Proč čteme
Čtu protože můžu obohatit sebe a svůj mozek o :
1. Nové informace
2. Peníze - nový nápad, který mi přinese úspěch.
3. Slovní zásobu
4. Zábavu
Čtu většinou proto, abych se poučil a něco dověděl, jak se chovají lidé, společnost. Porovnávám s tím jak bylo vše za mých mladých let. Kromě toho mně zajímá konverzace v různých oborech, význam slov atd. To je potřeba pro současnou komunikaci, jak s lidmi tak i s úřady atd. A zde je dost co je potřeba se dovědět. Třeba jaký odlišným jazykem hovoří pojišťovny v pojistných smlouvách, jaké významy dávají různým slovům, dějům a událostem. Zde obvykle dochází k tomu, že občánek je pojišťovnou ušachovaný, protože pojišťovna komunikuje hotentotsky a občan česky. Zde schází slovník sofisticko- pojišťovnicko-český. Zajímavé je rozpitvávat smlouvy v PDF a hledat klíčová slova. Pokusím se u pojišťovny slovník získat. Pohybuje se někdo v tomto oboru?
Ano, čtu často, nebo spíš neustále. Čtu na internetu vše co mi přijde pod ruku, začínám seznamem, kam jsem si přidal vlastní zdroje, pokračuji pravednes.cz a pravednes.sk, kde jsem si naopak vyfiltroval zdroje, které mne zajímají, atd., atd.
-
Čtu především v posteli a v kolejových dopravních prostředcích, v těch ostatních to nejde, což vám potvrdí každý, který to vyzkoušel.
-
Proč? Abych v klidu usnul, a nepřevaloval se hodinu v noci ve tmě a nepřehrával si dokola všechny aktuální problémy. Abych využil čas trávený pravidelně v dopravních prostředcích stále po stejné trase, kdy zpravidla nemá velkou cenu sledovat dění za oknem.
-
Čtení je pro mne lékem, balzámem na bolístky, potěšením, zdrojem informací, i prostředkem pro výchovu a kultivaci sebe sama.
-
Co číst, abych si čtení zamiloval. To je vysoce individuální.
-
Začnu babičkou, tou se kterou jsme bydleli, dědečka jsem ani jednoho bohužel už nezažil. Babička mi, pokud se pamatuji. hodně vyprávěla o svém mládí, posledních dvaceti letech 19.století. Měla na mne z celé rodiny nejvíce času, a i když už si dnes z jejího vyprávění téměř nic nepamatuji, informace o světě, jaký ještě nedávno byl, zůstaly v mé paměti už na celý život. Asi nejvíce přispěla k formování mé osobnosti. Úlohu prarodičů bychom neměli podceňovat, mohou nám dát pevné základy pro celý náš další život. Jen jako ilustrativní perličku uvádím, že jako dítě zažila příjezd prvního auta do jejich vesnice, a v požehnaném věku přistání člověka na Měsíci. To je úžasné rozpětí technického pokroku, které se asi podařilo osobně prožít jen málokomu.
-
Po ní zřejmě pomalu nastupovala na její místo maminka. Četla mi pravidelně, pravděpodobně hlavně pohádky, dokonce je i psala. Už jsem tady někde myslím psal, že mi četla například z knížek v cizích jazycích, rovnou česky. Konkrétně si pamatuji na pohádky z Oberheudorferu. Miloval jsem to, byly to kouzelné chvilky.
-
Pak už nastoupil tatínek, milovník Marka Twaina a Julese Verna. Dokonce už i v době, kdy jsem uměl číst, tak jednak z lenosti, to nepopírám, ale především pro to společné prožívání a občasný komentář, jsem to tatínkovo čtení měl moc rád. Když to později přestalo, už jsme si nikdy nebyli tak blízcí.
-
Pak už se pomalu začala blížit škola, kde jem se nebetyčně nudil. Nenaučila mne to nejdůležitější - umění učit se. Později přišla povinná četba se seznamy nečitelných knih. Nevím, kdo je sestavoval, asi ten kdo chtěl děcka od čtení odradit. Když jsem šel večer spát vytáhnul jsem si z knihovny někdy až deset knih. Nemohl jsem se rozhodnout kterou. Ještě baterku, a do rána jsem někdy měl přečtenou jednu, někdy dvě, a často rozečtenou i třetí.
-
Kterou knihu doporučit? Těžká otázka. Odpověď by asi vycházela ze současných zájmů oné osoby, jejího věku, rozhledu. Pročetl jsem příspěvky předchozích uživatelů, a nejvíce by se mi z toho všeho pozdával Pan Kaplan, Tři muži, Saturnin a podobně. Pro mladší věk pak asi Dva divoši, a úvodní Ransomovky. Pokud by kniha měla tento úkol skutečně splnit, bylo by nutné onu osobu opravdu dobře znát. Některé z tipů, které zde uvádím, by se totiž v řadě případů mohly také s osobností dotyčné osoby a s jejími zájmy zcela minout.
