Proč čteme
Není tu měřítko, jen jsem čekala, že někdo okomentuje to, že i žena tak mimořádná jako paní Jarcovjáková uznává roli čtení pro svou nejen fotografickou činnost.
Co jsem chtěla předat, je "před paywallem".
Na reklamě pro MacIntosh mě zaujalo pouze to, že kladivem mrskne lepá blonďatá děva, a ne nějaký nabušený těžký atlet, resp. kulturista!
:-)
Text příspěvku byl upraven 23.08.19 v 14:28
Debata se rozjela, takže se klidně můžu svěřit, proč čtu. Zapadne to, takže nemusím mít strachy, že se to někomu nebude líbit...
Čtení je dobrá věc. Nemám ráda vodu a sluníčko. Jsem člověk, kterej se vrátil z Chorvatska a nikdo mu nevěřil, že tam byl. Prostě jsem zůstala bílá. Teď starší, fajn stará, mi vadí delší pobyt na sluníčku. Jak teda ochcat svět a svoje tělo? Jo, lehnout si k vodě s knihou a zažrat se do textu. Mám výmluvu, proč do ní nemusím a když se začtu, tak se občas trochu opálím. Před a po skoro nerozeznatelne, ale zadek, kde byly plavky, ví svoje. Ovšem, jak opálit předek a přitom číst, jsem ještě nevymyslela :(
A co je lepší, než si v zimě udělat čaj, sednout do křesla, číst si koukat jak venku sněží (teď spíš prší, ale jste v obrazu!)? Hotová fotka na instagram! Protože lidí s knihou je tam hodně. Lidí s knihou, co jí zároveň čtou, je tam méně. Bořte hranice zaprděných neználků! :P
Slyšela jsem i něco o zábavě, slovní zásobě, vzdělávání a tak. Ale praktikovat od dětství. Asi nestačí v třiceti přečíst jednu knihu a hlásit se na druhý pokud na vysokou. Nějakou lingvistickou fakultu nejlépe. Takhle to asi nefunguje. Škoda :(
Čtení spojuje lidi, kteří čtou. Dobré. Ale občas ta čtecí část má tendence, dělat se lepšími před těmi, kteří nečtou. Častým názorem tedy je, že čtenáři by logicky měli být lepší lidé. Jo, jo, a co dělat ve vězení poté, co jste zabili dvacet lidí? Číst si. Jste lepší člověk než nečtenář! Ne, tak to asi taky nefunguje :(
Záleží na tom, co čtete? A v jaké společnosti se potom pohybujete? Co když oni nečtou? Nebo čtou, ale něco jiného? Ajajaj! Hele, se mnou si nepokecáte o ruských velikánech. Jsem o to menší čtenář? Někdo by si mohl myslet, že jsem. Já si zase s ním zpátky nepokecám o poslední detektivce, kterou jsem četla nebo jak ta metafora a lyrika příběhu byla skvělá, přestože to byl komiks (v tomhle případě jak byly super ty "obrázečky").
Nikdy neshazuji žánr jako takový. Pouze občas nechápu autory. Kde vzali soudnost. Ale zároveň obdivuji, že sebou strhli tolik lidí, co jim to žerou!
Myslím, že to celé proč čteme je až moc komplikované. Já moc nečetla. Začala jsem někdy v pubertě, protože tejden s nemocí v posteli je dlouhej. Chce mi osud říct, že kdybych tehdy nezmokla, tak bych třeba začala číst později? Nebo vůbec? Od té doby jsem nikdy "lehavku" neměla. Kdybych ze začátku moc dlouho narážela na autory, kteří mě nebaví, odradilo by mě to, a já tohle dnes nepsala? Komplikované, moc komplikované... :(
Já se naučila číst ze závisti, že moje starší sestra a naše společná kamarádka MŮŽOU jít do školy, a já ne. A když už jsem se něco naučila, tak to přeci nenechám ladem, ne. Stejná metoda: plavání, programování a málem i řízení auta.
Magor, co byste čekali jiného...
