1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532941/bmid_1984-65dc848497c0c.jpg
5
11723
11723
„Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři. Pokud je toto zaručeno, všechno ostatní už vyplyne samo.“ Ve zbídačelém Londýně na území superstátu Oceánie se v dubnu 1984 úředník Ministerstva pravdy Winston Smith přiměje vzepřít. Už se mu zajídají pěstěná stádnost i technika normopsychu, využívané coby hráz proti občanskému vzdoru. Pochyby začne potají svěřovat deníku i přesto, že každý pohyb v téhle chmurné zemi monitorují telestěny Velkého bratra. Krutovláda jedné Strany navíc s Winstonovým přispěním z dějin cíleně vymazává veškeré vzpomínky na dobu před Revolucí, neboť hodlá pomocí znetvořeného jazyka zvaného neolekt obyvatelstvo opanovat na těle, v duchu i v srdci – ryzí, nezměrnou, totalitní mocí. Zbývá aspoň jiskřička naděje na svobodu? Nicméně i Winstonova láska k Julii a krimistyk s ní představují protestní akt, takže za oběma asi brzy spadne klec. A pak? Pak už jen drtivé vyústění znamenitě propracované antiutopie o nelidském režimu, která téměř tři čtvrtě století vévodí svému literárnímu žánru. Vizionářský román v roce 1984 zfilmoval režisér Michael Radford s Johnem Hurtem v hlavní roli a s hudbou od skupiny Eurythmics. Snímek byl vyhlášen nejlepším britským filmem sezony.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Nineteen Eighty-Four , 1949
Interpreti: David Novotný , Zbyšek Horák
více info...
Přidat komentář
Velká klasika. Pamatuji si, když jsem knihu četl poprvé jako malý (nějakých 10 let po Sametové revoluci) a vůbec jsem nechápal, jak autor v době psaní textu věděl, co se bude (z jeho pohledu) dít o desítky let později v nějakém malém středoevropském normalizačním Československu, jak se budou soudruzi mezi sebou bavit a jak bude fungovat (zdaleka nejen) tajná policie, propaganda a totalitní válčení. Teď už je mi o mnoho let později jasnější, kde a jak informace "našel" a že nejen "komunistická" diktatura funguje v knize popsaným stylem. Vždyť ono i v textu samotném se dohromady plete oligarchie se socialismem a dalšími režimy. A dnes už mě ani nepřekvapí, že země "komunistického bloku" zdaleka nebyly první, které se snažily podobným způsobem ovládnout své obyvatele a upevňovat si moc těmi nejhnusnějšími praktikami.
Při prvním čtení pro mě byl román 1984 jedno z prvních setkání s temnou politickou dystopií. Dnes už je ona knižní a románová temnota překryta četbou reálné historie. Ta je totiž často o mnoho hnusnější – příkladem je ta ze Sovětského svazu (Doba z druhé ruky. Konec rudého člověka) – nebo komunistické Číny (Hovory se spodinou). Přesto pro mě 1984 zůstává důležitou knihou plnou všeho, co by si současná i nadcházející generace měly číst a připomínat si tak, proč stojí za to demokracii chránit. Mj. i před těmi, co "nikdy neodejdou". A pak je 1984 taky unikátní svým jazykem, kde slovo "doublethink" (resp. newspeak) zlidovělo podobně jako Havlovo "ptydepe". V tomto pohledu je dovedení totalitního režimu ad absurdum až geniálním počinem.
-----------------------------------
„To se ví, že jsem vinen!“ vykřikl Parsons a servilně pohlédl na obrazovku. „Snad si nemyslíš, že by Strana zavřela nevinného člověka?“ Jeho žabí obličej se uklidnil a dokonce dostal poněkud svatouškovský výraz. „Ideozločin je příšerná věc, člověče,“ řekl pompézně. „Je zákeřný. Zmocní se tě, ani nevíš jak. Víš jak se zmocnil mně? Ve spánku! Ano, je to tak. A já tak pracoval, snažil se hledět si svýho, vůbec jsem nevěděl, že mám v hlavě něco špatnýho. A potom jsem začal mluvit ze spaní. A víš, co mě slyšeli říkat?“
"Co mám dělat?" jektal. "Co mám dělat, abych neviděl, co mám před očima? Dvě a dvě jsou čtyři."
