Proč někteří lidé nečtou? A jak je k četbě přivést?
k binýskovi bych jen dodala: ...hlavně když ji najde. Bohužel je mnoho těch kteří se zájmově nikdy nevyhraní a nezřídka pak otravují život těm, co si tu výplň pro volný čas našli. Z těch co jsem poznala osobně, nejstrašnější skupina jsou "pavlačové drbny"
Mluvím o těch které z nedostatku jiného povyražení neustále s někým klepou, přičemž zjištěné dále šíří, ovšem náležitě jedovatě okořeněné. A když se objeví nějaká opravdová špína, to je teprve voda na jejich mlýn.
Neříkám že chlapi nedrbou. Věřím že dokážou být taky pěkně křivá sebranka, ale za sebe tvrdím že ženské (vůči ženským) jsou horší. S tou šikanou nemůžu říct, naprosto čistě mužský kolektiv jsem nezažila...
Netřeba říkat, že sama jsem vášnivá čtenářka... dlouholetý přítel je nečtenář, nicméně vášnivý sportovec, motorista, lyžař, horolezec... a tak jsem si před časem řekla, že ho ke čtení přivedu skrze jeho oblíbené koníčky, tudíž začal dostávat k Vánocům, narozeninám, jmeninám a jiným příležitostem knihy s biografiemi známých i méně známých sportovců, z historie sportu, horolezectví, motosportu, z oblasti techniky, atd. Vždycky každou takovou knížku přečte jedním dechem (a já ke svému údivu opakovaně zjišťuju, že on přece jen vášnivým čtenářem je, ale musí k tomu mít tu "svoji" správnou literaturu). Pokaždé, když nějakou takovou knížku dočte, řekne mi, že už se těší, až bude mít třeba narozeniny a dostane nějakou další... Má jich v knihovně už pár plných poliček :-)
Tak podle sebe bych řekl, že to záleží natom jak začnete. Když mi ve škole dali číst klasiky, tak pro mě čtení prostě nebyla zábava. Ono když nutíte teenagera (který předtím moc nečet) číst Dostojevskýho tak to u něj chuť ke čtení asi moc neprobudí. Podle mě by ve školách měli začínat s lehkou vtipnout literaturou, třeba Mládí v hajzlu od C.D.Payna, a pak postupně "přidávat"...
Myslím, že částečně je to dané rodinou, pokud rodiče čtou a dětem odmalička ukazují a čtou knížky, děti si potom také postupně začnou vybírat knížky, které je baví. Dost zásadní vliv na to má také škola, kde jsme často nuceni číst něco, co nám vůbec nic neříká. Na střední škole jsme měli češtinářku, která svůj předmět milovala a chtěla tu lásku ke čtení vštípit také nám, a tak nás nikdy nenutila číst určitou konkrétní knihu, ale z každého období jsme si mohli zvolit knihu, která nás nejvíce zaujme. Každopádně si myslím, že kdo nečte a ani se nepokusí nic přečíst, je hodně ochuzen, a to ani nemluvím o tom, jaké mívají někteří lidé problémy s pravopisem...
podle mě je to čistě otázka výchovy. nemyslí tím, aby rodiče nutili děcka do čtení. spíš jde o to, co děti doma vidí - čtou rodiče neb nečtou? a samozřejmě je možné dítě "navnadit" dobře zvolenou knihou jako dárkem - doprovázeným dobrou "propagací" ze strany dárce. určitě je dobře, když si rodiče najdou čas a předškolním dětem předčítají.
moje generace těžko může chápat, jak je možné, že dneska mladí nečtou. Za našich časů nebyl internet a televize měla jenom jeden program, později dva - a navíc byla přecpaná bolševickým blábolem. Takže spousta děcek v patnácti letech měla načteno víc, než dneska průměrný člověk přečte do padesáti. Nicméně neschopnost vnímat literaturu znamená významné ochuzení. A nejde jenom o "vzdělanost" v literatuře. Čtení pomáhá člověku tříbit vyjadřovací schopnost. Což má vliv na schopnost nejenom přesně formulovat myšlenky, ale také si je "utřídit" dřív, než je člověk vypustí do světa. Dneska už skoro nikdo neumí kloudně promluvit. Televizní moderátoři przní jazyk neskutečným způsobem a už vůbec nemá cenu mluvit o tom, jak se vyjadřuje všelijaká ta "celebritní" verbež, od politiků až po tzv. baviče. Zachraňuje to pár kultivovaných jedinců - Marek Eben, Zdeněk Svěrák... fakt jich není moc.
Jak napsal woodward ve svém příspěvku, je to tak. Z dětství si pamatuju dva černobílé programy v televizi, Rozmarýnek a čertíka Bertíka, doma jsme měli jeden mono magič, rádio a když táta přinesl malý kufříkový gramofón s jedním reproduktorem, hleděl jsem na ten přístroj jako na zázrak. Méli jsme i nějaké hranaté, gramofónové desky, něco jako pohlednice, vždy s jednou písní. Bylo na nich z druhé strany napsáno: "Možno přehrát 200x". A tak si děti více hrály venku a bylo více času na čtení.