:-)
A pro Lenku.Vílku mám samozřejmě řešení: Čtěte si na nuda pláži. Já tam ... s ohledem na estetické cítětí naturistů ..., nikdy nebyla, takže fakt nevím, zda se to tam smí!
JáJejí: ok, ale ani tím nevyřešíme přední část :(
Když držím v ruce, buď to stíní nebo hned bolí ruce :(
Lenko.Vílko, tak se inspirujte jiným aktuálním diskusním vláknem a v případě, že si budete chít opálit i ňadra a Venušin pahorek, předejte knihu naturistovi vlevo od vás a požádejte ho, ať vám čte NAHLAS!
Myslím, že žádný svobodomyslník a svobodotělník takovou prosbu neodmítne!
:-)
JáJejí: na to existuje jediná odpověď. Když jedná žena neví, dejte k sobě dvě a už vědět budou :D ;)
Jasně...nebudou vědět dvě...to mě napadlo jako první, ale někdo by se mohl cítit dotčen. A hlavně to ne! To nechceme...
Opalování předku a čtení: přeci audio kniha :). Při ní se dá všelijak vyšpulit, natočit a otočit - klidně po každé kapitole jinak.
A abych tedy byla v rámci tématu: čtu proč? Protože když jsem s tím začala, bylo to lepší, než chodit mezi lidi. Pak mi poměr knih, které chci přečíst a poměr lidí, které chci poznat, začal silně kolísat směrem ke knihám, tak jsem u toho zůstala a živých lidí znám opravdu málo. Zato knižních hrdinů jsou celé světy.
Text příspěvku byl upraven 27.07.21 v 17:29
Janadvorackova přesně jste to popsala. Podobně to vidím. Proto mám kolem sebe nejbližší přátele a na ostatní mě stačí knižní postavy, případně čtenáři z našich setkáních v Brně. Pěkný klidný večer.
nemám nič proti hrdinom z mäsa a kostí. Celkom rada sa zoznamujem s neznámymi ľuďmi - s nastupujúcou sklerózou ich asi bude čím ďalej tým viac. Ale je pravda, že priateľa nemôžete uprostred debaty zaklapnúť a strčiť pod posteľ.
Když je někdo radikální, nemusí mít ve všem a vždy pravdu, aby byl inspirativní:
https://program.rozhlas.cz/jsme-zahadnejsi-nez-o-sobe-vime-8078687?fbclid=IwAR1rTM-rHPUpZcWX_quL9q8-pvEEvZk55S-fs5Q7PEUObKcpWjiOJAGzNww
Zařadila jsem tento rozhovor do tohoto vlákna, protože pan Vachek se zmiňuje o tom, že je potřeba se "znovu naučit číst a psát".
Text příspěvku byl upraven 24.09.19 v 13:41
Jak, proč a co čte profesionál:
http://vltava.rozhlas.cz/ze-sve-knihovny-vybira-literarni-historik-pavel-janousek-8098870?player=on#player
Zajímavá je hlavně závěrečná část o generační pomíjivosti v tom čase "geniálních" autorů a jejich děl, bez kterých by se zastavil svět. Známá to věc, je dobré si ji připomínat s vědomím, že do Říma nemusí vést všechny cesty. Taky by to byla nuda, že?
Na Stromu pohádek z celého světa (I-II) jsem vyrůstal také . Syna už nezaujal.
Knižní pól je dobrým zdrojem knižních tipů hodnotnější literatury prověřené nejen časem.
Otázkou znepokojivou je, zda ta generační nepřenositelnost některých pro starší zásadních děl není jen další známkou toho, jak upadá schopnost, nebo lépe OCHOTA číst delší text a interpretovat ho.
V generaci našich dědečků a babiček maturanti běžně četli Nietzcheho, Dostojevského, Čechova, dnešní teenageři jsou většinově krmeni žánrem young-adult...
Nešla bych do toho tak zostra. Dřív puboši četli to stejné jako teď. Jenom se tomu neříkalo young adult...
Konkrétně? Co považujete za young-adule dejme tomu devadesátek? V pořadu zmiňovanou Sestru Jáchyma Topola snad ne?!