"Někdy, Winstone, je to pět. A někdy tři. Někdy všechno dohromady. Naráz. Musíš se víc snažit. Vrátit se k zdravému rozumu není snadné."
Pěkně to pan Orwell popsal. Tehdy mu to v místě, kde psal muselo připadat vše průzračně jasné, bezpečné a hlavně daleko. Dnes by asi koukal, jak se to blíží z různých stran v jeho vlastní zemi.
Tuto knihu jsem si zařadila do ČV 2023 - podotýkám, rozhodla jsem se ji plnit poprvé a ani to nebolí :-), a to do tématu Kniha kterou nebudete číst poprvé.
Takže něco k prvnímu čtení: četla jsem ji hodně dávno (to ještě o DK nebylo slechu ani dechu) a bylo to strašně, strašně depresivní...
Když si to představím jako realitu - i když z děje mi zůstaly spíš jen útržky a hlavně pocity - beznaděj a absolutní děs - tak se musím zamyslet: co bych dělala, žít v Oceánii jako Winston Smith? Mělo by smysl pokusit se jako on aspoň o něco málo, ale nakonec, v závěru, být naprosto zlomený a absolutně bezmocný?
No nic. Neudělala bych nic, protože mraveneček proti mašinérii není vůbec ničím! Na to zapomeň, kámo, že porazíš molocha!
Čert mi napískal, abych se k této knize odhodlala znovu přiblížit, když jsem si kdysi slíbila, že už nikdy! Dokonce jsem už začala číst... Naštěstí je kousek níže komentářík od Renike, kde se praví: "už se k tomu vracet nechci a ani nebudu".
Člověk nerozhodný, váhavý, jako jsem já, přemítá: ale, co kdyby... ale jo, stojí to za to... kultovní spisek... skoro 11 000 hodnocení... všichni to četli...
Jo, rozhodla jsem se! Je tolik knih, které si mohu přečíst podruhé, a neupadnu z nich do depresí, smutků a zoufalství. V životě lidském je totiž těchto věcí tolik, že se lopatami dají přehazovat...
Orwelle, pane autore, při vší úctě, vaši knihu podruhé číst nebudu.
Ale když přihlédnu k tomu, jak dlouho a jak hluboko ve mně zůstaly potopeny, zakopány pocity z ní, vím, že nejvyšší hodnocení si 100% zaslouží.
Nadčasové dílo, které by si měl opravdu přečíst každý. Samozřejmě po přečtení počítejte, že vám bude chvilku úzko i vzhledem k současnosti a existujícím represivním systémům typu Čína, Rusko, apod.
"Po celou historickou dobu, možná už od konce mladší doby kamenné, byly na světě tři druhy lidí: Ti nahoře, Ti uprostřed a Ti dole."
Dočteno konečně (asi tak 30 let jsem se k tomu odhodlávala) - čtenářská výzva bod 19. Nevím co dodat - depresivní, děsivý a totalitní. Mám to za sebou, ale už se k tomu vracet nechci a ani nebudu.
Ok, tak tedy stranický správně...skvělá kniha, bez jakýchkoliv dvojsmyslů a nátlaků. Vtipné a pohodové čtení.
(SPOILER)
Velký Bratr vám dá naději, aby vám ji nakonec zase vyrval z rukou…
První části jsem se prokousavala déle, druhou jsem zhtla jako malinu a přeci jen se nechala trochu unést tím, ze by Bratrstvo mohlo fungovat, jen aby mě třetí cast opět postavila do latě a donutila mě Velkého Bratra milovat.
Není už potřeba knihu si přečíst a v lokále kamošům vyprávět jaká je to pecka.