Text příspěvku byl upraven 30.04.17 v 19:52
Čtou ti, kteří nemají nic jiného na práci. A nedělají dobře. Kdyby šli na procházku udělají pro zdraví víc, než kdyby snědli krabičku prášků. Čtou a sedí, bez pohybu se jim ničí a zadrhávají klouby a pak skuhrají že je bolí všechno možné. Klouby potřebují pohyb, aby se v nich obnovovala vrstvička gelovité hmoty bez které pohyb kloubů, páteře atp. bolí. Při četbě se také neokysličují plíce tak, jako při chůzi atp. Čili kdo sedí a čte ničí si zdraví. Někdo se doráží tím, že čte, kouří a pije kávu. To je sebevrah. Všechno o čem píšu je v knihách, ale tento druh literatury čtenáři čtenáři nečtou. O stresu vyvolaném následkem nevhodné literatury s negativním obsahem pomlčím. Který sofista mně smete? Kolik čtenářů příspěvek přeskočí s povýšeným úšklebkem bez reakce? Odhaduji že hodně. Dokonce všichni. No jo, zase TESTER. Ale jaro je tady. Něco se dá číst i zde www.geocaching.cz a www.geocaching.com zdefran Inspirace k četbě a zajímavým informacím z různých končin naší vlasti i celého světa jsou na každém kroku. Někdy ukrytá a někomu třeba neznámá.
Text příspěvku byl upraven 30.04.17 v 16:55
Tester: že vás to baví !?
Proč jste vlastně na DK? Vy asi nemáte, co dělat. Jděte se projít, je tam docela hezky, jen trochu fouká. A můžete si i číst při chůzi, já to tak občas s kočárkem dělám a je to fajn.
...mně to nedalo ...
Ale čtu a osobně se četbou zdokonaluji a přemýšlím. V noci není na procházku v lese vidět. Výsledky mých tvůrčích úvah sděluji v diskuzi k posouzení.
Já bych si především odpověděla na otázku "Proč by lidi, a to hlavně děti, měli číst". A pro mne osobně hlavní odpovědí zůstává: "Aby měli na vybranou."
Každé nátuře vyhovuje něco jiného, ale připadá mi že většina lidí se už v útlém věku odmítá seznámit s různými variantami a chytá se toho co je nejsnazší, což bohužel nejčastěji bývají hry a televize.
Výmluva kterou slyším z okolí, že "dnes je prostě taková doba" je podle mne úplně lichá. Moje starší dcera nejen čte, ale umí i jiné věci, které jí budou určitě užitečnější než skóre kolik bodů uhrála na mobilu. Ten mimochodem v pokročilém věku devíti let ještě nemá, i když je mezi vrstevníky výjimka. A asi uvádím snesitelné důvody proč ho nemá, protože už jsem loudění "já ho chci taky" dlouho neslyšela. Možná by stačilo být dětem víc oporou v rozumných argumentech a dodat jim sebevědomí na zdravějších základech než je elektronické šidítko.
1) Čtete často?
V podstatě kdybych mohla tak bych četla stále. Čtu ve volných chvílích, někdy i u televize, zatímco zbytek rodiny sleduje film. Když vařím, čtu si v mezičase, zatímco se pokrm připravuje. Čtu na záchodě, za pěkného počasí na terase, v posteli i na gauči, při jízdě dopravními prostředky (kromě auta, to bych se pozvracela :-)). Na rozdíl od svého bratra nečtu jen při chůzi po městě.
2) Proč čtete? (klidně se rozepište. Čím kreativnější, tím lepší :) )
Při čtení se dostanu do "transu" a ocitnu se rázem v jiném světě. Mám knihy, do kterých se ráda vracím, abych se oprostila od své reality, knihy, které beru jako oddych na pročištění hlavy. Ráda si vychutnávám sloh autora, i když se hlavně soustředím na příběh. A pokud mne ten pohltí, velmi citově silně prožívám osudy jeho postav. Díky čtení se mi vytříbila slovní zásoba, některé obraty z knih, které mne zaujaly, zdomácněly v mém slovníku.
3) Kterou knihu by jste člověku doporučil/a, aby si čtení zamiloval?
Těžko říct... záleží na vkusu čtenáře, jeho preferencích, životní zkušenosti, vědomostech... Asi bych doporučovala vždy konkrétnímu člověku podle toho, jaká by měl očekávání.
Myslím, že oddávající kněží by neměli číst Tolkiena, hrozí totiž, že si tím popletou svatební řeč :
Jeden prsten vládne všem, jeden jim všem káže, jeden všechny přivede, do temnoty sváže...
