Poslední dny

Satirizující divadelní hra popisující tragické vyústění života Alexandra Sergejeviče Puškina. Prostřednictvím režimu nepohodlného romantického básníka se Bulgakov zabývá manipulačními praktikami a intrikami vládnoucího systému, zosobněného nejen tajnou policií. Historické souvislosti ukazuje ve světle zdánlivě soukromé milostné avantýry Puškinovy manželky, čímž vynikají situace, týkající se pravděpodobných okolností básníkovy smrti. Legenda ruské literatury – básník a prozaik Alexandr Sergejevič Puškin je díky Bulgakovově hře představen v podobě, se kterou nebývá příliš často spojován přestože v jeho životě sehrála významnou roli. Puškin byl politicky angažovaným šlechticem, což se také otisklo do osudu tohoto nekonvenčního umělce. Jeho sympatie s děkabristy mu doživotně ztížily společenské postavení a výstřední chování budilo nevoli konvencemi svázaného dvorského prostředí. Bulgakov napsal hru o Puškinově konci v roce svého skonu. V Posledních dnech se soustředil na konflikt, kvůli kterému se Puškin v roce 1837 utkal v souboji s pistolemi s milencem své ženy, a na následky zranění posléze zemřel. Autor, žijící ve stalinské diktatuře, do hry umně vložil konspirační otazník, upozorňující na využití rodinné záležitosti ve prospěch likvidace básníka. Část příběhu se proto odehrává mezi carskými donašeči a špicly. Pozornost je cílena také k bezejmenným zástupcům obyčejného lidu, obdivujících básníka, nejen pro pravdivou a emotivní tvorbu, ale také pro jeho sociální cítění. Bulgakov se ironicky pozastavuje i nad tím, jak nepohodlný může být básník, i když je už mrtvý.... celý text