Dnes, když mají po kapsách ve svých přístrojích aplikace třeba na to, nepohybuje-li se v tramvaji revizor, na uších půl dne sluchátka a v televizi vidí věci, které jsme si my dokázali jen těžko představit, zaprášené knihy na poličkách mají daleko těžší práci mladé lidi zaujmout. Mají plno jiných možností jak trávit volný čas, které dříve nebyly. Vymýšlet příběhy a témata, co by vprostřed toho všeho prostřednictvím knih dokázali adolescenti vnímat, sedět u toho a jen obracet listy, je stále složitější. Puberťák vám dokonale vyjmenuje rozdíl mezi telefony Samsung Galaxy S5 a Samsung S5611 a na otázku, kdo byl prvním prezidentem České republiky odpoví Masaryk.
Dnes mi syn ukazoval novou aplikaci v tabletu na plašení komárů. Že když ho bude v noci otravovat komár, pustí si aplikaci, tablet začne vydávat zvuk lidským uchem neslyšitelný a komáři odletí. Čím dál častěji poslední dobou odcházím do lesů. Přestávám mít na to sil.
Text příspěvku byl upraven 16.10.15 v 22:39
Nemyslím, že by genetika měla nějaký podstatný vliv na to, zda člověk čte nebo nečte. Jedině, že by ho chyby v genech nějak zdravotně poškodily (znesnadnily nebo znemožnily čtení).
Prostředí má určitě vliv, ale ani to zřejmě není rozhodující.
Myslím, že jde o to, že každý člověk postupně získá či propadne nějakým zálibám, zájmům. A pokud ty zájmy najde v knihách, tak takové knihy čte. Pokud je najde jinde (film, sport, umění), tak se věnuje jiných činnostem. Nejchudší jsou ti, co se nevěnují ničemu.
Dobře to popsala Hanina - její přítel běžně nečte, ale knihy o jeho zájmech ano.
Mám podobnou zkušenost. Ač jsem velký čtenář a syn mě od malička viděl s knihou v ruce - tak sám nečte. Zkoušel jsem mu v minulosti kupovat různé kvalitní beletristické knihy pro děti, ale když ho nechytnul ani Harry Potter, tak jsem to vzdal. Jediné, co ho trochu zajímalo, byly encyklopedie.
Dnes je dospělý, stále nečte beletrii - ale čte vědecké časopisy či knihy a hlavně odborné články na internetu. To, co nebaví číst mě, jeho baví. Našel svůj druh zábavy.
Naproti tomu dceru chytlo čtení podobně jako mě. Hltá jednu knihu (beletrie) za druhou.
Dcera má dnes mnohem větší všeobecný rozhled než syn. Syn zase více rozumí určitým specifickým oborům, kterým se věnuje. Každé dítě se prostě vyvinulo nějak jinak. A je to tak asi správně.
Asi proto, že je to nebaví. Já si myslím, že to není tragédie, když lidé nečtou. Můj švagr má pár knih o motorismu a čte jen motoristické časopisy a přitom má velký přehled o historii, je abstinent a má dobré vyjadřovací schopnosti.
U nás doma četli všichni a četl i můj tehdejší největší kamarád ze základky a přitom to byl takovej ten třídní rebel. A z knížky pod stromečkem jsem měl vždycky radost.
Čtení knih je záliba a každý člověk má svůj žebříček hodnot. U mě je literatura za hudbou a před filmem.
Až dopíšu tenhle příspěvek, tak se pustím do čtení.
binysek: Když si představím, že budu zas v létě spát někde venku, v lese nebo třeba u vody, kde jsou komárů hejna a kdosi vytáhne aplikaci na tabletu proti nim, asi by mě to pobavilo. Vždycky jsme byli poštípaní od různého hmyzu a světe div se - přežili jsme. Ale bez chytrých aplikací na cokoliv, jak nám dnes ze všech stran tvrdí, se prý neobejdeme.
Ale o tom jsem Vám psát nechtěl. Vaše reakce o tom psovi mě totiž dnes ráno přivedla k zamyšlení. Co když ona aplikace vydávající zvuky proti komárům opravdu vadí ostatním zvířatům? Máme doma křečka, chceme zakrslého králíka.. I vydal jsem se takhle z rána do pokoje za synem, jako chápající otec posadil se vedle něj na pelest a moudře pravil: "Člověče, jsem tak nad tou aplikací proti komárům v tom tvém tabletu večer přemýšlel, co když to bude vadit i jiným zvířatům, například pejskům?" Jeho odpověď byla pro mě zdrcující: "Vůbec tomu nerozumíš tati, když se podíváš do menu, zjistíš, že se to dá nastavit zvlášť, to znamená jednotlivě proti komárům, psům, vosám a pavoukům." Podíval se na mě jako na blba, já odešel z pokoje a šel se dívat z okna.. Často tam vídávám stromy..
Text příspěvku byl upraven 17.10.15 v 13:35
účelem té aplikace má být odpuzení dotyčného živočišného druhu. ječením se rodiče spíš přilákají - i když jsou třeba naštvaný.
