Máš jednu větu – fantasy.
Bohužel, tahle krásná představa probleskla jen v mé mysli a tak jsem ji raději hned vytěsnil z hlavy a houkl na Šušíka: "Jdeš se mnou, nebo tu chceš zůstat a povídat si s těma Feťákovejma useknutejma hlavama?"
Nevím proč jsem se ho na to ptal, a proč jsem pořád trčel v té jeskyni, došlo mi že vlastně vůbec nevím proč tady jsem (a teď nemám na myslí filozofické otázky o smyslu života), jen jsem věděl, že mám před sebou nějaké poslání (záchrana světa, nebo tak něco), ale to bylo vše na co jsem si dokázal vzpomenout.
Text příspěvku byl upraven 28.02.18 v 15:30
Tyhle neustálé záblesky vzpomínek na Werru mě už začínaly unavovat (nejspíš mi Jeskyňáři dali do guláše nějaký houbičky), a tak jsem polkl jedno semínko zapomněnínu, abych tu holku už jednou provždy dostal z hlavy – bylo na čase!
Jenže asi jsem to přehnal, když jsem zapomněl i na to proč vlastně jsem v téhle jeskyní a co je to za nesplnitelný úkol o kterém jsem se zmínil tomu... kdo to vlastně byl?
Z chmurných úvah mě vytrhl parťákův hlas: "Nakonec, proč ne, tady s Feťákem jsme všechno probrali, ten už k tématu určitě nic nemá, jdu s tebou …" – a obří chapadlatec Šušík se klátivě vykolébal z jeskyně.
"Mám jít za ním?", přemítal jsem, nevypadal, že ví něco o tom mém úkolů, ale trčet v té jeskyní byl nesmysl, vykročil jsem tedy.
Jak jsem sledoval jeho kolébavou chůzi, vzhlédl jsem k obloze a uviděl tam obrovský černý mrak, blesk projel oblohou, jeden, druhý a vzápětí další: ,,Bouřka, to nám ještě scházelo,, pomyslel jsem si.
"Tohle nevypadá dobře," řekl Šušík s pohledem upřeným na černou hradbu mraků, "možná bysme se měli vrátit pro deštník…"
,,Hele kámo, je čas přivolat transportní loď.,, třeba se to nezdá, ale byl jsme strachy bez sebe.
"Tak jo, brnku Feierbachový, aby pro nás poslala Luise," řekl Šušík, vytáhl odkudsi stacionární telefon, ukotvil ho mobilním kolíkem do pukliny ve skále a nejmenším chapadlem vyťukal číslo.
Feierbachová vyslala světelný poprsek svému soukromému vznášedlu a to během krátké chvilky přistálo před námi.
Nezdržel jsem se smíchu, když jsem se doslechl, že universitní medikus, který byl povolán k ohledání mrtvol, zcela vážně prohlásil, že je asi rozsekala smrtka kosou.
Nacpali jsme se do vznášedla, nejdřív Šušík, potom já a nakrknutý Luis na nás ze svého místa pilota houkl, aniž otočil hlavu: "Zabouchněte za sebou, vocasové, pořádně dvířka, nebo zas někdo vypadne – už drží jen na jednom pantu!"
Jasně, že to bylo zbytečný, poněvadž jak jsme se cpali všichni najednou dovnitř, ten poslední pant povolil, my vypadali postupně ven jak zralý hrušky a už jsme se váleli jeden přes druhýho v tom maglajzu plným neidentifikovatelných sraček pod námi.
Text příspěvku byl upraven 16.03.18 v 13:25
,,Do háje,, zařval Luis ,,já to věděl magoři,, vyřítil se nasupený ven s laserovou pájkou a začal spravovat panty dvířek.
"Luisi, ty kreténe, kdy si konečně dáš ten létající total šrot dohromady?! Má neskutečně krásná fofrkravata je teď v hajzlu a chudák Šušík je na dně bez dechu-jednak proto, že si sebou nevozí maxišnorchl a druhak kvůli tomu, že ztratil svůj univerzální obří šnuptychl!!"
Luis makal jak o život a přesně za 23 minut a 34 vteřin spravil dvířka tak, že jsme se mohli oba, zprasený jak čuňata, zase nacpat zpátky do vznášedla, který pomalým a příšerně hlasitým vertikálním výstupem konečně odstartovalo přímo vzhůru.
"Ty, Luisi," řekl jsem, "ta Feierbachová musí být tedy pěkná škrunda, když ti není schopná ze svýho platu druhý místopodředitelky Prasoletu vobstarat novou mašinu – já, bejt tebou, bych jí tenhle křáp hodil na hlavu."
Luis, evidentně příšerně vzteklý, se na mě otočil a vybuchl: " Vůbec nevíš, vo čem mluvíš, kámo, vona vůbec není ženská, vona je chlap a žárlí na mně kvůli svý asistentce, co sem s ní předtím chodil, páč Faierbach se chová jak ženská včetně jména jenom proto, že máme ty kvóty na genderovou rovnoprávnost - nikdy by ten flek jinak nedostal!"
Text příspěvku byl upraven 21.03.18 v 16:31
"Přestaň žvanit a naveď tu kraksnu správným směrem! Mimochodem, Šušíku, koho to vlastně razíme zachránit? "
Šušík se už už nadechoval k odpovědi, když vtom mu kolem levé nosní dírky prolétl nepřátelský alergen, Šušík mohutně kýchl, vzápětí zhasla světla, Luis leknutím vykřikl a mne udeřil do hlavy odlomený volant, který nekontrolovaně začal rotovat prostorem.
To vše se odehrálo v jedné vteřině, ale nic nebránilo tomu, aby Šušík rozvibroval svá chapadla a každým z nich provedl následující: malá kontrolka osvětlovala prostor a tak chapadlem zachytil volant a vrazil ho zpět na místo, dalším chapadlem zvedl ze země Luise a nacpal ho do sedačky pilota, mne profackoval, abych se vzpamatoval z šoku a zařval ,,už toho bylo dost, nemíním tu zhebnout!,,.
Text příspěvku byl upraven 22.03.18 v 05:33
Vložit příspěvek