Čtu velmi rád, knížka mě dokáže odreagovat a uvolnit napětí od běžného života. Jsou mým dobrým přítelem a rádcem. Bohužel v tomto období málo čtu, jsem jak se říká v naší společnosti " na hlavu". V špatných depresivních (Bipolární porucha) chvílích nečtu, bohužel se nesoustředím tak poslouchám audio knížky. Ale věřím že jí brzo odeženu a budu opět číst. Sice občas čtu, jen knížky které znám a nemusím udržet tolik pozornosti. Nejspíše je to pro některé nepochopitelné, byl bych rád kdyby jste mě mohli doporučit nějakou audio knížku která Vás v poslední době zaujala třeba do zpráv. Děkuji mnohokrát.
Četba knih je namáhavá a je vhodné když člověk zná něco z prostředí a doby o kterém se v knize pojednává. Nejlépe pokud doby a prostředí prožil. U fantasty je to království divočiny. Mentalita osob v Číně je jiná než u nás a pak tomu máte rozumět. Totéž u knih zahraničních třeba z Honolulu. Představovat si pojmy a děje v knize je těžká, vyčerpávající duševní práce.
....ještě, že jsem nedávno četl knihu Hrdinové z Pacifiku/ je tam to Honolulu/....a kurecpalec dokonale jsem si u četby odpočinul......
Takže to tvoje - těžká, vyčerpávající duševní práce - jsou zase jenom kecy....
Já naopak v knihách ráda poznávám cizí prostředí a hledám na mapě... Tedˇ jsem třeba byla překvapena krásou Kavkazu - Tymiánové dopisy.
A myslím, že to tester myslí s nadsázkou.
Strašně ráda čtu ať už pro odreagování nebo pro odpočinek. Je mi 14 a hledám někoho se stejným zájmem o historickou literaturu a o historii jestli má někdo stejné zájmy a podobný věk ozvěte se prosím
Ještě aby to vypadalo že odrazuji lidi od četby! To ani náhodou. Také bych četl, jen mně vadí, že knihy které chci číst v naší knihovně ani v blízkém okolí nemají. A zase jsme u lokalizační diskriminace čtenářů. Jsem vidlák nahnaný knihovním systémem do pozice negramoty.
Je zřejmé že třeba pražáci atp. jsou vzdělanější, protože k tomu mají podmínky. Znovu opakuji, že totáč byl s bezplatnou meziknihovní službou jednička. Tržní hospodářství občany z nejrůznějších důvodů vytěsňuje ze společnosti na okraj.
Teď se to děje markantně i s dostupnosti lékařské péče.
Já čtu,abych se dále vzdělávala hlavně v astrofyzice jak by jste si odvodili podle knih,které mám ve své knihovně.Taky čtu knihy,které popisují cizí země či pojednávají o historických událostech.Ráda čtu také knihy o útěku z KLDR.A pro odpočinek si přečtu Scien Fiction a nebo divadelní hry od mistra z šestnáctého století.
Proč čteme? Protože musíme. Je to nutkavé uspokojování základní potřeby. ;-)
Dobrý den. Je mi 14 a strašně ráda čtu. Nejvíce historické romány. Pokud má někdo podobné zájmy a věk ozvěte se prosím.
Čtení je mým koníčkem asi od první třídy, kdy jsem nejprve nahlas četla pohádkové knížky mamce, pak papouškovi a nakonec uchvácena Vojtěchem Steklačem a jeho sérií Bořík, Bohoušek &spol.a také krásnými ilustracemi Adolfa Borna jsem si četla již jen sama pro sebe. Budu souhlasit s ostatními čtenáři v tom, že dnešní televize moc filmové zábavy neposkytuje a dle mého názoru lidi ochuzuje o možnost rozvíjet svoji představivost i slovní zásobu. Z toho důvodu čtu, protože mi to přijde jako kvalitně a příjemně strávený volný čas. Ta svoboda moci si vybrat z nepřeberného množství knih, co je na trhu i v knihovnách, a dozvědět se například něco z historie zábavnější formou než kdysi ve škole nebo se nahlas zasmát nějaké humorné povídce, nechat se vtáhnout do děje...anebo si utřídit myšlenky a názory na určité téma a poté moci diskutovat s ostatními. Je to také možnost sdílet po přečtení nějaké knihy názory s druhými...Takže bych to shrnula do jedné věty: svobodná volba vybrat si zdroj informací, tj.pro mě knihu, a obohatit svůj vnitřní svět o nové informace a mít svůj vlastní názor.
TO mistrikova..... dnešní televize moc filmové zábavy neposkytuje a dle mého názoru lidi ochuzuje o možnost rozvíjet svoji představivost i slovní zásobu...OK !!
