Máš jednu větu – fantasy.
Alekis, příběh jako celek je fantasy, nemusíš tedy do každé věty vkládat něco mimozemského.
Alekis, instruktáž máš tedy za sebou, před sebou máš tu už jen tvůrčí možnosti.
Konec provozních debat, dělám tlustou čáru a jedeme dál, močálem černým kolem bílých skal...
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Přestaň řešit můj obličej a radši si hoď tohle přes sebe,“ řekl Šušík, podal mi něco na způsob mexického ponča a opatrně pootevřel dveře na chodbu, „je nejvyšší čas vocuď vypadnout…“
Vymotal jsem se fofrem z chapadel mého kámoše, s odjištěnou laserovkou skočil robinsonádu do chodby - ovšem zahlédl jsem pouze hřívu zrzavé kštice, jak mizela na konci proklatě dlouhé chodby. " No nic " řekl jsem si "ta nám neunikne. Hlavní teď je postarat se o Šušíka".
Text příspěvku byl upraven 01.02.20 v 14:35
„To jsem spadl z kolotoče, mami?“ zablekotal nesouvisle můj parťák, přihlouple se všema svýma očima zahleděl kamsi mimo mne – a byl definitivně v limbu.
Alekis, Šušík je základním kamenem našeho příběhu - a dokonce kladný hrdina, toho nesmíš odrovnat ;-)
__________________
Najednou se ve mně hnulo svědomí - tolikrát mi ten chapadlatej parťák pomohl z bryndy... Na rande se Smrtkou má prostě ještě dost času!
Text příspěvku byl upraven 01.02.20 v 17:40
Hrát si v nejdramatičtějších chvílích na "mrtvýho" byl Šušíkův oblíbený fórek, jenže opakovaný vtip už není vtipem – a tak jsem mu tuhle pravdu důrazně připomněl; pohlédl na mne svým největším okem, provinile se usmál, jako by říkal "Promiň, kámo" – a s heknutím se posadil.
Text příspěvku byl upraven 02.02.20 v 09:13
"Šušňo, koukej hnout chapadlama, startuj ten náš fofrkosmickej hadraplán - frčíme stíhat tu rezatou stíhačku!."
V té chvíli zaplnila místnost oslňující záře a skřípavý hlas připomínající prasknutí rozlomeného suchého rohlíku nás doslova přibil k zemi: "Neztratili jste něco, hoši?"
Ten hlas jsem už někde slyšel... Teď se objevila ve futrech ohromná šišatá kebule - no jasně, můj starej dobrej kámoš Elvis ze čtvrté stíhací interkosmické divize! Konečně se karta obrací!
Text příspěvku byl upraven 02.02.20 v 15:21
Elvis na mě udělal psí kukuč, jako že on nic, on muzikant: „…protože JESTLI jste něco ztratili,“ řekl a ukázal palcem za sebe, „tak se to právě našlo.“
Text příspěvku byl upraven 03.02.20 v 09:57
Právě když jsem si v hlavě začal sumírovat poslední závěť - tedy komu odkáži svou nezařízenou garsonku s moderním šlapacím kolem na výrobu elektřiny -, vylétlo Šušíkovo sedmé chapadlo směrem k Sigurney, která v zapětí ležela přede mnou na svých bezkonkurenčních čtyřkách.
Text příspěvku byl upraven 03.02.20 v 19:17
"A sakra," podivil se Elvis a štítivě vysunul špičky svých bot zpod znehybněné Sigurney, "ještě před chvílí byla za mnou…"
Napětí v pokoji dosáhlo stupně, kdy se začínají shánět kódy k aktivaci raket.
"Elvisi, ty stará vojno, to jsem rád, že ten tvůj kosmickej vehikl ještě lítá!"
Vložit příspěvek