Veď to nemusí byť jačanie, čo tak detské hlasivky vydávajúce zvuk: „Ty tomu vôbec nerozumieš...“
Teda ale čo môže mať niekto proti pavúkom?
Já nevím, pokud binýsek se synem nebydlej v Zapovězeném lese, tak bych to neviděl tak černě.
Může to být vrozené, rodiče četli rádi a taky četli nám všem, když jsme byli malí, také kupovali knihy, a přesto z rodiny čtu jenom já a bráchové nikoliv. Jeden ze sourozenců by možná bral audioknihy, rád poslouchá rádio, mluvené pořady, takže tento způsob by mu svědčil. Takže, důvod nebude v tom, jestli rodiče čtou dětem nebo nečtou (i když čtení pohádek neuškodí, si myslím, a taky záleží na způsobu, jakým se čtou, jestli je to suchopárné čtení, nebo se do toho vkládá trocha emocí.)
Ještě k příspěvku woodvarda - generace, která nezažila počítačové možnosti dnešní doby, se možná podivuje nad tím, jak jsou děti chycené do počítačových pastí zábavy. Sama pamatuji dobu, kdy jsme praštili se školními aktovkami, popadli nějaký ten rohlík a letěli ven a svět byl plný her. A bylo fakt dobře, na tu dobu mám pěkné vzpomínky.
Ale bylo by to tak, kdybychom ty počítače měli už tenkrát? Neseděli bychom u těch počítačů stejně jako dnešní děti? Obávám se, že bychom nebyli jiní.
A přesto, nebo i proto, jsem ráda, že ty možnosti nebyly a díky tomu jsme měli víc času i chuti do čtení.
Naias: Odula to rozsekala. Předchozí komentáře nemají chybu!
Text příspěvku byl upraven 17.10.15 v 20:27
V naší rodině čtou všichni, takže, aniž mne k tomu někdo nutil, jsem jaksi taky začala číst. A vím i přesně, jak se to stalo. Tatínek mi četl Zahradu od Jiřího Trnky a v určitém stadiu přestal a řekl mi, že teď už to musím zvládnout sama. Tak jsem začala a knihám naprosto propadla.
Jenže ono to není vždycky tak jednoduché a nemusí to u každého vyjít. Moje nejlepší kamarádka má tři děti. U těch dvou starších jsem se snažila ze všech sil a výsledek byl nulový. U té nejmladší jsem se nesnažila vůbec, protože jsem to považovala za ztrátu času a ona mi dnes plundruje knihovnu. Tak nevím....
Neznášam komáre. Jeden komár ma skôr udrží v bdelosti ako zlé svedomie.
Anna Shirley
Nejšťastnější jsou stejně děti, za kterýma rodiče přijdou, i když nekřičí.
Kdybych se měl ale vrátit od pavouků či komárů zpět ke čtení, zajímavá je myšlenka, kterou výše napsal Richie 1, že "nejchudší jsou ti, co se nevěnují ničemu". Myšlenka s těmi aplikacemi mě napadla z toho důvodu (teengeři používají výraz "apky", to se třesu, jen ho slyším), že brzy budeme mít aplikace téměř na vše. Možná taky zavaleni jimi zapomeneme na svůj vlastní úsudek a když se na nás z mobilu ozve "otočte se", zjistíme, že jedeme po dálnici v protisměru jako nedávno ta Slovenka na dálničním uzlu u Welsu.
Text příspěvku byl upraven 17.10.15 v 22:57
Zakázaný les, Odula a Anna Shirley, to všetko je z kníh. Nečitatelia by takto nemohli žartovať, to je ďalšia vec, o ktorú sú ochudobnení.
Ono to nebude až tak zlé. Je fakt že kultura jazyka upadá, ale všelijakých kulturních poklesů už historie přinesla spoustu, však ono se to zase nějak vystříbří. docela určitě to bude jinak, než jak to pamatujou staříci jako já, ale dřív nebo později to přebujelé okouzlení počítači odezní. přijde jiná móda a počítače, mobily a podobné hračky budou nadále sloužit jako nudné nástroje, jako je motyka nebo žehlička.
Rozdat dětem místo tabletů motyčky! To je výborný nápad, díky woodwarde za inspiraci.
U nás na základní škole zrušili papírové, žákovské knížky. Známky se dávají už jen po síti, známkuje se od 1 do 5 a každá známka ještě zvlášť od 1 do 10. Šílenství. Takže třeba trojka s osmičkou má větší váhu než jednička s šestkou. Děcka ve třídě tomu neví hlavu ani patu. Jen jedna holka ze třídy nemá doma počítač, tak má nadále papírovou žákovskou. A teď se jí můžou ostatní ze třídy smát, to je ta, co její rodiče nemají ani na počítač. Pak se někde dočteme, že dětem rozdávají tablety už v mateřských školkách, místo, aby jim ukázali, že to jde i bez nich. Správně, rozdat motyčky, ale nejsem si jistý, jestli by děti věděly co s nimi. Nanejvýš by se s nimi třískaly do hlav, protože tak to viděly ve filmu.
Text příspěvku byl upraven 18.10.15 v 12:33
Vložit příspěvek