V TV jsou ale zajímavé seriály, které ukazují DNEŠNÍ lidi a jejich chování v různých životních situacích. Je to např. Ordinace v růžové zahradě, Ulice, Soudkyně Barbara, Aréna atp. Mnohdy je to přitažené za vlasy, ale typické postřehy z dnešní doby mně zajímají. Hodně diváků nad tím ohrnuje nos nějak z principu. Možná proto, že by se tam viděli. A v knihách se dá porovnat kdysi a dnes.
Je velmi individuální věc vkusu hodnocení filmů a seriálů v tv...pro mě Ordinace v růžové zahradě, Soudkyně Barbara, Ulice či Modrý kód jsou pro mě seriály s nulovou přidanou hodnotou. Snaží se ukazovat vyhrocené situace a hraje si na tzv.akční seriál, např.z lékařského prostředí, viz Modrý kód.
Asi jsem až moc velký kritik, protože pracuji ve zdravotnictví, ale aby vrchní sestra hystericky vběhla na operační sál a říkala chirurgům, co mají dělat, to je až moc přitažené za vlasy. Toto by se nemohlo stát. Na hysterii není místo ani při vypjatých situacích. Ani na oddělení ARO se neresuscituje každý den. Ať ukážou dnešní zdravotnictví, jaké je...aktuální témata...vztah lékař- pacient, staří nemocní senioři, bez podpory rodiny, kdy nemocnice supluje sociální péči atd. Pokud mě seriál či film nedonutí přemýšlet nebo nepobaví, nemá pro mě žádnou hodnotu. Zatím se však se tvůrci zabývají jen klišé staré xy let: doktor se sestrou v posteli na službě...no, a proto dávám přednost knihám.
To mistrikova...pro zdravotnici musí být Ordinace děs, tomu je rozumět. Ale já se do nemocnice (zatím) nedostanu a nemám možnost tam jít na exkurzi, tak mně zbývá Ordinace s tím, že vím že je to přehnané. Je to takové DEMO nemocnice....aktuální témata...vztah lékař- pacient, staří nemocní senioři, bez podpory rodiny, kdy nemocnice supluje sociální péči atd. ...tak to je tam hodně zidealizované. Něco vím o LDN. ...Barbara a Aréna jsou také trháky, ale k popisovaným situacím někdy v životě dochází. A diváky to táhne ke sledovanosti. A mezitím půl hodiny reklamy. Ale jen se na to kouká a nemusí se člověk namáhat se čtením. Nedivím se, že po příchodu ze směny ze špitálu atp. člověk raději sahá po knize.
m.j. to tester
Ty seriály, škoda mluvit, naprostá ztráta času. V rodině máme zdravotnický element, a tak jsem před lety asi půl roku nuceně tu a tam vyslechl růžovou zahradu. Stačilo mi to na dlouho.
Dnes se dívám hlavně na Castla a Vraždy na pitevně, zpravidla při jídle, někdy i na pár dalších, a ještě jenom na kousky. Z domácí produkce to byly naposled Četnické humoresky. Ještě, že mám starý, ale dobrý settopbox, na kterém na dvou stránkách vidím těch 22 programů, kde někde něco někdy může být. Filmy většinou jen na doporučení. Dobré staré kolikrát běží v nemožných časech. Bohužel, až na vyjímky jdou pořád tytéž dokola. Reprízy mnohých přešly už od stovek k tisícům! TV sleduji spíše jako kulisu, často bez zvuku, k tomu mám někdy puštěné rádio, zvláště, když se ve světě něco děje. Často vidím některý program i na třikrát, čtyřikrát. Jednou začátek, jednou prostředek, a když mám štěstí dočkám se i konce filmu. Někdy na mne ale vyjdou jen ty začátky a hned třeba čtyřikrát. Pak to přepnu, nebo vypnu, často končím u TV Mňau, opět jako kulisu bez zvuku.
Ty seriály, ty nemají se skutečným životem, ale vůbec nic společného, to je jen opora na kterou je možné navěsit reklamy, které přinesou peníze. Proboha, važte si života je krátký, a na tohle je ho opravdu škoda. To už snad i porno má více smyslu, než ty ... , které Vám na té obrazovce 24 hodin denně cpou do hlavy!
Opravdový smysl má snad jen ZOOM a někdy Kino SVĚT.
Ale knížka, knížka, ta dokáže potěšit.
Text příspěvku byl upraven 03.10.17 v 04:00
To kapr...Ty seriály, ty nemají se skutečným životem, ale vůbec nic společného....že by to bylo jen SCIFI? A na to se přece diváci dívají. Primární poslání televize je vysílání reklam a sem tam se mezi ně něco nereklamního přidá. Výhoda knížek je, že v nich nejsou reklamy.
Vložit příspěvek