Spíš ji přečíst a opravdu se nad ní zamýšlet, v dnešní době suprtechnologií a smýšlení i na západě, něco podobného není úplně nemožné.
Pecka to jinak samozřejmě je a skvěle napsaná, což určitě v putice zmínit lze.
Ještě k doporučování knihy jako povinné četby, tady bych byl proti.
Kdo z nás v tom dětství dělal rád něco povinně, natož četl, ani k maturitě mi nedonutili. Tohle si musí každý vybrat sám, ze zájmu.
Odposlechnuto v audiozpacování. Winstona četl Jiří Ornest a Boris Rösner byl O´Brianem. Koncert pro ucho, ale jinak se jendá o velmi těžkou a depresivní látku, která člověku nenechá ani špětku naděje. Jak praví citáty na tričkách: "1984 není návod", NE, je to varování. A stále aktuální. Smekám před autorovou genialitou a nadčasovostí.
Geniální a naprosto nadčasová kniha s přesahem do jakékoliv totalitní společnosti. Rozebírat obsah nemá smysl. Knihu prostě musíte číst a věřím, že vás pohltí stejně jako mě. Vřele doporučuji.
(SPOILER)
Rozhodla jsem se vykročit ze své komfortní zóny a přečíst si Orwella a jeho 1984. Je fakt, že mi trvalo skoro rok od tohoto rozhodnutí, než jsem si knihu vůbec koupila. A lituji jen toho, že jsem to neudělala dřív.
Hlavním hrdinou příběhu je Winston Smith žijící ve světě, který je rozdělen na Oceánii, Eurasii a Estasii, které jsou mezi sebou v různém spojenectví stále ve válce. Winston žije v Oceánii a je členem Vnější strany. Všechno řídí a vlastní Strana, pořád je sledován Velkým bratrem. V bytě má obrazovku, která neustále vysílá propagandu a je přes ni sledován každý jeho pohyb a výraz tváře, odposlechnuto každé slovo. Pracuje na Ministerstvu pravdy, kde se "upravuje" minulost, aby odpovídala přítomnosti. Kde se lež stává pravdou, aby se za chvíli stala opět lží. Velký bratr se totiž nikdy nemýlí. Neexistuje svoboda, a to ani svoboda myšlení. Není divu, že se Winston cítí frustrovaný, Straně a propagandě moc nevěří. Jednoho dne mu "kolegyně" z oddělení literatury předá tajně vzkaz a Winston začíná věřit, že se dá bojovat...
"Nějak už vám to selže, něco vás zdolá. Život vás zdolá."
Je pozoruhodné, že Orwell napsal knihu už v roce 1949 a celkem odhadl totalitní režim. I když si myslím, že naši komunisti byli celkem čajíčci oproti Orwellově Straně. Knihu určitě doporučuji přečíst a hned potom můžete kouknout na stejnojmenný film z roku (jak příhodné) 1984. Děj knihy krásně doplní. I když, nečíst knihu, tak asi film úplně nepochopím a neocením.
Kniha mne neoslovila. Smyšlený příběh a ještě negativní. Mám raději příběhy, co se staly. Třeba zajímavá byla kniha od Věry Špitálníkové o KLDR (5 hvězd)...
Mistrovsky podaný obraz totalitní společnosti, kde je jedinec redukován na malé kolečko v soukolí a pokud vybočí svým chováním z řady, tak může být velmi snadno „nahrazen“ jiným „kolečkem“. Román obsahuje celou řadu zajímavých myšlenek, například neustálá změna historie tak, aby to odpovídalo stávající realitě. Oceánie vede válku střídavě s Eurasií a Eastasií a případně s některou z nich uzavírá spojenectví proti zbývají mocnosti. Problém je samozřejmě v tom, že nepřítel byl vykreslován propagandou v nejčernějších barvách a najednou se z něj stane spojenec. Vyřeší se to tím, že veškeré knihy, články, noviny a jakékoliv informační zdroje jsou zničeny a nahrazeny novými, kde je uvedeno, že vždy bojovali po boku stávajícího spojence, tvrdit opak by bylo zločinem. To se samozřejmě v průběhu let několikrát zopakuje a žádný původní (pravdivý) informační zdroj není k dispozici, takže se člověk může spolehnout jen na svou paměť, která je neustále masírovaná všudypřítomnou lživou propagandou.
