologie dostanou do našich životů a jak moc pro nás budou běžnou a každodenní záležitostí, moc dobře si uvědomuje, že všeho moc škodí. Jeho neúmyslná metafora nacistické společnosti a jejích praktik je až předvídající, když si uvědomíme, že komunismus nezažil a některé stalinské postupy poznal jen z knih.
Knihu beru jako varování a zároveň uvědomění si svobody, kterou naštěstí pořád ještě máme.
Za mě nesmírně čtivé a strhující. Zajímavé. Avšak nemohu si pomoci, dílo musím neustále srovnávat s geniálním 1984, které na mě působilo o něco promyšleněji a tak nějak uceleněji. Ale přesto... Velice silné 4*.
Tato asi 50 let stará kniha se mi jeví neuvěřitelně aktuální. Lidé, jejichž uvažování je tolik pokřiveno hyperrealitou, kterou jim předkládají "telestěny" jako univerzální symbol mediálních technologií schopných ovlivňovat masy jsou dnes opravdu zneklidňující představa. Zvláště proto, že se jim podobáme čím dál více.
Bradbury v tomto románu umně vyjádřil fakt, který se vztahuje na všechny totalitní systémy, a to fakt, že pro tyto formy vlády je největší hrozbou informovanost lidu. Lid, který chápe, se bouří. V Bradburyho knize řeší vláda tento problém tím, že knihy jako zdroj ohrožujících vědomostí a myšlenek postaví mimo zákon a nařídí jejich likvidaci, zatímco lidem zprostředkovává prostou zábavu jako rozptýlení od přemýšlení. Právě zde je to náléhavé poselství knihy, která je zároveň oslavou knih, a sice že pod tlakem čím dál hlučnějších, absurdnějších, barevnějších mediálních bouří, které se na nás řítí ze všech stran, nesmíme rezignovat na tvoření vlastních názorů a hodnot, na zdravý rozum.
Trochu jiné sci-fi, konečně jsem se k Bradburymu dostala. Je to při vší bezvýchodnosti docela nadějné. Vždyť jde o budoucnost knih a ta nemůže být beznadějná.
„Hlavní je klid, Montagu. Pořádej pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to, že se naučí zpaměti slova populárního šlágru, nebo hlavní města států USA, nebo kolik tun sklidili loni v Iowě. Napěchuj do nich údaje, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika ‚fakty‘, až se budou cítit přecpaní, ale budou mít dojem, že doslova srší informacemi. Potom se jim bude zdát, že myslí, budou mít pocit pohybu, aniž se pohnou. A budou spokojení, protože fakta tohoto druhu se nemění.“
Poprvé jsem 451 stupňů Fahrenheita četla jako dítě. Podruhé teď. A jsem skoro v šoku z toho, jak je tahle knížka s věkem (mým i světa) lepší a lepší.
Román jsem četl již před mnoha lety, ale stále jej vnímám jako knihu, která ke mně promlouvá se stejnou naléhavostí.
I když u Bradburyho preferuji spíše jeho povídkovou tvorbu, 451 stupňů Fahrenheita považuji vedle Marťanské kroniky za jeho top dílo.
Psáno s odstupem několika let po přečtení. Dodnes je ve mně úžas nad jasnozřivostí, s jakou autor prohlédl, k jakým koncům vede pop kultura. Děsivé je i to, že ne totalitní vláda, ale lidé sami rozhodli o tom, že knihy mají být zakázány. Román není literárně zcela zvládnutý, fabule je slabá, ale základní myšlenka je děsivě geniální.
Super kniha, od začátku do konce jsem to četla jedním dechem, skvělé je zde ukázáno jak lidé uvěří někomu kdo jim dá pozitivní zprávy a jakože se nic neděje a přitom může jít svět do kopru
Taková kratší verze 1984, jen se asi nebezpečněji blíží realitě...
Skvělý nápad, krásně napsané, knihu jsem zhltla během dvou večerů. Trochu mě ale mrzí, že některé pasáže nebyly rozsáhlejší (například debat s Clarissou mohlo být víc.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno 20. století americká literatura rozhlasové zpracování o knihách
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Co říci ke knize, o které bylo napsáno vše? Snad jen, že je škoda, že kniha není obsáhlejší. Spousta skvělý myšlenek by si zasloužila hlubší a soustředěnější uchopení. Neříkám, že kniha pluje po povrchu, toho jsem dalek. Ale rád bych s knihou i s jejími myšlenkami byl déle.