Text příspěvku byl upraven 03.11.19 v 12:25
Reagovala jsem na tvrzení, že dřív lidi běžně četli Nietzcheho a na jinou literaturu kazící jejich charakter čas neměli. Co si pamatuju na své začátky, tak proti Lanczové i dnešní románky pro mladé (young adult) hadr. Young adult je jako film s R12. Jako bude tam mrtvola, ale krvácí mimo záběr. Myslím, že je dobře, že tohle mladí čtou, protože cesta od young adult sci-fi k sci-fi je potom snazší.
Evidentně je tenhle žánr pro vás hranice nevkusu, ale na tom jde jenom vidět, že o něm nic nevite, proto zatracujete čtenáře plošně. Já jsem zastáncem myšlenky, že k určitým knihám se čtenář musí dopracovat. Jsou knihy, které jsem četla až později, protože ve škole mě to nebavilo a nepochopila jsem je. To až potom...říct plošně, teď je řada na tohle a ne až bude čtenář připravený, vede akorát k znechucení oné knihy. A ne každý potom dá oné knize druhou šanci. Což škoda je. Velká.
Lenko. Vílko, ale vy píšete, že já tvrdím něco úplně jiného, než jsem jnapsala.
Nemá to cenu dál diskutovat.
Jdu ven.
Text příspěvku byl upraven 04.11.19 v 00:27
Připomněla mi vaše debata historku z devadesátých let. Vysokoškolsky vzdělaná dáma se ptala kamarádky knihovnice (mé matky), co má probůh dělat s náctiletým synem, který snad neodmaturuje z češtiny, protože knihu odmítá vzít do ruky a školou i matkou doporučované klasiky nechápe a nesnáší. Jediné, co ho v životě zajímá, je basketbal a motorky. Knihovnice, věkově synovi bližší než jeho znepokojená matka, donesla Pelcovo ...a bude hůř, zapřísahala kamarádku, ať to vůbec neotvírá, jenom předá synovi. Za tři dny byla kniha přečtená, syn byl nadšený a žádal půjčit něco podobného. Další tituly si nepamatuju, ale máma vzpomínala, jak se snažila vymyslet co nejvíc knih s mladými rebely a mladík je četl v rekordním čase, vstoje, při jídle, pořád.
Čechova a Dostojevského čte s radostí naprosté minimum středoškoláků, o nižších stupních nemluvě, těžko se tam s něčím ztotožňuje. Jestli se dřív četl "běžně" Nietzsche, to nevím, ale pokud, tak jen proto, že se z pozice moci (kantorské) vyžadoval, a nematuranti, kterých byla většina, se k takovým knihám stejně nedostali. Četly se ve velkém detektivky, rodokapsy, různě škálovaná romantika (četla jsem nedávno Rudolfa a netvrdila bych, že je výrazně kvalitnější než třeba Lanczová).
Rozdíl je v tom, že v současnosti je větší výběr a nižší nároky, takže i maturant se těžší literatuře může dlouho vyhýbat, pokud chce, tudíž není nucen si zvykat na složitá souvětí, cizí slova a vůbec složitější myšlenky - pak už je věc lenosti, že Dostojevského nikdy nedočte. Nicméně "krmit", jak píše Jájejí, méně zkušené čtenáře jen klasikou je jistá cesta, jak spoustě z nich čtení úplně znechutit.
JáJejí: psala jsem, že je dobře, že je dnešní puberťáci plošně nečtou těžkou literaturu v reakci na váš druhý odstavec. Můj názor, jak ten druhý odstavec vidím já. Něj jsem si přibrala, že tento názor sdílíte (opak jste nenapsala) ani dovysvětlující reakci jak jste na tom tedy vy :(
Tak alespoň, že jsem odpověděla na vaši otázku, ne? Jmenuje se to jinak než dřív a obsah je stejný :)
Víc autorů po mě nechtějte. Sice jsem dost stará na to, abych si to pamatovala, ale zaměřila jsem se rychle jiným směrem...
To jste napsala moc hezky, Ino (Pokud mohu zkrátit nick), přesně tak jsem to myslela. Myslím, že se v tomhle příběhu najde dost lidí :)
Vložit příspěvek