I přes závažné téma je knížka čtivá a nadčasová, člověku se nechce věřit, že byla napsána již v roce 1949. Rozhodně stojí za přečtení, je to ten typ knížky, ke které se člověk klidně po pár letech vrátí.
Asi nejlepší antiutopistický román, co kdy kdo napsal. Dystopická vize totalitní budoucnosti lidstva, rozděleného na tři neustále vzájemně válčící frakce. Nemožnost uniknout dohledu "Velkého Bratra", nemožnost svobodného myšlení či jednání (ideozločin), ústící nevyhnutelně k tragickému závěru hlavního hrdiny (propagandisty "ministerstva pravdy"). Pochmurná a depresivní vize budoucnosti lidstva a varování před absolutní totalitou (nastolovanou a udržovanou i díky moderním technologiím a jejich zneužití), totální kontrolou života každého občana. Tato vize se objevuje i v dalších autorových dílech (např. Nadechnout se). Nadčasová záležitost.
Jeden z mých nejoblíbenějších románů, ne-li vůbec nejoblíbenější.
Když jsem knihu četl jako náctiletý, hodně se mi líbila. Dnes mi připadala tak negativní, že jsem jí nedočetl. Jinak samozřejmě vize budoucnosti uvedená v knize fantasticky předpověděla jak by mohl vypadat totalitní režimy.
Očekával jsem, že se tam stane více věcí. Ale na druhou stranu jsem očekával opak. Úvahy z knihy mi dost připomínaly dnešní dobu, ale i minulost (někdy trošku děsivé, ale dost reálné a přirozené). Třeba samotná hesla Strany. Myslím si, že ta demokracie asi není až tak špatný nápad. Ale vždy zde bude ten někdo, kdo bude mít moc...
Obvykle čtu naprosto jiný druh literatury, takže jsem byl v očekávání spíše skeptický. Tohle mě ale nadchlo. To, že se ke knize v mysli stále vracíte znamená, že dílo naprosto zasáhlo svůj cíl. Obdivuji, že autor dokázal v roce 1948 předpovědět některé věci a že dokázal dokonale popsat obludnost a hrůznost totalitních systémů. Je zarážející, jak se některé věci v historii opakují. Se spojitostí se současností je to až mrazící. Děkuji, že už patřím mezi zasvěcené a že jsem dílo mohl zažít. Budu se těšit i na Farmu zvířat...snad nebudu anulován :-).
Jak mohl George Orwell takhle dobře předpovídat budoucnost?! Celou knihu jsem si tohle říkala. Kniha byla vydána roku 1949 a on to všechno věděl! Neuvěřitelné!
Tahle klasika je prostě výborná, tak jak všichni říkají. Strašně dobře zpracovává zobrazení toho, jaké to je žít v totalitním režimu. Od každodenního života až po to, jaké to je postavit se režimu.
Navíc v jisté části knihy hodně dobře autor vysvětluje, jak mohou totalitní režimy fungovat! Viděla jsem tolik paralel s dnešními situacemi ve světě! Neuvěřitelný! Pomohlo mi to těm dnešním situacím porozumět.
Tenhle příběh je neskutečně čtivý až návykový! Kdybych měla víc času, vůbec bych se od něj neodtrhla.
Příběh je hodně dobře vystavěn, nutí vás to číst dál a dál. Obsahuje i romantickou linku, což bylo příjemné zpestření a zároveň to čtenáři nabízí pohled do další běžného života v režimu.
Tahle kniha mi zůstane v paměti ještě dlouho, je prostě nezapomenutelná!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Geniální.